Příspěvky uživatele

Můžu jenom malej detail?
Něco si v těch pravidlech odporuje..
Pokud nevím, že je to můj spolu(proti?)hráč upír/vlkodlak, tak nemůžu vědět, že ho nemůžu srazit k zemi.. Jak mám tedy reagovat? :)

"Já se na to vážně můžu vykašlat"mumlala jsem si "Holky okolo mě vždycky slíznou smetanu.. Co je na mě tak špatnýho, krucipísek!
Procházela jsem okolo náhrobků a náhodně si četla jména zesnulých.. Když jsem prošla až na konec té udržované části zpomalila jsem.
Přede mnou nikdo nebyl, otočila jsem se okolo své osy. Nikde tu nikdo není. Persone est ici.
Šla jsem až dozadu. Stál tu krásný mramorový anděl, ale můj cíl byl až za ním. Vytáhla jsem dýku z boty a do kůry stromu jsem vyryla dva soustředný kruhy. Ustoupila jsem asi 10 metrů od stromu a do země vyryla čáru.
Vzala jsem dýku, zaměřila a hodila, vnitřní kruh jsem úplně minula a ten vnější.. Bylo to jen tak tak..
Potřebuju víc trénovat.
Házela jsem dál a dál. Před každým hodem jsem si řekla jednu mojí negativní vlastnost, když jsem se při hodu trefila doprostřed kruhů, brala jsem to jako, že jsem se jí zbavila. když jsem se netrefila, házela jsem dokud jsem se nezabodovala..

Já se na to tady můžu vážně vykašlat. Je to sexy upír, ale všechno se točí zase oko Dray.. Polkla jsem žluč a vyloudila kyselej úsměv.
"Jasně Dray, ale dávej si bacha.." prohodila jsem jejím směrem.
Když jsem procházela (schválně)okolo toho jejího kočičáka tiše jsem pronesla "My dva se ještě potkáme." a odešla jsem...
>> Hřbitov

"Dray neblbni, něco mu zlomíš!" Snažila jsem se dělat vyděšenou, a dýka v kozačce mě tížilae..
Dray se na něj dívá, nějak jinak než na úchyla
Zkusila jsem jim přečíst myšlenky. Kluk prakticky nečitelnej, jen tam nějaké záblesky a Dray se vážně ten kluk líbí.
No kdo by se divil, je to fakt kus..

//Já jsem lovec od narození.. Zkus si pak někdy přečíst můj příběh.. Mon amie :D

EDIT: I kdybys byla lovec od narození, zde jsi stále člověk, tudíž se jako člověk brát budeš. To, že jsi lovec zjistíš až zde, kdy si tě já buď vyhledám nebo tě ke mne pošle Božstvo.
+ Magii máš na první úrovni, myšlenky číst nemůžeš, maximálně odhadnout jeho úmysl/myšlenku.
Číst myšlenky plně a dokonale se budou moci až v posledním levelu.
Brzo si o levelech budete moci dočíst, už jsou skoro plně sepsaný.
+ Byste ses i drobet mohli snažit ty příspěvky psát delší, jen takový menší dodatek Jde potom i líp na co reagovat a celkově je to lepší. Ale to přijde časem, až si zvyknete.
Stella

Když mě ten kluk vzal za ruku, myslela jsem že mi chce pomoct chytit rovnováhu, ale na to mě držel moc silně.
Rychle jsem se na něj podívala a měla jsem dost silnej pocit, že jsem zahládla upíří tesáky.
To neskončí dobře Když mě začal táhnout pryč, zapřela jsem se, přetočila ruku a vytrhla se mu. Měla jsem chuť mu jednu vrazit, nebo mu zabodnout dýku do prsou, ale vzpomněla jsem si na Drayin obviňující pohled a slova "Ty jsi Lovec"
Bylo mi jasné, že ho zároveň vykolejí, protože upírovy se jen tak někdo nevytrhne.
Musím mu dát vědět, že to vím *Kolečka šrotují* Tetování! Upíři ho už docela poznávají jeden ho viděl a zdrhnul, třeba to zabere
Nenápadně jsem si povytáhla rukáv trika a natočila se tak, že ho kluk mohl vidět..

"Bože holka tohle mi nedělej! Není hezký strašit lidi." Zasmála jsem se. Když jsem se jí podívala do obličeje nevypadala moc nadšeně..
Asi má den blbec. Vzpomněla jsem si co se stalo u jezera. Zkusím jí přečíst myšlenky!
Rychle jsem natáhla tu pomyslnou ruku a uchopila jsem její myšlenky. Chci mít klid. Chci mít klid. Chci mít klid. Pulzovalo jí hlavou. As you wish lady
Mávla jsem na ní "Dray já mizím.Měj se" Otočila jsem se od ní a chtěla odejít, jenže jsem vrazila do nějakého kluka.
"Merde! Pardon, Omlouvám se!" vzhlédla jsem, byl to docela fešák..

Přišla jsem do parku abych se trochu provětrala.
A dost ve mě hrklo, když jsem procházela pod stromy a najednou nade mnou začalo něco rachotit. Málem jsem vyletěla z kůže, rychle jsem uskočila a podívala se nahoru, natahující se po dýce v botě.
Zastavila jsem se uprostřed pohybu.
Dray? "Dray?!" zařvala jsem do koruny stromu

Přemýšlení stačilo..
>> Pokoj 3

<< Jezero Gury
Sedla jsem si do lavice a začala sama zpívat písně o lásce, rodině a přátelství ze zpěvníku. Pokud to šlo slova jako bůh, nebo Ježíš jsem vynechávala, nebo nahrazovala. Nejsem věřící, ale víru i tak uznávám, ale myšlenka boha se mi nelíbí..
Já chci domů. mé druhé já mi řeklo Ale ty jsi doma. New York je tvůj domov... Né můj domov je Skleněné město
Přestala jsem zpívat a zamyslela Kde je můj domov?
Lehla jsem si na modlitební lavici, koukala se do stropu a přemýšlela...

<< Wellness centrum
Tady je nádherně! Tohle bude moje místečko
Zula jsem si boty a sedla si na kámen, který byl několik metrů od břehu. Vody byla studená, ale nevadilo mi to. Hladina byla klidná, azurová a až trošku hypnotická. Okolí bylo stejně klidné jako voda. Byla jsem jako terč uprostřed pustiny, ale cítila jsem se v bezpečí. Sedla jsem si do tureckého sedu, do rukou jsem si nabrala vodu, potřela jsem si jí obličej a začala meditovat.
V mysli jsem otevřela dveře do svého podvědomí a najednou jako bych vylétla z těla. Vznášela jsem nad hladinou a svým nehmotným tělem jsem rozrážela vzduch. Zastavila jsem se uprostřed jezera. Vznášela jsem se a špičkami se málem dotýkala hladiny, ruce volně podél těla, oči zavřené.
Začala jsem utkvěle myslet na to co chci. Aby se voda rozestoupila. Spolu s myšlenkami jsem začala ruce odtahovat od těla. Když jsem měla ruce rozpažené v jedné rovině s rameny, cítila jsem všude okolo sebe padající vodu. Rychle jsem ruce spojila nad hlavou. Okolo mě se ozvalo burácení vody. Otevřela jsem oči. Byla jsem v vodním kokonu. Ruce jsem zvolna pustila dolů a spolu s nimi opadali i voda. Znovu jsem otevřela oči, ale teď ty skutečná.
Znovu jsem seděla na kameni a byla naprosto klidná. Hlavu jsem měla naprosto vyčištěnou od všech problémů. To je magie mysli. Nejdřív jsem se musela naučit ovládat svou mysl až pak tu cizí. Teď už jsem cítila, že dokážu ovládnout cizí mysl, v mezích, ale dokážu.
Zavřela jsem oči a zaposlouchala se. Na břehu ve stromech seděl ptáček. Vyslala jsem k němu svou mysl. Představovala jsem si jí jako obrovskou ruku. Natáhla jsem tu ruku k malému stvoření a chytila ho do ní a táhla jí zase zpátky. Spolu s rukou přilétal i ptáček. Zastavil se až těsně přede mnou. Stále jsem ho držela v rukách, v té reálné i pomyslné. Naklonila jsem si jeho maličkou hlavičku ke rtům. "Přines mi tu květinu, co roste u břehu" pošeptala jsem mu a v mysli mu kázala květinu. Pak ho obě moje ruce pustili a ptáček mi opravdu květinu přinesl. "Děkuji ti" a propustila ho ze své mysli. Vstala jsem z kamene a přešla na břeh a vydala se na své druhé nejoblíbenější místo.

>>Kostel

Myslím, že už by to stačilo.. Zajdu si přemýšlet někam do přírody..
>> Jezero Gury

<< Pokoj3
Troška cvičení mi neuškodí. Protahovani a a masaze..

Šli jsme s Ayleen okolo kluků, ve správný moment jsem do ní šťouchla a kluk byl díkybohu pohotovej a chytil jí.
Zahihňala jsem se jako malá trubka"Jů, moc se omlouvám, už jsem trochu přebrala, dokonce ohrožuju život ostatních!" Další debilní zahihňání "Promiň Ayleen, budu muset jít, nebo tu ještě někoho zabiju!" Mrkla jsem na kluka a koketně ho pohladila po rameni "Nebude ti vadit, když mi kamarádku pohlídáš? a nahodila jsem svůj nejlepší úsměv "Ale musíš mi jí do jedný vrátit, nebo se změní v dýni a tak, to bys nechtěl vidět" Kluk se zasmál a Ayleen si přitáhl blíž k sobě "A nemělo to být do půlnoci?" řekl a zasmál se. Podívala jsem se na něj jako na naprostýho blázna a sarkastickým hlasem řekla "Tady nejsi v Disneyovce, tady se paří! Navíc nevím co by řekli Popelce, kdyby byla nametená jako duha, neboli jako já! Už musím lidi. PApá
Ještě jsem mrkla na Ayleen a úplně střízlivá namířila domů
>> Pokoj 3

"Jasně, nech to na mě"