Příspěvky uživatele

Ten neznámý začal vypouštět z úst slova, tak jsem se otočila zpátky, a přitom jsem se usmívala, poté co řekl onu větu, jsem se začala trochu smát... přišlo mi to vtipné, a hezké. Když jsem mě zeptal na jméno, mírně jsem se zasekla, a přestala se smát " Těši mne Ryane, já jsem Elenor, ale klidně mi říkej Ell,...i tady Stelle jsem to již řekla". A úsměv, Ryan, hmm... jsem tu chvilku a potkám hned dva lidi, hah... snad nebude žádný problém, zdají se fajn.
Poté začala mluvit Stella, a tak jsem se otočila opět směrem k ní, a sledovala její pohyby. "Zlitá, aa no nejsem nějaký alkoholik, a-no neříkám že bych si nedala ale... heh". Trochu rozpačitá jsem ze sebe vytloukla tuhle větu, a tak jsem přemýšlela nad tím, jaká Stella asi může být, zdá se taková bez zábran.. ale bude to asi složitější osoba, ale přestaňme nad tím moc přemýšlet.
"Aaa, to zní velice zajímavě, jako malé děti, si půjdeme užívat hraček? Chach, no to by mohlo vyjít." Pomýšlela jsem na tím že ty lidi neznám...tak co by se nedalo jít a trochu si užít, a poznat je. Stella začala mluvit na toho kluka, aa ano Ryana, a obě jsme čekali co asi tak odpoví, když se ho Stella zeptala.

Poslechla jsem si její velice zajímavou nabídku..., usmála jsem se, a pomyslela si Páni, takový člověk co jde rovnou, na věc? Člověk co řekne co má na srdci?Byla jsem ohromena jejím rázným jednáním..., ale líbilo se mi to. " Aaaa, to je velice zajímavý nápad, cha,cha... víš sice nejsem ten typ co by si s každým vyléval srdce... přece jen mám veliký problém o něco pouze poprosit, Ale..." Nestačila jsem dopovědět když kolem někdo prošel, a pozdravil. "Aaa, dobrý.... ee den." A k tomu obrovský divný úsměv..., jelikož jsem se trochu zasekla, měla jsem si to za zlé. " A jo Ste..lo, víš možná přijmu tvou zajímavou nabídku, přece jen v poslední době, bych potřebovala zapomenout na pár věci." A opět můj malý úsměv a pohled směrem k ní..., těmi věcmi jsem myslela deprese, opět...

Stále seděla na studni, a já pozorovovala jak se z jejích úst hrnou slova,... když domluvila, přemýšela jsem jak to vzít.." Namakaný násilník říkáš..., no pokud by byl hezký, tak by se mu snad ani nebránila.., přece jen jsem stále sama a opuštěná, ale upřímně si nemyslím že by po mě někdo vyjel..Cha, cha." Zasmála jsem se, a pobavila se nad jejím výrokem. " No krátce..., vlastně ano.. sice už tu jsem pár nocí přespala ale, já se radši straním nějaké veřejnosti." Odpověděla jsem jí na její otázku, ale stále jsem neměla takovou jistotu k ní... cizí člověk, ikdyž znám její jméno je stále cizí...

" Víš, někam zajít? No jak chceš ty... přece jen už tu to zřejmě znáš lépe než-li já... " Trochu jsem záváhala co jí na to odpovědět..., ale přesto jsem jí odpověděla na její otázku, poté co se mě opět optala na otázku jsem jí odpověděla tiššíim hlasem..." Povyražení, říkáš? No upřímně jak jsem řekla, spíše se straním veřejnosti, ale nechám to na tobě... to ty si mě objevila jako první." A zasmála jsem se.

Když jsem se optala, přistoupila trochu blíže a odpověděla mi na otázku, co by mě tak mohlo sežrat. " A, no děkuji za starostlivost, ale přece jen už nejsem nejmenší, a teď už tu sama nejsem... vlastně si první člověk se kterým jsem tu prohodila nějaké to slovo."Usmála jsem se, a koukala jak si sedla na okraj studny.

Když se mi představila, byla jsem ráda že není taková upjatá..." Těší mě Stello, já jsém Elenore, klidně mi říkej Ell, jsem na to zvyklá." Opět jsem se pousmála, a ona také. Sledovala jsem jí dál... zřejmě byla stále trochu překvapená že tu někoho potkala... ale co já přece taky, doufám že jí tu nevadím.., nebo tak něco. Dívala jsem se na ní, zřejmě nad něčím přemýšlela.., a tak jsem čekala co poví dál

Dívajíc se kolem, jsem najednou slyšela chrčení kamínků... jako by se někdo šoural kolem, trochu jsem se obávala, stále nevím co čekat tady v tom městě. Koukala jsem kolem ale nic neviděla, když se najednou ze ze tmy za mnou vynořila jáka si osoba.... nejdříve jsem si myslela že je to nějaká nadpřirozená bytost o kterých jsem četla jako málá, ale vypadala jako normální dívka. Když přistoupila o kousek blíže,prohlížela si mě tak podivně, v hlavě Co když mi chce ublížit, v noci se přece jen tak nikdo netoulá, a divně si neprohlíží kolem jdoucí lidi. Přemýšela jsem když najednou vyhrkla první slova. Podivně se na mě podívala, a já si prohlížela její řeč těla, měla pozvednuté obočí... vypadala že se chce na něco zeptat nebo něco takového. Když pozdravila, odpověděla jsem "AAa, ahoj." A mírně jsem se usmála, poté se mě optala zda se nebojím. "Ach, to ne... ikdyž někdě jinde by to bylo zřejmě bezpečnější než - li takhle ve městě u opuštené studny, sežralo? " Podivně jsem se na ní podívala co odpoví dál...

<< Pláž Marilla

Došla jsem ke studni,...v centru jsem ještě nebyla, spíše jsem se většinou toulala po přírodě, přostoupila jsem ke studně, a podívala se dolů.Nechtěla bych tam zahučet, ale když je to studna přání... tak to vyzkouším. Přemýšlela jsem co vyřknu do oné studny, co bych tak nutně potřebovala... nebo čím bych tak nějak přispěla. „ Přeji si spravedlnost, pro všechny.... ty kteří trpí, ale jsou nápomocní...aby se měly lépe, a ty kteří se mají dobře, ale dobře nedělají...ať se jim dostane dosti za učinění...“ Vyřkla jsemnahlas své přání, pro někoho bláhové..., pro někoho potřebné, ale přece jen. Člověk nikdy neví zda se právě jeho přání splní, šla jsem o kousek dál od studně a pozorovala kolem sebe stromy. Kolem mne šustily v korunách stromů listy, a meluzína kvičela kolem. Možná trochu strašidelná chvíle, ale já dál stála kousek od studně, a pozorovala kolem se tu chvíly.

Začala být tma..., a tak jsem si řekla že za chvilu půjdu domů, tedy do pokoje...Je tady krásně a kdybych mohla roztáhla bych si tady spacák a spala tady... ale asi bych tu zmrzla. Začala jsem se chvět jelikož mi začala být opravdu zima, a tak jsem zbalila svůj luk, zvedla jsem se a najednou jsem uviděla měsíc. Ach, je skoro úplněk..., hmm. Usmála jsem se a začala se skládat, vzala jsem si sebou svůj luk a šípy jsem měla u sebe... ještě jsem sundala kus tetrapaku co jsem měla na cvičení... abych tady nedělala nepořádek.., a tak jsem se vydala směrem k hotelu, dívala jsem se kolem sebe, a když jsem byla tam zapadla jsem do pokoje.

>>> Pokoj č. 2

Cvičila jsem poměrně dlouho... už sem měla trochu utahanné ruce z věčného natahování tětivy luku, a tak jsem luk složila, a šla jsem si opět sednout k řece...Začínám mít docela hlad, ale nechce se mi odsud... Přemýšlela jsem zda jsem si něco nezvala sebou, vyndala jsem z kapsy nějaký balíček sušenek, přečetla jsi datum spotřeby, Hmmm, ty budu asi v kapse trošku déle.., no nic zkažené to nebude.Rozbalila jsem postarší balíček sušenek co jsem měla v kapse, a podívala jsem se jak na tom ty sušenky jsou...Hmm nikde nezelenají, ani nejsou porostlý žadnou plýsní... A Velmi ironicky jsem se rozesmála, vzala jsem si tedy první sušenku z balíčku a zjistila že nejsou ani tak špatné, a tak jsem snědla všechny sušenky z balíčku, papírek jsem si založila do kapsy. Nebudu přece znečišťovat přírodu, a už vůbec né tak krásnou. No odpočívala jsem na břehu řeky, promasírovala jsem si také ruce... měla jsem také kousek odseknuté kůže z mé ruky..., trošku jsem přetáhla tětivu a nevypočítala jsem si to a tak.. došlo k úhoně mé ruky. Dýchala jsem z hluboka te čerstvý vzduch, naklonila se k řece a napila se z ní.. voda byla trošku studenější ale to mi nevadí. Lehla jsem si do trávy a odpočívala...

<< Pokoj č. 2

Přišla jsem do údolí Orsi, a koukala jsem se na tu krásnou přírodu....Ach, tady budu šťastná. Vytáhla jsem svou Mp3, pustila si písničku The Byrds- Turn! Turn! Turn! abych se po ránnu trochu naladila a rozhíbala si svou mysl..., šla jsem se projít kolem řeky, a sedla si na takový povětší kámen co zde ležel.. koukala jsem ja plyne voda a na přírodu kolem seme a polouchala jsem hudbu, Dokonalý okamžik, to mne dokáže moc uklidnit. Seděla jsem na břehu asi ještě půl hodinky, zvedla se a vzala jsem si kousek klacku a na něj dala kolečko tetrapaku, nechtěla jsem lukostřelbu zkoušet na krasných stromech této přírody. Vzala jsem luk a zamířila ho na terč - první trefa se moc nevyvedla...bylo to podlouhé době, druhá střela už byla lepší a třetí přímo uprostřed! ANO!, zase se vracím do formy. Cvičila jsem opět svou milovanou lukostřelbu, rozjímala nad krásou přírodou a poslouchala hudbu která mě nutila se zlepšovat...

V lese jsem se velice uklidnila, přišla ale velká a hrozivá noc, tak jsem se zvedla, a slyšela i nějaké hromy. Šla jsem tedy zase směre zpátky k hotelu, míjela jsem opět spoustu keřů a stromů různých tvarů, viděla jsem záblesky blížící se bouřky, přidala jsem proto na rychlosti svého kroku, chtěla jsem už být na hotelu. Když jsem šla omylem jsem zakopla o větev, naštěstí jsem si ale jen narazila koleno, a tak jsem vstala oklepala jsem si kalhoty a pokračovala směrem k hotelu. Když jsem vyšla z lesa, vidšla jsem již blesky docela blízko, a tak jsem šla dál po cestě a sledovala ty záblesky na obloze...

Chvíly jsem se zastavila a dívala se na tu krásnou oblohu jak je protínána těmi blesky, občas jsem se i lekla a hřmot se rozprostíral po celém nebi. Šla jsem poté dál, a stále se dívala kolem sebe na tu krásnou přírodu.

>>>Pokoj.č 2

<< Pokoj č. 2

Když jsem odešla z pokoje, zamířila jsem tedy do Lesa, četla jsem o tom že zde jsou lesy dva, jeden nepřiznivý, druhý krásný. Zašla jsem do lesa, byl od hotelu pár minut cesty, když jsem přistoupila, byla v něm tma...pochopitelně když jsem přišla tak pozdě, vzala jsem si sebou baterku z pokoje. Vešla jsem, rozsvítila baterku, a svítila si na cestu.. koukala jsem se kolem sebe, stejně jsem měla trochu obavy. Šla jsem dál, bylo tam spoustu různých stromů, a spoustu z nich mi splývalo dohromady v úplně něco jiného, zamnou byla tma že by nebylo vidět na krok. Najednou jsem se lekla, v tom jsem viděla přeskočit laň a jelena, kteří obývaly tento les..."Fuj! Málem mi vyskočilo srdce..." Řekla jsem, když jsem se lekla a pokračovala dál, viděla jsem plno různých stromů, keřů a slyšela spoustu zvuků. Když jsem přišla k málému potůčku, kde svítila malá lampa, sedla jsem si na kámen, a sledovala řeku, stále jsem se ale ohlížela kolem sebe...
Přesto to bylo pro mne velice uklidňující

Když mi recepční podala klíče, vzala jsem si je a poděkovala jí. Jistě, mockrát vám děkuji za pokoj, ještě si vytáhnu své peníze abych vám mohla zaplatit." Usmála jsem se a vytáhla z tašky své peníze, a podala jsem gáži za svůj pokoj recepční, počkala jsem až si je vezme, poděkovala jsem, a odešla jsem na svůj pokoj, kde jsem se přišla zabydlet.

>>>Pokoj.č 2

Když jsem stála u recepce, odpověděla jsem tedy s klidem recepční. "Víte, ještě to tu moc neznám, ale proč ne, vzala bych si dvojlůžkový pokoj, Prosím". Možná by mi nějaká společnost prospěla...Poprosila jsem recpeční o pokoj, a s usměvem jsem vyčkala na její odpověď.

Přišla jsem k hotelu, a podívala se nahoru."Ach, tak nádherná architektura, překrásný hotel." Řekla jsem tiše nahlas, a vešla to hotelové haly. Koukala jsem kolem sebe na krásnou vyzdobenou, hotelovou halu, a stále jsem obdivovala tu krásu. Náhle jsem se otočila, a uviděla recepci, přistoupila jsem tedy, a položila vedle sebe své věci. "Dobrý večer, mohla bych poprosit o volný pokoj, zda by to bylo možné? Musím uznat že váš hotel je překrásný, s nádhernou architekturou."Zeptala jsem se a lehce se usmála. Byla jsem nervozní, z toho že jsem něco řekla, a tak jsem šla čekat do hotelové haly, když jsem kolem sebe pozorovala ostatní.