Příspěvky uživatele

Musel jsem se zasmát, cítil jsem, jak se mi alkohol pomalu dostává do krve a uvolňuje ty emoce a ubíjí veškeré pochybnosti. „Ostudu? Taková věc na našem seznamu ještě existuje?“ Věděl jsem jedno zřejmě, že slova ostatních se již ke mně dávno dostat nemohla, o ostudu jsem se tedy nikdy nebál, neboť ostuda byla mým denním chlebem. Když se zaksichtil, automaticky to rozšířilo můj úšklebek. „Jayi, bráško. Já se spokojím i s křovím před klubem, dokud v něm budeš i ty.“ A pohlédl jsem na jeho pití, jenž jako první zvolil. Obrátil jsem se zpět k výloze v baru, kde byli různě vystavené flašky alkoholu, a přemýšlel, co si dát jako další. „Recepční? Pokud jsi ji ještě nedostal z hlavy, můžeš se vrátit a zeptat se, kdy končí. Když tak stojíš o její vybavení.“ Odvětil jsem tentokrát zahleděn do názvů a zamyšlen ve svém světě. Nevnímal jsem nijak pořádně dění kolem sebe, jediné na co jsem se dočasně soustředil, byl bratr a má volba náhle byla jasná. Nic si nedám, dočasně stačí. V případě nouze něco do sebe dalšího kopnu. Otáčel jsem se zpět k parketu a ruku přehodil kolem krku Jayovi. „Dejme tomu, že dočasně vyvěšuji bílou vlajku. S tebou po boku něco lovit, bývá dosti těžké.“ Řekl jsem blíže k němu, poté jej pustil a rozhlédl se kolem dokola. Můj pohled se zastavil na jedné přítomné, která se začervenala a dívala se naším směrem. Vzhledem k tomu, že jsem nebyl při vědomí natolik, abych dokázal zaostřit a rozeznat, na koho se dívá. Jsem se rozhodl to pro jistotu neřešit. Svůj pohled jsem vrátil Jayovi a kývnul směrem na parket. „Jdeš?“ Mohl lovit kde chtěl, ať už u baru, nebo někoho na parketě. Učinil jsem mu pouze nabídku a prvním nejistým krokem se odpojil od baru a vydal se na parket. Dalšími kroky se má rozhozená rovnováha vzpamatovala a byla schopná fungovat zcela normálně, proto jsem se prodral do středu a ohlédl se.

<< recepce

V jednom jsem mu dával za pravdu, když je ho někde třeba, rozhodně nebudu řešit co je za den a čekat, jen kvůli nějaké říkance. Když jsme se dostali do ulic města, nadšením jsem si skousl rty a pohledem se rozhlédl po parku, který zde stál a zavazel v rozhledu. Mějte jej tedy potom rádi, když něco hledáte. Vztekle jsem odkopl kamínek na cestě a vydal se po směru ručiček kolem parku, při čemž jsem se otočil a počkal na Jaye. „Alkoholiku? To říká ten pravý, chceš si snad dát rozhodující zápas, kterým zjistíme kdo z nás dvou je větší alkoholik?“ S úšklebkem jsem se na něj pousmál nad onou představou a pokračoval v chůzi. Míjeli jsme nějakou studnu, následně čajovnu a konečně jsem spatřil to, co jsem chtěl vidět. Místo, které utlumí tohle světlo dne a nabídne mi atmosféru klubu, tmavou, ovšem ozářenou umělými barevnými světly, které svými přerušovanými intervaly šli do rytmu hudby. Tohle bylo místo, kde jsem se jako první chtěl zašít s mým bratrem.

Tak jsem vešel dovnitř, a přes dav si to zamířil rovnou k baru, který byl z větší části obsazený. Bylo mi to jedno, nemínil jsem se o nic starat, chtěl jsem se rychle ztřískat do bezvládné vědomosti a v tomhle stavu si následně užít i den. Když se barman kolem mne snažil přejít, aby obsloužil nějaké slečinky a nechal mě bez panáka. Okamžitě jsem jej popadl za ruku a překvapil jej. Na druhé ruce jsem naznačil dvakrát a poté mu dořekl, co chci. „Absinta.“ Na jeho tváři byla vidět zlost, ovšem to na mém taky, a proto raději neprotestoval a po chvíli mi přisunul dva panáky absintu, za které jsem mu okamžitě zaplatil a vyklopil je do sebe. Na jazyku se mi začala rozvalovat zvláštní chuť a já ucítil ten divný pocit, jako bych si právě do sebe kopl něco velice objemného, neboť žaludek zaprotestoval. Jediná výhoda byla, že mě do nálady dostává velmi rychle. Otočil jsem se a podíval se směrem po parketu a ramenem dloubl do Jaye. „Tak co, zde už mají dostatečné zboží?“ Zasmál jsem se, když jsem mu hlavou naznačil na dav, zdali si v něm něco vybral. Jediné co jsem ještě zkontroloval, bylo co si vůbec dal.

Na tváři se mi objevil úšklebek, když jsem spatřil pohled Beeho na recepční a nevinné chování recepční mi to potvrdilo. „Kde jsou manévry? Není středa, aby ho tam bylo třeba.“ Poznamenal, převzal svůj klíč a v kapse vylovil peněženku, z které následně rovnou vytáhl i potřebné peníze, o které žádala. Neměl jsem ani zájem se v pokoji stavovat. „Černá by tomuhle bordelu rozhodně prospěla.“ Dodal jsem následně a zakroutil hlavou. Opravdu to zde bylo neuvěřitelné. Když jsem předával peníze, teprve teď jsem si rovnou uvědomil, že jsem zaplatil za nás oba. Rukou jsem si projel vlasy a vzdychl. „Zveš mě na panáka.“ Uvědomil jsem trubce, aby si nemyslel, že mu to nechám zadarmo. Pokud tedy klíče byly přebrány a bylo zaplaceno, zbývalo jediné, někam se vydat. „Takže se jde hledat zdejší klub, abys to splatil co nejdříve. Je ti to zřejmé?“ Následně mrkl očkem po recepční a poté zpět na něj. „Nebo máš práci?“ Ovšem nevyčkával na odpověď, pouze okem zkontroloval, zdali si svůj klíček vzal a točitým vchodem se vydal znovu, ale tentokrát ven.

>> club Buena

<< neznámo

Byl jsem již otráven tím vším kolem a v hloubi mé duše se prodíral ten mizerný pocit, někomu zkazit dnešní den. To největší neštěstí na tom bylo, že dočasně nebylo komu. „To má být tohle místo?“ Odvětil jsem zahořkle, při pohledu na třpytící se hotel. Byl nechutný, až se mi na nic v něm nechtělo šáhnout. To snad nemyslí vážně? Nejraději bych šel do nějakého motelu se prospat, než sem. Zkřivil jsem obličej do opovrženého pohledu a opřel se do točitých dveří, kterými jsme vnikli do haly hotelu. „To je přímo nechutné bráško.“ Poznamenal jsem a otočil se na svého nevlastního bratra a svoji společnost. Hluboce jsem doufal, že zde nestrávím hodně času. Spát se dá všude, nic nového, tohle mi není zapotřebí, jen formalita. Došoupal se k recepci a bez jediného pohledu na ní se rozhlížel kolem. „Co máte volného. Jsme dva.“ Oznámil dopředu i za Jaye, a hodlal jakoukoliv poznámku na to ignorovat. Bylo mu jedno, zdali budou na pokoji spolu, nebo sami. Bude rád, když vypadne z tohoto hotelu a tak se podíval na jeho tvář a ujistil se tak, zdali i on to cítí stejně.