Příspěvky uživatele

jasně:P

//Rúcima

Musela jsem přejít obrovský okruh, abych se dostala na své místo určení. Bohužel, musela jsem projít i kolem ruiny, místa, kde mě unesli a mučili. Svině prašivý, ušklíbla jsem se při pomyšlení na démony, kerberose, zajatou Ann a Nat a na tu agónii. Na tu radost, když ostatní upíři, vlkouši a lovci zvedli zadnice a přišli nás, polomrtvý, zachránit.
Po nekonečné půlhodince, kdy jsem se utápěla ve vlastních myšlenkách a vzpomínkách, jsem konečně spatřila známé území. Sedla jsem si k řece a zaklonila hlavu. Byla již tma, takže jsem se nemusela bát, že bych se spálila od sluníčka. Obyčejně bych přemáhala strach, ale po těch hrůzách, co jsem v Mortalu viděla, bylo tohle jako imaginární bubák pod postelí. Hledala jsem známé hvězdy, a skutečně - po chvíli jsem doopravdy našla souhvězdí Orion. Zasněným pohledem jsem ho sledovala, až nežco mě začala přemáhat únava a hlad. Bohužel, krevní sáček jsem s sebou neměla a postel v kapse také ne. Takže jsem vstala a snažila se trochu probudit - tancem. Stejně mi to moc nešlo, jelikož můj krk a rameno na tom byly hodně zle, takže jsem sebou po chvíli flákla na záda a nechávala se ukolébávát tmou a hvězdami.
Ležela jsem tak divně zkroucená, že by si kdokoliv mohl myslet, že jsem mrtvá, že mě tu jen tak někdo pohodil.

/omlouvam se za delku. Ale lezim na schodech a chytam wifinu, sme na chate..

Najednou zmizela i Sav. Zavrtěla jsem hlavou a obrátila se k portálu. Pomalu se zavíral a já nechtěla riskovat, že mě to vyhodí v nějaký prdeli světa, takže jsem si jen víc pevněji svázala rameno, jelikož krev z něj pořád tekla. Taktéž jsem si z trička utrhla kus látky a obmotala si jí kolem krku, který byl taky celkem v prdeli.
Neschopně jsem se otočila a snažila se najít východ z jeskyně.
Přemýšlela jsem kam dál. Nicholas je pravděpodobně pořád někde pryč i s Aubree, takže s upírama počítat nemůžu. Navíc jsem měla o Sav docela strach, ale srát sem se k nim nechtěla. Potřebovala jsem vyčistit hlavu, a právě proto jsem zamířila na místo, kam jsem stejně dávno chtěla jít. Údolí Orsi.

//orsi

Tiše jsem seděla vedle Ayleen, zahloubená do svých myšlenek. "Ayl?!" vykulila jsem oči, protože se přestala hýbat a i její dech zeslábl. Natáhla jsem se k ní, ale než jsem se stihla dotknout její krásné srsti, zmizela. Prostě byla najednou pryč.
"Ayleen?!" zařvala jsem a šátrala rukama po místě, kde před chvílí ležela. Pohotově jsem vyskočila na nohy, popadla Stellinu dýku, či co to je, a vyběhla jsem do vnitra jeskyně. Proběhla jsem až do nějaké místnosti, ze které přímo čišel chlad.
U stěny leželo vlčí tělo a vedle něho ještě jedno. Poznala jsem v ní Savannah.
"Sav?!" přiběhla jsem k ní a jemně jí přiložila ruku na tělo.

Všichni odešli zpět za Kruelou a já se zády opřela o stěnu skály. Kdyby nebyla Ayl zraněná a nebyla v podobě obrovského vlkodlaka, bylo by fajn se někam zašít. přemýšlela jsem v tichosti. Sem tam jsem si uvědomila, že mi na rtech hrají slůvka. Zahleděla jsem se na Ayleenino tělo a vzpomínala. Na to, jaké to bylo, než co jsem se stala upírkou. Jaké to bylo s Nat, to Ayleenino bolestivé bodnutí v očích, když zjistila že jsem upír.. bylo to těžký, to nepopírám. Také jsem věděla, že všichni budou stárnout. Rok od roku se budou stávat méně obratnými a pohodlnými. Ale ty budeš navždy krásná a mladá, jako si teď, Dray! bleskla mi hlavou Nicholasova slova. Pak Ayl otevřela oči a podívala se na mě.
"Klidně spi, Ayl.. bude to pro tebe asi teď nejlepší.." soucitně jsem se na ní usmála. Nepochopila jsem její gesto, ale napadlo mě to samé. Omluva. "Tak ty jsi vlkodlak.." usmála jsem se "přemýšlela jsem, jestli se ti mám omluvit.. ale vlastně není za co. Já jsem si vybrala, ty sis vybrala a přesto, že jsme každá z jiné rasy, můžeme se bavit dál. Víš, si jedna z mála lidí, které tu mám opravdu ráda. Nat, která se mě doslova zřekla hned poté, co zjistila že jsem upír. Pak Tay, se kterou jsem se nikdy moc nebavila, jen jsem se s ní párkrát pozdravila a pokecala. Nesmím zapomenout na Ang, se kterou jsem se seznámila na party v klanu, která mi řekla, že mě miluje, když byla totálně na mol. A pak ty.. mám tě z Mortalu nejradši.. Můžeš mi odpustit?" podívala jsem se jí do očí a doufala, že přikývne nebo alespoň mrkne. "Vzpomeň si na to, jaké to bylo u jezera Farve.. když si tě zavolalo božstvo.. jaké to bylo předtím, než ses dozvěděla o nadpřirozenu... než jsem se o něm dozvěděla já." dodala jsem tiše a zahleděla se někam do prázdna. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Pak jsem k Ayl natáhla ruku a jemně jí podrbala za uchem.

//Všiml ste si někdo, že tady nebyly žádný jiný příspěvky než ty naše v Rúcimě? O_o

"To bylo dobrý, Stello." přikývla jsem, když zasadila démonovi smrtící ránu. Klekla jsem si vedle ležící Ayleen se zkřiveným obličejem. Bylo mi na nic, vidět jí tam takhle bezvládně ležet. Podívala jsem se na Sav.
"Pomohlo by, kdyby se jí ten jed dostal pryč z těla?" Něco mě totiž napadlo. Pochybuji, že by si třeba Stella nebo Nat chtěly dát závod ve vysávání jedu z vlkodlačího těla. Navíc já jsem upír, a přesto, že se mi nechce vysávat kamarádku.. A pak se mě Sav zeptala na to, jestli tady zůstanu.. Viděla jsem její pátravý pohled, se kterým se pak zarazila na mě. Už jsem chtěla začít protestovat, proč zrovna já. Avšak poté jsem ucítila celkem silný čůrek krve na krku a bodavou bolest v rameni, a bylo jasno.
Na jednu stranu, fakt si myslí, že kdyby se tady objevil zas nějakej podobnej hajzl, jako byl tehle *vzpomněla si na démony*, zvládnu ho zabít? Vyloučeno. Na druhou stranu, jestli měli zabít Kruelu, vzít s sebou ty unesený a zachránit toho "mimozemšťana", jak ho nazvala Stella.. bylo jich potřeba co nejvíc.
"Jo, tak fajn. Když uslyším řev, budu se snažit přijít, ale pochybuju, že.. ani jsem nedořekla větu. Můj, mírně lehkomyslný pohled na probodnutý sval v rameni a krku od krve mluvil za vše..
Rozhlédla jsem se po skupince. Nechtěl by mi někdo doprdele říct, kde je zbytek upírů? Tak tohle máte u mě, potvory. Já tady riskuju život a vy si někde válíte šunky s tím jiným upírem. Necháte v klanu bordel jak na skládce a ani se nenamáháte to uklidit. seřvala jsem v mysli Nicholase a Aubree. Zhluboka jsem se nadechla a jemně pohladila Ayleen po hebké srsti. Doufala jsem, že se uzdraví.

Vzala jsem si od Stelly dýku. S lehkým přikývnutím jsem jí sevřela v ruce a otočila se k Savannah. Dostala jsem nápad.
"Sav, umím hodně rychle běhat, je šance, že nežco se stihne otočit, může mít zabodnutou dýku v zádech. Nevíš o nějakém slabém místě?" zeptala jsem se a obhlédla terén. Dost nehostinný, abych pravdu řekla. Tma, zima, zápach a dva hnusní démoni. Co víc si prát, ušklíbla jsem se. Díky mým zbystřeným smyslům jsem spatřila šmírující siluetu, ale démon pro mě byl větším nebezpečím, než nějakej prachsprostej chlap. Najednou se mi naskytla příležitost a já si všimla volné démonovy nohy.
Rozběhla jsem se a zabodla mu mezi pařáty dýku. Nebyla jsem si tím stoprocentně jistá, ale myslím, že jsem trefila šlachu. Tím pádem bych mu mohla omezit pohyb.
Rychle jsem se zase stáhla do ústraní a sledovala rozhořčeného démona.

Bohužel, démon mě nenávistně drapnul pod krkem. Jeho pařáty se mi zasekly do masa a zaryly se až pod kůži. Vyjekla jsem a nehtama ho chytila za nohy. Vyteklo mu trocha krve, ale nic moc. Pak mě pustil a já letěla směrem k Sav. Chtěla jsem se vyhnout, ale ve vzduchu se hýbe dost špatně. Přistála jsem přímo na ní. Snažila jsem se rychle zvednout, ale Sav mě předběhla a odsunula mě stranou.
Vstala jsem, avšak moc jsem napjala svaly a ucítila jsem lechtání. Chytila jsem se za krk a ucítila vlhko. Na dlani mi zůstala téměř černá krev.
Snažila jsem se ránu skrýt, avšak s celkem hlubokým šrámem na krku a propíchnutým svalem na ruce to šlo dost těžce. Sledovala jsem Saviiny výpady na démony, chtěla jsem jí pomoct, ale s holýma rukama to šlo dostřel těžce. Tak nemáš žádnou zbraň, jo? podívala jsem se na Stellu a její dýky.
"Stello, půjčíš mi jednu dýku? Nechci vás v tom nechávat s tímhle." ukázala jsem na démona a pomalu se přesunula ke Stelle. Pokud mi jí nepůjčí, nemám problém s tím, je jenom sledovat a nebojovat. Ale nechci pak poslouchat ty kecy že sem nic neudělala. naléhavě jsem se podívala na Stellu, se Sav šlo do tuhýho.

Tiše jsem postupovala dál a někdy se ohlédla na zbytek skupinky nebo se vystrašeně otočila na Sav nebo Stellu, když jsem uslyšela nějaký zvuk, který rozhodně nepatřil do obyčejných zvuků jeskyň. Najednou jsem uslyšela jakousi ránu. Vyděšeně jsem se otočila dozadu a uviděla nějakýho.. Vlastně ani nevim, co to bylo. Ovinulo se to kolem nějakého vlkodlaka, jehož jméno jsem neznala. Chtěla jsem se za ním vrhnout, i přesto, že jsem v ruce svírala pouze špičatý kámen. Jinak by mi to bylo k smíchu, ale teď.. To bylo až moc hardcore. Otočila jsem se a chtěla vyběhnout, ale skočil k nám i druhý démon. Musela jsem uznat, že taktiku maj dobrou, na to, jak slepičí mozečky musej asi mít. Rozdělit nás na co nejmenší skupinky a postupně pozabíjet. Kdybych byla démon, udělám to samý. Pak jsem uslyšela křupnutí. Otočila jsem se na vlkodlaka a uviděla, jak ho svírá ten humus. Vlkodlak taky nevypadal zrovna dobře.
Mezitím před nás skočil druhý démon. Přemýšlela jsem, kdo vypadal hůř.. Přikrčila jsem se a s tichým "no do prdele" čekala až něco podnikne. Chvíli na mě jen tak zíral, ale pak provedl výpad a zaryl mi do rameny drápy. Trefil se přesně do svalu. Zaskučela jsem a chytila se za bolavou ruku. Dlaň byla celá krvavá a v ráně mi tepalo. Chňapla jsem po tričku a zdravou rukou ho natrhla. Chvíli jsem a tím zápasila, ale pak se mi podařilo kousek odtrhnout. Obmotala jsem ho kolem rány a zajistila gumičkou, kterou nosim vždy na ruce. I když jsem s rukou v podstatě nemohla ani pohnout, zvedla jsem kámen a tiše šla za démonem. Vrazila jsem mu asi patnácti centimetrový kámen do zad, avšak nezdálo se, že by mu to nějak uškodilo. Proto jsem kámen vyndala a uhnula se jeho hlavě, kterou se po mě ohnal.
Sice mi mírně přejel zubem o záda, ale bylo to pouhé škrábnutí. "Zabav ho, Sav!" křikla jsem a vrhla se mu do krku. Onen kámen se mi nějakým způsobem podařilo zabodnout do démonova krku, avšak nebyla jsem si tak úplně jistá, jestli byla rána smrtelná nebo jestli jsem toho hajzla pouze rozzuřila.

// Sav, Stell, rozhodnutí o tom, jestli démon přežil, klidně nechám na vás, nebudu si hrát na dokonalou;)

//omg.
Nat ucítila pach démona a "vyčuchala", že je to démon s kyselinou. Řekla to Raulovi. Ang zmínila, že jí ten pach něco připomíná, ale neví co.
Nevim, co je na tom k nepochopení. -.-

//o.O tak toho sem si všimla až teď:D

// (y) asi tak.

"Stello, když po tobě hodím ještě gumový medvídky, budeš aspoň pro dnešek mlčet a nebudeš tady všem říkat, jak hrózně by si mě viděla mrtvou? Zapomínáš, že upíři jsou nesmrtelní." otočila jsem se na ní ještě před vchodem do jeskyně.
Po několika krocích jsem uslyšela zavrčení. Ale ne z jeskyně, z jejího východu. Zastavila jsem a klekla si na zem. Jelikož nikdo neměl zbraň na půjčení, musela jsem si vzít alespoň kámen. V té tmě jsem nahrabala jeden opravdu špičatý a dlouhý. Párkrát jsem ho trochu odřela o stěnu a hodila ho do vzduchu. Dvakrát se zatočilo a dopadlo mi přímo do dlaně.
Mezitím ke mně přišla Sav. "Je nějaký problém s tím, že jdu první?" zeptala jsem se "Podivej Sav, já nemám co ztratit. Larya si pravděpodobně leží někde pod drnem, Aubree jsem nikdy moc nemusela.. Jedinej, s kým sem se bavila, byla Nat a Ayleen. Nat se rozčílila, když zjistila že jsem upírka, Ayl z toho dneska taky nebyla moc nadšená.. Navíc jsme nesmrtelní.." usmála jsem se. Nemyslela jsem to nijak zle, prostě jsem potřebovala říct, jak to cítím já. Pak jsem jí ukázala kámen a posměšně se zeptala : "Myslíš, že tím půjde někoho zabít?". Ušklíbla jsem se a zahleděla se do otvoru jeskyně, kde jsem slyšela kroky ostatních.

//doupě
Šla jsem jako jedna z posledních. V klidu jsem došla za ostatními a zastavila se v kroužku. Zhluboka jsem se nadechla. Do plic se mi dostal odporný pach a já málem hodila šavli. Nebudeš tady blít krev, zlato. zakřičela jsem na sebe a diky tomu nehodila grcku. Stejně jsem neměla co zvracet, nejedla jsem už pěknou řádku dnů. Až pak mi došlo, jak jsem vlastně unavená. Chytila jsem se za hlavu a rozhlédla se okolo.
"Takže, pokud proti tomu nic nemáte," pohlédla jsem na Ang a Nat "a holky nemají potřebu se sežrat," rozhlédla jsem se opět po všech "já bych se vydala dovnitř. Pokud máte někdo drobečky, můžete si zahrát na Jeníčka." ušklíbla jsem se a doufala, že už je konečně zachráníme a já si dám hoooorkou koupel, žrádlo a postel.
"Kdyby na to došlo, máte někdo na půjčení zbraň? Rukama se bojuje těžko.." omluvně jsem se usmála a zadoufala alespoň v malej nožík.
Z toho smradu mi bylo fakt na blití, takže jsem procedila "je tam snad vařej zaživa" a přemístila se k Ayleen.
"Ayl, musíme si promluvit.. Až to tady skončí.." nedokončila jsem ani větu a smutně se na ní usmála.
Asi tři minuty jsem stála vedle ní, pak mě ale to čekání přestalo bavit a přemístila jsem se ke vchodu do jeskyně.
"Jdem?" zeptala jsem se a s těmito slovy zalezla dovnitř.

Usmála jsem se na Sav - ona koneckonců byla nejsympatičtější vůdce - a zamířila do koupelny podle jejich pokynů. Postavila jsem se před zrcadlo a zhrozila se. Přede mnou stála vyhublá, rozcuchaná dívka s rozmazanou řasenkou. No proboha.. zavrtěla jsem hlavou a nejdřív jsem si do umyvadla napustila trochu vlahé vody. Opláchla jsem si celý obličej a smyla černé kruhy pod očima. Nezakrylo to však ty kruhy z nevyspalosti. To je taky pravda, kdy sem vlastně naposled spala? Pár dní už to bude.. Najednou jsem pocítila první náznaky únavy. To si taky Kruela nemohla vymyslet lepší čas pro zajetí těch.. lidí?. Počasí venku na mé náladě také nepřidávalo. Až přijedu domů, dám si pořádnou pizzu. Někde jsem tam sebrala hřeben a rozčesala si dlouhé, červené vlasy. Nakonec jsem je z hřebenu vybrala, v tomhle ohledu sem za sebou bordel dělat nechtěla. Protáhla jsem se a odešla z koupelny. Když jsem sešla dolů, hádka Ang a Nat byla v plném proudu. Kecla jsem si na zem, neobtěžovala jsem se vytáhnout své zubožené tělo na pohovku. Sedla jsem si do tureckého sedu a poslouchala ty dvě.
"Tak to jsem o moc nepřišla." procedila jsem suše skrz zuby.
Když se začali zvedat ostatní, vyhoupla jsem se nahoru i já. Následovala jsem Sav a Ayl, ty pro mně teď byly to nejdůležitější.

/Jeskyně Rúcima