Příspěvky uživatele

Koutky mi pocukávaly v úsměvu. Tyhle debaty mě skutečně bavili. Podíval jsem se na Angeliku a poslal jí vzdušný polibek. "No ale jako mě nikdo nic nepřipomněl, to ještě nevíš, jak moc jsem zapomnětlivý. Navíc, jak jsi sama právě přiznala, tak si opatřila z mých zásob- tedy prostě a jednoduše jsem ti vlastně poskytl, cos tolik chtěla, ne zlato?" Když se pak otočila a vydala se pryč, ušklíbl jsem se. "Ahoj Angeliko, sbohem Angeliko." Vesele jsem za ní zamával a pak se otočil na Sebastiana. Sice jsem netušil, jestli ovládá nějakou magii, pokud vůbec, ale rozhodně jsem to tu nechtěl mít podpálený. Možná to dělal alkohol, možná jsem byl prostě paranoidní, nicméně mi to oznámení vyznělo jako jistá hrozba. Když mě pak Dray odtáhla stranou, nechal jsem se a ohromeně na ní zůstal civět. Že jsme se nelíbali? Co to má jako znamenat? Jí snad přeskočilo, cožpak má výpadky paměti? "Jasně, že jsme se líbali, přesněji, já políbil tebe, hloupoučká. To ti ten alkohol už tak zatemnil mozek?" Pobaveně jsem jí sledoval. "Plazila ses po mě a tohle bylo nejrychlejší řešení, jak se tě zbavit a teď, když mě prosím omluvíš, mám na starosti jisté povinnosti. Asi máme nezvaného hosta." Pousmál jsem se, když jsem zaslechl Sebastianovu myšlenku. "Postarej se nám o dům, Dray, plně na tebe spoléhám, že to tu zvládneš ukočírovat, aniž by tu byli nějaké mrtvoly až se vrátím. A prosím tě... můj nábytek, dohlédni na to. Jsi zlatá." Letmo jsem Dray líbnul na tvář a s naprostým nezájmem prošel kolem ní a vydal se k východu. Naposledy jsem se ohlédl do davu a spokojeně se usmál. Žilo to tu hezky. A pak jsem vyšel ze dveří, seběhl po schodech dolů, prošel bránou a vydal se vyříkat si to s tím nezvaným hostem.
>>přesun kostel

SMS pro Dray:

'Otázkou je, že nemám tucha, co si myslíš, nemůžu se ti pohrabat v hlavě, abych to zjistil XD'

Jeho odpověď mě trochu překvapila, no, lidé jsou různí a vzhledem k tomu, že tu skutečně byl asi jen kvůli tomu, aby se podíval, co se tu děje, neměl jsem mu to za zlé. Záhy se k nám však připojila Angelika. Obrátil sjem k ní svou pozornost a zašklebil se. "Dray? Vzhledem k tomu, jakou pustila slaďárnu bych typoval, že se nás snaží naštvat. Nebo naštvat mě. Vzhledem k tomu, jak se po mě plazila bych tipoval, že byla pěkně nalitá a lov se jí asi nepovedl tak, jak předpokládala." Rty se mi zkroutily do pobaveného úsměvu. "Chudáček asi ještě nepochopila, že mi to je úplně ukradený, až se vrátí, tak jí to vysvětlím, nedělej si o ní starosti, však ona má svou vlastní hlavu a stejně se musí jednou vrátit." Pokrčil jsem nevzrušeně rameny a pak stočil pohled směrem k tomu klukovi. Naklonil jsem hlavu ke straně a trochu nechápavě ho pozoroval. Co tím, sakra sleduje?! Nejdřív mi tady říká, že jako se mnou pít nebude a pak najednou, že jo?! Mám si snad myslet, že chce hrát nějakou divnou hru? Ostatně... neměl bych se náhodou cítit ohroženě? Přeci jen, je to upír na mém území. Ač nemám tušení, zda má povědomí o tom, že jsem to zrovna já, kdo to tu vlastní, měl by vědět, že je základní formalitou podat vůdci klanu ve městě zprávu o svém příjezdu, či pobytu. Nehledě na to, jak se nyní choval neškodně, byl v mém domě a já jsem si hodlal zjistit, co tady vlastně dělá. Soustředil jsem se a pokusil se mu dostat do mysli a trochu rozčeřit okraje jeho vědomí. Bohužel pod náporem alkoholu jsem to udělal asi dosti neopatrně, takže už musel vědět, o co jsem se snažil, a tak jsem toho nechal a jakoby nic se zadíval stranou. "Jo, jdeme se napít. Co si dáš? Whiskey? Abstinth nebo víno? Nebo cokoli jiného? Třeba nějakýho z těch lidí tady?" Dodal jsem na závěr provokativně a na rtech mi přitom hrál shovívavý úsměv.

Vyděšeně jsem hleděl na Dray, která se nade mnou až nebezpečně nakláněla. Jen jsem jí překvapeně hleděl do očí a tvářil se poněkud nevrle. "Dray..." Řekl jsem opatrně. "Teď, když dovolíš na tebe nemám čas a..." V tom se k nám připletla Aubree. Mrkl jsem na ní a zavrtěl hlavou. "Sakra, holky, vy mě jednou přivedete k šílenství! Aubree, já s tebou nebudu tancovat a ty Dray... nevím, co po mě chceš, ale upřímně mi to je naprosto jedno. Pokud však toužíš po té jedné očividné věci, dám ti jí, ale to je tak všechno, víc ode mě nečekej." Nahnul jsem se k ní a dravě jí políbil přímo na rty. Pak jsem se od ní odtrhl a zvedl se ze sedačky, zcela jí ignorujíc. "Bavte se děvčata, užívejte si to, ale teď mě na chvíli omluvte, musím si ještě něco zařídit." Oznámil jsem jim a rozešel se k oknu. Zaznamenal jsem totiž nově příchozího, zbloudilého človíčka, který přišel o mnoho později než všechen ten velký dav. Opíral se o okno a díval se ven. Přišel jsem k němu a poklepal mu na rameno. Ve vzduchu kolem jsem cítil zvláštní chlad. Další nesmrtelný? Napadlo mě a v duchu jsem se rozčílil. Jak si dovoluje někdo mimo můj klan přijít na moje území?! Zatraceně, je tohle výzva nebo co? Jak se mám zachovat... Na tváři mi však stále hrál přívětivý úsměv. "Tak co, kámo, bavíš se? Vypadáš jako kdyby skoro ještě nic nezkusil, nechceš se se mnou napít?" zazubil jsem se na něj. No, veškeré emoce a impulsy, co jsem vysílal do svého okolí nebyly opravdové. Má tvář byla pro tuto chvíli jen maska, smějící se a rozdováděná, ale v duchu jsem přemýšlel nad tím, jestli bych ho měl na místě zabít, či počkat, až se vyjádří, nebo si dál hrát na nic netušícího poloožralého blbečka.

Zahlédl jsem Angeliku, jak tasí nůž na nějakou zrzku. Protočil jsem oči a promluvil jí do mysli. "To, že jsi opilá neznamená, že si můžeš dovolovat ohrožovat lidi, nebo se nechat prozradit světu. Pamatuj na svoje přežití. Jinak si dělej co chceš..." Nechal jsem jí být, dokonce jsem se ani nepletl do jejího úlovku, naopak byl jsem rád, že byla na lovu jako já, ať si taky užije, ale díky její neopatrnosti jsem musel uklízet svinčík. Vydal jsem se za tou zrzkou, co před chvílí kamsi utekla. Když jsem jí našel, zrovna sahala po mobilu, asi se snažila vytočit tísňovou linku nebo tak něco. Se smíchem jsem jí telefon vyrazil z ruky, pak se jí zahleděl do očí a vymazal jí vzpomínku na děsivou Angeliku. Pak jsem jí nechal na pospas sobě samé, ať pije, ať se tu třeba ožere, bylo mi to jedno. Sám jsem se pak rozvalil na pohovku a spokojeně nohou podupával do rytmu hudby. Bylo tu tak živo a před očima se mi procházelo tolik lidí různých ras, různých druhů krve... Olízl jsem si rty a pohledem zabloudil ke stropu.

S veselým úsměvem jsem Angeliku protočil pod svou rukou a pak se přidal k tancujícím lidem. "Tak co? Vážně, vy lovci nelovíte? Ani potravu? Ani nic jinýho krom nás a démonů? Notak, Ang, odvaž se trochu a jdi ulovit nějakýho kluka! Nemyslím sebe, rozhlédni se kolem a bav se! Myslím, že by sis to mohla neskutečně užít!" Se smíchem jsem vrayil do nějaký blondýnky. Ihned jsem jí sjel kritickým pohledem a pak mrkl na Angeliku a nazančil jí ústy. "Vidíš? tak se to dělá..." A za chvíli jsem se tu holku odváděl stranou do koupelny v přízemí. Tam jsem nás zamkl a Angeliku i ostatní nechal za těmi dveřmi jejich osudu. Pak jsem se obrátil k dívce. Vypadala, jakože nejspíš očekávala vášnivý sex s pánem domu. No, to rozhodně nebylo to, co jsem jí hodlal nabídnout, či spíše si od ní vzít. ona se zdála taky být vcelku překvapená, že místo toho, abych jí zíral do extrémně velkého výstřihu, který byl tvořen takřka nicotným tričkem (cáry látky), tak jsem koukal na její krk a jí do očí. Kontroloval jsem její mysl, oblbnul jí a pak se do ní zakousl a vychutnával si ten úžasný pocit, kdy ještě teplá krev popoháněná tepajícím srdcem proudila do mého hrdla, jak vyplňovala mé útroby a naplňovala mě životem. Vzal jsem si asi tak litr a pak jí položil na zem koupelny a vymazal jí vzpomínky. Pak sjem prostě odešel z koupelny zpátky do toho velkého přízemního sálu se řvoucí hudbou a vmísil se do davu.

Ušklíbl jsem se jejímu překvapení a poznámku o tom, jak můžu někoho takhle líbat jsem nechal bez poznámky. "Dray, víš právě o to jde, že je tu hodně lidí, nikdo toho jednoho nebude postrádat, tak si někoho vyber a jdi s ním do koupelny, sveď ho. Lovit umíš, tak jdi, avšak tentokrát pro tebe mám úkol. Napij se z člověka a zkus dokázat, jak moc jsi silná a až se nakrmíš, ten člověk bude ještě naživu. Jsi silná Dray? Neláká tě krev tvojí kamarádky? Měla by ses vyvarovat nehodám, takže..." Pousmál jsem se a shovívavě se podíval na Angeliku. "Neboj se, ma cherie, i s tebou máme na dnešní noc plány. Nechceš něco k pití? Víno? Whiskey? Absinth?" Nevinně jsem se na ní usmíval a užíval si té dokonalé párty. "A vůbec, pojď si se mnou zatančit, zapomeň na to, co se mezi námi stalo na bojišti a pojď se trochu uvolnit!" Se smíchem jsem chytil Angeliku za ruku a vytáhl jí mezi svíjející se lidi, cestou házíc pohled po Dray. Najez se. romluvil sjem k ní v myšlenkách přímo do její hlavy.

Pobaveně jsem je pozoroval a sem tam si přihnul z flašky, kterou jsem ukořistil od Dray. Ale nebylo to nic moc. Po nějaké chvíli jsem nakonec onu láhev opustil a vyšel před dům, neboť pod schody na prašné cestě před bránou začaly parkovat auta, musel jsem jí uvítat nové hosty. Jak to tak vypadalo, tak lidi slyšeli můj vzkaz přes místní rozhlas a rozhodli se ochotně přijít. Šel jsem k bráně a otevřel ji dokořán a s úsměvem nahnal nově příchozí do domů. Samí lidé, obyčejní, živý. Ale alespoň tu nebude tak mrtvo. S úsměvem na rtech jsem si zastrčil klíče do kapsy a vydal se zpátky do domu. Lidé se tam už vhrnuli a teď většina z nich tančila do rytmu hlasité hudby dole v sále, další prolézali místnosti a pili a bavili se mezi sebou. Já jsem se mezitím vydal k Dray a Angelice a objal obě dívky kolem ramen. "Tak co dámy? Užíváte si to? Teď se to teprv začíná rozjíždět, páč vy dvě jste přišli jako první, tak vám jako prvním nabídnu malou ochutnávku." Rozpřáhl jsem ruce, jako kdybych chtěl obsáhnout ve svých slovech celý sál s těmi lidmi. "Dray, drahoušku, chci si dneska užít a chci aby sis to užila taky, ty i Aubree a samozřejmě i Ang. Takže... tahle párty je tady pro vás. Protože jste moje a já vždycky dbám na to, co je moje." Každý jsem dal mimoděk pusu na tvář. "Tak co? Nenapijeme se?" Zasmál jsem se a mrkl na ně.

Jakmile jsem dopsal smsku, vydal jsem se zavolat do párti oblíbených firem, které poskytovaly speciální služby. Jako první jsem z krevní banky objednal extra zásoby krve. Pak jsem volal do upířího dodavatelství z jiného města. Tam jsem objednal speciální krev jako byla Sladká extáze, Sladký zoubek a Blood Mary. Pak jsem si sedl k počítači a díkyy svým bohatým znalostem jsem hacknul místní rozhlas a povedlo se mi tak odvysílat zprávu, která zněla asi takto: 'V tom odlehlým velkým sídle na okraji města se pořádná největší párty století! Pití a jídlo zdarma, zábava zaručena, čím víc lidí přijde, tím líp!' Nebo tak něco. Pak jsem ještě šel objednat lidské jídlo a pití, všechno mi to sem během příští půl hodinky navozili a měl jsem co dělat, abych to sem všechno naskládal. No, ochotní, či spíše nedobrovolně ochotní lidé, co mi to sem dovezli mi nakonec i pomohli všechno dát tam, kde jsem to chtěl mít. Dole ve velké hale v přízemí tak vznikl velký bar. Teď už jenom stačilo zapnout hudbu. I na to jsem myslel. Přitáhl jsem sem velký repráky, takový ty s prostorovým zvukem, čtyři a rozestavěl je do rohů místnosti a pak na plný pecky pustil rytmickou hudbu. Ještě však, než jsem jí zapl, uslyšel jsem někde před domem jakýsi chichot. Zmáčkl jsem tedy čudlík a nechal hudbu nahlas řvát a pak vyšel ven se podívat, co se to tam sakra děje. Na schodech jsem pak spatřil Dray a Angeliku. Povytáhl jsem obočí. **"Dray, tak tys mi přeběhla k lovcům? Ale, ale, to je mi nepěkné, ale když už jste tady, tak byste mohly alespoň jít dovnitř a dorazit se. Mimochodem, Dray... alkohol na tebe působí teď v začátcích, ale... když si trochu víc zunkneš krve, tak se tvoje tělo opraví a budeš zase v pohodě."** Mrkl jsem na ní a pak se podíval na lašky co sebou přitáhly. "Ukáááš... můžu?" Natáhl jsem se, že jako ochutnám, co to přinesly dobrého.

SMS:
Pak jsem vytáhl z kapsy mobil a začal Dray psát sms. 'Bude party, az budes moct, prid, bude krev a ochutnavky a klidne sebou vem co nejvic lidi muzes.'

Bouchly domovní dveře. Tak... už se nám to všechno vrací domů. Když Aubree došla za mnou do kuchyně, jen jsem jí pokývl na pozdrav. Zrovna jsem dopil svůj sáček krve, tak jsem si ho stáhl ze zubů a vyhodil ho do koše. "Ahoj, Aubree. Jak vidím, tak zatím žiješ, tedy v mezích možností. Jaký byl tvůj první týden po znovuzrození?" Zeptal jsem se se zájmem a sjížděl ji zkoumavým pohledem. "Já se mám dobře, ma petite, velice dobře..." Zahleděl jsem se kamsi za její rameno. "Což mi připomíná- Zítra budeme mít velkou párty, myslíš, že bych tě mohl poprosit, abys rozeslala smsky a sehnala ještě víc lidí? Objednám potřebné zboží na tu noc no a ty bys zatím mohla sehnat ty lidi, co ty na to? A máš pravdu, krev je skutečně dobrá a to jsi ještě neokusila umělecké pokusy míchané krve, krevní střiky nebo Sladký zoubek. Avšak nechápu, proč ty i Dray to vždycky pijete z hrníčku nebo skleničky. Ah... asi je to mým věkem, už se nezajímám o chuť, teď to piju klidně studený, rovnou ze sáčku."
Pak jsem vytáhl z kapsy mobil a začal Dray psát sms. Bude party, az budes moct, prid, bude krev a ochutnavky a klidne sebou vem co nejvic lidi muzes.'

Takže ona na mě Aubree dělá oči? Pousmál jsem se té představě, bohužel, holka měla smůlu, protože... sakra, vlastnoručně jsem jí zabil a znovuzrodil jí, jsem jako její táta, holka má prostě smůlu a navíc ani není můj typ. Navíc jsem si byl i vědom toho, že jsem povětšinou tak nevšímavý ke svému okolí, že prostě nepochopím, když se na mě holka dívá, že by jako měla zájem. U ě je to trochu složitější, znáte to, stovky let vás trochu změní. Ta první stovka, to ještě šlo, to jsem byl na cestě svůdníka a žil sexem skoro pořád, ale pak? Asi mě to omrzelo jako ostatně všechno, i jídlo jednoho za čas omrzí, není o co stát, když ve své podstatě žijete věčně. Prohrábl jsem si rukou vlasy a napustil si vanu, zatímco za Dray kdesi dole bouchly dveře. Odešla. Znechuceně jsem se ušklíbl. Ona to možná ještě neví, ale fakt páchne, stejně jako já. A proto jsem se rychle svlékl a vlezl do vany a s úlevným vzdechem se namočil do horké vody. Bylo to příjemné, taková dokonalá relaxace. Počkám až se tělo odmáčí spolu se všemi nečistotami a pak si dovolím otevřít oči. No, nakonec se mi ve vaně podařilo usnout, když jsem se vzbudil, voda už byla mírně chladná a jak se patří špinavá. Rychle jsem se osprchoval, vylezl ven a osušil se a pak s ručníkem kolem pasu zamířil dolů k ledničce. Vzal jsem si jeden sáček krve a opírajíce se o kuchyňskou linku jsem se ho jal konzumovat.

Podíval jsem se na ní. "Nikoli čas, má drahá, ale krev. A já jsem naprosto v pořádku, hojím se rychle, nedělej si starosti." Odvětil jsem a sjel jí pohledem od hlavy k patě. "To oblečení rovnou hoď do popelnice a jdi se umýt, už se to na tobě začíná pomalu rozkládat, je to dost nechutný, asi bych měl udělat totéž." Nakrčil jsem znechuceně nos a strhl ze sebe tričko, bylo mi jedno, jestli mě uvidí nahýho nebo ne, já o ní nejevil zájem v tomhle směru. Byla jako moje dcera. Pak jsem se vysoukal i z kalhot a šel k domovním dveřím, otevřel je a tam to prostě hodil na hromadu na zem před dům. Zavřel jsem za sebou a vydal se do koupelny. "Zítra to vyhodíme, nebo spálíme, to je jedno, udělej to samý, nechci, aby ses mi tady takhle promenádovala a mimochodem s tou krví... ty sáčky mají dost pevný obal, házením jsem je ještě nikdy neroztrhl, navíc tobě ani tý sedačce by to už nepomohlo." Obrátil jsem oči v sloup a vydal se do patra do koupelny, kterou jsem obsadil a napustil si vanu.

Naštěstí jsem měl v sobě dost krve, aby se moje tělo zvládlo opravit. Ostatně jsem byl i poměrně starší nežli nebohá Dray, se které krev chcala v proudech. Vešel jsem do domu, slyšel jsem, jak mě Dray volá, no zatím jsem si jí nevšímal. Šel jsem rovnou do kuchyně a z ledničky vytáhl čtyři sáčky krve a zcela nevzrušeně jsem si jeden nabodl na zuby, pak jsem se zbylými třemi došel k Dray. Josephine jí přinesla šálek krve, ale... já moc dobře tušil, že to nebude stačit. "Kašlu ti na to jestli ti studená nechutná, vypiješ jich pět, teď hned, jeden hrnek ti stačit nebude a na to, aby se tvoje tělo opravilo se vším všudy a pak si ještě neměla hlad to bude naprosto ideální. Klidně si dej třeba nohy na stůl, nebo si jdi dát koupel, ale vypiješ je za tu dobu všechny a jestli tou krví zasviníš ten drahý nábytek v tomhle domě, tak ti vlastnoručně ublížím." Sladce jsem se na ní usmál a hodil jí sáčky s krví. "Mimochodem, tahle sedačka, Dray... Sice byla špinavá už předtím, ale stejně ti radím s jí potom vyčistit." Otočil jsem se k Josephine. "Jossie, pro dnešek si můžeš dělat, co se ti zachce, třeba jít na hřbitov vykopávat mrtvoly, nebo já nevim, co tě baví. Už se tu o to postarám." Dívka na mě vyplázla jazyk a s uličnickým výrazem na tváři na sebe hodila bundu a vypadla z domu. Vrátí se, věděl jsem to, nic jiného jí ani nezbývalo. Pak sjem svůj pohled stočil k Dray. "Pěkně ses nechala zdemolovat, jen co je pravda. Až se dáš do kupy, dej mi vědět, budu v kuchyni." Oznámil jsem jí se zachmuřeným úsměvem a odešel právě tam.

Když se přiřítil trojhlavý pes, uhnul jsem stranou, aby mě čirou náhodou neporazil. Asi sjem to neměl dělat, protože než jsem se nadál, uchvátil Dray do svých zubů a táhl jí za sebou pryč do hlubin ruiny hradu. Zavrčel jsem a už se chtěl rozběhnout za nimi, když tu nám zastoupilo cestu šest démonů. Ohlédl jsem se na Taynis a v očích se mi objevila jiskřička šílenosti. "Teď? Teď si budeme hrát Tay a pořádně si to užijeme." Odhalil jsem ostré zuby v úsměvu a obrátil se k démonům. V ruce jsem stále svíral jílec meče a nyní jsem se rozběhl upíří rychlostí proti prvnímu z nich a plynulým pohybem tomu prvnímu sťal hlavu. Cítil jsem, jak se mi na tváři objevil úsměv. Ano, tohle jsem si hodlal vychutnat, už to bylo hodně dlouho, co jsem naposled bojoval a pokud existovalo něco lepšího, nežli vzrušení z boje, byl to sex, ale to byla zase jiná odbočka. Miloval jsem tenhle tanec smrti a hodlal jsem při tom přežít. Přetočil jsem zápěstí s mečem a dalším plynulým pohybem ho zarazil až po jílec do dalšího démona. Pak zároveň jsem se vetřel Tay do mysli a pověděl: Vidíš? Je to jako zabořit nůž do másla. Snadné a čisté. Jenom ti radím, nezmrzač se mi, ještě tě budu potřebovat. Zašklebil jsem se na vlčici a otočil mečem v démonově těle. Natahoval proti mě končetiny s pařáty. Moc jsem nechápal o co se snažil, ale bylo to ubohé. "Tak už konečně chcípni!" Zavrčel jsem a trhl čepelí vzhůru a celého ho rozpáral.