Příspěvky uživatele

Všimla jsem si pár příchozích. Neupozorňovala jsem na sebe. A proč by? Oba vypadali celkem dobře naladěni. Hotovou kresbu jsem si kriticky porovnávala s jeho vzorem. Kdyby měla u sebe barvy, vypadalo by to lépe. S povzdychnutím jsem si vlasy upravila do drdolu, který jsem si připevnila tužkou. Kresbu pečlivě složila a zamířila pryč od jezera.

>> Přes park do hotelu Luxory

<< Park

Vzhlédla jsem vzhůru a na tváři se mi zjevil úšklebek. Vypadalo to, že během dneška nebude zrovna příjemné počasí. Objala jsem si paže a už v dálce jsem zahlédla rozlehlé jezero v nádherných barvách. Byl to neuvěřitelný pohled. Bloudila jsem kolem jezera a snažila se najít průchod k vodě. Nakonec jsem jej přeci jen našla a málem jsem po jednom z kamene sjela. Usadila jsem se na velkém kameni a sklonila se, abych se mohla dotknout vody. Voda mě ihned začala na kůži pálit. Vyndala jsem si ji a chopila se tužky. Na dně jezera jsem zahlédla pohyby ryb. Bylo jich tu několik druhů a nevypadali nebezpečně.
Neposedné prameny, které mi padaly do obličeje jsem ohrnula a pustila se do kreslení okolní krajiny. Každým tahem jsem se nechala nést okolní vůni přirody.

Příliš zaujata gumovými medvídky jsem ucítila jaksi divný pocit. Nenápadně jsem se podívala směrem ke skupince a všimla si pohledu dívky (Stella). Rychle jsem se odvrátila a zklamaně sevřela ruku v pěst, ve které jsem držela nyní prázdný sáček. Strčila si jej do kapsy a měla jsem neskutečné nutkání je zaměstnat. Očividně mě zase přepadla kreativní nálada. Začala jsem poklepávat prsty po lavičce a nervózně se vrtěla. Pravděpodobně jsem musela ostatní připadat směšně, ale to mě zrovna netrápilo. Nakonec mě opustila trpělivost a nedočkavě jsem vyskočila z lavičky, přičemž jsem si zajela rukou do vlasů. Zamračeně jsem se zarazila. Vlasy jsem měla svázané do drdolu, z něhož zplihle visely pár pramínků. Zajela jsem volnou rukou do kapsy, přičemž si vytáhla tužku, která účes držela. Ucítila jsem, jak ztěžka mé vlasy dopadly na ramena. S malým skicákem padnoucí přímo do dlaně jsem zamířila pryč z parku.

>> Jezero Gury

<< Hotel Luxory

Balíček gumových medvídku mi hlasitě chrastil v kapse šedé mikině. Vdechovala jsem do sebe příjemnou vůni rostlin a trávy. Byla jsem ráda, že jsem se rozhodla odejít do přírody. Park mi neskutečně připomínal Irsko. Ráda bych jej opět navštívila. Jenže to nejde. Rodiče mi kladli na srdce, že se už tam nikdy nevrátím. Jelikož patřím někam jinam.
Vzedmul se ve mě vztek na rodiče. Odkopla jsem kamínek za pomocí nohy a sledovala, jak se odráží od tvrdé země. Nedávalo cenu se opět na ně zlobit. Vztek vůči nim by mi nijak neprospěl. Usadila jsem se na volnou lavičku a s nepřítomným výrazem sledovala přítomné. Visela jsem očima na skupinku děvčat a jednoho chlapce. Neubránila jsem se pobaveného úsměvu. Zase mi hlavou probleskla nesmyslná myšlenka. Opřela jsem se o lavičku a pustila se do medvídek.

Očkem jsem recepční sledovala a nechala se nést klikáním myši. Zmateně jsem zamrkala, když se po chvilce ozvala. Nebylo by to poprvé, kdy jsem byla podobně mimo. Natáhla jsem se ke klíči a chvíli jsem si s ním pohrávala, přičemž jsem se zamyšleně dívala, jak se od něho doráží světlo. „Ne, nevadí mi to,“ usmála jsem se a položila na stůl klíč, přičemž si vytáhla z kapsy peníze. Pečlivě jsem si je propočítala na dlani a následovně je podala recepční. „Děkuji a hezký zbytek dne,“ popřála jsem ji a sáhla opět po klíči. Vyrazila jsem do pokoje doufajíc, že můj spolubydlící není mohutný chlap, kterému ze všech stran trčí špeky.

S rozjasněným výrazem ve tváři jsem bloudila po městě a pátrala očima po hotelu Luxory. Nakonec jsem ozářenou budovu našla a vstoupila dovnitř. Příjemně mě překvapil interiér. Takový luxus jsme si doma nemohli dopřát, ale i tak to nebyl můj vkus. Vzhlédla jsem vzhůru a všimla si lustru. Rozhodně bych si nepřála, aby na mě někdy spadl. Nebyl by to zrovna nejlepší požitek. Odvrátila jsem se od něho a rozhlížela se po dalších přítomných. Neviděla jsem jich mnoho. Po chvilce jsem se odhodlala dojít k recepční. „Dobrý den, ráda bych se ve vašem hotelu ubytovala. Měli byste nějaký volný pokoj?“optala jsem se narovinu a se založenýma rukama se opřela o stůl. I kdyby žádný neměli, nevadilo by mi spát na jedné z pohovek. Bylo by to lepší než nic.