Příspěvky uživatele

<<< Club Buena

Do očí mi praštilo nejprve světlo. Musel jsem několikrát zamrkat a pak se mi naskytl ten pohled na zpustošené město. Valil jsem jen oči, nemluvě o tom, že skoro v létě sněželo. Přitáhl jsem si bundu více k tělu, protože byla i zima.
Popravdě, docela mi to cukalo koutky, chtěl jsem se usmívat, ale asi by to nebylo moc vhodný, místo toho jsem mlčky držel krok s El a mířil tak do tepla hotelu.

>>> Hotel, pokoj č. 2

Vzal sem prázdnou sklenku, co byla na stole a hrál jsem si s ní v rukách. Nějak jsem se musel zabavovat, protože bych asi brzo na místě usnul a tak jsem prostě něco dělal. Abych zabavil i mozek. Její poznámka mi vcelku pobavila. " Jasně. Počkat." Ušklíbnul jsem se a vrátil sklenku opět na stůl. Dejte mi někdo facku, ať se s toho všeho proberu. " Jo, to až teď jsme oba rozdílný..." Rozhodně jsem jí nechtěl říkat pravdu, jak to mezi mnou a bratrem je. Nechal jsem jí při tom, aby si myslela, že jsme opravdový bratři, jak se patří a ne, že jsme si to jen kdysi dávno řekli a táhne se to s náma až do dneška.
Přidušeně jsem se zasmál. " Já se zdrogovat nechci, neřekl bych, že houbičky a nebo tráva jsou drogy. Jen tě to přivede do lepší nálady, řekl bych. Ani mi nevadí, že je den, i ve dne to může být super." Koutkem oka jsem na ní pohlédl. Koukala do stolu a tak jsem do něj začal čumět taky a zjišťoval, co je na tom stolu, tak zajímavého. No, na nic kloudného jsem nepřišel. Skoro jsem ani nevnímal, když mi něco říkala, ale brzo jsem se vrátil do reality. " Paráda, já mám rád spolubydlící a určitě jí to vadit nebude. Já bych nemohl vadit přece nikomu." Usmál jsem se a zvedl. " Jen se na mě podívej, takového andílka by nevykopnul nikdo." Gestem ruky jsem ukázal na mě. Po té dlouhé době jsem se nachvilku cítil zase jako rybička. " Jo, jasně, tak jdem..." Odvětil jsem jí a vykročil. Drobet jsem se hrozil i toho, co nás čeká venku, když vypadl proud. Rozhodně jsem, ale nečekal takovou spoušť, kterou uviděli mé oči, když jsem vyšel z klubu.

>>>Park

Odklonil jsem se od ní a zahleděl jsem se jí do očí. " Třeba šlo, ale ne tady na veřejnosti. A ve filmech to je nuda naživo to je lepší." Maličko jsem se usmál. Úsměv mi pohrával na tváři stále. Nemohu ani tvrdit, že bych si to stále nepředstavoval, měl jsem bujnou představivost a v tomhle jsem za ní byl velice rád.
" Jo tohle, můj bratříček odkráčel někam do pryč a já, no, nemám kam bych právě složil mé tolik unavené tělo." Zamračil jsem se na poslední lidi, co byli v klubu a odcházeli taky někam do pryč. " A u koho je asi tak chceš shánět? Já tady nikoho ani pořádně neznám, natož abych tady znal někoho, kdo je dealer." Zakroutil jsem hlavou. " Myslím, že tráva bude bohatě stačit. Houbičky raději někdy příště." Složil jsem obličej do dlaní a rukama jsem si obličej mnul. I tak jsem, ale zůstával furt v hlavou v dlaních. " Nevím, co třeba do hotelu? Tam si to dát a pak jít spát?" Zahučel jsem do dlaní a pak na ní kouknul. " Ale budem muset k tobě, já nemám klíčky." To už jsem se uculoval, jak největší svaťoušek pod sluncem.

Jen jsem jí kývnul na odpověď. Kdybych měl něco odpovědět, byla by to jen další rýpavá poznámka, jako vždy. Jenže pak mi řekla, že mi striptýz neudělá. To byla škoda. Docela bych byl rád, kdyby mi ho udělala. Ta představa nešla nai vyhnat z hlavy, ale snažil jsem se na to nemyslet.
" To je škoda, byla by to zábava... Ani v soukromí bys mi ho neudělala?" tak jsem se nenechal moc odbít a zkoušel to. Ale přišla mi, že jen tak by do toho nešla.
" CO kdo?" Kouknul jsem na ní, nějak jsem jí nepochopil, co tím myslela. Tak jsem na ní udiveně koukal. Jak kdo? Koho myslela, co myslela? Nechápal jsem prostě. A pak začla mluvit, jak to ona myslela. Tomu jsem se zasmál. " Vím, co to je, už jsem to několikrát zkusil a houbičky třeba nemáš? Po nich jsou super halucinace. Ale nejsem proti, rád si dám, pokud máš dobrý matroš a ne nějakou slámu..." o mi navodilo téže dobrou náladu, nečekal bych, že by takovádle slečinka měla zrovna toto u sebe. Zrovna do ní bych to neřekl. Hold vzhled klame.
Jenže najednou v klubu utichla hudba a světla zhasla. Byli jsme tu po tmě. To jsem se zamračil a nechápal, co se děje. Pochvilce tedy se rozsvítila aspoň nějaká světla, asi na nějakou baterku. Nehodlal jsem to zkoumat. Koukl jsem po celém klubu a pak zpátky na El. " Možná... Možná bysme měli odejít, když jim tady přestala jít elektrika." Se zdviženým obočím jsem na ní koukal. Teď jsem si jí mohl konečně i víc prohlédnout, protože ty světla neblikala a osvětlovala většinu klubu.

Přijal sem balíček a dával se do pucu. Krev z nosu mi již přestala téct, což sem uvítal. Jenže bolest byla stále ta tam. Chtěl jsem se opít do němoty a tak se právě zbavit té bolesti, ale to jsem zavrhl. Raději to přežiju střízlivý.
Když začala mluvit, tak jsem se k ní naklonil, abych jí přes tu hudbu slyšel. " Fajn, takže El, mě si říkej, jak chceš, nemám nějaký zkráceniny. " Pokrčil jsem rameny. " Něco na lepší náladu? A to je jako co? Hodláš mi tu udělat striptýz? Ten bych si mimochodem nechal líbit." Mrknul sem na ní a konečně se i usmál. Popravdě, i jsem trochu ožil. Nebyla to špatná představa, kdyby mi zde udělala striptýzek, jen pro mě. Pro mou dokonalou maličkost.
Pohledem jsem nachvilku zabloudil k baru, kde jsem viděl, že i bratr má společnost a pochvilce s ní odešel. " No paráda, tak on mi tu nechá samotného a ani klíče od pokoje v hotelu mi tu nenechá." Zabručel jsem si pod nos a koukl na El. " Takže čím mi zlepšíš náladu?"

Stále jsem se opíral o zeď a držel si kapesník u nosu. Nevím, jestli mi ještě tekla krev, ale já tu aspoň nabíral drobet sílu. Měl jsem toho tak nějak dost za dnešní večer. Navíc se mi chtělo ještě víc spát, než předtím a to jsem si myslel, že mi ta rvačka aspoň drobet probudí.
Mezitím, co jsem tam stál, tak ke mě už znova přicupitala ta, co mi dala ten kapesník. Ještě se sklenkou. Jak laskavé. Beze slov sem jí přijal a celý obsah do sebe vyklopil. Tekutina mi chvilku ještě poté, co jsem jí vypil pálila v krku, ale rozhodně to bylo nic, oproti bolesti nosu. Až potom jsem se na ní vůbec podíval a prohlédl si jí. " Díky za kapesník a za... Za skleničku." To už jsem ale zase pohledem hledal bratra, který přidal na hromadu toho svého protivníka a odešel někam kamsi k baru. To mi tu jako nechá? To mi tu jako nechá bezmocného, malého chudáčka? Pfff, ten má fakt starosti.
Nakonec jsem kouknul opět na tu dívku. " Asi bys neměla další kapesník, co?" Nebyl jsem asi moc milý, ale to by bylo tak nějak šumafuk v mém stavu a navíc jsem si chtěl sednout. Nejlépe někam do kouta a tam se aspoň drobet dát dohromady. " Hele... Nechceš si jít sednout? Vážně mám pokrk toho stání tady a jak každej, co projde čumí jako vyvoraná myš." Ty poslední slova jsem skoro až zakřičel, když okolo procházelo zase pár čumilů. Měl jsem stále nervy a já jsem to už nevydržel a prostě jsem jí vzal za ruku a táhnul jsem jí přes houf lidí na parketu až do jednoho kouta, kam jsem se rychle posadil a jí, no, dá se říct strhl sebou na pohovku. Přece bych jí nenechal stát. Měl jsem tady ocuť i pěkný výhled na bar, kde jsem zahlédl bratra, jak se tam válí. Tomu jsem se musel zasmát. Aha, už chápu proč mi nechal, chtěl si ustlat na baru, ale to se nemusel předemnou stydět. Mohl si vybrat aspoň pohovku jako já. To by bylo určitě lepší k ležení.
Následně jsem stočil pohled na tu dívku, kterou jsem si sem sebou přitáhnul. " Jo a jsem Jaybee," řekl sem rychle a začal sem počítat škody.
Nezjistil jsem žádnou jinou škodu, než na mém nose. Ten to prostě odnesl nejvíce. A suprově bude vypadat až oteče, budu vypadat, jak vůl. Byl sem rád, že nemám po ruce zrcadlo, to bych se v něm zkoumal a byl bych ještě více naštvaný a musel bych ho snad domlátit k smrti.

Bušil jsem do něj, hlava nehlava a nevnímajíc okolí. Bylo mi jedno, jak dopadne. Vlastně, on se ani už moc nebránil, ale já měl stále vztek s toho, že mi dal hlavičku do nosu. Nevěděl jsem ani, jestli je krev jen jeho a nebo i moje.
Když k nám přiběhla nějaká dívka s kapesníkem, usoudil jsem, že mi z rypáku určitě teče krev. To mi naštvalo ještě víc. Jestli budu mít ten nos zlomenej, tak zlomím i jeho vejpůl. Vrazil jsem mu ještě jednu a kouknul na tu dívčinu. Ona mi vyká? To vypadám tak staře? Vypadám snad jako nějaký dědek nebo co? Nechápavě jsem se na ní podíval a toho pod sebou si raději ještě přidržoval rukou, kterou jsem mu držel na krku. Nehodlal sem mu dovolit vstát. Ten kapesník jsem si od ní vzal, se mi přece bude hodit. Do trika sem si krev utírat nehodlal. Chtěl jsem jí říct aspoň díky, ale to už zase zmizla. Divný... Kapesník sem si rychle strčil do kapsy - pro pozdější použití - a začal se věnovat opět své práci.
Nevím, jak dlouho jsme byli takto na zemi, když jsem ucítil, že mi zezadu někdo chytá. Už jsem se chtěl bránit, ale to jsem zjistil, že to byl můj bratr, tak jsem toho nechal. " Si do něj klidně kopni, jemu to neuškodí. Pár ran by určitě ještě snesl." Pokrčil jsem rameny a koukl směrem na tu skupinku o které mluvil René. To jsem si, ale už vytáhl ten kapesník a aspoň drobet jsem si ten nos utřel. No, krev sem musel mít po celém obličeji a musel sem určitě vypadat k světu. Plahočil jsem se za bratrem a pozoroval ho, co hodlá udělat. Vážně si tak moc chce praštit, že to i sám vyprovokuje? Co ten si šlehnul?
Moc dlouho jsem ani já neotálel a vrhnul jsem se na dalšího, co byl při ruce a byl tam s nima. Ještě jsem neměl dost, ještě ne. Tentokrát to bylo jiné, než s tím opilcem. Tento se aspoň i bránil. Schytal jsem od něj taky nějakou ránu, ale stále jsem na tom byl lépe jak on. Chytl jsem ho za triko a přimáčkl ke zdi. I on mi držel stejným způsobem a to se mi nelíbilo. Tak jsem zaťal pravačku v pěst a jednu mu natáhl. Několikrát jsme si dá se říct vykryli rány, několikrát zase někdo z nás nějakou schytal. Asi sem si vybral špatně... Nehodlal jsem se vzdát a být ten poražený. Vztek ještě více mnou cloumal až jsem to chtěl jednou pro vždy ukončit.
Všiml jsem si, že i ostatní na nás čumákujou. Měli jsme slušné obecenstvo. O tom nebylo pochyb.
Chytl jsem toho kluka pod krkem a natáhl mu jednu, druhou a i třetí... Už jsem se poté držel a nechal ho být, když se skácel k zemi. Já sám bych taky hodil hubu na zem a že jí taky asi brzo hodím. Nechal jsem tedy toho chudáka být a sám jsem se opřel o zeď, držíc si nos, který začal pekelně bolet. Koutkem oka jsem zahlédl bratra, který vypadal, že pomoc nepotřebuje a tak jsem se začal aspoň dávat dohromady. Vzal jsem kapesník, který už tak byl od krve a začal si otírat pusu. Poté jsem si ho držel u nosu, jelikož krev se mi z něj stále hrnula. To by chtělo panáka, na tohle všechno... Lidí jsem si momentálně nevšímal, ale stále jsem měl v zorném poli bratra, kdyby náhodou.

Hlavou se mi honily různé myšlenky a představy, jak to všechno bude a koho vůbec René vybere. Já jsem se osobně toho bál. Nebo ne bál, měl jsem takovej ten divný pocit. Mráz mi projížděl po zádech každou chvilku, až jsem si s toho musel dát loka ze své skleničky.
Vážně, divný to pocit a nepřeji ho nikomu, když nevíte, co přesně vás čeká. Ještě k tomu, když se do toho navezete sami. Vycouvat jsem s toho za žádnou cenu nechtěl a tak jsem se smířil s tím, co přijde a to, koho René tedy vybere. Ani jsem nevnímal jeho slova. Jako kdyby jsem je ani neslyšel. Semlelo se to tak nějak rychle, než abych to vše vnímal.
Narazil jsem do chudáka, kterýho bratr vybral. Byl silně napitý a skácel se k zemi. Ta dívka, co s ním asi byla uskočila stranou a já pro svou smůlu měl rozlité pití. To mi tak nějak naprudilo. Koukl jsem se na toho chcápka, co se sebral již ze země. Odhodil jsem prázdnout skleničku na zem a jeho čapl za triko. " Rozlil si mi pití!" Následně jsem ho pustil a strčil do něj. Zapotácel se, ale naštěstí nehodil hubu na zem, za to jsem byl rád. Nevím, jestli mě vnímal nebo ne, ale i soci řekl, ale já nerozuměl jeho řeči v tom hluku. Tak jsem ho opětovně čapnul. " Slyšels?! Rozlil si mi pití a teď půjdeš a koupíš mi nový, chápeš mě nebo to chceš zopakovat ještě jednou?" To už ho asi probudilo a chytl mi ruku, kterou sem ho držel za triko. Koutkem oka jsem i zahlédl mého bratra, který byl mezi slečnama, vlastně až teď jsem si uvědomil, že se okolo nás udělal hlouček lidí a pozorují.
Ten opilec mi škubnul rukou. Dívali jsme si do očí a já nehodlal uhnout pohledem. Rovněž jsem ani nechtěl dát první ránu. Já jsem měl být ta oběť, ne on. " Ty si do mě strčil, tak si ho kup sám!" Vyjekl na mne opilec a dál mi držel ruku. Je snad buzerant? Je snad hluchej? Úplně mimo? Zakroutil jsem hlavou. " To mi nezajímá, to pití mi koupíš." Měl jsem kamenou tvář, ale u něj asi vztek začal cloumat, ještě když jsem ho nechtěl pustit. Chudák, bude mít vytahané triko.
Pak se to nějak semlelo rychle. Zničeho nic mi dal hlavičku. To jsem teda rozhodně nečekal, že by mi dal hlavičku, spíš bych čekal, že by mi jednu natáhl. Jeho čelo pěkně udeřilo do mého nosu, až sem se za nos musel chytit. To mi ale naprudilo natolik, že jsem mu tentokrát já jednu natáhl na jeho čelist. S tím, jak byl opilí se skácel na zem a já skočil rovnou po něm. Bylo mi jedno, že leží na zemi, ale mě nikdo sakra do ksichtu mlátit nebude a ještě ne do mého úžasného nosu. Bolest v nose jsem přestal vnímat, teď jsem nechal, aby mi ovládl adrenalin a ten vztek, co se ve mě zvednul...

S úsměvem jsem se podíval na bratra. " Já si ho vychutnávám, narozdíl od tebe..." Abych pravdu řekl, ten jazyk, co vyplázl bych mu nejraději ufikl. A to je dospělí. Zakroutil jsem hlavou a prohrábl si vlasy.
Když začal mluvit o mřížích, musel jsem se uculovat. " Já vždycky chtěl vědět jaký to je, jsem rebel od narození." Mrkl sem na něj a skleničku nechal skleničkou a všímal si raději té mé plné, než té prázdné. Popravdě, ono to na mě už i nějak lezlo, možná to bylo i tou únavou, ale teď na tom nezáleželo. Když bude adrenalin, tak mi to dozajista probudí a já zase budu fit, jak rybička.
Vyslechl jsem si pozorně bratrův návrh. No, musím uznat, že na jeho jiné myšlení to bylo vcelku dobré, neměl jsem k tomu žádné výtky. " Tak dobrá, uděláme to tak, jak říkáš." Přitakal jsem na jeho slova okamžitě. Jen jsem doufal, že mi naschvál nestrčí do nějaké hory masa. Já chudáček, vyhubnutý, proti obrovi... To by nešlo.
Nemohl jsem se nesmát, když mi podal ruku a to gesto. Jasně, alkohol mu svědčí. " Jak rád, žán. " Zasmál jsem se a vydal jsem se za ním do davu.
Všude bylo mnoho se vrtících těl, ať už mužských nebo ženských. Sem tam i pár pěkných kousků. Jenže, teď tu nejsem, proto, abych si s nějakou užil. Dneska ne. Vyhledal jsem v davu bratra a přikráčel k němu. " Tak začneme? Jen mne prosím nestrkej na nějakou horu masa." Řekl jsem s úsměvem na rtech a vážně jsem v duchu doufal, že to neudělá. Jinak ho klepnu něčím až budeme sami.

Dopil jsem tekutinu ve své sklence a objednal si hned na to další. Chytl jsem slinu a věděl jsem, že teď jen tak nepřestanu pít. Dostávalo mi to ještě do lepší nálady, než jsem měl. Na bratrovi jsem koutkem oka spozoroval změnu v jeho obličeji, když začala hrát jakási pro mne neznámá píseň. Já jsem nikdy nebyl znalec těchto písniček a tak mi bylo vcelku jedno, co hrálo. Musel jsem se nad tím pousmát.
Otočil jsem se jeho směrem, když na mne bratr promluvil. " Když do sebe vyklopíš rychle dva panáky, tak jsem usoudil, že ti to nejspíše bude chutnat. Nepil bych to jen z důvodu, že to má rychlé účinky." Pokrčil jsem drobet rameny. " To jsem rád, že tě nebudu muset nikam tahat. Neměl bych ani sílu tě někam táhnout." Zakryl sem zívnutí v divném úšklebku. Pociťoval jsem únavu, ale nechtěl jsem si to přiznat. Přesto však spánek je zapotřebí a oba dva jsme toho za tu dobu, co jsme tu moc nenaspali, snad ani vůbec jsme nespali.
Bratrova poznámka, že po někom hodí botu mi rozesmála. " Klidně hoď, ale použij prosím svou, nechci tu mou někde hledat v davu." To jsem se otočil na bar a čapnul do volné ruky prázdnou sklenku. " Nemyslíš, že by sklenka nebyla lepší a účinější?" Otáčel jsem sklenkou v ruce a pozoroval dav lidí. Popravdě, do oka mi padnul hlouček kluků, co stál u zdi a pozoroval kroutící slečny. Nebylo by na škodu ty vyprovokovat. Usmíval jsem se a přemýšlel, co bych asi tak udělal. " Veličenstvo by rád společnost, ale nevím jestli by to tahle chátra unesla. Co ty, žán, co ty bys dělal rád? Rovnou vyprovokoval něco a nebo nabaloval a tím provokoval?" Při jeho dalším gestu jsem se začal smát. " No a nebo něco takového. Choď po klubu a rozhazuj rukama, to zaručeně někoho brzo naštve." Se smíchem jsem ho obejmul rukou okolo ramen. " Já bych spíš zkusil nabalovat, to je zaručeně naštve rychleji a třeba nás i slečny budou bránit. Nahoď svůj andělský kukuč a každá ti padne ke kolenům..."

<<< Park

V klubu byl ruch a dalo se říct i zalidněno. Kde se tady ty lidi pořád berou? Se klonujou nebo co? Zakroutil jsem nad tím hlavou a držel jsem se jako klíště bráchy, aby mi někam neutekl a já ho tu potom nehledal, jak vůl.
Nikdy jsem nechápal, jak tu ohavnou zelenou tekutinu může pít. Chutnalo to jak ústní voda a dělalo to s lidma ještě horší věci. Zaksichtil jsem se nad tím, když do sebe kopl panáka a poté i druhého. To já jsem si raději objednal skleničku Jack Daniels s ledem a vychutnával si tu lahodnou chuť tohoto nápoje. I jsem si ulovil volnou stoličku, abych tam nestál, jak sloup. " Nechápu, jak to můžeš pít. Nečekej ode mě, že tě potáhnu domů, jestli takhle hodláš pokračovat dál." Pověděl jsem mu a rovnou jsem se rozhlížel po klubu a přemýšlel, co by se zde dalo udělat. Hlavně mě do hlavy začali stoupat spíše mé mužské hormony, když jsem viděl, kolik slečen se tu vrtí na parketu a kolik by se mohlo vrtět semnou, někde o samotě.... No, raději jsem ty myšlenky vyhnal. Nepřišel jsem sem za tímto důvodem.
Málem jsem spadnul, když do mě bratr strčil. Více jsem se teda leknul. Nečekal jsem, že do mě šťouchne. " Chceš mi přivodit infarkt? A já nevím, to by chtělo nějakou potyčku... Ale tady ty malý děti... " Koukl jsem do davu. Tedy někteří kluci vypadali jako děti, ale někteří tu byli urostlí jako hory a ty mi jednu natřít, asi bych zalítnul někam za bar a pro jistotu bych asi nevylejzal.

<<< Kavárna

Trousil jsem se za bráchou a tiše jsem pozoroval park. Nevnímal jsem ty lidi, co tu procházeli, ale spíš tu přírodu. Na to, že to bylo nejspíše uprostřed města, tu byla pěkná příroda, to se musí nechat. Skoro bych ani nevnímal, co to na mne René mluvil. Zvedl jsem hlavu a přidal do kroku, abych byl vedle něj. " Možná by bylo lepší se přidat, ale co já vím, jaká bude nálada až dorazíme do clubu. Uvidíme, jak to tam bude vypadat." Dloubl jsem mu do ramene a vykračoval si to cestou necestou dál jako kdyby se nechumelilo.

>>> Club

Kroutil jsem hlavou. " Nech to být..." Ani jeho tónu v hlasu jsem si nevšímal. Celkově jsem se ho snažil nějak nevnímat, nebo spíše těch jeho narážek a tak dále.
" Vyzkoušíme tvou trpělivost?" Koukl jsem na něj s úsměvem a již jsem hledal nějakou větvičku, kterou bych do něj mohl píchat. Byli tu samé nevyhovující, ale to bylo jedno, i malá postačí. Uchopil jsem jednu do ruky a začal si s ní hrát. " Zajímalo by mi, jak velkou máš trpělivost, jak dlouho bys to ode mě snesl." Stále jsem se usmíval,jak andělíček na hnoji. Ulomil jsem kousek klacíku a ten kousek jsem po něm prostě hodil. Pak jsem lámal zas a zase to po něm házel dokud jsem neměl ruce prázdné. Nějak jsem se zabavit musel přece. " Díky, myslím, že tvoje tělo poznám rád až tehdy, kdy si ho vychutnám jako pečínku." Hrábnul sem zase vedle sebe a hledal další klacík, co bych nalámal a po něm opět házel.
" No jo porád, nebudeme se tím již nadále zatentočkovávat, raději ti půjdeme sehnat něco k jídlu nebo si brzo dáš mě k jídlu." akončil jsem to všechno pro jednou. Nemělo cenu mu odpovídat navšechno zvlášť. To bych tu s ním zůstal do dalšího rána. Místo toho jsem se zvedl a oprášil jsem se od toho bordelu, co se na mne usadil a pohlédl na něj. " Tak kam půjdem sehnat nějakou dobrou baštu? Nemyslím si, že by tu měli nějaký fast food" Udělal jsem pár kroků vpřed. " Hodláš tam dlouho sedět? Před chvilkou si křičel, jak moc velký máš hlad. Tak zvedej kosti a dělej." Vykročil jsem někam, kudy mi nohy táhnuli. Vlastně jsem spíš doufal, že s tutoho lesa najdeme cestu ven.

>> Kavárna

Zakroutil jsem hlavou." Neřeš, mám výkyvy nálad." Mávnul jsem nad tím vším rukou. " Na mě není nic ke zkoumání, to jen ty jsi zde zajímavý objekt, který by se dal lehce zkoumat. Jen tu při sobě nemám žádné nástroje, krom větviček." Pozvedl jsem jednu, co jsem měl v ruce a zamával s ní ve vzduchu. " Myslím, že tou bych tě moc zkoumat nemohl." Následně na to jsem jí odhodil kamsi do lesa. Mohl bych i říci, že jsem najednou měl po náladě, nechtělo se mi ani vtípkovat, nechtělo se mi nic. Vůbec nic.
" Myslím, že bez téhlé známosti se obejdu. Nepotřebuji mít na svém seznamu někoho poškozeného. Nemám na takové lidi nervy." Pousmál jsem se maličko a pohlédl na něj. " Musel bych tomu snad i zakroutit krkem, kdyby mi to takto dráždilo svou hloupostí." Uchechtl jsem se, ani sám nevím proč. Musel jsem si tu situaci představit ve své hlavě a přišlo mi to k smíchu. Jenže, spíš bych měl takové lidi litovat.
" Někdy mi přijde, jako kdybych tě ani neznal. Někdy mi přijde, že znám jen malý kousek tebe. Rozhodně bych totiž do tebe neřekl, že bys byl schopný si užít i s chlapem. Přitom ty můžeš mít každou na kterou si ukážeš... Dokázal bys oject i takovou ovci? Mrtvolu?" Když už měl choutky i na kluky, proč né i na ovci bo na mrtvolu. Navíc, samotného mi to zajímalo, tak proč se ho nezeptat. " A jo, myslím o tom, co se tu stalo. Nechci, aby si o mě někdo začal myslet, že jsem nějaký teplouš sotva jsem sem přišel. To snad chápeš." Usmál jsem se a v duchu doufal, že to vážně udrží navždy v sobě a nikomu to nevykváká.

" Nevěděl, a ani jsem potom netoužil poznat, takže tak..." Řekl jsem spíše suše a bez špetky zájmu. " A nevím, co bys o mě ty nemohl vědět, takže ti nic neřeknu, to bude nejlepší. Možná to časem poté taky zjistíš sám, jako já. Přece ti tohle nebudu ulehčovat." Mrkl jsem na něj a rukou jsem sáhl na zem, pro nějaký malinkatý, hubený klacík, který jsem poté začal lámat v rukou a odhazovat ulomené kousíčky někam do pryč.
" Tím chceš říct, že si narazil na někoho úplně tupého, kdo by potřeboval vyměnit mozek? Ale jestli by stála za hřích, možná by se to dalo ignorovat. Ale povídej mi o tom, jaké to je narazit na někoho bez mozku." Kouknul jsem na něj a zasmál se. Na to jsem se zase věnovat lámání klacíku. I tak jsem se musel zase zasmát a zakroutil jsem hlavou. Nenapadlo mi, že zrovna on narazí na nějakýho bezmozka a zrovna tady, kde by ani žádný být nemusel.
" Pššššttt!!!! Nekaž tu chvilku," dal jsem mu prst na pusu, aby prostě mlčel. Následně mi chytl za obličej a já jen vykulil oči. Jestli to uděláš, slibuju ti, že tě zabiju rychle a nechám tě tu hnít. Hned na to jsem se začal i mračit a přemýšlel, jestli s toho vycouvat ihned a nebo ještě chvilku počkat. Nejhorší na tom bylo, že se pekelně blížil jeho obličejem k mému. V mé hlavě bylo najednou milion myšlenek. I tak sem to nevydržel a vytrhnul jsem se. " Ty si normální blázen! Ty bys to fakt udělal! Fuj, bych se snad i poblil, kdybys mi fakt dal pusu. Potom, kdo je fakt teplej..." Začal jsem nadávat na celý les a bylo mi jedno, že bych třeba teď rušil nějaká zvířátka, co zde žijí. " Zkus tohle někomu říct a říkám ti, že s tebe bude mrtvej člověk." Zvednul jsem ukazováček ve výhružném gestu.