Příspěvky uživatele

Promnula jsem si oči a zadívala se znovu po hotelu. Všechno tu bylo tak ... luxusní. Najednou jsem začala pochybovat, jestli si něco takového mohu dovolit. Ale peněz jsem měla s sebou dost, to je pravda. Roky jsem si je pečlivě šetřila a teď jsou mi k něčemu platné. Zahleděla jsem se na dívku, která stála vedle mě a uvědomila jsem si, že jsem si jí předtím nevšimla. Odkašlala jsem si a nahodila přátelský úsměv. Odhrnula jsem si z úst palestinu a odhalila svůj milý úsměv vůči dívce stojící po mém boku. "Ahoj," odtušila jsem celkem hlasitě, aby si dívka byla jistá, že mluvím na ni. V tu chvíli se nám recepční začala věnovat. Vyslechla jsem si všechno, co řekla a přikývla jsem. "Ano, to mi bude vyhovovat," odvětila jsem recepční a začala vyhrabávat z peněženky peníze, které odpovídaly sumě za pokoj. Položila jsem jí peníze na pult a počkala, zda mi podá klíče. Recepční byla pohotová a hned mi je podala. "Mockrát děkuju," poděkovala jsem s upřímným úsměvem a pohledem zničeného zvířete, "brzy na shledanou." Otočila jsem se na botě, popadla všechna svá zavazadla a vydala se k výtahu. Zmáčkla jsem příslušné tlačítko, vešla dovnitř a zmizela ve výtahu. Namačkala jsem příslušné tlačítko patra a pak jsem se nechala unášet výtahem nahoru.

>> Pokoj č. 1

S jednou taškou přes rameno, báglem na druhém rameni a kufrem, který jsem táhla za sebou jsem kráčela k velkým dveřím jakéhosi hotelu. Bože, co tu vůbec dělám, pomyslela jsem si a zavrtěla hlavou. Bylo mi z mého odchodu trošku na nic. Odhrnula jsem si své havraní vlasy z modrých očí a odhodlaně vstoupila obrovskými točitými dveřmi do hotelu. Nejdřív jsem však několikrát šla skrz dveře, protože se zevnitř a dovnitř hrnulo tolik lidí a já zapomněla, kde vystoupit. Nakonec mě to však vyvrhlo někde, kde jsme předpokládala, že je to vnitřek hotelu. Zhluboka jsem si oddechla, otřela si hřbetem ruky pot z čela a za hlasitého klapání mých titěrných podpatků jsem se doploužila k recepčnímu baru. Odložila jsem si kufr, sundala si z ramen batoh i s taškou a všechno si odložila vedle kufru. Byla jsem naprosto vyčerpaná. Ani zas nic se mi nechtělo doprošovat se recepční o klíče a o číslo pokoje, ale kdybych to teď vzdala, musela bych zřejmě přespat někde pod mostem a ačkoliv to čekání bylo dlouhé, byla to lepší varianta než most. Otřásla jsem se při pomyšlení, že jsem celý minulý měsíc prospala v nějaké chatrči kdesi v lesích. Odhrnula jsem si vlasy znovu z očí a naprosto vyčerpaným pohledem největšího ztrhance jsem pohlédla na milou recepční za pultem. "Dobrý den, jsem Feye Blackwell. Ráda bych se zeptala, zda máte ještě místo," vydolovala jsem ze sebe celkem přátelským tónem a nasadila co nejoptimističtější úsměv, který jsem dokázala. Uff. Nehty jsem bubnovala o pult a čekala, až si mě zapíše a dám mi klíčky od pokoje. Vážně, to jediné co jsem teď hrozně chtěla bylo zapadnout do pokoje a už nikdy nevylézt. Už jen pohled na ostatní individua, která se zde procházely, bylo to ... děsivé. Nebála jsem se, proboha, to ne, ale necítila jsem se zrovna příjemně. Ach jo.