Příspěvky uživatele

Když mi řekl, že mě má rád takovou jaká jsem, byl jasem strašně ráda. Ale když začal říkat ty ostatní krásné věci, skoro jsem přestala věřit, žře je to realita a né sen. Nenápadně jsem si zaryla nehty do dlaní, abych se případně probudila. No pořád jsem tam stála s Ryanem, který mě stále objímal a díval se mi do očí. A pak mne znovu políbil. Nedovedla jsem si představit, krásnější chvíli. Skoro by mi začali téct slzy po tváři.
Pak se ode mě odtrhnul a řekl, že mě neopustí. Zvedla jsem ruku a špičkami prstů jsem ho pohladila po tváři. Zhluboka jsem se nadechla. "Že tohle není sen? A jestli ano, už se nechci probudit." lehce jsem ho políbila a pak se znovu stulila do jeho objetí. Položila jsem si tvář na jeho rameno a obličej jsem obrátila k jeho krku, lehce jsem se nadechovala jeho vůně. Líbila se mi, byla taková kořeněná a přitom sladká.
"Já vím, že jsi řekl, že mě neopustíš, ale už je pozdě a měl by jsi jít spát. A já asi taky." zamumlala jsem do jeho krku a začala se pomalu odtahovat.
"Tady je moje číslo" řekla jsem a vytáhla ze stojanu, které stály okolo nejbližší prospekt o městě a otevřela ho na náhodné stránce. Byla tam vyobrazena ruina institutu tak jak ho vidí civilové. Ironie pomyslela jsem si nicméně jsem na něj rychle načmárala svoje číslo a papírek mu podala. "A teď bych už asi měla jít." políbila jsem ho na rty a pomalu se otáčela k odchodu. Ale vůbec jsem nechtěla odejít. Stále jsem stála na místě a doufala, že mě třeba znovu obejme a řekne abych přespala v hotelu i když vím, že nic takového bych dělat neměla. I kdyby jsme spali ve vší počestnosti, ale myšlenky jsem stejně nedokázala zastavit...

<< Club Buena

Když mě před barem obejmul, nemohla jsem být ani trošičku uražená. A pak na mě udělal ty štěněcí oči a já se musela usmát. "No jo ty. Nezlobím a přestaň na mě dělat ty kukadla, jasný? Nebo tě začnu drbat za ušima a venku s tebou budu chodit jen, když budeš na vodítku." řekla jsem a naoko káravě zakývala ukazováčkem.
Srovnala jsem s Ryanem krok. Zhluboka jsem se nadechla a přemýšlela jsem, co všechno mu můžu číct a jak moc to můžu naředit normálností. Abych si dodala odvahu chytila jsem ho za ruku."Vím, že jsme si řekli, že minulost necháme spát, ale ráda bych ti o sobě něco řekla. Věřím ti a cítím se s tebou dobře a proto před tebou nechci mít tajnosti. Nebo jich mít aspoň co nejmíň." ještě pevněji jsem stiskla jeho ruku. Procházeli jsme parkem a já se znovu nadechla. "Nebudu ti tu vyprávět celý příběh, není to zajímavé ani příjemné. Jen aby si mě dokázal pochopit." podívala jsem se do jeho očí a hledala jsem jakoukoliv záminku mu o tom neříct, ale žádnou jsem nenašla. Zavřela jsem oči a vedla ho dál parkem, pak jsem najednou spustila. "Víš narodila jsem se ve Fancii a žila jsem tam 5 let, pak mi zabili rodiče. Já a můj starší bratr jsme museli svou rodnou zem opustit, protože jediné místo, kde jsme mohli žít byl New York. Bylo mi 5 a jemu 12. Ani jsem nechodila do školy a bratr už skoro vydělával. Nějaký rodiný přítel nám dovolil u něj bydlet a sem tam nám vypomohl, ale starali jsme se o sebe sami. To bratr mě naučil vše co umí. Chodila jsem jen na základku, kterou jsem dokončila s předstihem. Už naši rodiče nás ale učili bojovat. Měli jsme to v rodině. Ani s jako pětiletou by ses se mnou nechtěl dostat do křížku." nervozně jsem se usmála. "Bratr mě naučil karete, krav maga a taekwondo. Díky němu umím vrhat dýky, střílet z luku a pistole, bojovat s mečem. Zdá se to jako strašně přehnané, ale tohle nám zbilo po rodičích. Disciplína a boj." pomyslela jsem, jaké by to bylo, žít stále s rodinou, ale tyhle myšlenky jsem radši hned zaplašila. "Víš jak jsem v baru žonglovala? To samé jsem dělala s dýkami, sice maximálně se třemi, ale ano. Proto ty jizvy." nastavila jsem k němu ruku i ve světle lamp byly zřejmé. "Když mi bylo 15, pořídila jsem si tohle tetování." ukázala jsem na upíří tlamu."Je to znamení, že mě nikdo nezastaví. Ale o rok později mě někdo napadl. Neubránila jsem se. při té vzpomínce jsem se musela znovu zhluboka nadechnout. "Skoro jsem zemřela, ale nakonec mě zachránili. Když jsem se vrátila domů bratr zmizel až o několik dní později mi zavolal, že je zpět doma. Podrobnosti ti říct nemůžu, to by bylo nadlouho, ale prostě mě tu nechal.. Měl své důvody, ale opustil mě. Takže jsem utekla sem. Do Mortalu." ani jsem si neuvědomila, že už stojíme před hotelem. "Chci začít znovu, ale nemůžu opustit hodnoty ani trénink... Nejde to... Jsem vychovaná tak, že si nic neberu k srdci. Vše je pomíjivé a nestálé jako plamen svíčky. " zadívala jsem se na hotel.
"A neříkám ti to proto, aby jsi mě litoval. O ničí lítost nestojím. Jen ti chci vysvětlit, že to se mnou bude těžké, ale nedělám to, protože jsem potvora, nebo mi to dělalo sadistickou radost. I když občas možná." vzpomněla jsem si na toho ochmatávače v baru a musela jsem se znovu usmát. "Jen potřebuju, aby byl někdo schopný mi věřit a ukázat mi i jinou než bojovou stránku života." zadívala jsem se mu do očí. "Moc se mi líbíš Ryane a už v ten moment, co jsem tě uviděla mi došlo, že jsi zvláštní a máš nade mnou nějakou moc... Nechci aby ses cítil, že tě do něčeho nutím, můžeš klidně odejít a já ti nebudu nic vyčítat, ale pokud to se mnou aspoň zkusíš..." větu jsem nedokončila. Čekala jsem na jeho odpověď. Stáli jsme před hlavním vchodem jen pár centimetrů od sebe. Dívala jsem se mu do očí a v mysli mi běžela jen jedna myšlenka: Polib mě!! POLIB MĚ! prosím...

To byla chyba když jsem viděla jak se tvářil, připadala jsem si strašně.
Rychle jsem se k němu naklonila a letmo ho políbila na rty. "S tím počítám" řekla jsem a stále stála tak blízko něj a koukala mu na rty. Po té jsem znovu lehce přitlačila rty na jeho a rukou mu zajela do vlasů. Odtáhla jsem se od něj a zadívala se na své okolí. "Jo a Ryane, nikdo nás neviděl. Nejsem taková potvora, když se to stalo, byl s v zákrytu s tím sloupem a dalšími boxy." došlo mi, že největší problém bude v jeho egu. Hlavou jsem kývla k mísu, kde před chvíli ležel a rukou jsem mu ukázala spojnici se sloupem a zmíněnými sedačkami. Vážně to nikdo nemohl vidět. Pokrčila jsem rameny a vydala se k východu, doufala jsem, že mě bude následovat. Třeba tě chytí za ruku, nebo tě obejme kolem ramen zadoufala jsem i když mi ten otravný hlásek říkal, že mám smůlu. Až ve dveřích jsem se zastavila a otočila se na něj. "Cestou ti o sobě ještě něco vysvětlím jo.?" řekla jsem omluvným hlasem a vyšla před bar čekající na něj.

//Jestli se rozhodneš jít se mnou, napiš pak, že se oba přesouváme do hotelu... :)

"No jasně, že to umím se zbraněmi, žila jsem v NY" řekla jsem a zasmála se. Snad si to zahrála do autu zabrblal ten otravný hlas v mojí hlavě.
Byla jsem moc ráda, že se neptal na ty jizvy, viděla jsem jak se na ně díval. A když řekl, že na mě nezmění názor usmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Počkej a uvidíš" řekla jsem tajemně, ale když si se mnou propletl prsty, málem jsem se roztekla.
"No to by pravý gentlman měl, ale tipuju, že sotva trefíš k hotelu a navíc by sis udělal ještě zacházku" ledabile jsem pokrčila rameny a usmála se aby věděl, že jsem to nemyslela zle.
"Seamen, jo, co se ti na něm nelíbí? Nerad plaveš?" nepřišlo mi to jako špatné jméno. "No moje příjmení je Sixts, a nevylom si na tom jazyk prosímtě!" většině lidí dělá problém to vyslovit "To s na konci se nečte víš, a každej američan, kterej to uvidí ho tam cpe. Já to klidně vyslovím ale netrénovaný jazyk je na tom hůř." usmála jsem se, když nevstal a chtěl abych ho vytáhla. Zasmála jsem se.
"Jak chceš Ryane, ale nesmíš se na mě za to zlobit." řekla jsem, protože se mi v hlavě vytvořil ďábelský plán.
Vzala jsem ho za ruku a trhla jím nahoru. Samozřejmě se zvednul, ale to jsem mu podkopla nohy a uhnula stranou aby nespadl na mě, když se pokusil automaticky nabrat rovnováhu chytila jsem mu ruce jednou rukou a druhou jsem ho zachytila za bok, aby si při pádu neublížil. Na zem jsem ho prakticky položila. Když dolehl břichem na zem, sedla jsem si okamžitě obkročmo na jeho záda chytila mu ruce, aby s nimi nemohl hýbat, ale nebolelo ho to a naklonila se k jeho uchu a zašeptala. "Co se tu tak válíš, chtěli jsme snad jí domů!" postupně jsem zvyšovala hlas, takže jsem z šepotu přešla do normálního trochu káravého hlasu. Pak jsem ho jemně kousla do ucha a rychle z něj vyskočila. "Takže, chceš přeci jen půjčit ty prsty na počítání.?" natáhla jsem k němu ruku. "Pojď, tentokrát už bez podpásovek." omluvně jsem se na něj usmála a naznačila druhou rukou, že se vzdávám.
Snad se nebude moc zlobit. Ale ten výraz stál za to!

//Klidně pak piš, že jdeme k hotelu, myslím popiš cestu a né "přesun hotel"

"Fajn, takže já ti budu podstrkovat kafe a ty mě džus. vrátila jsem s k té narážce na kávu. "A protiklady asi vážně jsme. Já jsem naprosto hudebně hluchá a na čtení nemám vůbec čas." řekla jsem mu a ledabyle pokrčila rameny.
Byla jsem dost překvapená, co mi řekl o té latině. Jemu se to líbí?! "Takže si nemyslíš, že jsem naprostý blázen, když dokážu plynně mluvit latinsky?" zeptala jsem se překvapeně a se smíchem kroutila hlavou. A k tomu učení latiny... maybe nejsem dobrá učitelka, co se týče jazyků. Kdyby si chtěl naučit střílet z revolveru, nebo vrhat dýk..." pak mi došlo co jsem řekla a rychle přestala mluvit. Natyno ty ses prokecla!! Usmála jsem se na Ryana a dělala jsem, že jsem neřekla nic špatného. Třeba si nevšimne, ale bylo mi jasné, že si všimnul...
Když jsem tam tak seděla, došlo mi, že když jsem žonglovala, něco říkal. "Promiň, neříkal něco, když jsem tu tak šaškovala? Pořádně jsem ti nerozuměla, byl tu hluk..." usmála jsem se na něj a vyčkala na odpověď.
"Takže jsi američan? Víš, že jimi francouzi opovrhují? Ještě že jsem tam tak dlouho vyrůstala!" řekla jsem a zasmála se. Já vážně trapčím. pomyslela jsem si.
Pak jsem si uvědomila, že říkal, žehraje na kytaru. Jackpot Pomyslela jsem si. "A jak ti to s tou kytarou jde? Mě se vždycky líbili kluci,kteří uměli hrát na kytaru. Je to prostě takový... No vždyť víš..." řekla jsem a zase se uculila.
"No a jestli se lezení na nervy počítá, tak jsem asi mistr světa. Když se na někoho naštvu začnu na něj mluvit francozsky nebo latinsky, takovým tempem, že ani já sama nevím co říkám! Takže bacha." řekla jsem a mrkla na něj. "No a to vytírání podlahy mi taky na oblíbenosti moc nepřidává." pokrčila jsem rameny ve smyslu."chápeš, že se to někomu nelíbí?"
Když říkal proč si mě všimnul musela jsem se usmát. "Počkej ty říkáš, že na mě není nic co by se ti nelíbilo?" propukla jsem v smích. "Vydrž přibližně, no dávám si dalších 5 minut a nebudou ti stačit prsty na počítání. Jedině kdybych ti pučila svoje." natáhla jsem k němu ruce a roztáhla prsty. Pak jsem si teprv uvědomila, že jsou samá jizva. No chytání dýk v letu, není moc velká sranda... Rychle jsem ruce stáhla a doufala, že si toho nevšimnul.
Když vytáhl to s přitahováním pozornosti. Smutně jsem se usmála. "Promiň., to nebyl záměr..." Ale když řekl, že nechce aby mě mu někdo ukradl, musela jsem se usmát. Podívala jsem se do těch medových očí natáhla ruku přes stůl, že jsme se jen letmo dotýkali. "Mě jen tak někdo neukradne,zkusil by to jen jednou a už by seděl na zemi." mrkla jsem na něj a znovu se odtáhla.
"A proč jsem si tě všimla? Přišel si mi jiný. Netancoval si, neklopil si do sebe panáky jeden po druhém.. A díval si se na mě. Tím pohledem, jsi mi propaloval díru do zad. A navíc jsem hledala nějakého pěkného kluka... Všechny faktory se spojili, no a..." nevěděla jsem jak tu větu dokončit... Takže jsem si jen prohrábla vlasy a usmála se na něj.
"A co si o tebe myslím? Na to potřebuju víc času, snažím se lidi nesoudit, podle prvního dojmu, ale zatím si vedeš moc dobře..." řekla jsem a usmála se.
"Hele Ryane, za chvilku zavírají, asi bychom měli jít.. Kdepak bydlíš? Že tě doprovodím, aby jsi se neztratil..." nechtěla jsem říct, že ho nechci opustit a ani to, že se bojím aby mu nikdo neublížil. Sice tu nemám jedinou zbraň, ale pár černých pásků, docela zabírá."A teď mě něco napadlo, ani neznám tvoje příjmení. Nechtěl by ses o něj podělit?" řekla jsem když jsem vstala. I když jsem neseděla moc dlouho, trochu jsem se protáhla. Ruce propnout za hlavou zaklonit se a to samé udělat v předklonu. Když jsem dokončila malou rozcvičku, usmála jsem se na Ryana. "Jdeme vaše veličenstvo, nebo Vás budu muset z toho místa vytáhnout.? Podala jsem mu ruku, že ho z toho místa klidně dostanu, když jsem natáhla ruku odhalila se obě moje tetování. To upíří na rameni a tetování lovců na hrudníku. Ale z toho jsem si nedělala hlavu. Každej druhej má dneska tetování...

"Já a pochybovat o tvých hrdinských schopnostech? To by mě v životě nenapadlo!" řekla jsem naoko vážně a usmála jsem na něj.
Když se natáhl pro kafe povyskočili mi koutky, takže jsem se bez starosti natáhla pro svůj džus a přitom zavadilo rukou o tu jeho. "My dva jsme si vážně souzeni, kafe nesnáším!" řekla jsem a znovu se dotkla jeho ruky, tentokrát schválně.
"A k tomu vytírání podlahy ostatníma. To mě ani tak nebaví, ale jak by ses tvářil ty, kdybych tě během 30 vteřin prakticky bez námahy a s elegancí mě vlastní," u téhle části jsem se rozesmála, "povalila na zem? Můžu ti říct že 99% lidí nahodí takovej výraz..." usmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Když o tom tak přemýšlím asi jsem tak trochu sadista. Škodolibej sadista. Ale slibuju, jestli mě nebudeš štvát, tak s tebou vytírat podlahu nebudu. A jestli chceš šanci chránit mou čest, můžu jít na parket zase tancovat." řekla jsem nevinným hláskem, ale stále jsem seděla. Ty ses snad zabouchla Nat!" uvědomila jsem si...
"Takže ano, narodila jsem se Francii a žila tam pět let...Pak jsem změnila místo působiště na New York. A kdyby tě to zajímalo, tak francozsky taky umím mluvit, pak ještě anglicky a samozřejmě latinsky... Ale to už odbíhám" nechtěla jsem znít, že se vytahuju, prostě mi to samo přišlo na jazyk. Radši jsem pokrčila rameny ve stylu "stejně o nic nejde"
"A co ráda dělám? No když pominu vytírání podlahy, imbecilama..." teď jsem se postavila před velkou překážku. O Lovení mu samozřejmě nic neřeknu, ale to, že mám pár černých pásků, umím střílet z revolveru a vrhám dýky tak, že se o tom všem kouzelníkům jen zdá... Rozhodla jsem se pro kompromis. "No docela mě baví bojová umění a práce se zbraněmi.A nekoukej na mě jako na magora, prosím... Pak mě strašně baví kreslení, ale nejsem v tom nijak dobrá. Taky jsem strašně hádavý člověk, takže mě baví o něčem diskutovat třeba 3 hodiny." radši jsem se na něj nedívala. No co, stejně by se to jednou dozvěděl. Ať mi zlomí srdce dřív, než později. Pomyslela jsem si. "Jo a něco vtipného? Umím žonglovat!" došlo mi to až u toho hrání s frťanama. Bude to mnohem jednoduší než s dýkami. A méně bolestivé. "Pokud dovolíš předvedu." vstala jsem a vzala těch pět malých lahviček a začala žonglovat. "Teď asi vypadám jako dvorní šašek, co?" zeptala jsem se a stále jsem ve vzduchu otáčela mé "míčky". Bylo to vážně o dost lehčí než s dýkami, tam jsem sice používala jenom dvě, ale bylo to o prsty a s reflexi lovce, to bylo vážně jednoduché. Podívala jsem se na něj a usmála se. "A v Mortalu už jsem asi okolo 3 měsíců.."odpověděla jsem na jeho poslední otázku."Teď jsem s otázkama na řadě já. Takže: Jaká je tvoje národnost? Co děláš ve volném čase, co tě baví dělat ve volném čase a co si myslíš, že umíš. Krom tance a líbání" mrkla jsem na něj a trochu zrychlila tempo žonglování a přidala pár těžších prvků. "Ještě dvě otázky, jo? Tak proč sis mě na tom parketě všiml a co si o mě myslíš. Můžeš to rozložit na názor před žonglováním a po žonglování." zase jsem se rozesmála. Radši jsem přestala s žonglováním. Panáky jsem jednoduše pochytala s pohledem upřeným na Ryana. Když jsem se vydala si zase sednout, ozval se za mnou potlesk. A doprčic, ty si tu fakt hraješ na dvorního klauna! Zdrhej!" ale místo rychlého úprku jsem se přehnaně poklonila "publiku" a znovu si sedla k Ryanovi.
"Omlouvám se za to..." větu jsem nedokončila jen jsem halou kývla k místu, kde pořád stálo pár lidí a divně na mě koukalo... Smutně jsem panáky postavila dál od sebe a napila se džusu.
A pošle tě do prčic za 3,2...

Když jsem uslyšela jeho poznámku o hrdinovi, musela jsem se od srdce zasmát. Brouku stačilo by mi 45 sekund a už jsi na lopatkách a omráčenej Pomyslela jsem si. "Čistě hypoteticky bych mohla, ale to bych si neužila žádnou srandu." řekla jsem mu a mrkla na něj. Během toho jsem přemýšlela kam si mám sednout. Naproti to bude asi nejlepší Postavila jsem sklenici s džusem a hrnek s kávou na stůl před Ryana a zaplula jsem na sedadlo naproti jemu. Ukázala jsem na nápoje. "Vyber jsi, co si přeješ." řekla jsem mu a vědoucně se usmála a vyslala mu pohled "o té vodce vím, ale nejsem tvoje máma napomínat tě nebudu", ale aby si o mě nemyslel, že jsem nějaká prudička radši jsem mimoděk pronesla. "Víš, já moc alkohol nesnesu a nechci před tebou trousit historky typu: "když jsem byla malá... A i kdyby bylo naprosto úžasné, kdyby ses takhle prořekl ty, nebylo by to fér." Nesměle jsem se usmála. Všechna má jistota z parketu se vypařila, už jsem se zase stávala tou ostražitou a chladnou lovkyní stínů. Ale nechtěla jsem Ryana odradit, takže jsem jen tak mimoděk natáhla pod stolem nohu a přejela jí po té jeho. Pak jsem se ovšem zase stáhla a dívala se na stůl a hrála si s panáky, co tu někdo nechal...
Přemýšlela jsem co říct a nakonec mě nenapadlo, prostě nějak přeskočit tu fázi trapného ticha a zarudnutí.
"Mám tři návrhy,"řekla jsem Ryanovi a podívala se mu do očí, "První zní: Nebudeme mluvit o naší historii jako takové. Každý, kdo sem přišel," rozmáchla jsem se rukou po baru "sem do Mortalu, musel mít nějaký problém v rodině. A já nejsem výjimka. A probírat, co se stalo, to se hodí nejdřív až na pátý rande." řekla jsem a zasmála se. Protože vážně nevím jak ti říct, že jsem Lovkyně stínů, bojuju se zrůdami, které mi zabili rodiče a snažím se najít bratra, který mě 12 let vychovával a teď zdrhnul bůhvíkam. A ta událost s unesením taky není zrovna nejlepší téma k hovoru. proběhlo mi hlavou. Ani jsem nečekala na jeho souhlas a pokračovala. "Abysme přeskočili chvíle trapného ticha, prostě mi polož 6 otázek. Ptej se na cokoliv, krom té historie. Já se pak taky zeptám na šest věcí." usmála jsem se na něj. "Slibuju, že budu odpovídat po pravdě, pokud to ovšem nebude nějaké velké tajemství! Přece nechceš abych tě musela zabít." Panebože! Co ti to právě vylétlo za hovadinu z pusy?! zařvala jsem na sebe. A cenu za nejvíc trapnou hlášku dostává: Natali! Prosím převezměte si svou výhru, což znamená žádný Ryan..." "Jo a abych nezapomněla ten třetí návrh, není ani tak návrh jako prosba, říkej mi Nat... Natali mě lidi oslovují jenom když je naštvu, takže na to jméno nereaguju zrovna nejlépe..." když jsem to dořekla, kývla jsem na něj hlavou ve znamení "já jsem skončila, můžeš se ptát" a podívala jsem se radši zase na stůl a čekala, co na to řekne. A taky na to až si vybere nějaké to pití... Po tom trapném vystoupení mi vyschlo v puse

Když mě políbil na krk, málem jsem se roztála. Ani jsem netušila jak příjemné to může být. pomyslela jsem si.
Musela jsem se zasmát, když se znovu nazval veličenstvem. Ale nebyl to výsměch, smála jsem se s ním a né jemu. I když on se nesmál... Ty to vážně vedeš Nat..
Když se mnou začal, tancovat došlo mi, že je vážně skvělý tanečník. Držel se mnou krok, dával ruce na správná místa a nevypadával z rytmu.. "Docela dobře tancuješ Ryane. řekla jsem mu během tance. I když jsem se vážně musela krotit, nechtěla jsem aby si myslel, že se ho straním.. Když tančím moderní tance jsem prostě naprosto odvázaná. NA partnera jsem zvyklá spíše v těch klasičtějších disciplínách jako je tango, waltz a chahca.
Při tanci jsem přemýšlela, co bychom mohli dělat. Zase se začít líbat, dál tancovat, jít si někam pokecat, rozloučit se a jít domů a nebo já sama jsem ani tu myšlenku nechtěla dokončit. Nemůžeš s ním přece chtít strávit noc Nat, znáte se sotva hodinu!
Nakonec jsem se rozhodla si s ním sednout někam tady v baru a trochu si promluvit...
"Ráda bych tě aspoň trochu poznala Ryane." řekla jsem mu. "Zabereš místo támhle vzadu," naznačila jsem bradou místo spíše na "samotce" tady jsem sotva slyšela vlastní myšlenky, "já nám skočím pro pití." Nečekala jsem co na to řekne, Jestli odejde, tak odejde. pomyslela jsem si i když jsem věděla, že si lžu do kapsy.
Rychle jsem odtančila z jeho dosahu a i když šlo jen o nějakých 50 metrů užila jsem si je. Mohla jsem se svobodně zatancovat. Až na to, že mi nějaký blbec šáhnul na zadek, když jsem se na něj otočila, ještě se blbě tlemil. "Bože, najdi si nějakou holku, kterou budeš zajímat. A na mě tohle už nezkoušej, jinak tu s tebou vytřu podlahu!" zařvala jsem na něj. Když se rozesmál a pokusil si mě k sobě přitáhnout, rychle jsem šla k zemi a nataženou nohou mu podkopla nohy. Než si ten frajírek stačil uvědomit, že je na zemi já už jsem kráčela k baru. Debil jeden
Na baru jsem objednala kafe a džus. Věděla jsem, že měl Ryan vodku, cítila jsem jí z polibku. A byla bych radši kdyby byl střízlivý.. A džus i kafe jsou dobrá volba, na vystřízlivění, ale doufala jsem, že si vezme kafe, já totiž kafe moc nemusím. Když jsem se otočila, že půjdu k Ryanovi nedalo mi to a otočila jsem se na toho ochmatávače. Teprve vstával a dost nevěřícně kroutil hlavou. To tě naučí blbečku pomyslela jsem si a tanečním krokem s dvěma nápoji v rukou jsem se vydala tam, kde jsem tušila Ryana..

//ok -.-

// ten úžasný moment znám taky.. ;)

Osud? pomyslela jsem si. Na takové věci jsem nikdy moc nevěřila, ale vzhledem k tomu, co se stalo za posledních několik dní. To záhadné světlo, co ze mě udělalo lovce, jak jsem záhadně přežila i přesto, že mě unesli démoni a pekelný pes si ze mě dělal brusku drápů.
Pak se mi podíval na rty a mě došlo, že asi poprvé dostanu zamilovaný polibek. Snad nic nepokazím! pomyslela jsem si. O kluky jsem se nikdy moc nezajímala, nepokoušela jsem se je balit, nebo tak něco. Nebyl na to čas, když se holka učí střílet z pistole, přeprat upíra holýma rukuma a naučit se házet dýky, nemá moc šancí randit. Ale měla jsem pocit, že mi to Ryan vynahradí. Když mi vzal bradu a nadzvedl mi tvář, věděla jsem, že jsem zrudla, né moc, jen asi jako animovaná postavička. Což JE dost. A pak přitiskl své rty k mým. Čekala jsem to, ale i tak jsem na pár vteřin zadržela dech. Zároveň se mi trochu podlomili nohy, což se mi prakticky nikdy nestává, takže jsem se ho musela pořádně chytnout. Pak se vše dělo nějak automaticky. Pootevřela jsem rty a opětovala mu polibek. V hlavě jsem neměla nikoho jiného než Ryana. Zmizely výčitky svědomí za bratra, tribunál tří, démoni i všechno ostatní. Byl tu jen on, jeho ruce na mém těle a jeho bušící srdce ve stejném rytmu jako to moje. To znamená zběsilé. Ani nevím jak dlouho ten polibek trval. Minutu, dvě, hodinu, rok? Nebyla jsem schopná říct, kde je vpravo a kde vlevo.. Jediný co ví, je, že když jste se oddělili, už zase hrála nějaká rychlá píseň.
"Nevím, ale ten pocit mám taky. A víš co se říká. S osudem se nebojuje. A myslím, že se mu výjimečně ráda podřídím. řekla jsem, když jsme se oddělili. Znovu jsem udělala tu věc s rukama, ale tentokrát jsem mu po zádech putovala jen jednou rukou, vlastně jedním prstem a to nehtem, přímo po páteři. Když jsem mu dojela až ke kříži, otočila jsem se k němu zády, opřela jsem se o jeho hrudník, propletla si s ním prsty a s rukou, kterou měl doteď na mém boku jsem po mém těle vyjela až na mé ploché břicho. Díky všem těm hodinám, které jsem strávila cvičením! Začala jsem se kroutit do rytmu, takže jsem se o něj otírala celým svým tělem. Pustila jsem jednu jeho ruku a tu druhou si položila z druhé strany na břicho. Zaklonila jsem hlavu, takže jsem si jí podepřela jeho ramenem, natáhla jsem ruce dozadu tudíž jsem měla jeho hlavu v rukách, projela jsem mu prsty vlasy a pak s nimi sjela po krku až k jeho ramenům, poté jsem jednu spustila podél těla a druhou ho pohladila po tváři, kterou jsem si tím pádem natočila k mému oblečeji. Měla jsem děsnou chuť ho políbit, místo toho jsem se ale jen usmála a zeptala se "Pokud vaše veličenstvo dovolí, ráda bych si s Vámi ještě zatancovala." Zadívala jsem se mu do očí a ani jsem nedokázala určit na co myslí a jaké emoce se v něm míchají. Je jich tolik. došlo mi.
"A měla bych i jednu otázku," zavrněla jsem mu do ucha, "co budeme dělat až spolu dotančíme? Byla by škoda nechat si zmizet svůj osud. řekla jsem a nesměle se usmála. Co když s tebou nebude nich chtít dělat? Co když si ho špatně líbala, takže tě už nechce poznat blíž... V hlavě mi létalo tolik podobných myšlenek, když jsem čekala na jeho odpověď...

// ticho tam vzadu :D Nedali jsme si ani pusu :D
Navíc tady probíhali už žhavější chvilky než tahle.. Třeba to znásilnění vlkodlaka upírem když u toho bylo publikum :D

Když si položil ruce na moje boky, naskočila mi z toho husí kůže a když si mě k sobě přitáhnul, jakoby mě někdo hodil do ohně.
Byli jsme k sobě přitisknutý, otírali jsme se tělo o tělo mezi námi, bylo jen pár vrstev oblečení a já tak trochu litovala, že mezi námi nějaké oblečení vůbec je. Tak ty si se za svůj život líbala jen s jediným klukem a to v sedmé třídě a s tímhle by jsi válela nahá? začal zase rejpat hlásek v mé hlavě. Ano, klidně... uvědomovala jsem si, že mě Ryan k sobě vážně táhne, není to jen nějaká chemická přitažlivost. Měla jsem pocit, že naše těla spolu dokonale pasují.
"Já umím takových věcí." zavrněla jsem mu do ucha. "Jestli mě budeš chtít poznat blíž, budeš si muset na ten překvapený pocit zvyknout." řekla jsem mu a nepřestávala se dívat do těch medových očí. Rozpojila jsem ruce za jeho krkem a sjela s nimi po jeho hrudníku, rozevřenými dlaněmi jsem putovala z jeho prsou až k bedrům a pak nahoru obratel po obratli. Sledovala jsem jeho obličej a snažila se určit jak se mu to líbí, nebo jestli se mu to vůbec líbí. Těžko říct, ale mě z toho nabíhala husí kůže. Když jsem se dlaněmi zastavila na jeho lopatkách, položila jsem si hlavu na jeho hrudník, v místech kde se nachází srdce a snažila se rozpoznat jeho rytmus. Bilo do rytmu hudby. Nad tím jsem se musela usmát. Odtáhla jsem hlavu od jeho hrudníku. "Víš, že ti srdce bije do rytmu hudby?" zeptala jsem se ho a usmála se na něj. Neuvědomila jsem si, že když zvednu hlavu, budou naše obličeje jen pár centimetrů od sebe. Podívala jsem se na jeho rty, jen maličký kousek od mých, pak jsem pohledem přejela od jeho rovného nosu až k těm jeho nádherným očím. Cítila jsem jak mi jeho ruce na bocích vysílají do nervové soustavy spoustu signálů. Jakoby mě jimi propaloval. Samovolně jsem si olízla rty špičkou jazyka. Co kdyby se odhodlal? Přemýšlela jsem co mám udělat. Mohla jsem ho políbit, ale chtěla jsem, aby to udělal on, další možnost by byla abych si opřela čelo nebo tvář o jeho, ale to by nejspíš zazdilo polibek a pak poslední možnost, znovu poslouchat jeho srdce, což mě taky dost lákalo. Nakonec jsem se rozhodla se opřít o jeho čelo. Musela jsem si sice stoupnout na špičky, ale to mi nijak nevadilo. Vždy tancuji ze špiček navíc, teď jsme se jen pohupovali v rytmu hudby...
Když jsem se opřela o jeho čelo jako bych dorazila domů. Zavřela jsem oči a usmála se. "Je mi s tebou vážně dobře Ryane." zašeptala jsem. Nevěděla jsem jestli mě slyšel, hudba hrála hlasitě, ale když jsem otevřela oči měla jsem pocit, že v jeho očích vidím, že mě slyšel. Teď mi nezbývalo nic jiného, než čekat na jeho reakci...

Ještě že se nečervenám pomyslela jsem si, protože teď bych byla rudá jak přezrálé rajče. Protože, kdy Vás takový fešák nazve vznešenou dámou, když jste oblečení, no, vážně nevzenešeně, k tomu máte černé vlasy s rudými konci, které ladí k oblečení, napadne Vás spíš divoška, než dáma. Když se zasmál skoro se mi podlomili kolena. Hele Nat, co je to s tebou, od kdy se ti kvůli klukům podlamují kolena? Neměla by sis držet odstup? zařval mi hlavě nějaký hlásek. Naštěstí ho nějaký další hned kopnul do zadku a podporoval mě ve flirtování. Usmála jsem se na něj a připadala si trochu jako z reklamy na zubní pastu, takových úsměvů jsem nerozdala za poslední měsíc.
Když poznal francouzský přízvuk potěšilo mě to. Znovu jsem si prohrábla rukou vlasy a zadívala se mu do očí. "Ano, má maličkost pochází z Francie. Zná snad vaše veličenstvo vznešenější zem, než tu, kde si dávají k obědu žabí stehýnka.?" zeptala jsem se a zasmála se vlastnímu trapnému fórku. Ty vážně perlíš Natali! zařvala jsem na sebe. Pak mi prozradil své jméno. Ryan jo? To bude asi američan. Pak se mi uklonil a to jsem se asi malilinko začervenala, přeci jen se Vám kluci neklaní každý den!
A když mě požádal o tanec neubránila jsem se úsměvu. Ano! "Moc ráda."Chytila jsem ho za nastavenou ruku, ale ještě před tím jsem si jí nenápadně utřela do džín. Možná dobře tančím, mám hezký smích a prakticky se nečervenám, ale ve stresu nebo před pěknýma klukama se moje tělo potí rádo. Nechala jsem se Ryanem odvést na parket. Zrovna, když jsem se ponořila do rytmu, píseň vystřídala jiná, mnohem pomalejší. Ploužák? Že by mi vesmír vynahrazoval to zajetí a mučení? zaradovala jsem se. Usmála jsem se na něj, omluvně pokrčila rameny ve smyslu "no co se dá dělat" a dala jsem mu ruce kolem krku. Né že bych ho objímala to né. Jenom jsem si položila předloktí na jeho široká achh!! ramena a zápěstí mu zkřížila za hlavou. Docela jsem se těšila na to, jak se toho chopí on. Podívala jsem se mu do očí a tentokrát jimi už neuhýbala, jen jsem se znovu usmála.
Naschvál jsem mezi námi nechala mezeru, takže jsme se nedotýkali. Kdyby chtěl může mě chytnout kolem pasu a tancovat s mezerou, nebo si mě přitáhnout za boky a třeba si i položit čelo na to moje... Tohle je život Nat, né tvoje vysněná pohádka, pusy se asi nedočkáš. Rozhodla jsem se totiž, že první krok k polibku udělá on. Já jsem k němu přišla a začala konverzaci! No né?

// v poho, hlavně že jsi tu :)

// :)
Nechceš hodit další post? Nudím se a ráda si čtu ty od ostatních (a ty píšeš jedny z nejlepších!)

// Dobře užij si to! :D Pak tě někdy příště pozvu na drink ;)