Příspěvky uživatele

<< Hotel Luxory

Prošla jsem tou obrovskou tepanou branou, otevřela obrovské dveře a vešla dovnitř. Bože tady je to vážně obrovský Tentokrát jsem měla víc času se porozhlédnout. Stěny byly obložené dubovým dřevem, nábytku tu bylo poskrovnu.
Vše bylo decentní a uklizené. Takovej obrovskej barák a nikde není skoro žádný prach
Přišla jsem do té haly, kde mě Stella tetovala, hodila jsem svoje věci na zem ke gauči.
No očividně tu nikdo není a já nemám šajna kam mám jít, takže tu asi počkám na Stellu
Sedla jsem si na gauč a podívala jsem se na místo, kde předtím seděla Angelika. Všude tam byla krev, na koberci, na gauči.. Ta asi neumí snášet bolest pomyslela jsem si. Zároveň jsem si vzpomněla na její škleb, když jsem měla dostat svou runu, taky se mi vybavil její posměšný hlas, který mi přál abych si to užila.
No jo děvče, né každý se složí, když ho něco bolí.. Musela jsem se posměšně zasmát. Malej spratek dostane přes prsty
Nevěděla jsem co tu mám dělat, nudila jsem se. Vytáhla jsem dýku s kruhovým jílcem, dala do mezery prst a točila dýkou. pohazovala jsem si s ní.. Přidala jsem další dýku a házela jsem si, ale zabavilo mě to asi na hodinku, naučila jsem se nový trik...
Tady je nuda, ale ještě vlezu do blbého pokoje a Stella mě přizabije.. Radši jsem zůstala, tam kde jsem byla a cvičila...

<< Pokoj 3

Došla jsem k recepci a cestou obdivovala tu krásu haly. Na tohle si člověk asi jen tak nezvykne... pomyslela jsem si a sledovala ty krásné lišty, štukované obložení zdí a nádherně vymalovaný strop...
"Dobrý den, ráda bych se z hotelu odhlásila." pronesla jsem směrem k recepční.
"Tady jsou klíče od pokoje, nechala jsem tam vyvětrat, tak aby vám tam nenapršelo." řekla jsem a podala jsem recepční klíčky a usmála jsem se na paní za pultem. Zároveň jsem jí podala i platbu za pokoj.
"Byla jsem tu moc spokojená a určitě vás budu všude vychvalovat! Tak děkuji a přeji hezký den." naposledy jsem se na recepční usmála, dala čelem vzad a odešla velkými dveřmi.
A pak jsem si to uvědomila..Já jdu domů.

>> Institut

Konečně, už mě to divadlo přestávalo bavit a tý Dray asi za chvíli něco někam vrazím..
Sebrala jsem se, že už odejdu, ale v tu ráno Nick políbil Stellu. Wow to bude bolet Čekala jsem až jí schytá. Ona zaváhala, Stella fakt zaváhala
"Jojo, vezmu to oklikou, tohle asi budete řešit dýl.." Otočila jsem se na podpatku a odcházela směrem k hotelu. Nemohla jsem ale Stelly chování vyhnat z hlavy. Nejdřív ho nechá aby jí osahával a pak váhá když mu má vlepit Snažila jsem se zvažovat všemožná řešení, ale dostala jsem se jen k jednomu - Stella k tý pijavici něco cítí. Možná sama neví co, ale něco to bude a čistá zášť či nenávist je z kola venku..
No to bude ještě sranda Ingwe, která je nejspíš zamilovaná do pijavice, další lovkyně, která se chová jako spratek, bývalá kamarádka, která si hraje na velkou frajerskou pijavici, sexy upírek, který balí naší Ingwe a k tomu poslušný pejsek pijavic, který bude zavřený ve "volném" výběhu.
"Bože kam jsem se to dostala?!" mumlala jsem si cestou do pokoje...
Na Ang jsem úplně zapomněla..

>>Pokoj 3

Pomalým krokem jsem se blížila ke skupince, když na mě Dray začala řvát. Abych ti tu kudlu nehodila do srdce, který už máš jenom na ozdobu ty siréno, jedna. Dál jsem se pomalu přibližovala, když jsem si všimla další postavy Jé Ang se chce taky připojit, bude sranda
Přidala jsem do kroku a ke skupince jsem dorazila jen chvilinku po Angelice.. Během cesty jsem slyšela, jak mě Stella představuje zároveň jsem zaslechla tu plamenou řeč té Johany, nebo jak se jmenovala... Brouku, tady tě nebude nosit Edward Cullen na rukou. Tady budeš ráda, když o sobě budeš vědět, ty ztráty krve se ti líbit nebudou Další pěkná část byla ta, kde tvrdila, že má s upírama své plány, musela jsem se zasmát a podle Stellina výrazu jsem poznala, že myslíme na totéž. Jojo, ty máš své plány, pošleš upíra aby vyhrožoval mámě, když tě nebude chtít nechat koukat na mickey mouse dýl jak do 10 večer?
Znovu jsem obhlédla skupinku. Já a Dray jsme byli jediné viditelně ozbrojené, ale zdálo se mi, že pod Nickovou bundou se strategicky dělají boule ve tvaru X. Angelika se tvářila trochu překvapeně, Stella se snažila zachovat chladnout tvář a Nicholas se podezdřele šklebil. On jí šahá na zadek! všimla jsem si. Bože! Mohla bych Stelle podat dýku aby mu tu ruku ufikla, viděla jsem že by chtěla. Ale rozhodla se to ignorovat. Proč? Chvíli jsem o tom přemejšlela a rozhodla se na to zapomenout.
"Nazdar Ang? Vypadá to, že si ty našla nás asi jsme byli trošku výraznější.." v tu chvíli mě to napadlo. A sakra..
"Parto, věřte, že jen nerada končím srandu"řekla jsem upustila dýku do kozačky a ta bezpečně zajela do druhého pouzdra. "Ale je bílej den a my tu na sebe pořváváme jak debilové a lidi se začínají koukat." kejvla jsem na nůž co držela Dray To se chystá krájet steak nebo co, vždyť to nemá vyvážený ta by tim trefila leda stodolu "Schovej si ten nožík, než někdo zavolá policajty. Vím, že nás máte za chodící bufet, ale to jste od tesáků přešli na příbory?" Otočila jsem se k ostatním "A víte co by byla obzvlášť sranda? Kdyby nás civilové neviděli a vy jste tu pořvávali jen tak do vzduchu.." Nick a Dray stáli vedle sebe, čelem k nám, takže na sebe by asi těžko mluvili. Nevěděla jsem, jestli jsme právě teď nevyditelní, žádnou runu jsme na sobě neměli, ale to ty pijavice, vědět nemohli.
"Ingwe, potřebuješ jim říct, ještě něco, nebo už je můžeme dělat něco užitečného?" zeptala jsem se a posunula se blíž k Angelice, jakobych měla na spěch. Doufala jsem, že se Ang chytí a taky jakoby nakročí..

Takže nic nebude Ulehčeně jsem si oddychla. Ale dýku jsem nepustila. Nechtěla jsem zrovna dneska bojovat, po té runě mi bylo pořád špatně a navíc jsem si nedokázala představit, že zabodnu Dray.. NEvím jestli by to šlo, ale jak na ní tak koukám ona by neváhala se mi zahryznout do tepny a sát...
Poslouchala jsem Stellu většina z toho mi dávala smysl a u něčeho jsem si říkala, To jako fakt? Přišla mi, že jí nejde jen o tu holku, ale jakoby se dělo něco v ní. Jakoby se míchaly nějaké pocity. Ale myšlenky se jí nebudu pokoušet číst... Ale když se Stella dostala k části, kde mě odmítla představit docela jsem se namíchla. Jasně mami a do postýlky půjdu hezky v osm večer? Proč za mě rozhoduješ? pomyslela jsem si nakvašeně , ale stála jsem očima těkala po případném útočníkovi. Byla bych radši kdyby se mnou nejednala jako s malomocnou. Přemýšlet dokážu úspěšně sama
Snažila jsem se poslouchat o čem Stella mluví, ale něco mi říkalo, že to stejně k ničemu nepomůže, měla jsem chuť, něco říct abych to ukončila, ale docela jsem se bála abych Stellu nenaštvala, ale nakonec jsem se přece jenom odhodlala.
"Hele nevím jak Vás, ale mě tohle štěkání přijde dost pod naší úroveň, každej máme očividně něco jiného na práci a navzájem se zdržujeme." řekla jsem pevným hlase, a byl vážně pevný, myslela jsem to vážně a nebála se, přinejhorším mě sprdnou jak malého fakana, což dělají prakticky celou dobu. "Co kdybyste si přestali přivlastňovat malé holky, které si myslí, že když se stanou upírkami, budou se na světle třpytit, pít krev z Bambiho matky a bude se o ně prát nějaký sexy vlkodlak. Tohle je realita a né film z Hollywoodu.. Zkuste jí vysvětlit, jaký to bude přežít všechny, které miluje a parazitovat na ostatních lidech, třeba si to rozmyslí a jestli ne, tak za Váma stejně bude dolejzat a až v leze k Vám do klanu, už to nebude naše starost." Koukla jsem se na Stellu a v duchu se pomodlila aby mě nezabila "Navíc máme ještě něco na práci Ingwe.." prohodila jsem nenuceně a rozběhla jsem se ke strromu kde jsem měla tašku, cestou jsem si strčila dýku mezi zuby. V týhle situaci jí uklízet nebudu Když jsem byla těsně pod větví, vyskočila jsem na ní, využila setrvačné síly abych se okolo ní otočila a když jsem byla přesně nad ní, sebrala jsem tašku a s lehkým zaduněním dopadla na zem, s dýkou pořád mezi zuby. S jedním plavým pohybem jsem se zvedla, dala si dýku do pravé ruky a šla pomalým krokem zpátky k nim Teď se to buď rozpadne, nebo rozjede, oboje vítáno, tahle fáze už mě nebaví..

To je v háji, Dray je pijavice Stella byla očividně dožraná, jak na Dray pořvávala...
To bude tedy řádná sranda Vytáhla jsem z tašky dýku a odhodila jí na větev stromu. Nikdo jí neukradne, ale aspoň se lidi zasmějou až se pro ní budu dobývat. Dýku v botě jsem nechala zastrčenou. Nemusejí hned vědět o všem.
Poslechla jsem si slovní přestřelku mezi Stellou a tou starší pijavicí. To bude ještě sranda.
"Hej Stello, co myslíš, prokážu tý nový pijavici laskavost když jí zabiju hned, aby nemusela shnít v pekle za to jak ničila život druhým? Je to stará známá. Teda byla to stará známá." při těch slovech jsem si dýku nadhodila a chytila jí za jílec tak abych mohla pohotově vrhat, ale i účinně útočit zblízka. Očima jsem sledovala Dray, doufala jsem, že z řečí, který jsem právě pronesla Stella pozná, že si tu holku zabírám já, a ona ať si nechá toho kluka. Stejně ho očividně moc dobře zná.
Ten druhý upír se mi opravdu nelíbil, onehdy mě chtěl pokousat a Dray ho ze mě skopla, né že bych potřebovala pomoc a né že by se nechal skopnout, ale stalo se to. A ani tehdy a ani teď teď se mi ten vytáhlej, tmavovlasej upír nezdál jako milé stvoření. Naopak mě Stelliny řeči o něm namíchly. On ovládl malou holku? To si dělá?! Vždyť je jí sotva 15.. Ty pijavice, si snad myslí, že můžou všechno!
Očima jsem opatrně těkala mezi Dray, upírem a mojí Ingwe a čekala co bude dál, zbraň připravenou...

<< Institut

Co?
Zadívala jsem se na situaci přede mnou. To je ten kluk, kterého jsme s Dray potkali! Já věděla, že je to pijavice! Pak jsem se zadívala na tu holku s ním. Doprčíc, to ja Dray?! Ona je taky pijavice?! To snad ne.. Dray ne, krvelačná potvora, která bude vysávat malé holčičky. To snad není možný..
Sledovala jsem Stellin hod. Docela dobrý Velká dálka a přitom slušná přesnost..
"Jsem pro jen menší dotaz. Vážně je ta holka vedle toho tmavovlasého kluka upírka, nebo se mi to jenom zdá?" zeptala jsem se Stelly.
Jestli je to pijavice, tak novorozená a jsou právě po krmení, kurňa.
"Hele Stello, pijavice musí mít ty denní klenoty, že?" tohle jsem jim dělala nejradši. Strhnout jim ho a čekat až se začnou škvařit.
"Tihle dva jsou očividně po krmení, budou mít dost síly, co jim jen strhnout klenoty? Rychle se seškvaří bez zbytečných průtahů a divadýlek. Nebo jim jen chceš zkazit den?" doufala jsem v boj, už dlouho jsem se pořádně neporvala a chybělo mi to..

Sledovala jsem Stellinu kroutící hlavu. A sakra. Nikdy jsem neměla maminku, ale vypadá to, že jí Stella možná i nechtěně nahradí..
Tetování bolelo, vážně moc.. Takhle nějak bolel ten démoní jed. Ale tuhle bolest jsem si do sebe ukládala, uvolnila jsem se a snažila se přesunout do své mysli a opustit tělo. Dost to pomáhalo, ale stále jsem cítila jak mi bolest trhá nervová zakončení. Snažila jsem se z ní udělat mou součást, představila jsem si jí jako krev, která mi proudí v žilách a ukládá do mě tu zlobu a bolest abych jí mohla příště využit. Bylo pro mě překvapení, když to skončilo.
To byl fofr.. Proč kvůli tomu Ang, tak vyváděla..? pomyslela jsem si. Kyž mi Stella oznámila, že posilovnu nemaj bylo mi to trochu líto. No co, budu zvedat Angelinu, má tak 50 kilo, i když to křeslo v rohu bude lepší, to nebude tak peskovat...
"Jo jsem ok, jen se mi krapet motá hlava, ale to je hned pryč." natáhla jsem se ke Stelle a přijala zpátky svojí stélu. Stella stéla. Divný..
Zvedla jsem se z křesla a zapřela se nohama abych neletěla hned zpátky. "Dobře a o návštěvy se neboj, nejsem společenský tvor." zvedla jsem tašku z podlahy a překontrolovala arzenál v ní. Noční central park nesnáším Měla jsem tam jen jednu dýku a pepřák a pár dívčích debilovin. Přidala jsem k tomu i matčinu stélu, a překontrolovala dýku v botě.
"Jo klidně můžeme." řekla jsem do ztracena, na její oznámení, že jdeme spolu. Do ztracena protože byla už v půlce cesty z místnosti. Ta je fofrník. řekla jsem si a vyrazila za ní ..

>>Central Park

Bože proč je ta holka takovej fracek? pomyslela jsem si. Nemusí mě milovat, ale nevím o tom, že bych jí něco provedla. Navíc jakým posměšným tonem se mnou mluvila. Jakobych byla malá holka, který vysvětluje, že sluníčko vyjde a zajde každý den. Navíc jak si mě přeměřovala očima. Skoro jakoby přemýšlela jestli mě dokáže porazit. Své nepřátele nepodceňuju, ale pochybuju, že by se dokázala ubránit i kdyby měla dýku a já jen holé ruce. To jsme totiž s bráchou dost trénovali dokážu odzbrojit i upíra třeba pet lahví nebo čtvrťákem, i když to chtělo hoodně zkušeností a hodně řezných ran. Přidat na "to do list" ukázat Angelice, jak přeseknu letící jablko ve vzduchu na čtvrtky, nebo aspoň hodit dýku tak aby bezchybně trefila terč letící ve vzduchu 20 metrů ode mě. Možná jí to jabko můžu dát na hlavu! Jean i Ranger to přežili ve zdraví. protáhla jsem se a vzpomněla si, jak dlouho už jsem nedělala, své pravidelné cvičení. Musím zajít do fitka. I když možná bude posilovna i tady.. "Jasně Angeliko píšu si, nepodávat ruku, nebo s sebou nosit náhubek, poslat ochranitelské reflexy na dovolenou a potkat tě v parku. C'est tout? zamávala jsem na ní, jenže ona už mizela z místnosti
Takže jsem se začala věnovat Stelle.
To si vzala koks, nebo pervitin? pomyslela jsem si, když jsem si vybavila, jak popisovala proces přijímání. Ta to bere jako na běžícím pásu. "Číslo 3, prosím, číslo 3 je na řadě. Kam to bude? .. Děkujeme přijďtě zas...
"Chtěla bych jí sem" ukázala jsem si na hrudník, trochu nad úroveň srdce, prakticky hned po levou klíční kost. Věděla jsem, že to bude bolet jako čert, kousek níž a doprava a mám tam jizvu po démoním jedu.
"Ale mám prosbu."začala jsem se hrabat v tašce, co jsem měla přes rameno, je to taková tak sportovní kabelka ve tvaru obdélníku. Vytáhla jsem z ní máminu stélu a podala jí Stelle "Mohla by jsi to udělat touhle stélou. Je po mámě, jedna ze dvou věcí co mi po ní zbylo. Chtěla bych aby to máma jakoby prožila se mnou.
Přemýšlela jsem jak se mám posadit, či lehnout aby mě mohla Stella "tetovat" Nakonec jsem se posadila do křesla a zaklonila hlavu a čekala až se na mě moje nová "tetérka" vrhne.
"Můžem?"zeptala jsem se a stáhla tílko, abych připravila kůži.
Zároveň jsem se připravovala na bolest. Jean mi to vyprávěl, prý to bylo to nejhorší, co kdy zažil. Ale nikdy na sobě neměl démoní jed, který mu rozežíral kůži na hrudníku. V tom jsem si vzpomněla na to cvičení. "Jo ještě jeden dotázek. Nepodstatnej, ale aspoň se během "tetování zabavíme. Máte tu posilovnu, že? Jsem zvyklá trénovat s aspoň 60 kilovejma činkama, tak jestli si mám nějaký pořídit." doufala jsem, že se neurazí. Snad jsem aspoň odlehčila atmosféru..

// V pohodě, to nespěchá :)
Grutuluju Angeliko! :)

Nachala jsem Stellu, aby si rozmyslela odpověď.. Snad mě nevykopne!
Místo toho jsem se otočila k Angelice. Vážně vypadá trochu jako andílek, je taková malinká a křehká, ale mladší bude maximálně o pár let.. Navíc jsem se musela zasmát, né teda nahlas, ale asi jsem se pousmála, protože způsob jakým se snažila mluvit ironicky a přitom tu krvácela na koberec byl vážně zajímavý. Asi chtěla znít stejně jako já Já sama jsem si už vůbec neuvědomovala, jestli mluvím sarkasticky, ironicky, občas jsem dokonce mluvila francouzsky aniž bych o tom věděla, ale na to lidi koukali dost divně. Co se dá dělat, původ se nezapře..
"No já stejně nejsem formální tip. řekla jsem a vyzývavě se podívala na svoje dost neformální oblečení. Roztrhané džíny, volné tílko s potiskem a prakticky bez postraních části v niž prosvítala sportovní podprsenka. Černé vysoké Steely a v nich dýku, kterou sice nemohla vidět, ale přece tam jen byla a svou přítomnosti mě uklidňovala, cítit jak se kov v pouzdrže tiskne na kůži bylo vážně uklidňující. Něco jiného by bylo, kdyby se mi dýka tiskla na kůži pod krkem.. K tomu rozcuchané černé vlasy s plamenně červenými konečky a tetování ve tvaru upíří tlamy s tesáky..
"Navíc ruku ze zásady nepodávám pokud si nejsem jistá, že mi jí to stvoření vzápětí neusekne, neukousne, nebo neurve. Ale vzhledem k tomu, že jsem v institutu, bych tu moc takových kousavých potvor nenašla." Myslím, že to nejhorší, co jsem mohla v téhle situaci udělat jsem vynechala. Mám tím na mysli říct, že ona by mi teď ruku ani pořádně nestiskla a o trhání jsem silně pochybovala i kdyby byla v plné síle. Už tak se vypadal, že jí štve, že se zajímám a ta zmínka o tom, že nejsem starší to dokazovala. Zmínit to, tak mě asi nebude mít ráda a to je přesně to, co nepotřebuju..
"A nemysli si, žádný ochranitelský reflex nemám" řekla jsem a mrkla na ní, jak jsem doufala mile, ale né povýšeně. "Jen to není tak dlouho, co jsem ztratila skoro dva litry krve a bylo mi tak blbě, že jsem s sebou cestou z Manhattanu do Brooklynu málem třikrát sekla a když jsem dorazila domů, dva dny jsem prakticky v kuse spala. A jen nerada bych si to zopakovala a nepřála bych to ani nikomu jinému!" snažila jsem se mluvit v klidu abych jí nenaštvala ještě víc. Ale ten den si ještě živě pamatuju.. Připletla jsem se do rvačky upíra a vlkodlaka, vlk mě srazil až jsem si o obrubník rozsekla hlavu a korunu tomu nasadil upír, kterej se mi snažil v mezičase pít krev. Když jsem se dobelhala domů Jean mě ani nesprdnul. Prostě mě ve dveřích vzal do náruče, přenesl do postele, dostal do mě sklenici džusu, nebo co to bylo a pak mě každý tři hodiny budil aby do mě dostal cukry, železo a další "mňamky" které my měli pomoct. Ještě teď si moc dobře pamatuju, jak do mě chtěl dostat tabletku železa a já se zeptala, jestli bych radši nemohla cucat tu dýku co má u boku. Jeho reakce mě tehdá dostala, oči se mu zalili slzami, políbil mě do vlasů a řekl "Tohle už mi nikdy nedělej Tálí. Nepleť se někam kde nic nezvládneš. Nechci o tebe přijít!" V náručí mě držel, dokud jsem neusnula. Sakra Nat, přestaň snít, jsi tu ve společnosti lidí, kteří neexistujou jen ve tvé hlavě..
"A promiň, fakt jsem na tebe nechtěla mluvit ironicky, jenže ironie a sarkasmus, ke mě patří jako druhé kůže. Už tak mluvím 10 let, toho se těžce zbavuju, ale snažím se to krotit..
Usmála jsem na ní a doufala, že vše zlý je zapomenuto..
S očekáváním v očích jsem se znovu obrátila ke Ingwe Stelle a očekávala její rozhodnutí.
Prosím ať mě k sobě vezme!

Ta holka mě nejdřív sprdla za můj tón hlasu.. To bylo snad poprvé,co mi někdo něco takového řekl a myslel to 100% vážně.. Jasně mam... Ne teď nemysli na mámu..
Dívka mě vyzvala abych jí následovala, ale než jsem to mohla udělat čapla mě za ruku a sama mě odtáhla. Bože tady je to velké! Rozhlížela jsem se okolo. Z velkého gotického sálu se udělal obyčejný obývák. Umělec ve mě plakal. Klenuté stromy, gotické prvky na stěnách a to všechno přebil obyčejný gauč a nábytek. Alespoň, tu byl krb, vypadal, že aspoň trochu do tohoto se rozvráceného prostředí hodí.
Pokynutí od nejvyšší jsem ignorovala. Sedat si tu moc nechci, né že by gauč nevypadal pohodlně, ale seděla na něm nějaká holka. Z ruky jí tekla krev a vypadala, že s sebou za chvíli sekne.
Zatímco jsem se rozhlížela, Ingwe přinesla dívce obvazy a představila se mi. "No já jsem Natali a dotazy tak nějak nemám. Možná jen jeden. Neměli bychom jí dát do stabilizované polohy? řekla jsem a hlavou kývla k dívce na gauči.. Radši jsem se na Stellu nedívala, měla jsem nepříjemný pocit, že si o mě myslí, že jsem jenom malé dítě, místo toho jsem si klekla k holce na gauči. "Já jsem Natali a ty?"zeptala jsem se. "Nechci být drzá nebo něco, ale ruku ti podávat nebudu, krve se neštítím, ale tobě by to moc nepomohlo" podívala jsem se na ní pořádně. Ve tváři byla fakt bledá a vypadala, že ztratila aspoň půl litru krve, soudě podle krve na podlaze. "Víš, když si lehneš a dáš si nohy nahoru a ruku si opřeš nad úroveň srdce, nebude si ti motat hlava a nemělo by ti ani být špatně.." nesnažila jsem se dělat chytrou, ale při jednom útoku na upíra, jsem ztratila skoro dva litry a bylo mi pěkně šoufl..
Podívala jsem na Stellu"Nevím jestli je nějaký protokol, na to abych se mohla přidat k lovcům, nebo co pro to musím udělat, ale jsem ochotna dělat vše, co bude třeba abych ochránila město před démony. Zároveň budu respektovat tebe jako nejvyšší Ingwe tohoto institutu." Doufala jsem, že jsem nic nepokazila. Vím že bratr před lovci utíkal, ale tohle je asi můj osud a nechci si ho potentovat. Při proslovu jsem se Stelle nedívala do očí abych jí třeba neurazila hodně lidí to nesnáší, dívala jsem se na zeď za ní ve výšce jejího obličeje. Ale při té části s respektem jsem na ní zrak upřela.
Asi jsem udělala vše, co se dalo.. Teď uvidíme..

Stála jsem u dveří, každý sval v těle napjatý, když v tom se dveře rozletěli.
Stála v nich dívka, nemohlo jí být víc než 25. Měla dlouhé tmavé vlasy Já věděla, že to klepadlo je až moc hlasité! pomyslela jsem si, když na mě ta holka vyjela. Navíc mě sjela pohledem jako kdybych byla něco hnusnýho, co se jí přilepila na botu a ona přemýšlí, jestli to setře o trávu nebo bude potřebovat zásah silnějších čistících prostředků.
"Promiň, že obtěžuju, ale já tu nejsem z vlastní vůle řekla jsem ostře. V klubu se mi zjevilo nějaké vyšší TO a nařizuje mi to sem okamžitě jít a já celá hotová sem běžím přes půl města aby mě tu sprdla nějaká holka o pár let starší než já.
"Zjevilo se mi nějaké božské stvoření zahaleno září a poslalo mě za Ingwe tohohle institutu"
Čekala jsem na její reakci s takovou nejistotou, že jsem málem zapomněla dýchat. Teď mě buďto vykopne, nebo vezme dovnitř. a Já chci rozhodně dovnitř! Zvenku tahle impozantní stavba byla krapet, co krapet, dost děsivá. Chrliči na stěnách stovky temných oken a věže, dveře, kterýma by projel dvoupatrovej autobus, několikametrovej plot a tu děsivou bránu. Ideální atmosféra při určování osudu, aby to mělo vážně šťávu mohl by přiběhnout nějaký upír, či démon a krákajícím krkavcem na rameni.
Sakra jak já nesnáším když o svém osudu nemůžu rozhodnout sama Tahle holka vypadala vážně naštvaně a já neměla páru jak to ovlivní mojí budoucnost. Ona to asi nevidí, ale to co teď udělá mi ovlivní celý život. Snažila jsem se jí dívat do očí. Nedej najevo svůj strach. Sakra neříká se tohle když na vás chce útočí divoké zvíře? No to je asi jedno Navíc tahle podle všeho Ingwe měla trošku manýry jako divoké zvíře.. Teda divoce aspoň vypadala..

//Promiň, četla jsem ho než si ho upravila.. :)

Celou cestu sem, jsem utíkala. Nevěděla jsem proč, ale cítila jsem v každé kosti v každičkém nervu, že už nesmím otálet. Ani jsem se nerozloučila s Ayleen prostě jsem se zvedla, řekla nazdar a zdrhla. Sakra, snad mi to odpustí
Ale teď jsem neměla čas na to přemýšlet. Můj šestý smysl mě dovedl k obrovské impozantní budově, větší než leckteré muzeum. Zastavila jsem se před obrovskou bránou, celá moje podstata mě nutila jít dovnitř, ale i tak jsem se zastavila a zírala na bránu. Nemohla jsem se rozhodnout jestli mám vejít. Co když mě něco uvnitř sežere, nebo napadne? No když tam nevejdu nezkusím to, navíc proč by mě sem to stvoření posílalo?! sáhla jsem na vysokou kovanou bránu a hledala nějaké klepadlo, či co, ale v půlce pohybu jsem se zastavila. Sakra, co když jsem tak namol, že se mi to jen zdálo?! Teď už jsem vážně nevěděla co dělat. Snažila jsem uklidnit si mysl. Pomalu jsem jí očišťovala od strachu, nervozity a napětí. Pak jsem se zhluboka nadechla a dřív než jsem si to mohla rozmyslet jsem uchopila držadlo brány a otevřela jí. Prošla jsem a rychle jsem jí za sebou zavřela.
Došla jsem po několika schůdcích nahoru k obrovským dveřím. Tam by projel i autobus! Uchopila jsem mohutné klepadlo, zhluboka jsem se nadechla a dvakrát jím "zaklepala. Sakra to jsou rány! Nervozně jsem se otočila a hledala nějakého naštvaného majitele, co na mě bude řvát, že ho vyrušuju.
Postavila jsem se kousek ode dveří a zaujala pozici vhodnou pro obranu i útok. Váha na špičkách ruce volně podél těla.