Příspěvky uživatele

Pomalinku jsem cítil, jak se slunce zvedá z obzoru a začíná na nás svítit. Došlo mi, že jsme tam takhle byli několik hodin. slušný výkon na to, že to bylo bez sexu začal zase hlásek v mé hlavě ale nevnímal jsem ho. Byl jsem jen rád, že jsem tam s Nat spolu.
Když se, náhle zvedla a odběhla k vodě, nechápal jsem co se děje.
,,Co to...?'' ale nijak nereagovala a odběhla do vody kde mi pak zmizela pod hladinou. Sedl jsem si a očima jsem sledoval hladinu. Po chvilce se vynořila o kus dál a pádlovala si to ke skále. Tam na ní vylezla a sledovala slunce. Vypadala jako anděl co se snáší z nebe a musel jsem se trochu usmát.
Pak se otočila a skočila. Zase zmizela ve vodě, ale chvíli na to se vynořila a plavala zpátky ke břehu. Doběhla na deku a sedla si vedle. Voda jí stékala po křivkách a já měl chuť ji k sobě zase přivinou. Ale odolal jsem
,,Nevadí. Každý je chvíli mimo. Taky jsi na tom útesu jako anděl vypadala. Dobré ráno i tobě.'' odpověděl jsem když jsme se zase odlepili.
,,Na co myslím? Myslím na dnešní noc. Na okamžik kdy jsem tě poprvé viděl, a poprvé se tě dotkl. Ale rozhodně bych neřekl, že jsi magor nebo blázen.'' Sledoval jsem jak si točí s kopím jako by byli jedno. možná trochu blázen jořekl jsem si když se zabodlo vedle mě, ale ani jsem nemrkl. Vypadala, že je hrozně zoufalá tak jsem ji popadl a posadil si jí na klín.
,,Jenom ten kdo miluje by tohle dokázal. Protože ten kdo miluje umí cokoliv a udělá cokoliv pro ty, které miluje aby je ochránil. A tvá láska je obrovská. Neříkej o sobě, že jsi divná pokud miluješ.'' Skusil jsem jí zvednout sebevědomí. Uvědomil jsem si co říkám až když jsem to dořekl. Ale věděl jsem, že mluvím pravdu.
,,Stěží jsem zvládl ztrátu dvou milovaných osob. Kdybych měl ztratit i tebe, už bych to nevydržel. Neřeknu ti, že tě nechci. Já tě miluji a nemůžu být bez tebe. '' Přemyšlel jsem jestli mám dodat i to co mě napadlo, ale musel jsem to říct. Jinak by to nebylo úplný.
,,Ale je tu něco, pro co se musíš ty rozhodnout. Být na mě tak tě seberu a odjedu s tebou daleko. Ale nemohu to udělat. Zaprvé proto, že tu máš svoje poslání a taky proto, že tu máš Ryana. Tohle se mi neříká snadno, protože vím, že si tak mohu uškodit, ale nemohu být sobecký. On tu byl pro tebe první a pro mě si byla prví zase ty, ale nemůžu tě nutit.'' věděl jsem, že jestli tyhle slova tuhle chvíli nepodělají, tak už nic. Ale byla to hodně upřímná a bolestivá slova pro mě.

Usmál jsem se nad jejím doporučením, ale pak jsem trochu sykl když mě kousla. Ale bylo to příjemné. Ani nevím jak dlouho jsme byli v tomhle spojení. Pak na chvíli přestala a to co řekla mě trochu vykolejilo. Myslel jsem, že s Ryanem... takže spolu nespali. Tak to jsem na ní musel hodně tlačit. Sám jsem měl za život jenom jednu a myslel jsem, že už bude přede mnou. To znamená, že mám o jednu náskok. No asi je vždy lepší když má kluk zkušenosti. Ví co si pak může dovolit a co ne. Jenže tvoje zkušenosti.... už si zapomněl co se ti stalo.... Radši na to ani nemysli. Ber to tak jo bys to také ještě nezažil. Bude to jednodušší. hlas v hlavě se mi vysmíval a já jsem ho pak přestal vnímat a byl jsem tam jen pro Nat.
Políbil jsem ji z lehka ,,Dobře. Dál ne.'' Ruka na prsou jí nevadila tak jsem jí tam nechal a lehce ji hladil. Znovu jsem se s ní ponořil do víru polibku, vzrušení a slasti. Pokusil jsem se trochu snížit tlak v kalhotách aby jí to neznepokojovalo. No jak se říká. Má svůj vlastní mozek, takže jsem s tím nic udělat nemohl. Alespoň věděla, že je mi s ní dobře.

Z pocitů ''mít rád'' jsem přešel na ''Milovat''. Zamiloval jsem se do ní tak, že bych byl i ochotný o ni bojovat. Lehce jsem se ochvěl když mi zaryla ne nehty do zad, ale byl to úžasný pocit. Přitáhla mě blíž svojí nohou a já cítil její tělo jak se pode mnou chvěje.
Náhle jsem se objevil pod ní. Jak na mě dosedla začínal jsem cítit v kalhotách tlak, ale snažil jsem se ho udržet na uzdě.
,,Omlouvám se má paní. Od teď vás budu líbat pořád.'' řekl jsem taky s úsměvem. Pořád asi ne. Když bude mít u sebe toho Ryana tak to nepůjde. Hlásek měl pravdu. Ryan. Nekaz si jím tuhle chvíli Jako by byl Ryan balonek prostě praskl a zmizel a zůstala tam jenom Nat. V tu chvíli jsem zapomněl číst i psát jen abych měl v hlavě hodně místa pro Nat.
Když mě kousla do krku slastně jsem přivřel oči a vzdychl. Čím níž se sunula tím větší jsem měl tlak v kalhotách. Bál jsem se abych neodstřelil knoflík.
Vrátila se zpět na horu. Tím zažehnala pohromu prasklého knoflíku. Ruce jsem ji položil na záda přejížděl jsem po nich. Sjel jsem rukama až k jejímu zadku a chytil ji za něj. Cítil jsem na hrudi její ňadra přes plavky.
Ze zadku jsem pomalu jednu ruku přesunul přes její záda a snesl ruku níž tak že jsem ji přejel přes prso a lehce ho stiskl. Pak jsem jí ho začal hladit. Cítil jsem jak jí vystupuje bradavka a mezi polibky slastně oddychuje. Po chvilce jsem jí tou rukou na prsu zajel pod plavky. Její hladká kůže byla příjemná na dotek.

,,Nevadí. Já to piji už jen ze zvyku.
Když člověk hodně myslí chce se mu spát. Aspoň to tak mám, a jak koukám ty taky.'' nebránila se mému dotyku a já jsem byl rád. Byl jsem rád, že se ji mohu dotýkat na jejím svalnatém břiše. Chvíli jsem se bál, že má i vetší svaly než já. A i kdyby tak co.
Když jsem začal o otci Goliáši, přepadl mě zármutek na staré časy. Rychle jsem to utnul a byl jsem Nat vděčný, že se neptala na minulost.
jednou ti to povím. Jednou... to slovo mi znělo chvíli v hlavě jako ozvěna.
Posadila se. Už asi stačilo ale ruku jsem tam nechal.
,,Nemáš zač. Klidně si ji nech a vždycky večer před spaním si maž taková zranění. Při téhle profesi jich musí být mnoho. Usmál jsem se na ni a díval se jí do očí. Propletla si se mnou prsy a měl jsem takový chvějiví pocit.
Její žádost mě v tu chvíli ani nepřekvapila. Kdyby se nezeptala, planoval jsem to udělat sám. Pomalu jsem se k ní naklonil a zlehka jsem přiložil své rty na její. Chvíli jsem nás nechal pocítit jeden druhého. Pak jsem do toho přidal více vášně a důrazu. Na to jsem jí už líbal jako by to měl být náš poslední polibek. Velmi vášnivý. Pomalu jsem ji zase položil a u toho jsem se od ní neodlepil. Ležel jsem vedle ní nakloněn nad ní a nepřestával jsem.

Nikde nic, slyšel jsem jenom šplouchnutí. Někdo mi najednou poklepal na rameno a málem jsem se pos... Otočil jsem se a tam Nat.
,,Tys mi dale'' řekl jsem ještě trochu vylekaně, ale rychle jsem se uklidnil.
,,Ahoj, už si vyspaná jo? '' zeptal jsem se a o pár čísel jsem se ponořil. Přece jen tam stát nahý když má plavky je trochu znervozňující.
Už jsem jí viděl jen v podprsence, ale vidět jí v plavkách a jak jí voda zvýrazňuje křivky bylo přece jenom o dost lepší. Má dokonalé tělo. Ani tlustá ani špejle. Tak akorát mezi tím. Většina holek je buďto hodně hubená protože si myslí, že jsou tlusté a nebo tlusté proto, že jim někdo řekne, že jsou tlusté a tak se přežírají.
Nat byla přesný typ kolky, která se chce líbit, ale nechce se zničit.
Když mě chytla za rameno prohlížejíc si mojí ránu a když ho pak stiskla tak to ještě zabolelo, ale už to nebyla taková bolest.
,,Z nejhoršího je to pryč. A co ty. Koukal jsem, že ti to ještě krvácelo dneska.'' odpověděl jsem a podíval jsem se na její zranění. Měl jsem nutkání se jí dotnout, ale přemohl jsem to protože náhle ustoupila a odběhla z vody si pro věci.
Využil jsem situace a vyběhl rychle z vody. Trochu jsem si rukama stáhl vodu z nohou a vlezl do kalhot. Šel jsem pomalu za ní na deku a sedl jsem si na vyzvání.
,,No v hotelu jsem se ubytoval, ale na pokoj se mi nechtělo. Tak jsem se stavil v kavárně pro kafe a přišel jsem sem. Myslel jsem, že by se ti mohlo ráno hodit, ale netušil jsem, že už tu budeš.'' odpověděl jsem a už jsem jí naléval do hrnku kafe z termosky.
Bylo na ní znát, že jí ta rána pořád bolí. Hrozně mě to mrzelo, ale byl jsem připraven. Natáhl jsem se pro bundu a vyndal z kapsy kelímek.
,,Lehni si na záda.'' řekl jsem a pomohl jsem ji se položit. Sedl jsem si vedle ní do tureckého sedu, nabral trochu masti z kelímku a opatrně jsem jí ho začal mazat kolem rány a přes ní.
,,To je hojivá mast z konopí na bodné rány. Naučil mě ji otec Goliáš z kláštera, kde jsem vyrůstal. Nechápal jsem, proč mě učí zrovna na bodné, ale teď už to vím.'' usmál jsem se na ni.
,,Mělo by to do sebe vtáhnout veškerou nečistotu a hojit. Tudíž by měla zmizet i ta mořská sůl.'' Stále jsem jí přejížděl lehce přes ránu. Po chvilce jsem si uvědomil, že už nenanáším, ale že jí hladím po břiše. Nevěděl jsem jestli mám ruku stáhnout nebo ne tak jsem radši pokračoval v hlazení.

Plaval jsem uz hodno chvili. Zacinal jsem citit ze mi je zima. Kdyz sem se pri poslesni otocce vracel ze vylezu, polekal me hlas. Malem jsem se kvuli ni zase utopil. Zastavil jsem se tak aych dosahl na dno a patral ve tme. Hledal jsem odkud vysel ten hlas.
Nat? Kde jsi nevidim te. znelo to divne ale bylo to tak. Navic jsem byl ve vode nahej a ke kalhotam to bylo daleko. Ale zase by to bylo v boji vyhoda pokud to neni Nat. Presunul jsem sw bkize ke brehu takze jsem mel vodu u pupiku a dal hledal jsem dal.

<<Hotel přes kavárnu bez postu

Dorazil jsem do zátoky s termoskou kávy v ruce. Sem tam jsem si nalil a popíjel kafe. Prohlížel jsem si obrys zátoky a hladinu která se lehce vlnila v poryvu větru. Byla tma a jak jsem šel málem jsem zakopl o něco co leželo na zemi. Jen tak tak jsem zvládl uskočit. Sehl jsem se abych si to prohlédl a zjistil jsem, že to je Nat.
Co tu dělá? Měla jít přece někam s tím Ryanem. No asi bych měl mlčet. Sám jsem tu o několik hodin napřed. byla zabalená jen v ručníku tak jsem si sundal bundu a přehodil ji přes ni aby nenastydla. Vypadala že spí zhluboka. Byla otočená zády k vodě takže jí měsíc nesvítil do obličeje a neviděl jsem, v jak velkém je limbu. Nechtěl jsem jí rušit tak jsem si nalil ještě trochu kafe a přesunul se k vodě.
Sundal jsem si boty a zkoušel teplotu vody. Otočil jsem se na Nat. Stále ležela zády ke mě a tak jsem si sundal kalhoty a vešel jsem do vody. Šel jsem dokud mi voda nebyla nad pasem pro případ, že by se vzbudila. Košili jsem neměl už od odpoledne a tak jsem se šipkou ponořil do vody a plaval jsem dál od břehu. Potápěl jsem se a snažil se ve vodě rozeznat aspoň něco. Jediný co jsem ale viděl byla tma. Tak jsem doplaval až ke skalnímu převisu, otočil jsem to a plaval zpátky. A takhle pořád do kola aby trochu zaposiloval více svalů naráz.

Když se ke mně recepční obrátila, byl jsem překvapený, jak byla mlada.
,,Dobrý den, rád bych se ubytoval ve vašem hotelu. Ano děkuji, jednolůžkový mi bude stačit.'' odpověděl jsem a čekal na klíče. Ještě si mě zapisovala. Zaplatil jsem za hotel a podíval se na recepční.
,,Na pokoj teď nepůjdu. Ještě si musím něco zařídit'' řekl jsem, usmál jsem se na ni a otočil se k odchodu.
Procházel jsem aulou a vyšel hlavními dveřmi ven. Nadechl jsem se večerního vzduchu.
Nemá cenu to zdržovat asi bych měl vyrazit do zátoky. řekl jsem si a vyrazil. Vzal jsem to ještě přes kavárnu.

>>Zátoka Escrimë přes kavárnu bez postu.

<< údolí Orsi

Dorazil jsem do hotelu, hlavu plnou myšlenek na Nat. Ale přijimací sál mě docela překvapil. Otáčel jsem se na místě, abych to všechno viděl. Nakonec jsem dorazil k recepci. Nikdo za pultem nebyl a tak jsem zazvonil na zvonek. Viděl jsem to ve filmech a vždycky jsem si to chtěl vyzkoušet.
Než se recepční dostavila, prohlížel jsem si různé letáky které tam měli na pultu vystavené. Jendy byli reklamní na možnost vypůjčení si hotelového auta. Nabídky hotelového masera na několik procedur. Několik slevových kuponů na projížďku v kočáře taženým koňmi, program filmu hraných na měsíc dopředu ve vedlejším kině, otevirací doby Zoo, nákupního centra, zabavního centra a jezdeckého areálu i s přibližným ceníkem a slevami. Bylo tam celkem dost letáku a všechny se mi projíždět nechtělo.

Při myšlence, že se brzy setkáme a budeme sami, sem měl radost. Vraceli jsme se k Ryanovi a sledoval jsem jak spolu bojují. Z pohledu jsem se učil kroky, úhyby, točení zápěstím a zjistil jsem, že je to poměrně stejné jako s mečem.
Ale když jsem viděl, jak se k němu chová říkal jsem si, že nemám moc velké šance. Ale co. Náhoda je blbec a je ve hvězdách co se může stát.
Začala balit a já věděl, že mě čeká několik hodin bez ní. Když se nad tím zamyslím, tak zjišťuji, že představa kdy budu bez ní několik hodin mě ubíjí, jak jsem to tedy dělal celý život. Neznal jsem jí. Jednoduchá odpověď a stejně tak nepochopitelná.
Objala mě a letmo políbila. Ta musí mít v hlavě pěknej guláš. Nejdřív on a hned na to já.
,,Tak se měj a někdy zase. Ahoj Ryane, rad jsem tě poznal.'' rozloučil jsem se s nimi a sledoval jsem jak pomalu odchází.
Nat s ještě otočila a zamávala mi. Ale už je pohltila tma. Sedl jsem si do trávy ke stromu z utržky košile. Začal jsem je skládat do tvaru srdce a dovnitř jsem vypsal N. Chvíli jsem se na to koukal a hlavou se mi honili myšlenky. Pak jsem se pomalu otočil a odcházel jsem zpět do města.
Jako by příroda věděla, že ten výtvor něco znamená. Zvedl se vítr a opřel se do stromu. Látka se jako zázrakem zbarvila do hněda. O odstín tmavší než byla kúra stromu a vpila se do něj. Ti co by o tom nevěděli by si toho ani nevšiml, ale já jsem věděl že to tam je a viděl jsem jasně v kuře srdce s písmenem N.
,,Takže mi opravdu příroda pomáhá. Děkuji'' řekl jsem a vítr se mi prohnal zlehka ve vlasech jako by mě hladil. Pak utichl a bylo zase bezvětří. Otočil jsem se od stromu a pokračoval v cestě do města.

>> Hotel

Zlehka jsem se opíral o luk když ho Nat políbila a otočila se ke mně. Ještě že jsem byl tak daleko a neviděla mně jak jsem zarudlí žárlivostí. On má něco co bych chtěl mít já. Jak to mám ale udělat, aby nemusela kvůli mě trpět. A nevypadá na to, že by byla ochotná mít bokovky.
Přišla ke mně a spustila, že střílím dobře, ale zároveň špatně. Vyslechl jsem jí. střílím tak dlouho a nikdy jsem neměl ten pocit, že bych něco dělal špatně. Když nad ní tak přemýšlím, nevím jestli by byla dobrá manželská partie. Ve všem by hledala chybu usmál jsem tomu, když jsem stál za jejími zády s rukou mezi lopatky. Ten pocit když jsem se jí mohl dotknout. K nezaplacení.
Potom šíp vystřelila z pomocí celého těla a já poznal ten rozdíl v technice, síle i rychlosti šípu. Měla pravdu.
,,Musím připustit, že jsi měla pravdu. Je to velký rozdíl mezi těmi technikami. Budu se ho muset naučit'' Popravdě, už jsem ho uměl jen z toho když mi to předvedla. Stačilo jen vytrénovat. Šel jsem za ní pro šípy a to co mi pak řekla mě hodně vykolejilo. Že by nakonec i byla na bokovky pomyslel jsem si.
Díval jsem se jí do očí a s odpovědí jsem trochu otálel. V očích jí byl vidět osobní souboj, když se mě na to zeptala.
,,Kdykoliv budeš chtít, půjdu. Zítra se tam tedy setkáme. můj hlas byl tak normální. Nechtěl jsem dávat najevo, že se těším tak, že to ani není možný. Hlavně si od toho moc neslibuj ať nejsi sklamanej. Je to první schůzka podráždil mě hlas v hlavě. Jak je vidět tak se ho asi jen tak nezbavím.

Ryan mi připadal trochu jako dítě. V obličeji se mu měnilo spousty emocí. Nevím jestli za to mohu já nebo něco jiného. Asi se mu nechce věřit, že jsem jen kamarád. No popravdě sám tomu nechceš věřit co? vysmál se mi hlas v hlavě. Už je tu zase.
Institut. To musí být asi něco pro lovce. Zní to zajímavě, a hlavně podle toho co říkal tak to je asi ve městě. Takže bych nemusel ani nikam daleko. Možná bych je mohl sledovat. No to je jedno.
Nelíbilo se mi, že bychom měli hned bojovat. Nat se ta rána ještě nemohla plně zahojit i přes její schopnosti. Vzal jsem si poslušně bandáže a čekal jsem až bude hotov i Ryan.
To mu musí i pomáhat do rukavic. Možná jsi se měl snažit víc Luko začal zase ten hlásek. Dej mi pokoj, jestli je s ním šťastná tak jí to nechci ztěžovat opáčil jsem a usadil jsem ho do pozadí.
Poslouchal jsem její instrukce k boji. Jsem zvědavej co se stane teďka Pomalu couvala ke stromu. Něco s ním měla určitě v plánu ale vůbec mu nedošlo co. Když domluvila ukázalo co měla v plánu.
Prý jemná dáma zanadával jsem když jsem se zvedal ze zadku. Dopadla k nám a vrhla se na mě. Asi usoudila, že jsem silnější jak Ryan. Shodila mě na zem a když mě chtěl udeřit převalil jsem se vedle takže udeřila do země. Pak se mi ale opřela o ramena a v tu chvíli se mi svět roztočil. Rameno sice bylo přijatelně zahojeno ale když se o něj opřela plnou vahou projela mi tělem ostrá bolest, že mě to na chvíli oslepilo. Ta chvíle mě ale stála to, že mě popadla do kravaty. Když jsem zase nabyl vědomí, zjistil jsem, že se dusím a skoušel jsem se dostat z kravat těmi triky co mi ukazovala. No, leč jsem byl dlouho v kravatě neměl jsem tolik dechu a nezbylo mi nic jiného než se vzdát. Zvedla se a zamířila na Ryana. Na rameni jsem měl něco vlhkého a když jsem, se podíval viděl jsem krev. Ale nebyla moje. Sledoval jsem Nat jak zápolí s Ryanem.
Pak si všimla mého pohledu a rychle odběhla. Já sám jsem si otíral krev z ramene aby nic neviděl. Možná to nebyl úplně nejlepší nápad. Ale už se stalo. Donesla vodu a po krvi ani stopy. Zlehka jsem se usmál a přikývl. Napil jsem se a podal láhev Ryanovi.
,,Dobře, předem se ti omlouvám za šípy.'' řekl jsem a aniž bych přidal slovo na vysvětlenou popadl jsem luk a šípy apoodešel kousek od nich abych jim nepřekážel. Vzal jsem zbytky mé košile a nařezal jsem je na menší čtverečky o rozměru 1x1 cm. Ty jsem rozložil po kmenech. Byli lehké, takže se tam udrželi. Stoupl jsem si 30 metrů od stromů a nasadil první šíp. Zamířil jsem a vypustil ho. Šíp v plné rychlosti prosvištěl vzduchem a zabodl se přesně do prostředka jednoho čtverce.
Usmál jsem se. ještě to umím Vytáhl jsem tři šípy a všechny tři jsem přiložil, zamířil a vypustil je. Šípy kroužili kolem sebe a pak se každý zabodl do svého čtverečku. Vytáhl jsem další kus košile a zavázal si oči. Vložil šíp a vypálil. Po chvilce jsem slyšel úder tak jsem sundal látku a podíval se. Šíp byl přesně tam kde měl být. Nebyl sice přesně uprostřed ale byl ve čtverci. Otočil jsem a sledoval jsem Ryana jak mu to jde s katanou.

,,Člověk nikdy nemůže mít všechno. A je lepší mít přátelství na dosah, než-li vztah daleko. Jako amatér jsem si oproti tobě připadal. I když jsem ti vděčný za upřímnost.'' Byl to příjemný pocit si jen tak povídat. Přemýšlel jsem, kdy se asi dostaví ten Ryan. Nebyl to přímo lovec, ale jen vytvořen. To by mohlo znamenat, že když získám runu a výcvik, mohl bych být i lepší jak on. Na co si hraji. To chceš zase s někým soupeřit o to kdo je lepší. Nestačilo ti to za tvůj život už šeptal mi hlásek v hlavě ,,Ne'' odpověděl jsem mu a klacek jsem přesekl vejpůl.
Vidíš co děláš. A tak si to měl pěkný. Ale ty se musíš pořád předhánět co. Končím s tebou. zanadával mi hlas v hlavě a zmizel. Koukal jsem na dvě půlky klacku a začal jsem každej zvlášť osekávat, a dělat do nich rytiny.
,,Bát se o tebe budu pořád to si nemysli. A nechci být jen jeden ze 7 mld. lidí. Ať je umíš ovládat sebe líp, nikdy je neovládneš všechny najednou. Bodat do tebe už nehodlám. Myslím, že si kvůli mě prolila hodně krve už. Další není třeba.'' Snad tedy už žádnou neproliješ. řekl jsem si
,,Někdy je lepší dobrá lež, než krutá pravda. Bylo to jen jednou a zřejmě naposled. I když netvrdím, že to nebylo příjemné.'' poslední větu jsem řekl trochu tižšeji.
Když se knám přiblížila podivná osoba, došlo mi,že to bude asi Ryan. Prohlídl jsem si ho. Vypadal zajímavě. Postavil jsem se a přišel blíže k němu když nás Nat představila. Podal jsem mu ruku a přemýšlel, zda bych bych se měl zmínit o tom co mi řekla Nat o lovcích či nikoliv. Rozhodl jsem se, že až bude chtít poví mu to sama. Od něj se to ale nedozví. Snad.
,,Ahoj jsem Luko. Rád tě poznávám. Natali mi o tobě vyprávěla. Musíte být spolu velmi šťastní. Přeji vám to.'' řekl jsem s vyrovnaným hlasem když jsme si třásli rukou. Nevím jestli jsem řekl pravdu, ale chtěl jsem aby byla Nat šťastná. Snad tohle trochu pomohlo.
,,Jak už říkala, chtěl bych se naučit nějaké bojové sporty, zacházet se zbraněmi a tak. Budu rád, když mě k sobě vezmete, pokud ti to nebude vadit.'' už jsem ani nevěděl co bych mu měl říct. Jen jsem se podíval přes řeku na druhou stranu údolí a prohlídl si ho. Vratil jsem se zpátky pohledem k nim a čekal na jeho reakci.

Chtěl jsem být jen s ní. Chtěl jsem jí to říct, ale nemohl jsem. Ne, nesměl jsem.
,,Ryan je šťastný člověk, že tě má. A ty bys měla být ráda, že máš jeho. Já jsem mezi vámi jen bažant, co si amatérsky hraje s noži. Vy se tím, živíte a je to pro vás váš život, vaše poslání. Aspoň tak jsem to pochopil.'' byl jsem rád, že se mi povedlo se jí svěřit.
Musela jí být zima, když se šla obléknout. Ani se nedivím trochu to tu foukalo. Teď jsem i trochu litoval, že jsem košili roztrhal. Ale pomohla k dobré věci tak mi to bylo jedno. Zvedl jsem bundu a hodil si ji přes ramena,takže mi byl vidět jen střed hrudníku, ale okamžitě splnila svůj účel. Hned mi bylo tepleji.
,,Jaký je rozdíl mezi čistými a nečistými lovci? A nemůžeš mě aspoň trochu navést směrem, kam bych měl jít. Třeba bych mohl říct, že mě poslal otec? Nechce se mi jen tak sedět a čekat, až mě někdo najde. Kdo ví co se mi během té doby může stát. Nebo tobě. Chtěl bych ti být na blízku a pomáhat ti. Chránit odměnou za to co si pro mě udělala. A to, že jsem tě probodl mu říkat určitě nebudu. Ještě by se na mě vrhl a co potom. A že jsem tě políbil... no i když tys byla první kdo mě políbil.. tak to asi nechám na tobě ať mu řekneš až budeš chtít. Mohl by se na mě taky vrhnout a to by se mi nelíbilo.''
Představoval jsem si jak ten Ryan asi vypadá. Jestli je malý, vysoký. Jakou má asi povahu.
,,Košile nekošile. Nech to být. Pomohla své mu účelu a může být na sebe hrda. Navíc jich mám ještě dost. A na další trénink se těším. Třeba bude příště probodlej jen jeden'' řekl jsem a usmál jsem se.
Sedla si ke stromu a začala si prozpěvovat. Chodil jsem sem tam a zbýral zbraně a vybavení a uklízel jí to do brašny. Přemyšlel jsem u toho na co může myslet. Když jsem měl hotovo položil jsem tašku vedle ní, a sedl jsem si o kousek dál abych ji nerušil. Vytáhl jsem svoji dýku a sebral nejbližší klacek. Začal jsem si vyřezávat do klacku a nechal se unášet vírem myšlenek.

Když jsem zjistil, jaký vztah má k Ryanovi, trochu jsem začal i litovat, že jsem jí políbil. Ne kvůli němu ale kvůli ní. Zamotal jsem jí tím hlavu a byla mimo z toho, že ke mě také něco cítí.
,,Jediná holka kterou jsem opravdu miloval, byla moje matka. Takže nevím jaké to je. Od její smrti jsem žádnou holku nemiloval.'' lhal jsem. Stihl jsem se zamilovat do ní, ale to jí už teď nemohu říci. Už to co bylo mezi námi bylo mnoho.
,,Mám tě rád a považuji tě za svou kamarádku. a chtěl bych poznat toho Ryana. Abych věděl kdo má to štěstí.''
Vzal jsem si od ní bundu a už jen tupě civěl na to, co mi řekla.
Lovec stínů? Runa? To musí být asi to, co mi ukazovala. Věděl jsem, že otec tam jen tak neumíral, že by se rozpadal. Museli to být ti démoni. Ale proč mu to udělali? Co provedl tak hroznýho?.. Jasně zabíjel démony a démoni se mu pomstili. Ale stejně.
Jenom jsem tam tak seděl a poslouchal vše co mi říká. Nějakou dobu po tom co domluvila jsem to všechno vstřebával a ukládal, než jsem promluvil.
,,Ano, věřím ti. Otec nezemřel jen tak. Něco neviditelného ho zabíjelo Teda aspoň já jsem to neviděl. Pak hodil po mě dýku, ale ta se místo do mě zabodla do něčeho zamnou co mě drželo a najednou jsem se mohl volně hýbat. Takže jsem i nějak tušil, že je semnou něco zvláštního.
Dá se i jinak, než tím osudem stát lovcem. Jako jestli Jsou nějací lidé někde, kteří mi dají tu první runu nebo jak si to říkala.'' Nechtěl jsem být hrdina. Jen jsem chtěl být tím čím sem. A za nic se nepřetvářet.
,, A ten Ryan je taky lovec stínů? Já jen jestli se znáte a trenujete kvůli tomu, nebo to máš i jako koníček.'' usmál jsem se. Na to, že jsem se v podstatě dozvěděl podstatnou část svého života jsem si připadal celkem klidný. Asi to mám v sobě. A stejně, co bych s tím asi tak dělal. I kdyby mě to mělo rozhodit či mi to vadit asi s tím stejně nic neudělám. Je vlastně jen dobře, že jsem klidný. Smířený s tím, že rodiče přišli o život během ochrany jeho a jiných lidí. Určité nenechám jejich odkaz, aby přišel vniveč.
,,A kdy tedy bude další trénink. Asi bych se měl zbavit té své nešikovnosti.''