Příspěvky uživatele

Města jsem měl už plné zuby a tak jsem se sebral a odjel mimo něj. Jako první jsem si to zamířil k jezeru. Bylo tu nádherně a zapadající měsíc a na opačné straně obzoru vycházející slunce dávalo krajině kouzelný nádech. U břehu jsem si klekl, opláchl si ruce a obličej. Pobyt v přírodě mě nabíjel energií, kterou mi bralo město. Strašně moc jsem chtěl vědět proč mě příroda tak posiluje. Měl jsem se ho zeptat dřív, než se mu to stalo. Co by mi asi tak řekl. A co se mu to vlastně stalo? Doteď jsem na tuto otázku nedokázal najít odpověď a začínal jsem se bát, že už asi ani nejdu.
Narovnal jsem se a pomalu jsem se vydal podél břehu. Když jsem procházel okolo většího kamene, jakoby zdálky jsem zaslechl nějaký zvuk. Rychle jsem se za ten kámen schoval a poslouchal. Něčí rozhovor? Ne, to je melodie. Tu píseň neznám. opatrně jsem vystrčil hlavu a rozhlédl se. Na kameni, asi 50m přede mnou, seděla nějaká osoba. A podle hlasu to byla dívka. Vypadala, ale poněkud zvláštně. Musel jsem jí vidět blíž, ale mimo toho kamene, za kterým jsem se schovával to bylo jen volné prostranství. Sundal jsem si boty, bundu, košili a jen v kalhotách a s jednou z tátových dýk u pasu jsem se plazení potichu dostal do vody, kde jsem se pod hladinou přesouval k té dívce. Po každých 5 metrech jsem pomalu přiblížil k hladině abych se nadechl. Zůstal jsem šlapat vodu 15m od ní a poslouchal.

Pomalu jsem prošel kolem restaurace. Byl jsem ve městě nový a netušil co kde je, ale řekl jsem si, že třeba bude o kus dál něco zajímavějšího. Došel jsem ke clubu, ale po něm jsem se ani neohlédl. Nemám rád tyhle místa. Hned vedle byla čajovna. V těchto podnicích bývá mnoho kouře. Tak jsem v klidu obešel park a narazil na kavárnu. Jo to by šlo. Otevřel jsem dveře a vstoupil. Vevnitř bylo narváno, a nikdo se po mě ani neohlédl, když jsem procházel mezi stoly. Což mi vyhovovalo. Nenašel jsem žádný volný stůl, ale u nejbližšího seděla jedna dívka sama. Nějak se tu seznámit začít musím. Přišel jsem ke stolu a nervozně jsem na ni promluvil.
,,Ahoj, máš tu volno? Všude jinde je plno.'' zeptal jsem se.
,,Tedy pokaď by ti má společnost nevadila.'' dodal jsem a usmál jsem se na ni.