Příspěvky uživatele

Když mi nabídl, abych se posadil, tak jsem ho uposlech a dřepl si teda. " Jako chápu, že mám po svém boku i cvoka, ale tohle sem o tobě nevěděl." Dal sem si ruce do dlaní a zavrtěl hlavou. Ach bože, koho si mi to sem seslal? Poté jsem na něj zase pohlédl. " Aha, takže ještě zoofil, povídej mi o tom, jaké to je být zoofil a co to obnáší." Zasmál jsem se a při představě, jak dělá dobře třeba srnce se mi udělalo maličko šoufl. Bylo to nechutné a divné a vůbec sem to celkově vyháněl z hlavy.
" O té mi ani nemluv, byla tak zlitá a i když mám pro blondýnky slabost, bylo to divný. Asi sem vyšel ze cviku. Navíc, šla na nějakou párty a potřeboval sem si vyčistit hlavu. Však znáš to, mnoho myšlenek a občas si nejraději sám." Pokrčil sem rameny. Nijak moc dál jsem to rozebírat ani nechtěl. Neměl jsem náladu si povídat o té společnici a vůbec celkově, co se stalo v clubu. Ještě k tomu, když jsem byl maličko navátej. Co kdybych na sebe něco prásknul.
Na to navrhl, že mi něco zahraje. Byl jsem připravený na všechno, jen na tohle ne. Když začal zpívat, byl jsem stuhnutý a myslel jsem, že mu každou chvilku omlátím jeho kytaru o hlavu. Vážně jsem to chtěl udělat, ale místo toho, když skončil jsem se na něj vrhnul a obejmul ho. " Och miláčku, já vždycky věděl, že si na kluky. To bylo to nejkrásnější, co jsem kdy slyšel, co jsi kdy zahrál. Budeme krásný pár buzerantů, na to se musíme políbit! Musíme do světa vykřičet, že jsme pár!" Zavřel jsem oči a špulil rty k jeho rtům - ovšem, nedotknul jsem se jich. Já bych asi na to neměl. Spíš jsem čekal, jak on na to zareaguje.

<<< Club Buena

Neměl jsem náladu chodit po městě a tak jsem zamířil okamžitě pryč z města. Jasně sice byla noc, ale co, i v noci může být okolí třeba krásný. I když já na to nikdy nebyl.
Kráčel jsem, ani nevím kudy, když tu předemnou byl les. Dáme si bobříka odvahy? Jasně, že jo! S úsměvem jsem se k tomu lesu vydal. Nebál jsem se nijak moc toho, že by mi v tom lese mohlo něco sežrat. Už s toho důvodu, že nikde nic nebylo, co by tomu nasvědčovalo a hlásalo to.
Les byl tichý, jen mé kroky byli slyšet a občas sem tam nějaká sova zahoukala a větvička praskla - to jsem přirovnával třeba k srnce, ne k nějakému vrahovy. Nešel jsem nijak hluboko do lesa, držel jsem se více u kraje lesa, teď v noci bych se určitě ztratil - ještě k tomu, když nemám moc dobrý orientační smysl.
Nevím, jak dlouho jsem kráčel, když k mým uším začal doléhávat zvuk. Ten zvuk nepatřil žádnému zvířeti, ale znělo to něco jako kytara? Nebo podobný tomu. Uprostřed v noci si někdo brnká na kytaru, k tomu zpívá? To je nějaký cvok, ne? Má zvědavost byla větší a já šel po zvuku, abych zjistil, co to je za cvoka, co si tu takhle prozpěvuje. Tiše jsem se kradl čím dál blíže. U kmenu se rýsovala siuleta člověka, akorát já byl slepí v noci a nepoznával sem stále, kdo že to je, tak jsem šel ještě více blíž.
Schoval jsem se za kmen a toho člověka pozoroval. Nevím, jak dlouho, než mi došlo o koho se jedná. To jsem už vylez z poza kmene a začal jsem se smát. To jinak nešlo. Smíchy jsem se i popadal za břicho a přišel už ne k cizinci, ale k mému bráchovi. Dal jsem mu ruku na rameno a zkoušel jsem se přestat smát. " Člověče, děláš si srandu? Já co to tu není za cvoka, uprostřed noci si tu vyhrávat a prozpěvovat a to seš ty. " Sundal jsem ruku z jeho ramene a přestal jsem se smát, ale stupidní úsměv mi zůstal furt na tváři. " Sem nevěděl, že si rád prozpěvuješ. Na to určitě balíš holky, co? Na svůj zpěv, ještě na co že to hraješ? Kytaru?" Stoupnul jsem si před něj a prohlídl sem si ten nástroj, co měl u sebe.

Začalo se vyprazdňovat a já dopil svou svou napůl plnou sklenku. Vydal jsem se tedy také k odchodu, i když jsem netušil vůbec, kam půjdu. Díval jsem se, jak pomalu lidi odcházejí, ale i přesto jsem tu ještě chvilku zůstával, netušil jsem proč. Ono celkově jsem spíše v hlavě dumal, kam se půjdu podívat. Jestli prozkoumám spíše tohle město a nebo si užiji osamocenou procházku někde po okolí a ještě při měsíčku a hvězdičkách.
Na to jsem si ale stejnak objednal opět další sklenku a díval jsem se na vrtící dav na parketu. Sice lidi odcházeli, ale další přicházeli. Přišlo mi to, jako kdyby tenhle klub nikdy nebyl prázdný a ani nikdy nezavíral. Zavrtěl jsem pouze hlavou a ignoroval jsem ty lidi, začal jsem pomalu ignorovat i melodii, co se hrnula klubem.
Zbýval mi poslední lok ve sklence a já potom položuil prázdnou sklenku na bar. Vydal jsem se ke dveřím a vyšel z klubu do nočního města, kde byl příjemný klid.

>>> Les Lairë

// Dyť jste krůty =D Dray největší, ugrilujem tě! =D

// Málo času, je to krátké, sorry. Budu tu max do půl 7 (bo možná ještě na mobilu) a pak až někdy odpoledne zítra bo kdy se vrátím od Stáni =)

Prohrábl jsem si vlasy a čekal, zda-li mi pošle do háje a nebo mi nechá tu být s ní. Měl jsem štěstí, neodpálkovala mi. Tak jsem se napil ze své sklenky, kde dozajista tekutina pomalu mizela. Další jsem si již rozhodně nechtěl dávat. Položil jsem tedy prázdnou sklenici na bar a otočil se k dívčině, která právě promluvila.
" Mě přijdeš i v tomto stavu jako dobrou společnicí." Zasmál jsem se a pořádně si jí teď prohlédl. " To jsme na tom maličko stejně, přišel jsem sem drobet popít, porozhlédnout se po městě, ale bratr hned to vzal sem do klubu. " culil jsem se na ni. " Smím znát tvé jméno?"Ani jsem nevěděl, proč se jí ptám na jméno, když ho stejnak zapomenu. Maximálně její obličej si budu pamatovat, to je tak všechno. Poté jsem na ní koukal, jak do sebe kopla své pití a objednávala si další. " Nemyslíš, že by sis měla dát pauzu od pití? Nebo si dát aspoň něco čistýho... " S jedním zdvyženým obočím jsem na ní koukal. Chm, se jí třeba něco stalo, že to do sebe klopí, jak největší alkoholik a nebo to je prostě alkoholička. Pohledem jsou přejel ještě klub a hledal kam zmizel brácha. Jenže přes ten houf lidí jsem ho nikde nezahlédl a tak jsem usoudil, že ty dvě krůtičky již někde zpracovává. Nato jsem se zase zpátky vrátil zpátky na - zatím - bezejmenou slečnu.

Vyklopil jsem do sebe tekutinu ve skleničce. Vážně bych zrovna teď neměl až moc přemýšlet. Nějak mi přemýšlení nesvědčilo a ještě víc mi nesvědčil alkohol, který koloval v mé krvi, ale co se dalo dělat. Objednal jsem si již třetí sklenku a já to začal pociťovat.
Mohl bych říci, že být sám bylo super, jenže jí si koutkem oka neustále všímal té dívčiny, co na mne koukala a ani mi neunikla ta, co se velmi předvedla před kluky, kteří s toho byli paf. Ach, tak chabé... Zakroutil jsem nad tím hlavou a moc jsem se nad tím nepozastavoval. Zato můj bratříček se pozastavil zase u mne. "Já nikoho nepropaluji, já si tu sedím, piji a přemýšlím, šak nevidíš? Nemohu za to, že ona na mě zírá." A nemá odvahu třeba přijít, já se za holkama již nachodil dost... Dořekl jsem si v hlavě, protože z úst jsem to raději ani vypustit nechtěl. Co já vím, třeba uměla odezírat. Brácha se odebral zase na parket a já si všiml, jak se k němu zase nahrnuli slečny. Ta jak se zde předváděla a její společnice.To jsem se musel usmát, jinak to nešlo. Prostě gentleman až za hrob, když sem viděl, jak jim koupil i drink. No jo, zapůsobit se má. S úsměvem na tváři jsem nad ním kroutil hlavou.
Pak jsem se tedy koukl na tu blondýnu. No tak fajn, když už tak už. Sebral jsem svou sklenku a zvedl se z brvé židle. Kráčel jsem pomalu jejím směrem a vyhýbal se již dosti opilím holkám a klukům, co zde byli. Nad některýma jsem dokonce i pokrčil nos a hlavně jsem si chránil pití, aby mi ho nějaký chuj nevylil. To bych ho tu pak snad i umlátil.
Došel jsem k ní s úsměvem na tváři. Neříkám, že by nebyla pěkná, byla a nebo to třeba dělala už i moje opilost, co já vím. "Nechtěla by osamocená slečna společnost?" Nevím ani co jsem to vypustil z huby, přišlo mi to divný a skoro jako kdyby to nedávalo rozum. Co bych chtěl, že jo. Příště tolik toho nebudu pít a bude mi to snad myslet a takovoudle chujovinu z huby již nevypustím.

Bylo vidět, že mi to stoupá do hlavy. Kdo by to řekl, že po dvou panácích bude přiopilej. To se mi ale zamlouvalo, aspoň bude nějaká sranda, doufal jsem teda v to. " Jasně, že existuje. Ta by tam nesměla chybět." Pokrčil sem rameny. To co ale řekl mi maličko zarazilo. " Vypadám na to, že sem teplej? Jasně, chápu jsme bráchové, ale nejsem sakra teplej, abych s tebou někde spal v křoví, to tě tam raději nechám a přijdu pro tebe až další den. I nějakou deku ti raději seženu, než abych s tebou zůstal v křovíčku, jak nějaká buzna." Dal jsem mu malou pěstí do ramene. Chápu, že má různý choutky, ale mě ať do nich netahá. Já mám ještě svou hrdost a tu kvůli němu nehodlám ztratit.
Vypil jsem raději celý obsah skleničky a rovnou si zavolal barmana, aby mi dal to samé. Když už pít, tak pořádně. Hold se zase zmasakruji jako vždy a bude mi hnedka líp. Když na mě zase René promluvil maličko jsem na něj otočil hlavu. " Hele, to je dobrý, já si vystačím i tady s tím materiálem, co zde je. " Opět jsem se napil a přiznávám, že jsem něco maličko začal pociťovat, ale určitě ne tolik, jako to začal pociťovat Renouš.
" Ty si dneska asi sežral vtipnou kaši, co? Nevím, kdo to má těžší lovit..." Zakřenil sem se a byl sem rád, že ze mě tu ruku sundal. Občas sem si fakt myslel, že je na kluky, když sem tam vyvedl něco, co tomu naznačovalo. Zakroutil jsem nechápavě hlavou, on i po mě chtěl, abych šel tancovat. To si ze mě dělá srandu? Poklepal jsem si na čelo. " To čekej, nehodlám vypadat, jak přiteplený bratr, když budu s tebou tancovat..." A poté jsem nad ní mávl rukou a otočil se zpátky k baru. I jsem přemýšlel, co bych si dal dalšího k pití, až to dopiji, ale bylo tu moc chlastu na výběr a já si nevěděl, co si vyberu.
Koutkem oka jsem zahlédl nejspíš i hodně opilou blondýnku, nebo spíš její vlasy se podobali bílé barvě a to já neuměl určit. Nejsem ženská, abych uměl každou barvu pojmenovat.
Neříkám, že by byla špatná, to ne. ALe víte co, mě se nechtělo jít přes celý bar, když zde jsem se právě uvelebil na barové židličce a jestli bych jí opustil, určitě by mi jí nějaký ožrala zasedl.
Když jsem viděl, že se kouká jinam, využil jsem příležitosti a prohlédl si jí taky. Napil jsem se ze sklenky a odvrátil jsem od ní pohled. Sklenku jsem položil na bar a díval se na tu tmavou tekutinu. Přestal jsem maličko vnímat okolí a myšlenky mi zaplavovali.

< Recepce

Ani ten park mi nijak nezaujal, nebylo na něm co k vidění. Byl to obyčejný park uprostřed města. Ovšem, nějaká ta kočička, co prošla parkem by ušla. Zatřásl jsem hlavou a vyhnal ty nezbedné myšlenky.
" Každý ví, že já bych tě nedal a raději to ani nebudem zkoušet, nemusíme si hned první den udělat ostudu." Zasmál jsem se , protože my měli určitě v každé hospodě, kde jsme byli ostudu. No, nedivím se, člověk v opilosti dělá různé věci.
Po té dlouhé cestě jsem konečně spatřil ty krásná světla klubu. To mi vykouzlilo úsměv na tváři. To již jsem se hnal jak neřízený dovnitř, opět jak můj bratr k baru. Na jeho objednávku jsem se jen zaksichtil. " Absinht? Zachvilku nebudeš moct ani chodit a nečekej, že tě potáhnu do hotelu." Zakroutil jsem nad ním hlavou. Pak kdo tu je alkoholik. Stoupl jsem si k baru a objednal si Jack Daniels s ledem. Ten barman nevypadal moc přívětivě a já asi už tušil proč.
Vzal sem si svou sklenku a stoupl si vedle bráchy a koukal do davu. No, ušlo to tady, ale čekal bych od takového města něco víc, ale co, i s tímhle si vystačím dostatečně.
Z toho, abych přestal čumět různě po klubu mi vyrušil brácha - kdo jiný taky, že jo. " Hm, na recepční asi nikdo nemá a zkus to zapřít, že je tu někdo lepší, jak ona." Zasmál jsem se.
Opřel jsem se o bar a jak ostříž jsem projížděl všechny lidi, co zde byli a snažil jsem se najít nějakou vhodnou kandidátku, kterou bych si dneska mohl ulovit.Několik kandidátek by tu bylo, o tom žádná. Dloubnul sem loktem do bráchy. " A co ty? Už máš vybranou kandidátku na dnešek? Nebo to vzdáváš a budeš chlastat jako to prase?" Maličko jsem si z něj utáhnul a usrkl jsem si ze své sklenky.

Nevěděl jsem, jestli mám věnovat pozornost tomu ohavnému lustru, nebo tý recepční, která nám akorát podávala klíče. Ty své jsem si rychle čapnul. Drapnul sem ty s číslem 8. " Jojo, díky..." řekl jsem rychle, když jsem si strkal klíče do kapsy, abych je náhodou někde nevytratil.
Zkusil jsem se aspoň maličko na dívčinu usmát, ale víte co, já ani neměl náladu. Pak jsem šťouchl do bráchy. " Víš, že mě nezajímá jaký je den v týdnu, potřeba je ho tam vždy."
Bylo to od něj pěkné gesto, když to zacáloval. Rozhodně já jsem to nehodlal platit, já mu toho už zaplatil dost. " Tomu by hlavně prospělo víc takových prsatic jako je tahleta." Naposledy jsem se podíval na recepční, u které mi neuchvátilo nic jiného, než její poprsí.
" A ne, nemám práci, práci budu mít až v klubu, jestli tu vůbec nějaký je, alkoholiku." Šel jsem za ním a rovnou to i na něj křičel, aby má slova slyšel.
Co jiného jsem od něj mohl čekat, on nečeká snad nikdy. Ukopnout palec kdyby si někdy chtěl, nebo malíček u nohy za to jeho spěchání.

>> club Buena

<<< Tam odněkud...

Mlčky jsem kráčel po boku mého bratra. Prohlížel jsem si to okolí a když jsme vstoupily do hotelu? Co vám mám povídat, na mě až moc přeplácané a až moc jasných barev. Kdyby to tu hodili třeba na černo červené, udělali by nejlíp. " Já bych to tu vymaloval černě... Mají to tu až moc jasné a divné. Brácho, kam jsme to vlezli?" Zakroutil jsem nevěřícně hlavou a nechal Reného jednat i za mě, neměl sem náladu se vybavovat s nějakou krůtou, co je v recepci. I když... Už dlouho jsem nikoho nesbalil a tak choutky rostli. Koutkem oka jsem se podíval na tu slečnu a představoval sem si jí v různých polohách, ale raději jsem to brzo zahnal. Co kdyby mi v kalhotách náhle něco vstalo z mrtvých, že.
Mezitím, co bráška vybavoval naše pokoje sem se tu ještě více rozhlížel. Ten lustr byl příšernej, ale zase kdyby spadl, určitě by to byla sranda. Už vím, co zkusím udělat. Shodit ten lustr.