Příspěvky uživatele

Zatímco jsem přemýšlela nad jejím návrhem, ona tu pochopitelně nečekala a odkráčela nejspíš konečně pro tu botu. "O tom nepochybuji" stihla jsem ještě více méně zamumlat. Sice se mi vůbec nechtělo jít za ní a navíc se tam táhnout i z kufry, ale stát tady? To bych se taky nemusela dočkat nikdy ničeho. Zatím jsem tam stála a občas se rozhlídla kolem sebe jako bych snad doufala, že přijde nějaký pikolík a odnese mi ty kufry nebo že se odkudsi konečně vynoří ta recepční, ale samozřejmě se žádný zázrak nekonal. Nevyhnutelné se začalo blížit byla jen otázka času než se k tomu donutím.

Můj prvotní plán sice byl ten, že se s ní pokusím prohodit pár slov a víc si jí nebudu všímat, ale poté, co jsem zjistila, že je tu možnost, že by to mohla být má nová spolubydlící, byla jsem nucena plán trochu poupravit. "Katherine...Katherine Suárez" představila jsem se jí po chvíli strávené přesvědčováním sebe samé, že by to byl asi dobrý nápad než jen zarytě mlčet a čekat až to vzdá. Nakonec jsem jí dokonce i podala ruku, přišlo mi značně nepatřičné sledovat její nataženou ruku a nic neudělat. Symbolicky jsem si s ní potřásla a ruku zase rychle stáhla, avšak ještě se na ni přitom usmívat bylo nad moje síly. Namísto toho byl můj výraz lehce do kysela s náznaky opovržení, i když jsem se to snažila zahrát alespoň na neutrální půdu. No, nemohu říct, že by se to úplně nepovedlo. Sledovala jsem její počínání a musela si přiznat, že mě to čekání vážně nebaví. Hotel sice celkem ujde, ale obsluha zatím značně pokulhává. "No sice bych raději první získala ty klíčky, ale to by nejprve musela naklusat recepční takže...možná bych tvé nabídky mohla využít." Pomalu ani nemůžu uvěřit, že jsem něco takového řekla, nestávalo se často, že bych přistupovala na něčí návrh, i když bych sebevíc výhodný. V této situaci jsem ale moc na výběr neměla. Zajít si na kafe bylo lákavé, rozhodně lepší než tu vystát důlek, což by bylo v mé obuvi za chvíli trochu nepohodlné i přesto, že jsem byla na boty na podpatku zvyklá.

"Většinou nemám boty vůbec", tohle mě trochu zarazilo, ale z nějakého mnou stále ještě nepochopitelného důvodu jsem to nijak nekomentovala. Asi překonávám sama sebe. "Kdybych vážně měla čivavu myslím, že by se tvé botě raději vyhnula velkým obloukem, psi mají velice vyvinutý čich" ušklíbla jsem se, nemohu to s tím překonáváním se zas tak přehánět. Vyslechla jsem si i její zmínku o volném lůžku a trvalo asi vteřinu abych si dala jedna a jedna dohromady. "Cože?!" byla má prvotní reakce. Znovu jsem tu dívku přejela pohledem a hodnotila situaci. "No...když to vezmu kolem a kolem, mohla jsem vlastně dopadnout i hůř" řekla jsem sice nahlas, ale spíš jsem se tím uklidňovala než abych to sdělovala přímo jí. Alespoň budu mít víc prostoru v koupelně, nevypadá jako ten typ...no jako třeba já pomyslela jsem si.

Dříve než se mi začala věnovat recepční si mě všimla nějaká podivná dívka. Chvíli jsem přemýšlela, jestli ta poloobutá osoba vážně mluví na mě a proč se mě proboha živýho ptá na nějakou praštěnou čivavu. Nakonec jsem se na ni laskavě pousmála a odvětila: "Hm no všimla sis snad přenosné tašky nebo vodítka pro čivavy? Myslím, že ne takže místo toho bys raději měla jít hledat své ztracené věci...tedy alespoň předpokládám, že běžně nechodíš jen o jedné botě." pohledem jsem poukázala k zemi. Již jsem se neotáčela zpět k recepční, místo toho si dál pozorovala interiér recepce a tu dívku.

Spolu s jedním cestovním kufrem a kabelkou jsem prošla dveřmi a vstoupila tak do hotelu Luxory. Páni...no čekala jsem to tu horší, tady by se mi mohlo líbit.. pomyslela jsem si s úsměvem a po chvíli strávené pokukováním po všem možném jsem za doprovodu klapotu mých bot a zvuku točících se koleček kufru zamířila k recepci s pohledem upřeným na recepční. "Dobrý den, jsem Katherine Suárez a chtěla bych se zde ubytovat. Bude to možné?"zeptala jsem se a jako vždy se na první pohled chovala velice přátelsky. Netrpělivě jsem čekala na klíčky od svého pokoje zatímco jsem si pohrávala s jedním z prstýnků, co jsem momentálně měla. Přemýšlela jsem i nad vzhledem pokojů. Za tu dobu, co jsem se toulala všemožně světem jsem jich navštívila celkem požehnaně. Doufala jsem, že budou odpovídat tomu, co jsem zatím viděla, neboť recepce nevypadala vůbec špatně.