Příspěvky uživatele

"No myslím že jo. Předtím jsem jí viděla na recepci a my dvě máme jediná volná lůžka.. A to k tobě se někdo dobýval.." Ledabyle jsem pokrčila rameny.
"A v jakém státu si vyrůstala?"
Vyhrnula jsem rukáv trička a přemýšlela jsem, co říct. Nemůžu jí vysvětlit, že je to znamení 100 přeražených upířích špičáků..
"Ale to je jen logo mojí oblíbené kapely.." řekla jsem jakoby nic a doufala, že to je uvěřitelné
"Jo a ke mě se stěhovat nebudeš. Já se chci vyspat, nepotřebuju chrápajícího spolubydlícího. Budeš to muset vydržet se zrzkou Zasmála jsem se a štouchla do ní

To je ona! Ta zrzavá holka u pultu co řve, kvůli spálenému jazyku.
Dray, myslím, že támhleto," kývla jsem hlavou k holce u pultu, " je tvoje spolubydlící.
Snad to nebude působit divně...

"Já mám brzdit? To ty jsi budila celý patro! A ne nechci. Tohle fakt nemusím"
Zadívala jsem se na ní. "Sakra, ty máš nějaký přízvuk a já ho nemůžu rozlousknout.. Napovíš mi? Mile jsem se usmála. Odhal svého protivníka. Tohle mě Jean učil už odmalička..
Nenápadně jsem kontrolovala okolí. Dray vybrala stůl uprostřed což se mi vůbec nelíbilo, ale co mám dělat. Je to jen člověk, neumí se ohánět mečem ani ze 100 metrové dálky netrefí upíra svěcenou kulkou mezi oči.. Jen těžko by přeprala vlkodlaka a pochybuju, že je schopná udržet meč aspoň 5 minut..
Když jsem se natahovala pro kostku cukru. Vyhrnul se mi rukáv trika a odhalil spodek mého tetování. Viděla jsem jak se na něj Dray podívala, čekala jsem nějakou otázku..

"Jojo, to tak nějak znám, rodiče mrtví, bratr zmrzačenej... A ten teď pro jistotu zdrhl.."
Zašklebila jsem se do hrníčku čaje..
"Hele teď je tu atmosféra jak na pohřbu. Nezačnem s něčím jiným?" Ani jsem nečekala na její odpověď. Co budeš dělat s novou spolubydlící..? Už teď jí lituju, v noci děsně chrápeš, víš?
Zasmála jsem se a čekala, jestli se neurazí..

"Moc dlouhý a bolestný povídání.. Minulost radši přeskočíme, co ty na to? Jen kdyby jsi teda chtěla vyprávět jak ses tam dostala"
Změřila jsem si jí pohledem. Měla americké jméno, ale na američanku moc nevypadala. Chtěla jsem toho o ní vědět víc, ale sama to nechci vytahovat...
Usmála jsem se na ní a upila čaj..

<< pokoj 3
"Tak Dray jak ses sem dostala..?" zeptala jsem se a pomalu míchala zelený čaj, který jsem si objednala

Sakra já bych tu málem usnula
Musím do pokoje. Nemůžu přece spát v kostele..
>> Pokoj 3

>> Jídelna
Jako doma
Vůně kadidla, zapálené svíčky, dřevěné sedátka, modlitební knížky a prachové částečky, prohánějící se ve světle vitrážového okna. Sedla jsem si do druhé lavic, spojila ruce a opřela jsem si o ně čelo. Všimla jsem si zpěvníčku. Uchopila jsem ho do rukou a káplo na něj pár mých slz. Někdy se mi po domově vážně stýskalo a teď mi zmizel i Jean. Jsem zase sama. Ma vie suce. Zašeptala jsem i přes slzy. Rázně jsem je setřela. Nebudeš tu brečet jako malá Bože ať se to všechno zlepší. To byla jediná modlitbička, na kterou jsem se zmohla. Otevřela jsem zpěvník a začala zpívat náhodnou píseň. Můj hlas se rozléhal po celém kostele, cítila jsem se mnohem líp. Jak se hlas odrážel, jako bych tu nebyla sama.
Zavřela jsem oči a vnímala jsem jen ty tóny.
Co budu kruci dělat? Skara, kleju v kostele, Sakra, řekla jsem sakra! Ale no ták. Omlouvám se bože, nechtěla jsem klít.
Lehla jsem si na lavici a pozorovala nádherný strop...

<< Pokoj 3
V jídelně bylo docela prázdno, jenže jak tu asi zaplní jídelnu s kapacitou 300 lidí..? Na mě to byl stejně dav.
Šla jsem k pultíku a na talíř si nandala jahody, toust a džus. Snažím se držet dietu.. No co, holka každým coulem.
Sedla jsem si do rohu a překontrolovala si, jestli je dýka ve vysoké kozačce, dobře schovaná, ale v pohotovosti. Uklidňovalo mě, že za mnou je jenom zeď mám přehled o celé místnosti. U okna mě zaujala jedna dívka. Tak zamilovaně se koukala z okna a nevnímala nic, co se okolo ní dělo. Ale vypadala zvláštně. Až moc nelidsky. Nechápejte mě špatně, byla krásná, ale nevypadala jako člověk. Až jistě jsem to poznala, když se zvedla a přešla místnost ke dveřím. Pohybovala se s naprostou jistotou a vyrovnaností. Mnohem jistěji než člověk. Kurňa vlkodlak! Ale nikdy jsem jí tu v NY neviděla. Kdyby byla odsud, nikdy by se zde neubytovala. V hlavě mi šrotovali kolečka. Do pusy jsem si vkládala jahody a oči mi těkali po místnosti. Viděla jsem, že dívka šla na pláž a přemýšlela jsem, jestli mám jít za ní. Radši ne, bez Jeana, nebo Rangera jsem v háji.
Pomalu jsem dojedla, odnesla nádobí, popadla jeden letáček s pamětihodnostmi a rychle ho za chůze prolistovala. Když jsem uviděla fotku kostelu, srdce mi poskočila. Nejsem sice katolík, ale tyhle místa mi připadají jako domov, v nich se cítím jako ve Skleněném městě. Neváhala jsem a vydala se tam.
>> Kostel

"Nene, to je v pořádku, odnesu si je sama." Řekla jsem a s úsměvem odmítla portýra. Přijala jsem klíče a pevně je sevřela Teď začíná nový život Naty, musíš ho chytit za pačesy viva la vitaProtože nevíš kdy skončí...
Už jsem se otáčela k odchodu, když jsem si vzpomněla na milou recepční "Mockrát Vám děkuju, hezkou noc Vám přeji"
>> Pokoj 3

že bych měla jednou po roce šťastný den?
"Dobře to by bylo skvělé! Moc Vám děkuji" Začala jsem z batohu tahat peněženku a připravovat se na nehoráznou sumu, za tenhle luxusní hotel. Nervozně jsem si přejala pravou rukou po tetování, takovej už skoro zlozvyk, vždycky když jsem nervozní uchýlím se k tření tetování..

Uff, ochranka se nekoná, ještě že tak. Nevím jestli by bylo vhodné tu přehodit toho maníka od ochranky přes rameno..
Usmála jsem se na recepční, ale i já jsem poznala, že je úsměv škrobený...Na dvojlůžkový pokoj sama pro sebe nemám
"Omlouvám se, ale bohužel momentálně nemám dostatek finančních prostředků na dvojpokoj sama pro sebe. Nenašla by se ještě jiná možnost?" Usměj se jako normální člověk!Usměj se jako normální člověk!
Omluvně jsem se podívala na recepční a doufala, že se to nějak vyřeší. Nemám moc jiných možností. Přenocovat v central parku není zrovna to pravé ořechové..

To si Ranger dělal srandu! Tenhle hotel je něco extra! Vešla jsem do obrovského foyer a nesměla zamířila k recepci. V ošoupaných keckách, legínách a dlouhým svetru jsem se cítila dost nepatřičně. Nesměle jsem přistoupila k recepci a zkusila se i důvěryhodně usmát. "Dobrý večer, přeju. Prosila bych jeden jednolůžkový pokoj" Bože ať na mě nezavolá ochranku!