Příspěvky uživatele

Napil jsem se a láhev položil vedle její tašky.
,,Právě že se hojíš rychle. A mě by zajímalo co si zač. Protože s tím zraněním by ses jen tak teďka nehýbala. A mohla bys být teď upřímná než předtím u jezera, když máme takový vztah, že se navzájem probodáváme.'' do posledních slov jsem vložil trochu veselého tonu ale jinak jsem to myslel vážně.
Vyložila mi svoje city. Něco podobného jsem k ní cítil taky, ale řekla že nesmí. Nevím jestli je ten typ co taková pravidla porušuje a dal bych cokoliv za to kdyby byla, ale na mě to nezáleží.
,,Neznám tě dlouho, ale líbíš se mi a mám tě rád. Nevím jaký máš vztah s tím tvým kolegou nebo kamarádem co ho trénuješ, ale nechci se motat mezi vás jestli tam něco je. ''řekl jsem trochu rozpačitě.
,,Mám opravdu rád a něco víš o mé rodině. Nevím co, ale něco. A já chci vědět, proč jsou moji rodiče mrtvý. Moc se omlouvám, že to na tebe tak chrlím, ale ty znáš pravdu a já bych ji chtěl taky vědět. A taky proč...'' sundal jsem si obvaz z ramene abych jí ukázal svoje, no zranění už se tomu říkat nedalo. Spíš jen takový strup. Skoro zahojený.,,..proč je mé zranění pryč. Vždycky jsem se léčil rychleji to ano ale aby se mi díra v rameni sama zahojila během hodiny, tak je něco špatně. Mohla bys mi to prosím vysvětli.'' na slovo prosím jsem dal důraz, aby si nemyslela, že jí něco vyčítám. Ale celý život žiji bez pravdy a chtěl bych se ji už dozvědět. A našel jsem někoho, kdo by mi to mohl vysvětlit.

Měl jsem o ni docela strach. Ležela tam takhle už dlouho.
Ale najednou se začala probouzet. Otevřela oči a když jsem viděl, že je v pohodě ihned se mi ulevilo.
,,Já jo a co ty? Jak se cítíš? Už je ti líp? Byla si docela dlouho v limbu a měl jsem o tebe strach.'' podíval jsem se na ni když si sedla a bundu jí sjela z těla. Jak tam jen seděla v té podprsence vypadala úžasně. A s tím obvazem a svaly ještě líp. A je i dobře vyvinutá. Ach co bych dal za to.. To je jedno. Je zraněná. Podal jsem jí láhev s vodou aby se napila. a bundu jsem ji hodil přes ramena aby jí nebyla popřípadě zima.
,,Na co myslím? Na to jaký jsme měli oba štěstí, že jsme naživu.'' No asi bych se neměl nani takhle koukat. opravdu vypadá úžasně. začal jsem se červenat. Její otázka jestli jsem jí políbil mě trochu rozhodila. nejlepší obrana je útok.
,,A nebyla jsi ty první kdo mě políbil? Jen jsem si myslel, že když to pomohlo mě, tak by to mohlo pomoct i tobě. tak jsem to zkusil. A omlouvám se ti jestli to vadí.

Trochu se mi motala hlava jak jsem si sedl, ale hned to přešlo. Podle mě nebyla moc v pořádku. Krev jí stále tekla. musel jsem trefit důležitej orgán jinak to není možný.
,,Taky nemám piercingy rád. Přijde mi to jako hyzdění těla. Což by v tvém případě byla škoda.'' usmál jsem se na ni trochu. Pomohl jsem jí s brašnou a na její výzvu jsem se napil. Pak se napila také a láhev vrátila.
Její barva se pomalu měnila do světlejší. Té krve z ní vytékalo víc a víc a já netušil co dělat. Chtěl jsem ji někam odnést, ale s tou rukou jsem pořádně ani nehnul, natož abych ji nesl. Tak sem si ji jen o sebe opřel, když bylo vidět, že se každou chvíli skácí. Tak jsme se prohodili. Akorat si byla lepší opatrovatelka než jsem já
Hladil jsem ji a snažil se ji držet vzhůru. Pořád jsem na ni mluvil, i když už to byly blbosti co ze mě vycházeli.
,,Nevím jestli mi to pomohlo, ale bylo mi pak po tvém políbení lépe. Třeba ti to také pomůže'' řekl jsem už sám sobě protože Nat byla už mimo. Sehnul jsem se a políbil ji. Nejdřív opatrně a pak trochu déle. Trochu jí zavířili víčka. Pochybuji, že za to může ta pusa, ale což. řekl jsem si a trochu se usmál. Pak jsem chytil kopí do zdravé ruky a spojil jsem ho. Natáhl jsem se s ním abych dosáhl na košili. Přitahl jsem si jí a ihned jsem jí roztrhl na několik kusů. Ty jsem pak polil vodou z láhve. Ale ne tolik aby byla prázdná. Těmi kusy hadru jsem ji pak chladil čelo o míval kolem rány.
Opatrně jsem ji položil do trávy a pod hlavu jsem dal její tašku. Beze zbraní. Přikryl jsem ji svojí bundou aby byla v teple. Předtím jsem jí ještě zranění obvázal aby bylo čistší. Krev ji už netekla a začínala mít lepší barvu. V potoku jsem vymáchal hadry a zase jsem jí je přiložil na čelo. V lahvi měla vodu aby se mohla napít kdyby dostala žízeň.
Zatím co spala sedl jsem si vedle a prohlížel si pořádně všechny její zbraně.
,,Pěkná práce. Zajímalo by mě, kdo ty zbraně vyrábí. '' a hlavně co jsi zač Nat. Normální člověk by zemřel. I já jsem měl s tím svým na mále a ty jsi na živu. Absolutně jsem tomu nerozuměl. Už po chvilce měla zpátky svou normální barvu a dýchala plynule, jako by neměla před chvíli v břiše dýku až po rukojeť. Prohlížel jsem si svou dýku. Může za to ta dýka, že není Nat mrtvá. Když viděla tu zbraň co jsem jí kreslil, zděsila se. Musí mít nějaké zvláštní schopnosti. Ale tahle dýka. Přijde mi prostě obyčejná. Odložil jsem zbraň a sledoval Nat. Čekal jsem kdy se probudí.

Chvílema jsem ztrácel přehled co se děje a jestli ještě jsem při vědomí nebo se mi to jen nezdá. Když se Natiny rty otřeli o mé měl jsem pocit, že už sním, ale když pak promluvila vrátil jsem se na zem.
Odběhla si taky ošetřit ránu. Byl jsem na sebe hrozně naštvaný. Za prví ji takhle zdržuji a přidělávám práci a za druhý jsem ji ještě zranil. A při tom její zranění je horší než to moje. Chtěl jsem se zvednout, ale už byla zase u mě a dali si mojí hlavu do klína. Ještě mi vrátila dýku od její krve. To že byla špinavá mi bylo jedno. Nemůžu jenom tak ležet když sama tak trpí.
Chtěl jsem se znovu zvednout, ale měl jsem těžké tělo. Ležel jsem tam, poslouchal její písničky a nabíral síly. Otevřel jsem oči ve chvíli kdy se ke mě zase sklonila.
,,Neboj se, nehodlám tu umřít'' řekl jsem zastřeným hlasem.
,,Jestli si do té díry dáš kroužek tak ti klidně udělam kdekoliv další když budeš chtít.'' řekl jsem trochu s úsměvem a začal jsem si sedat s pomocí zdravé ruky do které jsem opřel celou svou váhu. Nat sice vypadala, že se mě pokusí zadržet, ale díky přírodě jsem se rychle vzchopil. Krve jsem měl pořád málo, takže to chtěl klidné pohyby, ale sedět jsem mohl. Zadíval jsem se na Nat.
,,Jak si na tom? Nechci abys kvůli mě nějak trpěla. Jestli potřebuješ pomůžu ti někam, kde ti pomůžou.'' měl jsem o ni docela strach, ta dýka podle toho jak byla od krve naznačovala, že byla hodně hluboko.

Lezel jsem na zadech a slwdoval jak se nademnou pohybuje. Netusil jsem co dela ale kdyz mi vytrhla dyku z ramene ppchopil jsem. Zamotala se mi hlava ze strty krve. Vodel jsem svou dyku v jejim brise ale nic.si z toho nedelala. Jako by byla pro odla kazdej den. Kdyz si sundala triko ani jsem nemel moznost si ji poradne prohlednou. Ale v.tu chvili vypadala jako andel. Az na tu dykuz bricha. Spis jak andel mucednik. Na.chvili jsem zavrel oci a kdyz jsem je otevrel mel jsem hlavu u ni v kline a jeji prsty mijetili ve vlasech.
Promin mi to. Rovnavahu bych udrzel ale kopi se slozilo coz jsem necekal a setrvacnost udelala sve. Moc.me to mrzi. A c tvoje bricho. Tvoji peknou postavu trochu priklasuje moje dyka ale neni to jako ozdoba trochu moc? pokusil jsem se zasmat ale z rany mi vyteklo jen trochu vic krve. Ale pomalu to prestavlo diky jejimu triku.
Vsadim se ze si takove nemohlo jeste nevidela co. Ale jak se rika vsechno je jednou poprve. usmal jsem se a zavrel jsem oci. Ztezka jsem oddechoval.

Jestli ti tedy nevadi, ze pouziji to kopi tak jsem pripraven." rekl jsem a vytahl jsem si jeste svou dyku. Jestli ji ovlada uz od malicka tak bude znat kazde jeji slabe misto a bude vedet, jak se ji branit. Nezbiva mi nez skusit to co umim ja. Treba to nezna.
Ruku ve ktere jsem drzel kopi jsem dal za zada tak, ze hrot smeroval k zemi. Dyku jsem dal pred sebe do obrane pozice a vyrazil jsem. Kdyz jsem byl na metr a pul od ni, svihl jsem kopim do kruhu a zamiril ji na hrudnik tupou stranou. Pak jsem s nim otocil jeste jenou a z vysky jsem ho pustil dolu na jeji hlavu. Uder pres hrudnik ji minul jen tak tak a druhemu utoku se vyhla. Chtela vyrazit kdyz bylo kopi u zeme ale kemnym skubnutim jsem ho rozlosil a svihl zpet jako bicem a ostri ji tupou strano zlehka prejelo po tvari. To uz mu jieji dyka prejela pres vestu u ramene. Citil tlak dyky a pak jeji nohu kdyz ho odkopla dal od ni. Brzdil dykou zabodlo do zem. Kdyz se zastavil opet vybehl jako pred tim. S tim rozdilem, ze ted zautocil dikou v.konbinaci s kopim. Dykou naznacil utok ze strany a kdyz se.ji pokusila vykryt tupym koncem kopi jsem ji nabral do bricha odstril ji. To se mi al nepovedl proze jsem s kopim blbe cukl a to se zase rozlozilo cimz sem ji ani nenabral ale v setrvacno sti jsem na ni padl a strhnul ji s sebou k zemi. Ucitil jsem ostrou bolest v rameni ale neveno val jsem tomu pozornost. Bylo to tu zase. Zase byly tak blizko u sebe.
,,Promin, to jsem nemel v planu. Ujelo mi to. chtel jsem se zvednout ale bolest v rameni mi to nedovolila a svalil jsem se zpatky na ni. Podpiral jsem se zdravou rukou aby nenesla moji plnou vahu. Podival jsem se na sve rameno.
Trochu jsem s usmal. Z ramene mi trcela jeji dyka a krev pomalu barvila travu pod nami. Prevalil jsem se z ni na zada a snazil jsem se volnou rukou dyku vytahnout. Potvore se vubec nechtelo tak jsem to vzdal a jen koukal nad sebe.

Tep se mi pomalu al jiste zrychloval. Uz jsem jem cekal kdy mi srdce vyleti z hrudi. Chybel jen kousek. Citil jsem jeji dech. V ocich se jo stridalo nekolik emoci. Kdyz zbyval nekolil milimetru pred dotykem, nahle slezla a zacal poskakovat a kricela ze dostala krec. V tu chvili kdy byla ke me zady jsem mel v ocich pohled sklamani. Ale bylo aspo n na ni poznat, ze se neda tak snadno. Vstal plny odhodlani ji jednou ziskat. Zacal jsem se.tedy prehrabovat v tasce. Mela tu spoustu zbrani. Od malich bodnych pres vedsi bodne az k vrhacim a palnym. Na muj vkus az moc preplacano.
Libilo se mi skladaci kopi. Vytahl jsem ho a sledoval jal se spoje pohupuji v retezich.
,,Tohle je pekna zbran, jestli ti to nevadi skusil bych tuhle plus moji dyku na stridacku." rekl jsem a sledoval jak se hrot pohupuje. Kdyz se protahovala zacal s kopim krouzit ve vzduchu a kolem tela si ho protacel. Nejak s mu povedlo s nim vzit a ziskat si jeho duveru. Jako by byli jedno telo a duse. Pak s nim skubnul a dili se spojili a drzel v ruce dlouhou tyc ktero take ruzne tocil. Zastavil a oprel se o nej. Byl zvedav c si bezme ona. Strelnou zban se mi brat nechtelo. Je to moc chladne na zabijeni a o cloveku to vipovi ze je srab kdyz zabiji na dalku. Jedinou zbran takto fungujici co uznaval byl luk a sipy. Ale do tech se mu ted nechtelo.
,,Ja jsem pripraven co ty? A kdy ma vlastne dorazit ten druhej? zeptal jsem se. Prece jen uz tu jsme nejakou dovu a on stale nikde. Co kdyz ty dva spolu neco maji a ja sem ji ted uvedl do rozpaku? vubec jsem si to neuvedomil

Ani jsem nemrkl a ležel jsem na zemi. Nat mi seděla na břiše tak, že jsem se neměl jak pohnout a zastavila mi přívod vzduchu. Nezbylo mi nic jiného než se na její dotaz vzdát.
,,Do téhle fáze jsem se ještě nedostal. Každý neměl výdrž jako ty to je pravda. A pravda je, že taky tyhle hmaty nepoužívám tak často. Jen sem si je chtěl po dlouhý době zase použít. Využívám je na zkušené soupeře. Asi by je chtělo vylepšit.'' Usmál jsem se. Chvíli jsem vzdoroval, tomu jejímu ovázání, ale nakonec mi stejně nezbylo nic jinýho, než spolupracovat.
Připadal jsem si jak šaek když jsem tam stál a snažil se kopat jak mi říkala. ALe zlepšoval jsem se a mělo to později i švih. Chtěl jsem si to vyzkoušet na nejbližší větvi, ale rozmyslel jsem si to. Radši jindy a až u toho nebude.
Po odhalené hrudi a zádech mi stékal pot. Chtěla abych s ní praštil o zem. Tak sem jí popadl a co nejtvrdčeji jak jsem uměl jsem s ní švihl. Ale než dopadla tak jsem ji chytil a jemně jí položil do trávy.
Když byl nad ní ucítil její zrychlený tep. Kdybych neměl na rukou bandáže a před chvíli jsme se tak nervali, mohlo to být i romantické. Nat přece jenom je pořádná ženská. Když se z jeho kravaty vyvlíkla a ocitli jsme se zase tváří tvář na zemi. Buď se to děje schválně a nebo nevím To už se srdce rozbušilo silněji i mě a zrychlil se mi dech. Přestal jsem myslet na souboj a myslel jsem jen na ni. Její oči a rty. Chtěl bych je ochutnat, ale sotva jsme se znali. Uvědomil jsem si, že se má ruka přesunula přes její záda a držel jsem ji lehce za hlavu kde jsem propletl svoje prsty s jejími vlasy. Před očima mi běhalo spousta možných scénářů jak to mohlo dopadnou. Bylo na ní vidět, že chce uhnout pohledem, ale svýma očima jsem jí to nedovolil a tak jsme tam leželi, ona na mě, a hleděli si do očí. Začal jsem pomalu zvedat hlavu k tomu, abych jí políbil.

<< Jezero Gury

Když jsme přišli sundal jsem si bundu a košili a trochu se protáhl. Jen ve volných kalhotách hned jak domluvila jsem se pustil na zem a udělal 50 kliku. Dlouho jsem nic nedělal takže mi to trvalo trochu déle a pak jsem vyběhl. Vrátil jsem se až po ní a jen jsem si přej rukou přes oči, ve kterých mě pálil pot. Nasadil jsem si rukavice a podíval jsem se na ni. Bylo vidět že ví co dělá. V rukavicích mu bylo těsno a tak je zase sundal.
,,Vypadáš, že to děláš často. A jestli máš takové zkušenosti, tak ti ani vadit nebude, že nemám rukavice. Já je nemám moc rád'' Postavil jsem se proti ní a pak jsem vyrazil. Na to, že jsem předtím běžel hodně pomalu, jsem se dostal do svého tempa a pobíhal jsem kolem ni. Zlaté časy strávené v Japonsku Najednou jsem se objevil u ní a pod žebrama jsem ji chytil, zvedl a odhodil. Když se zvedla vyrazila a dvakrát mě udeřila do obličeje a jednou do břicha. Výkopu jsem uhnul skrčením a otočkou na ruce jsem kopnutím vyrazil proti její noze abych jí ji podrazil. Jen vyskočila a saltem odskočila dál z dosahu.
,,Tušil jsem, že to nebude snadný.'' usmál jsem se. Když jsem zase vyrazil vyhýbal jsem se jejím úderům a sem tam mě zasáhla. Když jsem našel nekryt místo. Mrštně jsem vyrazil rukou kupředu s nataženými pouze ukazováčkem a prostředníček a bodle jsem ji prstama pod žebra, pak jsem proběhl kolem ní a do zad sem ji takto 3 bodl. Úder zanechával na kůži červené fleky otlačení. Odstoupil jsem od ní abych se trochu vydýchal. Přece jenom to nebyli pohyby na dlouho dobý boj. ,,Viděla jsi dost?''

V tu chvíli jsem byl absolutně mimo. Nejdřív jsme se podezřívali navzájem a teď tu stojí a ona se o něj opírá, jako by se znali léta. Nevadilo mi to. Takový cit ke mě nikdo už dlouho neprojevil a možná že to mě vykolejilo. Mluví o tom samém co jsem prožil já. Aspoň si to myslím.
,, Já jsem se naučil věřit jen tomu, co si mohu osahat nebo co vidím. To co nevidím nebo si na to nemohu sáhnout tak tomu nevěřím.'' Když mě pustila vyběhl jsem ke kameni a oblékl se. Krucifix jsem si za běhu uložil zase na nohu a vyrazil jsem za Nat. Bere mě jako bratra. Jaké to je mít sourozence? Nikdy jsem žádného neměl ale asi to co se teď mezi nimi odehrálo muselo být tomu hodně podobné. Dovedl bych si ji představit jako vlastní sestru? Snad ano. To se uvidí časem věbehl jsem za ní do údolí.

>> Údolí Orsi

,,Díky. Jo improvizace je dobrá. Muže to být v pokoji na zdi a nikdo nepozná, že je to zbraň. Na boha jsem přestal věřit.'' nezařídil aby moji rodiče byli na živu a brzy mi je vzal. zavinil si to sám
Něco je špatně. Proč je z toho tak nesvá. Je to jen zbraň. A proč jí náhla zajímá kdo jsem. Prohlédl jsem si její runu. Už jsem to viděl.
,,To měli oba moji rodiče. Na sobě jsem to viděl jen párkrát a nezřetelně. Už dlouho jsem to ale na sobě neviděl.'' Podíval jsem se na svůj hrudník. Nikde nic.
,,Myslel jsem, že to je mateřské znamínko a že ho mám po rodičích. Ale když nad tím teď přemýšlím je asi blbost aby to bylo mateřské znamínko, když to měli oba.'' zamyslel jsem se když mi podala dýku a chtěl abych se řízl. Vzal jsem dýku do ruky a bez váhání jsem se řízl a podal ji ruku.
,,Výcvik stále přijímám a budu jen rád.'' řekl jsem a díval jsem se jí do očí.

Zatím co jsem kreslil, tak jsem poslouchal a sem tam odpovídal.
,,No znělo to víc než vychloubání''pověděl jsem s věnoval se obrazu aby byl co nejpřesnější.
,,Nikdy jsem nechodil na žádné bojové umění, ale vždycky jsem přepral každého kdo si o to koledoval. Mám to v krvi. Tělo jako by se mi hýbalo samo. Jednou, když jsem nějakou dobu chodil do kostela, jsem si dělal z krucifixů hvězdice. Zbrousil jsem špičky a spodní delší část jsem ještě zúžil, aby se váhově rovnala všem ostatním hranám.''Sehnul jsem se k noze a vytáhl jsem z pod nohavice jeden takový krucifix a hodil sem s ním. Zůstal zabodnut vedle jejího nože právě tou delší stranou.
,,Ale také bych se nechtěl vytahovat. Ve čtrnácti jsem začal právě kvůli otci. A je to málo. Kdyby jste mě vzali do party nezlobil bych se. Tak a je to'' řekl jsem a podíval jsem se na svou kresbu. Byl to přesný popis se všemi detaily. Z písku vykukoval obraz andělského ostří, což jsem v tu dobu ale nevěděl.

,,No to my trochu nedošlo. S nikým takovým jsem se ještě nesetkal. Upřímně jsem si to myslel. Ale čím dál tím víc si to myslet přestávám. Ty si asi s tímhle vším vyrůstala, že? To, že se mi to povedlo byla náhoda. Obvykle se spíše bodnu.'' Poslouchal a sledoval jsem všechny ty její zbraně. Trochu se mi nechtělo věřit, že by toho měla tolik jen proto, že jde trénovat kamaráda. Ale u téhle holky mohlo být možné všechno.
,,No od svých 14 se učím s touhle dýkou a několika meči, co mi zbyli po otci. Pak jsou tam ještě nějaké věcičky co nevím ani jak se jmenují ani jak se používají a tak je mám jen schované a sem tam se na ně dívam a zkouším s nimi něco udělat. Ale pořád nic.''
Zamyslel jsem se. Když už má takový arsenál tak musí o zbraních něco vědět, třeba by mi dokázala poradit. Ale mohu ji důvěřovat. Nevymstí se mi to.
,,Jestli toho víš o zbraní tolik, možná bys mi mohla pomoci. Začíná mi docela vadit, že ani nevím co to je. Ale nemám ji s sebou a bylo by to na dlouho. Jestli máš papír mohl bych ti ji nakreslit. Já ho nemám.'' Snad nedělám chybu

Tak to měla pravdu. V tuhle dobu na takovém místě můžou bejt buď blázni nebo zvláštní lidé. A nebo někdo jako ja. Ani do jedné z těch kategorii se neřadím. A jí k bláznů, také ne. Na to je moc dobře vyrovnaná. Ale je na ní něco zvláštního což se mi líbí.
,,No měl jsem na mysli proč tu jsi tak brzo ráno, ale to je jedno. Zpívat jsem tě slyšel, ale tuhle píseň neznám. Musel sem vyrůstat na jiných než ty.'' Jakmile vykročila ke mně, něco se mi v jejím pohledu nelíbilo. Když se nakláněla pozdě mi došlo, že jde po dýce a když jsem uskočil už ji měla a pohrávala si s ní. Teď jsem věděl, že je zle. V pěstním souboji bych ji přepral. Ke své dýce by to nestihla, ale teď měla mojí, což mi to jaksi znevýhodnilo. A hlavně se nechci prát. Zvlášť ne s holkou, takhle brzo ráno a ještě k tomu pár dní po tom co se sem přistěhoval. Když mi ji podala byl jsem trochu mimo. Jako fakt? Nechápu..
,,Nechtěl jsem ji použít, jen sem ji chtěl dát za záda aby bylo poznat, že ji nemám v úmyslu použít.'' vzal jsem si dýku a podíval jsem se na ni. Potěžkal si ji a vzpomněl na tátu, jak v poslední chvilce života mi pomohl tím, že ji vrhl po... Počem ji vlastně vrhl? Proč jsem nic neviděl? koukl jsem se k na jezero. Je to už tak dlouho. Podíval jsem se zpět na dýku a lehce jí vyhodil nad sebe. Tam se párkrát otočila a začala padat špičkou dolu. Udělal jsem krok v před a dýka zapadla do pouzdra. Vratil jsem se k Nat.
,,Patřila mému otci. Nevím kde ji vzal on, ale u ji nějakou dobu používám já. A co ty tvoje zbraně? Proč nosíš u sebe takovej arzenál?''

Když jsem šlapal vodu, omylem se mi povedlo víc hodit rukou, což mělo za následek šplouchnutí. Dívka si očividně ničeho nevšimla protože si zpívala dál a tak jsem se trochu zklidnil. Z úhlu jsem si všiml dýky, kterou měl u pasu. Mohlo být po tobě kdyby si tě všimla, jak se chceš bránit když šlapeš vodu. Když jsem si vynadal začal jsem se pomalu uklidňovat, že si ničeho nevšimla, ale v tom okamžiku vystřelila a začala na mě ječet. Jak jsem se lekl tak jsem si trochu lokl a málem šel ke dnu. Ale udržel jsem se jen tak tak. Nezbývalo mi nic jiného, než ji poslechnout a tak jsem se potopil a plaval k břehu. Když jsem se vynořil a postavil měl jsem vodu po pás.
Nevím jaké jsou zvyky u nás doma. Hlavně tam kde bydlím není kde plavat. A tady jsem, protože sem potřeboval mimo město. začal jsem když jsem vylezl na břeh a domluvila. A co se týče kalhot... nevím jestli bys byla ráda nebo ne, ale já určitě ne kdybych je teď neměl. Pod nimi jsem nic neměl, ale to jí musí dojít. Jmenuji se Luko. Byl jsem zvědav, kdo tu může takhle brzo sedět. Nechtěl jsem tě nijak obtěžovat, jen jsem chtěl vědět kdo jsi. při těch slovech jsem pomalu posouval ruku podél boku do zadu, abych schoval dýku za záda a pak jsem ruku vrátil dopředu, aby na ně bylo dobře vidět. Vypadala, že s tou dýkou umí zacházet velmi dobře a neměl jsem v plánu si to ověřit. A co jsi tu dělala ty takhle brzo? podíval jsem se na její hromádku věcí a viděl další zbraň. Ta holka je buď blázen, nebo vrah. A nebo taky se před někým snaží chránit... A co mi je do toho. Já budu rád když je nepoužije na mě. Pomalu jsem šel k ní a zastavil jsem se par metrů od ní. Nebavilo mě na tu dálku křičet. Když jsem dorazil blíž všiml jsem si tetování, které měla. Předtím jsem si myslel, že to je jen roztrhaný rukáv. Pěkné tetování Skusil jsem trochu jemnější téma a odvést hovor od její dýky.