Příspěvky uživatele

Přicházel čas na to, aby Kimberly poznal pravdu. Přišel čas, aby se i on zařadil do řad vlkodlaků.
Na zem přicházelo Božstvo, nemohl ho vidět nikdo jiný, než ten kdo ho vidět má. Tentokrát ho viděl pouze Kimberly. Ale nemohl rozeznat kdo nebo, co to vůbec je. Záře okolo Božstva byla na jeho oči až moc silná a do obličeje mu neviděl. Viděl pouze postavu, obklopující silná záře.
Laskavým hlasem k ní promluvila. " Je čas, je čas jít do doupěte a vyhledat Alfu. Až jí najdeš, poví ti, co bude s tebou dál. Řekne ti vše, co budeš potřebovat. Tak tu dál neotálej a jdi do doupěte." Dál už mu Božstvo nic neřeklo. Vypařilo se stejně rychle jako se zjevilo.

I pro toho chuje Ryana přišel čas a i jemu se dnes Božstvo zjevilo, aby mi řeklo, že přišel jeho čas.
Přišla nejprve ta záře, která vždy Božstvo doprovází. Pomalu šlo přímo k Ryanovi a kus od něj se zastavilo. Nebylo ani poznat, co je božstvo zač, přes tu zíři. Jen Hlas Božstva byl slyšet. " Přišel tvůj čas, abys poznal pravdu. Jdi do Institut a vyhledej Nejvyšší. Ta ti všechno další řekne."
Jako kdyby měl v hlavě mapu a již věděl kam jít, i věděl, že všeho musí nechat a prostě jít. Teď už neměl na výběr.

// Chuji, táhni tam, já si tě vychutnám. Upeču tě a sežeru tě =D V Institutu hostina, všichni jste zvaný na pečínku, co přijde!

Přicházel čas na to, aby Ayleen poznala pravdu. Přišel čas, aby se i ona zařadila do řad vlkodlaků.
Na zem přicházelo Božstvo, nemohl ho vidět nikdo jiný, než ten kdo ho vidět má. Tentokrát ho viděla pouze Ayleen. Ale nemohla rozeznat kdo nebo, co to vůbec je. Záře okolo Božstva byla na její oči až moc silná a do obličeje mu neviděla. Viděla pouze postavu obklopující silná záře.
Laskavým hlasem k ní promluvila. " Je čas, je čas jít do doupěte a vyhledat Alfu. Až jí najdeš, poví ti, co bude s tebou dál. Řekne ti vše, co budeš potřebovat. Tak tu dál neotálej a jdi do doupěte." Dál už jí Božstvo nic neřeklo. Vypařilo se stejně rychle jako se zjevilo.

Jeden ze soudců rozčílením rozhodil ruce. "Kdo si myslíš že jsi, aby jsi zde kladla otázky!" Okřikl ji a rukami bouchl do honosného stolu, u kterého seděl. Zatím co se jej jeden snažil mlasknutím uklidnit promluvil jiný. "Situace, která nastala jsme si zcela vědomi. I přesto se ovšem nedá přihlížet k tomu. Že lovec používá neoprávněně magii. Připomněl a přenechal slovo tak prostřednímu soudci, která třikrát klepl kladívkem a mohutným hlasem pronesl verdikt. "Za spořádání soudu zaplatíš 5 zlatých mincí. Dále dostáváš varování, podruhé nebude odpuštěno a trest bude přísný. Jinak je ti stanoven zákaz používání jakékoliv magie, či zbraní po dobu 14 dnů. Je ti to jasné?" Otázal se, i když odpověď neočekával. Bylo zřejmé, že slova musí uposlechnout. Pokynul rukou a po jejím boku se objevili dva muži v kápích. Vyprovodí tě. Dodal naposled, všichni se zvedli a pomalu začali odcházet. Spolu s nimi vyprovodili oni dva pověření Natali z hradu ven.

Hrad měl stále své tiché a temné kouzlo. A zrovna v soudní síni již očekávali, kdy se dostaví provinilí za svůj čin. Samotní Tři, jenž celému procesu byli soudci, následně přísedící a poté svolaní léčitelé sledovali záři nad oltářem, která položila tělo Natali na kamenný předem připravený oltář. Léčitelé neváhali a chopili se své práce. Tělo poskládali tak, jak správně mělo být. Přikryli jej černou plachtou a utvořili kruh. Každý z léčitelů sepjal ruce, mírně se poklonil a tichými šeptajícími slovy, které plynuli od každého ve stejnou chvíli vzniklo harmonické zaříkávadlo. To trvalo po dobu pár minut. Když poté plachtou tělo Natali odkryli, bylo zcela v pořádku do jediného chloupku. V rychlém, ale tichém počínání ji sundali z oltáře, posadili na židli a vyčkali na její brzké probuzení. Když nabila vědomí, jeden ze Tří se ozval. "Natali Sixt, lovče stínů. Během tvého únosu jsi použila magii bez sebemenšího oprávnění, magii která ti nebyla svěřena nebo povolena užívat a převedla svůj stav do vegetativního. Za použití magie, jenž ti nenáleží budeš potrestána." Hned vedle něj se ozval druhý hlas. "Jeli potřeba se obhájit slovy, nuže, ovšem svá slova vol rozumně." S klepnutím svého kladívka se ovšem ozval třetí, který si tak získal pozornost. "Trestu ovšem neujdeš!" Upozornil ji zahořklým hlasem třetí ze Tří. Tak dali prostor pro vyjádření se od Natali.

Hned poté, co Stella přinesla tělo Natali do institutu se zjevilo výrazné již známé světlo, které nedovolilo spatřit nic víc než pouhou siluetu. Z toho chomáčku světla se ovšem natáhli ruce, které směřovali k Natali a její ubohé tělo popadlo. Nikdo si ani nedokázal představit, co se právě teď bude dít. Levitující tělo podepřené ze zpod pouhýma dvěma rukama Božstva zmizelo ve světle a to pomalu začalo mizet. Aby ovšem dalo Stelle, nejvyšší vysvětlení proč ji bere druha zanechalo ji zprávu v hlavě. "Beru tvoji bojovnici, abych ji doručila k soudu Tří, jenž ji předvolali. Aby vynesli rozsudek." S těmito slovy záře zmizela zcela i s tělem Natali a v tmě zdejší noci ozářené pouze Lunou se rozhostilo ticho.

Konečně mohli ucítit úlevu. To nejhorší bylo za nimi. Díky pohledu na mrtvého kerberose, jenž právě klesl k zemi se chodby nemohli zdát tolik strašné, neboť stále měli čas. Čas utéct z této zříceniny. Jediné co jim zbývalo bylo pobrat raněné a odejít zpět před zříceninu, kde budou již ve větším bezpečí. Jenže to jim božstvo ani sdělovat nemuselo, tuhle potřebu měl určitě skoro každý zakořeněnou někde hluboko v mysli. Odejít od této zříceniny a vrátit se do svého nového života, který měli a žít jej spokojeně. Stella a Nickolas popadli Natali v neznámém stavu a to právě oni ji vyvedli na světlo světa z této zříceniny. Mezitím co Taynis nesla Dray, Savannah Angeliku a obě vlčice pomáhali podpírat zraněnou vlčici Ann. Hned jakmile najdou světlo slunce se mohli všichni rozejít a uzdravit své druhy.

Hned poté co padl první kerberos se činila i druhá skupina, kde Stella následně ve chvíli, kdy nedával pozor proklála jeho srdce ostřím. Tak tedy již i nyní druhá skupinka vyrazila k poslednímu místu, kde se nacházela poslední unesená. Dokonce i Aubree se o své dva démony nějakým způsobem postarala a také si při tom odnesla nějaké řezné rány a otlučeniny.
Všichni tedy stáli ve vězení, kde ležela nehybná Natali a hlídal ji obrovitý kerberos, Angelika se do boje již pustila, jenže sama neměla naději, ovšem pro její štěstí již dorazily všichni členové záchranné skupiny spolu i s ostatními. Teď zbýval pouze poslední boj, následný útěk z hradu a ošetření svých ran.
Proto jim božstvo znovu bez toho, aby se zhmotnilo zašeptalo do hlav. "Hodně štěstí přátelé, neotálejte. Rychle a pak utečte do bezpečí svých úkrytů!" Vyzvalo všechny a následně znovu utichlo. Byly to poslední slova co od božstva zde uslyší, docílili konce, nyní už před nimi mnoho nezbývalo, jak rychle vše dokonají, to ovšem záleží na nich.

// berte to tak, že jsme již všichni u posledního kerberose, hned napíši příspěvek za sebe, pomohu a pak se pomalu rozebereme, více si domluvte se svými nadřízenými rasy :)

Kerberosové nebyli snadným terčem, obě skupiny měli s nimi co dělat. Na jedné straně bojovala Stella se Savannah a na druhé Taynis, Angelika a Nicholas. Kerberos nehodlal přijmout tuto porážku, není pekelným psem pro nic za nic a nechtěl dovolit obyčejnému vlkodlakovi, aby jej přemohl. Se zlostí prudce škubl hlavou dozadu, vymanil si tak prostor a následně se zahryzl do packy Taynis, to následně zneužil a strhl ze sebe vlčici. Oba nyní převalení na bok leželi vedle sebe, a než by Taynis stačila zareagovat kerberos ji již svýma mohutnýma nohama odkopl ke zdi. Mezitím Nick, který také doběhl do této místnosti a hodlal se přiložit své ruce k dílu, neboť již chtěl z této zříceniny pryč využil té chvíle a skočil po kerberosovi. Zabodl do hrudi kerberose svůj meč, jenže minul a místo toho probodl jeho plíce, neboť se v tu chvíli přetočil. Shodil tak Nicholase ze sebe a kerberos s rychlostí skočil na něj. Věděl, že nemá již mnoho času, jeho plíce se začala plnit krví, přestávala fungovat a kerberos se tak dusil, jenže stále mohl stihnout vzít sebou ještě jeden život. Nicholas ovšem stihl zareagovat, vyzvedl meč namířený na srdce kerberose a podepřel jej, aby zajel hluboko. Když se neohrabaný a zoufalý kerberos nabodl na meč, mohl Nicholas vidět na v jeho prostředním páru očí zoufalost, ovšem více se musel starat o zuby, jenž mu zůstaly zakousnuté v paži. Svou silou rozevřel tlamu mrtvého kerberose a vyprostil tak svoji ruku, poté se z pod něj vysunul a naznačil jeho doprovodu, ať pomohou Dray. Vzhledem k tomu, že nevěděli jak na tom je, bylo dobré, aby ji nesl vlkodlak na svých zádech. "Vem jí na záda, Tay." Sdělil proto vlčici po jeho boku a pomohl ji. Nyní již zbývalo jít k poslední dívce ze tří, kde se měli všichni sejít, aby společně utekli. Museli spěchat, další démoni mohli přijít kdykoliv.

Démoni padali k zemi a umírali jeden po druhém, nepřátelé proti kterým šli podcenily a nečekali od nich takový výpad, jenže žádnou posilu si nepřivolali a tak měli nyní skupiny volnou cestu k uneseným a vysvobodit je tak od poslední překážky, která jim bránila v rychlém útěku z této zříceniny pryč. A tím byli kerberosové.
Ti tiše vrčeli na svých místech u těl unesených a spolu s dopadem jejich slin byli jedinými zvuky v místnostech. V tom se v hlavách zachránců rozezněl hlas božstva. "Spěchejte, spěchejte hned, jakmile své démony zabijete! Zachraňte své přátelé od bestií a utečte co nejrychleji můžete." Naváděl je hlas jako další instrukce, nic dalšího poté slyšet nemohli, jejich cíl byl nyní jednoduchý. Společnými silami zasáhnout srdce každého kerberose a dívky odnést ze zříceniny.

Mezitím co Kerberos táhl pryč Dray od dosahu skupiny schytal kopanec. Když ji poté zcela v jiné, opuštěné a ukryté místnosti zavalil, povšiml si zbytečného odporu svého zajatce. Podrážděně na ni zavrčel, měl za úkol ji pouze držet, ovšem její odpor byl pro něj nepříjemnou obtížností a zdálo se, že si odnesená neuvědomuje vážnost svých zranění. Pokud se nadále bude snažit bojovat o svoji svobodu, hrozilo ji, že ji žebro propíchne její vitální orgán plíce. To kerberose ovšem nijak nezajímalo. Ohnal se po její ruce s nožem a pevným stiskem její ruku uzemnil a tiskl ji. Dokud se mu nepodařilo packou nůž z její ruky vyškrábnout a odkopnout pryč. Poté jen zajišťoval svoji váhou, aby se nesnažila zvednout a neudělala něco hloupého a svými obrovskými páry očí sledoval vstup do místnosti a čekal tak zdali skupina se v celém počtu dostane i k této místnosti, pro toto bezvládné tělo, které ve svém stavu nemělo být schopné pohybu.

Tiché a zrádné chodby zříceniny vypadaly, že jsou zcela bez života. Ovšem vše bylo zcela jinak. Aniž by si to návštěvnici uvědomili, byli již dávno pronásledováni démony, kteří vyčkávali na pravou chvíli, v které je překvapí svým útokem. Tak plynuly minuty a zacházeli hlouběji do chodeb zdejšího bludiště.
Skupina složená z Nicholase, Angeliky a Taynis objevili místnost, ve které byla držena Dray a byli schopni čelit pro svůj únik, ovšem nečekali, že jim plány překoná dravé zavytí kerberose, které se ozvalo z temna chodby. Zběsilou rychlostí vběhl do skupinky, všechny odhodil svým mohutným tělem na stěnu a běžel pro svůj cíl. Jedna z hlav okamžitě silně zanořila zuby do nohy Dray a bez milostí se rozeběhl opět pryč z místnosti. Jeho jediným cílem bylo Dray znovu ukrýt, aby ji nedostali a hlídat ji.
Jelikož byl útok neočekávaný, nemohla skupina pro její záchranu nic udělat a Dray, která byla po vláčení otlučená a zraněná neměla proti kerberosovi žádnou šanci. Tak byla ukryta hlouběji v chodbách v jiné místnosti zavalena váhou kerberose, který ji hlídal.
Na tříčlennou skupinku se hned potom vyřítili další démoni. Byla to skupinka o šesti démonech, z nichž někteří byli silní a jiní také nováčky a v očích se jim nezračilo žádné slitování. Své subjekty měli, co nepotřebovali, mohli zničit a tak provedli výpad.
Na jiné straně, kde stála Stella a Savannah a rozmýšleli se, kterou stranou se vydat se oboje dveře otevřeli, a se sebevědomým úsměvem se na ně dívaly. Celkově jich bylo pouze čtyři. Byly obklíčené, démoni zastoupili, jak chodbu z které přišly, tak i oboje dveře. Se sprostými slovy podnikly útok.
A poslední člen, jenž přišel do zříceniny sám Aubree byla zcela neslyšitelně obklopena jinýma dvěma démony. Tasily své zbraně a s krutostí v očích se na ni vrhly.
Nehodlali šetřit nikoho, i pro ostřílence a nováčky to bude tuhý boj. Mezitím každý z unesených, jak Natali, tak Dray a Ann byli na svých místech hlídáni každý svým kerberosem. Kdyby démoni selhali, kerberosové byli poslední překážkou v jejich osvobození.

// prosím o rychlé reakce, ať je to do konce týdne dohrané, kdo nereaguje nečekám ...
A dodatek, nečekejte jeden na druhého, když je možnost, reagujte hned.

Dray přikována doslova ke stolu ztrácela čím dál víc krve, což nedělalo dobře jejímu tělu. Po dlouhé době přišel jeden z démonů s nožem v ruce. Úsměv na tváři mu nechyběl. " Tak co maličká? Co krásného nám řekneš o vašem druhu?" Přistoupil k ní blíže. " Zahrajeme si takovou hru, ty mi budeš říkat vše, co víš a já ti nic neudělám. Pokud budeš lhát, tak přijdeš vždy o jeden prst." Přiložil nůž k jejímu malíčku...
Dray měla na výběr, říct mu to, co chce a možná jí pustí. Mohla i lhát a věřit, že jí to spolkne a nebo třeba i mlčet - jenže, to se mu asi nebude líbit a ona tak přijde o prst.

Kerberové se mezitím velmi bavily na vězních. Bílý neustále všemožně drtil vlčici a černý? Ten křupal nohy Natali. Proč ne taky. Aspoň měli nějakou zábavul.

Rozevřeli se dveře a k vězňům přistoupil démon zahalený v černém hábitu a s kápí na hlavě. Nebylo mi tak vidět do tváře. Koukal pouze na bílého Kerbera a jako kdyby se snad myšlenkama domlouvali.
Kerberos vytrhnul řetězy ze zdi na kterých byla uvázaná Ann. Bezmyšlenkově je svíral v tlamě a Ann tak v řetězech táhnul za sebou. Odvedli jí do černočerné malé místnosti, kde jí zavřeli. Zatím jí nic neudělali, ale kdo ví.

Na Natali stále řádil černý kerberos, kterému nebyl dán žádný pokyn a tak si s ní mohl dělat, co bude chtít. Nohy jí už křupnul a tak jí packama drápal po celém těle. Měl upřímnou radost s toho, když z ní tekla krev. Hodně krve a z různých míst.
Jak dlouho však ještě vydrží?

Skupina, jenž se sešla na hřbitově konečně šla správnou cestou. Vydali se do Ruiny. Nevědíc jaké nebezpečí je zde vůbec čeká.
Musejí si pospíšit, již není moc času a kdo ví, jak dlouho ještě Natali, Dray a Ann vydrží.
Teď již záleží na nich, jak rychle budou postupovat a kam jako první se v Ruině vydají.

Hluk z chodeb se táhnul až k nim. Byl slyšet křik i pláč. Bylo jasné, že oni nejsou jediný, koho zde vězní. Jen otázka stále zůstává, k čemu jsou zde i oni?
Pekelní psy se rozestoupili a dovnitř vrhlo 5 démonů s řetězy. "Ty!" Ukázal jeden z nich na Dray. " Půjdeš s náma." Spoutali jí na své řetězy, aby jim nepláchla, až jí odpoutají z těch okovů, co byli ve zdi.
Silně řetězy utáhli a i jeden jí obtáhli okolo krku, co kdyby náhodou.
Jeden se ještě zastavil mezi dveřmi. Koukl na pekelné psy. " Zpříjemněte jim zde pobyt." A s úsměvem odcházel.

Bílý toho hned využil a přiskočil na nebohou vlčici. Mohutnou tlapou ji přišlápnu. Snad i pár kostí mohlo zapraskat nebo byl slyšet jen podobný zvuk prasknutí kosti? Sliny jí stékali do kožichu a v očích se mu odráželo samotné zlo a touha jí zabít. Tři mohutné hlavy na ni hleděli, jako na bezvýznamného tvora, který snad už ani právo žít nemá...

Ani černý nezůstal v pozadí, přiskočil k Natali. Ihned a bez váhání jí udeřil tlamou do obličeje. Na obličeji jí zůstali stopy po drápech a krev se jí hrnula. Poté jí silně šlápnul na nohy. Všechny hlavy se jí koukali do obličeje, jako kdyby chtěli vidět, jak trpí a ještě trpět bude...

Byl snad tohle pouhý začátek utrpení, které je zde čekalo?

Dray táhli tmavou chodbou do místnosti, kde byl přístroj ještě snad ze středověku. Byla to lavice na natahování, aspoň asi pro dřívější účeli tak fungovala.
Hodili na ní Dray a pevně jí řetězy k tomu přivázali. Jeden z démonů k ní s úsměvem přišel. " Budeme chtít slyšet o vašem druhu vše, dáme ti však čas na rozmyšlenou." Poté odstoupil a přešel k malému pultíku, kde vzal velké kladivo a obrovské hřebíky. První z nich zatloukl do její levé dlaně, pak přešel na druhou stranu a další jí vrazil do pravé dlaně.
Ani nohy nevynechal a i do každé nohy zatloukl jeden hřebík. Moc dobře věděl, že se umí upíři hojit sami a tak mu bylo jedno, kolik bolesti jí způsobí.
Poté mlčky odešel, dal jí tím čas na rozmyšlenou, co mu řekne o upírech.
Mohutné dveře byli zavřené a Dray tu zůstala sama, jen se svou bolestní. Mohla se snad jen modlit, aby jí přišli brzo zachránit.

Všichni již byli zde a tak mohlo začít konečně Božstvo vysvětlovat, co se přihodilo a proč sem byli přivoláni.
Všechny si do jednoho prohlédlo a pak začalo mluvit. " Vaši přáteli, tedy Dray, Natali a Ann byli zajati démony. Proto jsem vás svolala, abych vám to řekla.
Nevím, co s nimi mají v úmyslu, ale určitě to nebude nic pěkného. Proto není času nazbyt a měli byste se je vydat hledat. Pomoci jim, než bude pozdě."
Naposledy si všechny opět prohlédlo."Hledejte tam, kde žili kdysi naši předci." Dalo jim pouze jednu malou nápovědu, kterou museli rozluštit a vydat se tak správným směrem.
Pochvilce na to se Božstvo vytratilo.

// Je jasné, že vy jako hráči víte, kde jsou, ale vaše postavy to neví, tak ne, že hnedka napíšete " Jo jdeme do Ruiny, protože jsou tam."