Příspěvky uživatele

Při jejích slovech jsem ovládala chuť se rozesmát.
"Nepovídej mírumilovní? Ten kterej bratrovi ukousl prsty nevypadal moc mírumilovně. A to nemluvím o smečce v NY, které hráblo a zaútočila na základní školu během vyučování." řekla jsem tichým hlasem. Před očima jsem měla ta malá dětská tělíčka roztrhaná na kousky. Zrovna jsem v té škole byla, ale v jiné budově. A to mi zachránilo život. Zavrtěla jsem hlavou abych zlé myšlenky zapudila.
"No pokud by mí věznitelé nebyly démoni a netrhal mě tam na kusy kerberos, polepšila bych si od mého posledního věznění." řekla jsem jí s ironií v hlase. Než jsem se jí stačila zeptat na další podrobnosti k magii dveře se otevřeli a stála v nich nějaká dívka. Ruku, kterou jsem v obraném gestu držela před sebou jsem zvedla a stáhla si kapuci z hlavy a utáhla jsem si culík. Byl vysoko posazený, takže zdůrazňoval rysy mého obličeje, které momentálně byly ztvrdlé a nebylo to jenom mrazem.
Aspoň se přeměnila, když už nic jiného řekla jsem si, ale v tom jsem zahlédla za dívkou vlka. Zatnula jsem čelist a když se o mě Stella zmínila ťukla jsem si dvěma nataženými prsty o čelo. Jako bych salutovala. Donutila jsem se zvednout oči od vlka a násilím jsem paži odsunula od jílce ostří v pochvě u mého boku. "Natieli drž mě prosím, ať na ty podsvěťany nevlítnu." Poprosila jsem v duchu a znovu jsem měla pocit, jako by mě ostří uklidňovalo teplem, které ze sebe vyzařuje. Že by mě Natiel vážně slyšel? zamyslela jsem se a ruce jsem si založila na hrudi a nasadila vzdálený výraz. Nechtěla jsem otvírat pusu, abych něco řekla, protože by to mohlo skončit dost nehezky. Byl to ode mě nadlidský výkon neutrousit ani jednu jedovatou poznámku. Stejně už nejsi člověk Ozval se ve mě nějaký rejpavý hlas.
Když Stella poprosila tu přeměněnou vlkodlačici, zastavila proud myšlenek, který se právě rozmáhal v mé hlavě. Stella někoho prosí? Quid? Ještě k tomu nějakého přeměněného, přerostlého psa? Tak já je tedy prosit nebudu." Řekla jsem si v duchu a přemýšlela jak bych radši umřela něž poprosila vlkodlaka o pomoc. Utopit se, uhořet, nechat se střelit... Seznam byl docela dlouhý. Navíc mě napadlo jak ta holka před náma může být důležitá, když jí Stella o něco prosí. Asi Alfa Řekla jsem si. A čekala, co z té dívky vypadne. A ačkoliv jsem čekala na odpověď té Alfy před náma upírala jsem oči na tu šedou vlčici za jejími zády. Něco si zkus a... Počkat ty oči znám...? Zarazila jsem se a snažila si vzpomenout odkud znám ty oči. Musela jsem si je zasadit do lidské tváře a pak formovat tvary. Ayl je vlkodlačice? Bože, co jsem komu provedla. Dray je pijavice a Ayl je chlupáč. To abych si začala hledat nové kamarády.

<< Nákupák

Když už jsem viděla, že jsem na dosah střechy a tepla, přidala jsem. Zastavila jsem se před schody a podívala jsem se na Stellu, už jsem se chtěla, zeptat, co budeme dělat, ale to se Stella rozběhla ke dveřím a zabušila na ně. Pokrčila jsem rameny a vydala se za ní. Když jsem vstoupila na verandu, došlo mi, že ta barabizna je jen iluze. Fajn, ale i tak Institut jasně vede Řekla jsem si a postavila se vedle Ingwe s rukou připravenou na jílci ostří. Před očima jsem bratrovu ruku bez 3 prstů. Kroť se Nat, kroť se. Dáš to vyžrat nějakému, který poruší úmluvu. Navíc jsi jim to už vrátila několikanásobně. 27 vlkodláků. Slušné číslo. Usmála jsem se, ale moje pozornost nepolevila.
"Nebudeme je muset drbat za ušima, že ne? Předem upozorňuju, že ty blechonoše nemusím, ale neboj budu se krotit. Jen upozorňuju, jestli si někdo z nich jen trošičku začne má kudlu v zádech. Doslova" zašeptala jsem Stelle. Když jsme stáli relativně pod střechou mohli jsme se navzájem slyšet. I přes to, co jsem právě řekla, jsem byla uvolněná. Zlehka jsem stála na špičkách, jednu ruku na jílci meče a druhou v polo obraném a v polo útočném gestu jsem držela před sebou. Pokud by na mě nějaký vlkodlak vyjel, bylo by to jedna z posledních věcí, kteoru by udělal. Ale uvědomovala jsem si, že bych měla působit aspoň náznakem mile, přeci jen za nimi jdeme s prosíkem. Proto je ostří ještě v pouzdře Ozval se můj vnitřní obranář a já mu dala za pravdu.
"A jen rychlý dotaz k magii, promiň, ale nedá mi to. Když se někomu pokusím přečíst myšlenky, pozná to?" zašeptala jsem a oči upírala na dveře.

<< Restaurace

Šla jsem vedle Stelly, ale ani jedná z nás nemluvila, pochybovala jsem, že bysme se vůbec slyšely. Vítr foukal o 106 a nevím jak Stella já jsem ani neměla náladu si povídat. Bála jsem se o Ryana i Luka.
Alespoň jsem měla šanci vyslat krátkou modlitbičku k Natielovi, po kterém jsem pojmenovala své ostří. "Prosím Natieli, chraň nás před zlem." když jsem to zašeptala, měla jsem pocit, že cítím jak se ostří v pouzdře zahřálo a hřeje mě do stehna. Natiel byl dobrá volba. Anděl který má moc odrazit zlo, se nám bude hodit. Tohohle anděla jsem ráda taky pro to, že se podle něj jmenuji. Nebo to aspoň říkal Jean. Že mi naši dali jméno po anděli, který zlo vždy odrazí.
Tak snad to zabere Pomyslela jsem si a znovu jsem zvedla pohled k cestě před sebou. Vyděla jsem nějakou polorozpadlou barabiznu. Jojo vlkouši ví, jak se žít. Uchechtla jsem se. S monumentálním Institutem se tohle nemohlo měřit.

>> Doupě

<< Park

Podle cedule jsem poznala,, že právě míjíme restauraci. Žádné jiné poznávací znamení jsem neviděla. Tma jak v pytli, tady se děvče neohřeješ. řekla jsem si a následovala jsem Stellu a modlila se, aby to nebylo daleko. To počasí mě zmáhalo. A co teprv vědomí, že Ryan je někde v tomhle počasí. Zaber Nat udělej to pro něj
Přidala jsem na tempu a vyrovnala jsem krok se Stellou.

>> Centrum

<< Studna přání

Když jsme prošli pod hradbou stromů, jako bychom vešli do jiného pásma. Tady nás bombardovaly kroupy. Bylo to nepříjemné. Zvedla jsem ruku a předloktím jsem si kryla obličej, aby aspoň tam kroupy nepadali. Zároveň jsem gratulovala sama sobě, že jsem byla tak inteligentní a vzala si ta bagančata a ty vyztužené kalhoty. Zatím jsem nebyla skoro promoklá, což jsem považovala za malý zázrak. Ale nečekej, že ti to vydrží na dýl. řekla jsem se a na chvíli zariskovala pohled nahoru abych viděla kam míříme.

>> Restaurace

<< Institut

Vydala jsem se za Stellou do toho slejváku. Naštěstí jsme obě šli stejným tempem, takže nebylo těžké se jí držet. Jen bylo obtížné jakkoliv komunikovat. Vítr nám hnal déšť do očí a měli jsme, co dělat aby jsme se udržely na nahou. Ani jsem se neodvažovala ohlédnout, jestli je za námi Ang. To není můj boj pomyslela jsem si a začala si uvědomovat jak je to vážné. Co je s Ryanem? Bud ev pořádku? při vzpomínce na jeho křík mi tuhla krev v žilách. "Bože dej na něj pozor, přeci jen už je z části anděl." zašeptala jsem a zadoufala, že Luko je někde v klidu schovaný mimo tenhle nečas.

>> Central park

// Hele dva kluci a jedna holka, to je základ každýho druhýho filmu a každý třetí knížky :D A dva mi stačí :D Milostný trojúhelník zní líp než milostný n-úhelník :D

// Kruela je vážně krutá :D Mi sebrala oba dva kluky! :D
Jo a upravila jsem svůj post v reakci, na Kruelu.

// Bože to je téma :D Stello nechceš jít radši zlinčovat Ang? Která má ještě tu drzost dělat, že tam s náma byla? :D Ještě k tomu, když jsme na ní čekali celý mortálovský den a noc? :D

Na Stellinu odpověď jsem pokývala hlavou.
"Dobře beru to krátké." řekla jsem jí a když jsem uslyšela, co jsou ti mlčenlivý zač. Přeběhl mi mráz po zádech.
"No rozhodně se na to netěším. Ale asi bude nejlepší, to mít, co nejrychleji za sebou." řekla jsem a myslela to vážně. Žhavá, aby si mi někdo vrtal v hlavě!
Pokynula jsem Ryanovi. "Tak my se vrátíme, co nejdřív to půjde. Pokusíme se vrátit v celku a nedotčení." řekla jsem a s úsměvem jsem šťouchla do Ryana. Narážela jsem na zmínku a teplém překupníkovi.
Už jsem byla na cestě ze dveří, když jsem sebrala a otočila jsem se na Stellu. "Stello umí všichni lovci číst myšlenky? Teda myšlenky?" zamračila jsem se. "Když se hodně snažím, dokážu uhádnout, nějakou hlavní pointu. Pokud si někdo vymýšlí způsoby jak mě usmrtit, slyšela bych "zabít". odmlčela jsem se. "Není to nějaká lovecká inovace?"
Počkala jsem na její odpoveď a vydala jsem se na trh v doprovodu s Ryanem, na kterého jsem se usmála.
Otevřela jsem dveře a do očí mě praštil vítr kroupy a déšť. Rychle jsem za sebou zabouchla a rozběhla se zpátky do haly. A vyhlédla jsem z okna.
HRomy blesky a dokonce tornáda. Hlasitě jsem polkla. "Hele Stello to je tu nějaký monzunový období, nebo bychom se měli začít bát?" řekla jsem a ukázala na tu bouři venku

// Snad je to dostatečně bleskové :D

Když mi odpověděla na otázku pokývala jsem hlavou. "Dobře." řekla jsem a přemýšlela, jakou délku ostří si mám vybrat. S dýkami mi to jde líp, ale meče jsou všestranější. Rychle jsem zvažovala, ale mezitím už Stella pokračovala.
Šťourat se mi v hlavě? v uších mi zazvonilo. Stella umí číst myšlenky? Takže je to asi dovednost každého lovce. uvažovala jsem, ale pak zmínila mlčenlivé bratry. Zamyslela jsem se. Mlčenlivý bratři. Jean o nich něco říkal, no ne? Nemohla jsem si vzpomenout. Povzdechla jsem si a znovu se začala soustředit.
Knihovna? Snad tam bude něco lepšího než nějaké stmívání. Ale učit se mi moc nechce. Učení mě nikdy nebavilo, ale měla jsem kliku, ve škole mi řeklo, že mám nadprůměrné IQ a už mám za sebou rok maturu. A teď znovu studovat. Povzdychla jsem si.
Tak s vlkodlaky se já bavit nehodlám. Zmrzačili mi bráchu. A upíry si pohlídám. Pijavice mi vždycky lezli krkem, nevadilo mi je zabíjet. Jen vlkodlaků mi bylo občas líto. Přeci jen byli živý. Ale zmrzačili ti bráchu.
Když Stella skončila ozvala jsem se.
"Asi bychom nemohli dostat od každé délky jedno ostří, co?" ani jsem nečekala na odpověď. "Jestli je to krátké, dlouhé aspoň 30 centimetrů, beru ho. A proč musíme jít na hřbitov za mlčenlivými bratry pro runu? A per viam, kdo jsou mlčenlivý bratři?" zeptala jsem se a s obavou se na Stellu podívala. Mlčenlivý bratři, to nezní moc pozitivně a ten Stelly komentář mi naději nepřipadl. Ale odmítala jsem projevit slabost. Narovnala jsem se v sedačce.
"Takže jestli budeme muset čekat na Ang. Mohla bych si aspoň skočit na ten černý trh?" zeptala jsem se a opřela jsem se o kolena a začala se zvedat. "Říkala jsi u hřbitova, že?" narovnala jsem se až mi prokřupala páteř. Podívala jsem se na Stellu a pak na Ryana s otázkou v očích. Půjdeš se mnou?

Když Stella konečně začala mluvit, znovu jsem se natáhla pro papír a začala jí skicovat s kočkou v náručí z pohledu v jakém jsem jí právě viděla. Bylo pro mě jednoduší vnímat informace, když kreslím.
Úmluva jo, to bude zase sranda. pomyslela jsem si a zastavila se uprostřed pohybu, když zmínila soud. "Nepovídej" zamumlala jsem. Po zádech mi přeběhl mráz při vzpomínce na ty 3 muže, nebo co to bylo, v kápích.
Poslouchala jsem Stellu dál a rychle jsem črtala obrys jejího těla, než se mi zase pohne. Pokyvovala jsem hlavou. Chápala jsem ty pravidla a hodlala jsem je dodržovat. Luko bude mít smůlu
Nelíbilo se mi, že pak budu muset úmluvu podepisovat, ale co se dalo dělat. Už vím, proč se od nich Jean držel dál. Pomyslela jsem si a a pátravě se podívala na Stellu.
Když se konečně dostala k tréninkům, měla jsem chuť hlasitě zajásat, ale radši jsem mlčela. Když řekla, že si budeme muset koupit zbraně na černém trhu ušklíbla jsem se. No nepovídej. Vůbec jsem tam neměla v plánu jít, místo sezení na zadku tady. Myslela jsem si, že to koupím v nákupáku v oddělení "smrt a zabíjení" Ale radši jsem opět pomlčela. Jediná pádná věc byla, že jsem se dozvěděla, kde černý trh je. Věděla jsem, že je někde na kraji města, tak to je vždycky, ale neměla jsem náladu obíhat periférie. Aspoň něco
Když nás začala poučovat o výběru zbraní. Musela jsem se zasmát. Ale nepovídej. Ona vlastně vůbec nevěděla jak jsme fyzicky, či bojovně zdatní. Nech si to jako překvapení Nat aspoň bude sranda Pak se Stella zmínila o magiích a tím upoutala mou pozornost, dokonce jsem zastavila ruku nad papírem, kde se už jasně rýsovala tvář naší Ingwe. Fajn o svojí magii bych se toho ráda dozvěděla víc. Pořád nevím, jestli je to umění lovce přečíst nějakou myšlenku, když se soustředím. moje dušička se zatetelila blahem. O magiích jsem toho moc nevěděla. Jen to, co mi vyprávěl Jean a ten toho taky moc neznal. Rychle jsem si v hlavě udělala rekapitulaci. Voda, oheň, země a ještě něco. Nemohla jsem si vzpomenout na čtvrtoz magii, tak jsem dál vnímala Stellu.
Pak zmínila Idris a mě skoro vypadl uhlík z ruky. Rychle jsem k ní zvedla hlavu. My se budeme učit o Idrisu?! zařvala jsem v duchu a měla jsem chuť na Stellu hned skočit a donutit jí aby mi řekla jak se tam dostanu. Musím najít Jeana! Donutila jsem se uvolnit svaly, které jsem zatla a znovu se dala do kreslení. Obrázek už byl skoro hotový. Jen jsem potřebovala do papíru zanést ten pocit, jaký máte když se na Stellu díváte. Bylo těžké ho popsat slovy a o to těžší ho nakreslit, ale přece jen se mi to jaksi povedlo. Nebyla jsem spokojená, ale i tak jsem papír podepsala a položila ho na stůl. Bylo mi naprosto jedno jestli ho Stella uvidí nebo ne. Každej reagoval jinak, když jsem ho kreslila. Někdo byl polichocenej někdo naštvanej.
Jo tak s tím se rozluč Nat, ty jí garde dělat nebudeš. To spíš Ryan, podle všeho si ho oblíbila. řekla jsem si v duchu a vzpomněla si na blonďatý gang u studny. Neříkám, že mě to nemrzelo, ale rozhodla jsem se to neřešit. Místo toho jsem se podívala na Stellu a otevřela pusu.
"Já bych jednu otázku měla? Kdy bude první trenink?" zeptala jsem a ani jsem nemusela hrát nervozitu v mém hlase. Věděla jsem, že jsem hodně dobrá bojovnice, ale Stella byla Ingwe a to svědčilo o tom, že je schopná. Hodně schopná. Od ní se budeš moct přiučit řekla jsem si a rozhodla se, že až přijde trénink, budu se snažit. Sice jsem zládala karate a taekwondo líp než instruktoři v NY a se zbraněmi jsem si taky počínala nadprůměrně, ale pořád jsem nevěděla, jestli tady bude moje úroveň dostačující.
No minimálně na tom budeš líp, než Ryan. pomyslela jsem a hned jsem se okřikla. Nebuď zlá Nat! položila jsem se na gauč a čekala jsem, než mi Stella odpoví, nebo než se ozve Ryan.
Když jsem tam tak klidně ležela začali se mi zavírat oči. Rychle jsem se narovnala. Teď spát nemůžeš okřikla jsem se a snažila jsem si vzpomenout kdy naposledy jsem se vyspala. Několik dní strávených uvězněná v démoním doupěti. Protancovaná noc s Ryanem, pak další prolíbaná noc s Ryanem. A pak noc s Lukem na pláži. Bože já jestli usnu, tak se probudím až za týden.
Protáhla jsem se a naladila pozornost na Stellu.

Netrpělivě jsem si povzdechla. Bože jak dlouho tu budu muset ještě sedět? zeptala jsem se sama sebe.
Bylo mi jasné, že čekáme na Ang, ale noc už byla pryč a ona nikde. Ta potřebuju chůvu! obrátila jsem se ke Stelle.
"Hele Stello, musíme tu čekat all day, all night?" zeptala jsem se jí a mluvila klidným vyrovnaným tónem.
"Bůh ví, kdy se Ang uráčí přijít a všichni máme lepší věci na práci než na ní čekat. Nemůžeš to na nás prostě vybalit a jí necháme třeba vzkaz?" začala jsem a doufala jsem, že mě nepropodne. Místo toho jsem upřela oči na kočku, kterou měla v klíně. Kočky jsem měla ráda. Rozhodně radši než psi. Kočky vědí, co chtějí a jdou si za tím. Jen jsem moc nemusela ty nahaté kočky. Kočka naruby tak jim říkal bratr.
Z kočky jsem přejela pohledem ke Stelle a doufala jsem, že jsem jí nijak neurazila nebo něco.
"Neříkej, že vrchol tvého dne je celonoční sezení s učedníky, kdy se navíc musí na jednoho čekat." usmála jsem se, zavrtěla jsem hlavou a opřela se do sedačky.
"Musím si skočit na černý trh pro zbraně a pak bych si s nimi i ráda zatrénovala, ale k tomu potřebuju denní světlo." pokrčila jsem ramena a podívala se z okna. Slunce už stoupalo. Strávila jsem tu celou noc? znovu jsem si povzdechla a čekala, co mi naše drahá Ingwe odpoví.

Když jsem zvedla hlavu všimla jsem si Ryana jak letí do kuhyně. Nadzvedla jsem obočí do dvou oblouků, ale žadnou jinou grimasu jsem neudělala. co tam tak dlouho dělá? pomyslela jsem si. Pak jsem, ale uslyšela šustění. Sklonila jsem hlavu a usmála jsem se. Proč ti kluci pořád jen něco jí? zeptala jsem se a udělala jsem pár dalších tahů uhlem. Kresba už se začala nějak rýsovat.
Otočila jsem se za Rynovým hlasem. Vyhledala jsem jeho pohled a usmala jsem se. Ani jsem si neuvědomovala jak mi chyběl. Měla jsem chuť ho obejmout, ale radši jsem se ovladala.
"Čau Ryane." řekla jsem a znovu jsem se usmála.
Pak jsem zauvažovala. Jo taky by ,mě zajímalo, proč tu musime bejt nastoupený... s obočím do zvědavého oblouku usem se zadívala na Stellu, která hladila kočku na svém klíně a k tomu se ládovala brambůrky.
Tak to vybal, my něco vydržíme. pomyslela jsem si a dokončila jse, obraz na svém klíně propletenými písmeny NS.

Děkuju ;)