Příspěvky uživatele

Otočila jsem se za povzdechnutím. Když jsem uviděla Ayl musela jsem se smutně usmát. Znovu a znovu mě mrzelo, že je vlkodlak.
"Ahoj Ayl..." řekla jsem a šla o pár kroků blíž k ní. Sklonila jsem se a lehce k ní natáhla ruku.
"Můžu?" zeptala jsem se opatrně. Takhle blízko vlkodlakovi jsem nebyla nikdy, pokud jsem se ho zrovna nechystala zabít.
"Máš pořád stejné oči, víš?" řekla jsem a i když to znělo jako otázka, neptala jsem se. Dřív než jsem se jí stačila dotknout ruku jsem stáhla zase k sobě. Ještě ne. řekla jsem si a znovu se na ní smutně usmála. Sedla jsem si na jeden z kamenů, které tu leželi a podívala se na Ayl.
"Vypadáš, že jsi jako vlkodlak šťastná." řekla jsem a pokusila se usmát, jako usmát.
"Nevím, jak dlouho už o tomhle všem víš, takže mě kdykoliv přeruš, jo?" zeptala jsem se a koukla se jí do očí, ale musela jsem se znovu odvrátit. Pořád jsem v hlavě měla Jeanovu ruku bez prstů.
"Já a ty dvě další blondýnky, jsme lovkyně stínů. To znamená, že zabíjíme démony. Máme v sobě krev andělů a vy upíři a vlkodlaci zase démonů. Ale neboj navzájem se jako rasy trpíme. Teda my lovci, Vy s upírama dobré vztahy míváte zřídka kdy. No a ta holka, co přišla po nás, to je Dray a ta je tedy upírka." vydechla jsem a sledovala jsem obláčky páry, které my šli od pusy.
"A ta záchranná akce má být pro jednoho našeho lovce. Je přeměněný jen chvilku a já ho navíc miluju." povzdechla jsem se a smetla si sníh z kapuce.
"Až se někdy vrátíš do lidského těla, mohli bychom si pokecat. Tahle jednostraná konverzace je nanic." řekla jsem ironicky se zasmála.
"Po tom mém výstupu vevnitř mě musí všichni milovat, co?" zašeptala jsem smířlivým tonem.
"Nechtěla jsem Ang tak sprdnout, ale ona si řekne o kafe, když je tu celé město v ohrožení," rukou jsem mávla k tornádu a spadaným sloupům tady i dál ve městě,"navíc, se vždycky chovala jako spratek, zachránila jsem jí život, když se ožrala na upířím mejdanu a pak spadla ze schodu a probodla si plíci. Neřekla ani děkuju, ještě mě sprdla za to, že jsem jí zachránila. Ale to je mi plus mínus jedno. Mě jde o to zachránit Ryana, nechci ani myslet na to, co se mu může teď dít Ayl. To že mu nemůžu pomoct a musím čekat až se tam dámy vysuší a občerství... Za poslední dva týdny jsem mohla naspat maximálně 5 hodin, ale radši bych umřela, než abych věděla, že jsem Ryanův život ohrozila tím, že jsem si dala šálek kávy." Odvážila jsem se na ní podívat. Doufala jsem v nějaký soucitný pohled, i když jsem pochybovala, že bych ho poznala. Grimasy vlkodlaka v malíčku vážně nemám. Usmála jsem se svým smutným úsměvem a znovu jsem pomalinku zvedla ruku, že bych se jí mohla dotknout. Třeba by ti to pomohlo

Otočila jsem se na Ang a sjela jí ledovým pohledem. Musí se pořád chovat jako malé rozmazlené děcko? Pomyslela jsem si. Ta nikdy nezažila, to co ty Nat. Řekl mi v hlavě nějaký smířlivý hlas, ale já ho okřikla. "To, že jí nikdo nevyvraždil rodinu a její sourozenec od ní nezdrhl do tajemné země, kde jí chce bůhví jak pomoct, není důvod pro to aby se chovala jak se chová právě teď. Podívala jsem se jí do očí a zasekla se do nich pohledem. Do svého pohledu jsem vložila všechen chlad a zlobu na její chování.
"Máš pravdu, co ty víš? Je fakt, že ty jsi neslyšela Ryanův řev a neviděla jsi jak padá na zem, když se mu Kruela nabourala do hlavy. A taky si prošvihla tu část, kdy popadl chudáka Stellinina kocoura a mrštil jím přes tři místnosti, a pak si vesele odhopkal a zpíval se písničku z Disneyovky. Upřímně nevím jak babičky někoho zvou na bábovku, ale tohle mi nepřipadá jako klasická pozvánka. A pokud máš namysli ta tornáda, bouřky, hromy a blesky, tak to jí spíš leze krkem lidská rasa, kterou se takhle snaží vyhladit." ukázala jsem rukou směrem k oknu a stále se jí dívala do očí. V tuhle chvíli museli vypadat jako led. S šedým nádechem. Než stačila odpovědět spustila jsem znovu.
"A já tu nechci obíhat jak splašený tele, kvůli sobě. Dělám to kvůli Ryanovi, Ryanovi, který je lovec jen pár dní a teprve před týdnem zjistil, že vůbec existuje něco jako je tenhle svět plný démonů a babiček, které se ho snaží posednout. Nikdo po tobě nechce aby jsi běhala bez kafíčka po městě, ale pokud máš Ryana aspoň trochu ráda, nebo nechceš ohrozit život dalšího lovce, mohla by ses přestat chovat, jako že tohle je jen hra. Protože to ostří, které nosíš u pasu není z gumy a tihle vlkodlaci, nejsou jen velcí psy." Podívala jsem se na ní smířlivějším pohledem.
"A mě nebaví se s tebou dohadovat, nebo tě poučovat, ale mě k tomu vedli. Už od narození jsem byla bojovník, učila jsem se obětovat za druhé a učila jsem se vést. Mám víc jizev, než bych mohla spočítat a to jen proto, že jsem nasadila krk za někoho, koho mám ráda. A ten krk bych nasadila i za tebe i když se chováš, jako bys to nepotřebovala." pohledem jsem jí sjela na ruku, kde se rýsoval obrys iratze a pak znovu vyjela pohledem k jejím očím.
"Vím, že ses o to neprosila, ale já to stejně udělala, nepotřebovala jsem slyšet děkuju, nebo jinou vděčnost. Stačilo mi, že žiješ. A to jsem tě neměla moc ráda." Smutně jsem se usmála a zavrtěla hlavou.
"Udělej to aspoň kvůli Ryanovi." řekla jsem tichým hlase a otočila jsem se na podpatku, před tím než jsem odešla jsem se ještě otočila ke Stelle. "Já navrhuju démoní jeskyni, pokud víme, nejvíc se jich naposled množilo v ruině hradu." řekla jsem a vyšla ze dveří. Cestou jsem ještě navázala pohled s Ayleen a lehce jsem kývla hlavou, směrem ven. Snažila jsem se říct, aby za mnou přišla, ale počítala jsem s tím, že teď mě musí nesnášet celá místnost.
Nebylo by to poprvé. Pronesl nějaký hlásek v mé hlavě a já mu dala za pravdu. Ale u těhlech mi na tom docela záleží
Seběhla jsem schody z verandy a došla až ke kraji pozemku. Otočila jsem se k doupěti zády a vytáhla si kapuci. Začalo sněžit a já nechtěla aby mi sníh napadal za krk. Mezitím se mi povedlo vydolovat z kapes mobil a zavolal jsem Lukovi. Zkoušela jsem to několikrát, ale mobil jen stále vyzváněl a já spadala do hlasovky. Při posledním pokusu jsem mu nechala vzkaz. "Luko, až si tohle poslechneš, zavolej mi. Děje se něco divného a nechci aby ses do toho pletl. Zůstaň prosím v hotelu, dokud se to nepřežene. A zavolej mi! Prosím..." dodala jsem potichu a schovala mobil do kapsy. Povzdechla jsem si a přehrávala si v hlavě rozhovor s Ang. Ta mě bude nenávidět! uvědomila jsem si a zakroutila hlavou. Doufala jsem, že Ayl přijde. Měla jsem jí ráda i před tím, než se stala vlkodlakem a doufala jsem, že se moc nezměnila.

// Počítej s Natálkou :3

Dělalo se mi zle, když se tu všichni jen tak váleli. Budou dělat ještě míň a budou na ně leda tak srát holubi. Řekla jsem si a s úsměvem pokývala na Sav. Teda myslela jsem, že je to Sav, oslovila jí tak Dray. A to je zkratka jakého jména? No zatím tu byla jediná, která aspoň mluvila o tom, že se bude hledat. Na rozdíl debaty Ang a Dray o tom z jaké pohádky je Kruela. Bože koho to asi zajímá? Nemůžeme tu ty dvě nechat. Hodí si nožky nahoru a dají si třeba kakao! Já musím najít Ryana. Znovu jsem mi do krku vracela žluč. Vzpomínala jsem naléhavý hlas "I vaše přátele" Vlkodlaci teda nikoho nepostrádali, a Dray taky nevypadal, že přišla s prosíkem. Bože ať jsou to jenom nějací kamarádi Stelly... Zadoufala jsem. Obvykle jsem myslela jen na nejhorší a neminulo mě to ani teď. Co když je ten přítel Luko? Zvedl se mi žaludek. Bože ty si ze mě děláš...?! I když jsem neměla tušení, jestli je Luko v té pověstné jeskyni, cítila jsem ten strach až v kostech. Chytila jsem jílec ostří a sevřela ho, až mi zbělaly klouby. Znovu jsem polkla.
"Ehm Stello a Sav, pokud ti tak smím říkat," obrátila jsem se nejdřív k Ingwe a pak ke Alfě a doufala, jsem, že můj výraz nebude vypadat vražedně, ale mile ," vy to tu podle všeho znáte nejdéle tudíž i pravděpodobně nejlépe. Jsou tu nějaké konkrétní oblasti s jeskyněmi? Budou pravděpodobně blízko nějakých hor. a vápencových oblastí. Já byla v zátoce, v údolí a u jezera Gury a můžu říct, že tam jeskyně nejsou, ale myslím že od jezera jsem v dálce viděla hory... Jak jste na tom Vy s poznáváním okolí?" zeptala jsem se našich dvou vedoucích a přitom přelétla pohledem po ostatních. Pak jsem se otočila a podívala se z okna. Svítalo.
"A mohli bychom to probrat za pochodu? Bůhví z jaké pohádky je ta Kruela, ale její jméno rozhodně nezní, že by měla náladu "našim přátelům" dát domácí bábovku a čajík..." řekla jsem a cítila se trochu jako neposedné dítě. Moc jsem si přála vyrazit a zachránit Ryana. Pořád jsem se cítili provinile, kvůli tomu, co se stalo s Lukem a potřebovala jsem mu nějak dát najevo, jak moc mi na něm záleží...
Zvedněte zadky a jdeme! Řvala jsem uvnitř sebe a pustila jílec ostří a protřepala jsem si ruku, byla z toho křečovitého držení ztuhlá a bolavá.

// hele, aby mi jeste nekdo zbyl! :D

// Odepíši zejtra okolo pátý ;) Ideálně až po Sav.. ;)

Sav odepíše zítra, mi to psala. Stejnak odhaduji, že zítra možná ani nevyjdem (ale mohli bysme bo o víkendu mám focení + je u nás pouť a budou u nás příbuzný -_- tak nevím, jak to budu mít s časem)

// Generace po nás to má spočítané :D

// Jo a mě říkají, že jsem magor.. -.-

// Myslím, že se tu jede systém, když máš, co napsat tak piš :D

// Neříkej dvakrát :D Nebýt tatínka tak jsem Hedvika :D

// Kruela je očividně velmi oblíbené jméno :D Možná tak pojmenuju dceru :D

Sledovala jsem zelenou záři, která se přede mnou začala zjevovat. Co ode mě chce božstvo? Řekla jsem si, ale celý zjev toho světla mi říkal, že to není božstvo. Vymrštila jsem se na nohy a spolu s tím vytasila ostří.
"Natiel" zašeptala jsem a ostří reagovalo. Pak se ale světlo zformovalo do malé postavičky a ta si odkašlala. Nemohla jsem odtrhnout pohled od světla. Tak to není božstvo Došlo mi , když postavička začala mluvit. Musím říct, že by na mě v tu chvíli byl zábavný pohled. Čučela jsem jak péro z gauče a poslouchala tu postavu.
Jeskyně, Kruela, přátelé?! Bože ty si ze mě děláš rectum, že jo? Pak, ale světlo zmizelo. Zastrčila jsem si zbraň do pouzdra a rozběhla se za ostatními do domu. Když jsem přišla k nim spustila jsem klidným a vyrovnaným hlasem: "Hele lidi..." začala jsem a pak mi došlo, že nikdo z nás není jen člověk. Kašlu na to "Nevím jestli jste měli tu šanci uvidět tu skvělou světelnou show u schodů, ale mám takový pocit, že už nebudete muset rejt čumákem v zemi, protože vím, kde jsou ostatní." řekla jsem směrem k Alfě a otočila se k Stelle. "Říkají ti něco pojmy Kruela, jeskyně, čerpat moc a zkáza na město?" zeptala jsem se jí a setřela jsem si vodu z obličeje. Slzy a déšť, ale to nikdo nemohl vědět.
Rozhlédal jsem se okolo sebe a znovu jsem si uvědomila, že jsem ve společnosti vlkodlaků, ale tentokrát jsem zapřela sama sebe, zůstala jsem stát a uvolnila jsem ruce podél těla. Oni to asi nechápou, ale pro mě to znamenalo boj se vším, co jsem se učila.

// Ale Nat o sobě nezpívala, že je teplá :D

// Rozhodně by tím Nat zjednodušil volbu :D

Tak nech sa nat stane lezbou a hotovo, problém vyriešený :D A nie z chudáka Ryaníka tu gaya robiť, to už ho rovno môžem zmazať :D

S úsměvem jsem kývla na Ang, která právě dorazila. I když jsem si to jen nerada připouštěla, nechtěla jsem aby se jí něco stalo a když nepřišla hned za námi... Už jsem se chtěla od Ang otočit, jenže jsem za jejími zády rozeznala blížící se postavu. Počkala jsem dokud se postava dostatečně nepřiblížila. Dray? Zeptala jsem se v duchu a pokusila se použít čtení myšlenek. K mé smůle mi to vážně nešlo, takže jsem jen čekala, až Dray přijde blíž.
"Nazdar, tebe jsem naposled viděla, když mi kerberos trhal maso z těla." řekla jsem s notnou dávkou ironie, ale usmála se. Přeci jen jsem jí měla ráda.
Ale to už promluvila Alfa. Fajn aspoň jsme se sem netáhli zbytečně. Pomyslela jsem si, když řekla, že nám pomůžou najít Ryana.
Překvapilo mě, jak se podle všeho všichni znají. Černý Petr z kola ven.
Vešla jsem na její nepřímé vyzvání dovnitř, ale když jsem spatřila, že je v místnosti tolik vlkodlaků, měla jsem chuť zařvat. Ale rozhodla jsem se chovat jako správná lovkyně, která neohrozí mír, kvůli svým neblahým pocitům. Spolkla jsem žluč, která se mi hromadila v ústech a podívala se na vlkodlačici. Přiblížila jsem se k ní a podívala se jí do očí. S povzdechem jsem zašeptala: "Ayleen?" Nechtěla jsem být slabá, ale kdo ví proč jsem se tak cítila. No jo emoční vypětí, když se zamilujete do dvou kluků najednou a k tomu několik dní beze spánku a k jídlu jen banán, jablko a pár jahod. Řekla jsem si a než jsem počkala na reakci vlkodlačice. Otočila jsem se na Stellu. "Asi půjdu ven hlídat, nechceme aby se sem jedno z tornád přiblížilo až moc blízko." řekla jsem jí. Promiň Stello, ale nechci svým chováním ohrozit mír a Ryanův život. Budu venku. Pomyslela jsem a nějak jsem si představila, že jí tu myšlenku posílám, i když jsem o téhle metodě značně pochybovala. I když jsem nevěděla, jestli je taky myšlenkář, měla jsem pocit že je. A navíc jsem silně pochybovala, že mám vůbec takovou schopnost, někomu poslat svou myšlenku, když jsem je Dray ani před chvílí nemohla přečíst. Otočila jsem se k Alfě a znovu jsem naznačila zasalutování a lehce jsem sklonila hlavu. Je to podsvěťan a je to vlkodlak, ale pořád je víš postavená a navíc nám mají pomoct. Řekla jsem si a rychle jsem prošla okolo Ang a Dray a znovu vyšla na verandu. Dveře jsem za sebou nechala otevřené jen na škvíru.
Sestoupila jsem ze zastřešené verandy a sedla si na schody do deště.
Rozhlédla jsem se po okolí. Všude řádilo počasí, tornáda, blesky a hromy. Ale i přes to všechno mě to uklidňovalo. Pokrčila jsem kolena a položila si na ně hlavu. Bože chraň Ryana, jestli se mu něco stane tak... Zvedla jsem hlavu zrovna ve chvíli, kdy několik metrů ode mě udeřil blesk. ... do mě asi uhodí blesk. Pomyslela jsem a vyjukaně se koukala na díru v zemi po blesku. Jenom kousek a už bych si nemusela dělat starosti s ničím. Podivně uklidňující. Řekla jsem si a vložila si tvář do dlaní. Moje slzy se mísili s deštěm. Ani nevím proč jsem plakala. No plakala, jen mi tekly slzy, žádné záchvaty pláče. Jen jsem tam seděla a nechala slzy téct po tváři. Začíná toho na mě bejt moc. Luko, Ryan, démoni, Jean, Lovci, runy, zblázněné počasí, kamarádky přeměněné v podsvěťany, zmagořelý Ryan a otevřená nenávist od Ang. Přestávám mít místo v seznamu.
Začala jsem si broukat písničku, ale veškeré tóny pohltilo hromobití.
"The story of my life, I take her home
I drive all night to keep her warm and time....
Is frozen
The story of my life, I give her hope
I spend her love until she's broken inside
The story of my life"
Ale i tak na mě měla píseň uklidňující účinky a já se postupně dávala do pořádku.