Příspěvky uživatele

<<<p.č.4
Cestou k lesu jsem se pořádně rozcvičila. Teď jsem stála na kraji lesa a měla jsem divný pocit. Něco mě tam táhlo, ale druhá část mé já měla strach. "No tak uklidni se, jdeš si jen zaběhat!" Vykročila jsem v před a pustila jsem se do zápasu sama se sebou a lesem. Hlavní cesta byla v pohodě->jemný štěrk, hlína, písek, jehličí. Běžela jsem poklidným klusem a snažila si srovnat poslední dny. Nechci furt žít minulostí! Ale stále jsem myslela jen a jen na matku. I když teď se to prostřídávalo s tou zvláštností v centru.
Pak jsem seběhla na vedlejší cestu. Nebyla tak krásná, jako hlavní. Všude kameny, klacky, nepořádek. Zakopla jsem, zavrávorala a padla na zem. "No dopr****." zaječela jsem na celej les. Pořádná modřina a rozbité koleno mi dnešek budou připomínat hodně dlouho. Po tváři mi začaly stékat slzy. Rychle jsem si je setřela. Ohlédla se kolem sebe a pomalu se s námahou zvedla. Oklepala jsem si oblečení a začala se belhat dál. Strašně mě bolelo koleno. Sedla jsem si na pařez a přála si, abych si nesedla do smůly, už tak ji mám dost.
Cesta mi trvala neskutečně dlouho.
>>>p.č.4

"Máš dobrý vkus."Usmála jsem se. "Mně ze zas líbí ta modro zeleno fialová košile. Mohli bychom si to vyzkoušet a pak se mrknout na boty, co ty na to? Po zemětřesení mi toho z oblečení moc nezůstalo. Musím si toho hodně koupit."přemýšlela jsem nahlas. "A jsem z České Republiky i když posledních pár let jsem žila s matkou v Japonsku."píchlo mě u srdce.
"A sakra. Jdu zaplatit a pak mě pls omluv, na něco jsem si vzpomněla."
>>>p.č.4

"Já jsem Evelin, Evelin Soundtrack,ale přátelé mi říkají Ev, říkej mi jak chceš." přikývla jsem. "Jak dlouho už tu bydlíš?"

"Dooobře, veď mě." usmála jsem se.

"Ahoj, jo proč ne." usmála jsem se. "Měla jsem jít s kamarádkou, ale ona jaksi nedorazila." ušklíbla jsem se. "Tak kde začneme?"

>>>p.č.4
Prošla jsem točitými schody a rozhlédla se kolem sebe. Páni! To je nádhera. Kde asi je? Měla jsem se tu sejít s jednou dívčinou z hotelu. Snad na mě nezapomněla.

<<<p.č.4
V jídelně bylo poloprázno. Vybrala jsem si stůl u okna, kde je krásný výhled na pláž. K jídlu jsem si vzala lupínky a kafe. Ke svačině jsem si přibalila nějaké ovoce a láhev s vodou.
>>>pláž

"Dobrý nápad. Ale teďka tě budu muset opustit. Už se stmívá a já jsem po cestě unavená. Co třeba zítra?" usmála jsem se, zavolala číšnici a zaplatila. "Teď mě prosím omluv, užij si pěkný večer." Mrkla jsem na Taniu, usmála se a odešla.
>>>pokoj č.4

"Evelin, těší mě."Pousmála jsem se. Tania...takhle se jmenovala moje kamarádka. Co se asi s ní stalo? píchlo mě u srdce. Džus byl pěkně horký, málem jsem se opařila. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, co odpovědět na to, jak to na mě tu působí. Zatím jsem se moc nerozhlížela, byla jsem tak unavená z cesty, že jsem se šla hned zapsat a pak šla sem. "Upřímně jsem se zatím neměla šanci pokochat zdejší krásou. Od recepce sem to není zas tak daleko. Ale ano máš pravdu, tak pochmurně, smutně, zvláštně. Lidi jsou tu tišší, tajnůstkářští. Neodvážila jsem se zatím s nikým do řeči se dát. Dost zvláštní mi přijde to, že hotel je krásně vyzdobený, všechno dokonale upravené, sluníčko svítí, ale jak jsem přijížděla, zamračeno, černé až zlé budovy okolo. Docela mě to láká a děsí zároven to tu prozkoumat."

"Prima, díky." Posadila jsem se naproti ní. Prozkoumala okolí, kde se nachází nejbližší číšnice. Na stole si vzala jídelní lístek a začala si prohlížet denní nabídku. "Nová, před chvilkou jsem se zabydlela. Nebo spíš nezabydlela, ještě jsem nebyla v pokoji, ale klíč už mám." zazubila jsem se. Doufala jsem, že to uvolní atmosféru, protože po dnešku nechci nic víc než příjemnosti. Má pěkný vlasy. Po očku jsem pozorovala dívčinu a zauvažovala, kdy jsem byla naposledy u kadeřníka. Než umřela máma. Takže raz, dva... čtyři měsíce. Třeba mi poradí, kde najít kadeřnictví. počítala jsem v duchu. "Máš moc pěkný vlasy."usmála jsem se. "Nevíš o nějakém kadeřnictví? Já jsem nebyla u kadeřnice, už ani nepamatuju." zarděla jsem se. Konečně přišla servírka a já si objednala horký hruškový džus. V tomhle počasí něco teplého bodne.

<<recepce

Přišla jsem do kavárny a rozhlédla se kolem sebe. Pěkně zařízené to tady mají.Napadlo mě a už jsem se rozhlížela, kam bych si sedla. Až jsem uviděla jednu dívčinu sedět samotnou, jak usíná u kávy. Že bych si k ní sedla? Nikoho tu neznám, třeba mi to tady ukáže, nebo se staneme kamarádky. Rozmýšlela jsem při cestě k ní. "Ahoj, je tu volno?"

Uchopím klíčky, prohlédnu si roztomilou klíčenku s číslem čtyři a zaplatím kartou. "Moc děkuji. Nashledanou."poděkovala jsem, usmála se na mladíka, který mě vybízel a zamířila ke schodišti, podala jsem mu kufr a požádala, aby mi to tam odnesl, že si nejdříve skočím do kavárny. Souhlasil a už byl pryč.
>>Science Café

"Ano, ráda bych se ubytovala. Je mi to jedno, ale pokud by to bylo možné, byla bych raději za jednolůžkový pokoj." odpověděla jsem přívětivě. "Mám jen tento malý kufr, donesu si ho sama. Ale děkuji."usmála jsem se.

Otevřela jsem dveře, vešla dovnitř, zastavila se uprostřed místnosti a kochala se tou krásou. Pak jsem se vydala k recepci a zařadila se do fronty. Šlo to pomalu. Když jsem se konečně dostala na řadu, myslela jsem si, že už nikdy nebudu moc chodit, tak moc mě bolely nohy. "Dobrý večer." a vytasila jsem ten nejmilejší úsměv, na který jsem se zmohla. "Jak se dnes večer máte?" snažila jsem se být zdvořilá. Snad budou mít volný pokoj pro jednoho.napadlo mě, ale nedala jsem na sobě nic znát.