Příspěvky uživatele

// Omlouvám se za pravopisné chyby, jsem na tabletu, až se dostanu k PC, opravím to.

,,I tak by se to dalo říct, ale hlavně neříkej, že ty ne!"varovně jsem zvedla prst, kdyby mi snad chtěla lhát. ,,A ráno budu mít takovýho kocoura, že uškrtím leda tak sebe. A toho, kdo se mě snad bude chtít odloučit od paralenů." prohlásila jsem a rozhlédla se po pokoji.
Z venku možná klan vypadal rozborceně, ale zevnitř to bylo dost luxusní sídlo. Asi jako Institut, ale mnohem, mnohem modernější. V rozích byly obrovské repráky, ze kterých se linula taneční hudba, která mě až ohlušovala. Schválně, jak dlouho vydržím tančit, napadlo mě.
Pak začala Dray nahánět někoho, koho by mohla zakousnout, a já se bez protestů přidala. Prakticky by to možná ani jinak nešlo, jelikož jsem pochybovala, že bych vydržela dlouho stát samotná. Když mi ovšem nabídla taky, nepatrně jsem zavrtěla hlavou. ,,Na sračky sice jsem, ale kdyby každej člověk, kterej se zlije, pít krev, tak už by po tomhle světě chodili snad jenom upíři, no ne?"
Nakonec si jeden sáček vybrala, sice jsem nepochopila, podle čeho, ale já to pít nebudu, no ne? ,,Mám ti to jít strčit do mikrovlnky?" zeptala jsem se a rukou ukázala někam směrem k sáčku v její ruce.
Chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, že je tu ještě jedna holka. Tu si pamatuji. Bylo zjevné, že se pokoušela o něco jako tanec, v praxi vypadala, jako by zametala, jenom bez toho smetáku. Nakonec si nás všimla taky a jistým krokem k nám zamířila. Ha, tak ta asi upito nemá. To se bude muset napravit. Když mi řekla svoje jméno, lehce jsem nakrčila nos. Aubree? Co je to sakra za jméno? Přes všechno jsem se rozhodla, že se pokusím být alespoň trochu milá. ,,Já se jmenuji Angelika, jinak mi normálně říkej Ang. A jsem Lovec, ale to už tady asi vědí všichni, no ne? Nechápu, proč jsem se jako jedna z nich musela narodit. Jsou strašně upjatí, Stella se na mě stejně pořád dívá skrz prsty a Nat si o mě pořád myslí, že jsem jenom malý a blbý dítě." Znechuceně jsem se ušklíbla. Nehodlala jsem se myšlenkami na ně otravovat i teď.
Místo toho jsem chytila Dray kolem pasu a táhla ji doprostřed místnosti. ,,Trochu to tady rozjedeme, no ne?" prohlásila jsem a začala tancovat.

,,Jsme! A dneska to tu rozbalíme!!" zakřičela jsem tak, že mě dozajista museli slyšet všichni sousedé v okruhu dvou kilometrů, a postavila jsem si na hlavu svou flašku jakožto korunu. Měla jsem co dělat, aby mi nespadla , als byla to korunka hodná mé žasnosti.
Když vytáhla telefon, nebyla jsem si jistá, jestli nás jds natáčet či co, ale ona zapnula diktafon a začala do něj říkat, že mě taky hrozně miluje. ,Jo, taky tě moc a moc miluju! Kašlu na to, co všichni říkaj, my patříme k sobě!" zakřičela jeem do něj. Vážně jsem to řekla? Divila jsem se, ale nevadilo mi to. Opravdu to bylo, jako bych našla někoho, kdo je stejný jako já.
Když začala nahrávat i svou ruskou verzi, už jsem se neudrzela a doslova jsem se začala svíjet smíchy na zemi. Punčocháče byly četnými pády již roztrhané a mé "tričko", či co to bylo, už visslo jenom na jednom z ramínek.
Překvapilo mě, že tak otevřeně mluvila o svém upírství, ale vůbec mi to nevadilo. Aspoň nebyla takový pokrytec, aby si to nepřiznala.
Pak se nějak ze vzduchu zhmotnil Nick a ptal se, jestki se Dray přidala k lovcům. ,,Ne-e, já se přišla přidat k vám, víš? Sněma byla stráášnáá nuda." rozpřáhla jsem ruce, abych mu ukázala, jaj moc velká je tam nuda, a omylem jsem přitom praštila Dray. S křikem jsem se omlouvala a obejmula jí, jako že jsem to tak nemyslela.
,,Na zdraví!" napila jsem se ze své whisky a usmála se na ně. Nicka jsem nějak zvlášť nemusela, ale byl strašně hodný a pozval nás na party. Dray jsem se nechala vytáhnout na nohy a následovala jsem jí dovnitř.

<<< Klub Bueno

Mám dojem, že tohle byla ta nejlepší cesta, kterou jsem kdy šla. Nechtěla jsem zaostat za Dray, která si alkoholu na cestu vzala požehnaně, a tak jsem ještě na poslední chvíli zakřičela na barmana, aby mi podal tu whisky, kterou jsem si celou dobu chtěla dát. Takto vybaveny jsme vylezly z klubu, podpírajíc se navzájem a smějící se.. už ani nevím čemu.
Neměla jsem tušení, kudy jdeme, ale Dray vypadala, že to tady zná docela dobře, a tak jsem se jí nechala vést. Nebylo to poprvé, co jsem děkovala bohům, že mám kozačky a ne lodičky, jelikož cesta, která vedla kolem aquaparku, se svažovala dolů a vedla kolem hezkých, ale ne moc častých domů, a štěrkové cestě.
,,Myslíš, že dorazí někdo z těch lidí z baru?" zeptala jsem se jí a napila jsem se ze své flašky whisky. Moje krátká ztráta pozornosti ovšem způsobila, že jsem ztratila rovnováhu, a kdybych nebyla zavěšená do Dray, určitě bych spadla. Vůbec to nebylo k smíchu, ale smích mi vytryskl z mých rtů tak přirozeně, jako bych se bavila se svou nejlepší kamarádkou a ne tvorem, kterého bych měla případně zabíjet. Nechápu, co proti nim Lovci mají, když nezabíjí.
,,Jsou to pokryteční bastardi, víš to?" prohlásila jsem, když jsem opět získala ztracenou rovnováhu a opět jsme se vydaly na cestu. ,,Je mi to jedno, že se máme nesnášet. Já tě strašně miluju, víš to?" prohlásila jsem a usmála se na ni. No, alkohol nealkohol, Dray byl nejlepší člověk, kterýho jsem tady potkala.
Pak mi nabídla svojí vodku, a když jsem natáhla ruku, abych si ji vzala, najednou jsem zjistila, že se válíme po zemi. Nemohla jsem si pomoct a smála jsem se, prakticky jsem se svíjela smíchem na zemi. ,,Mi nepovídej, doufám, že v tom vašem pařmenském doupěti máte paraleny." Nakonec se mi nějak podařilo vyškrábat na nohy a pomohla jsem i Dray.
Nakonec jsme zastavily u něčeho, co vypadalo zaostale, ale bylo to obrovské. Tak to bude párty. Dray otevřela branku a obě jsme proklouzly dovnitř. Ty pozemky byly také docela rozlehlé, asi jako ty Institutu. Ale pozemky mě teď nezajímaly, cílevědomě jsem se vydala rovnou ke schodům rozlehlého baráku. Moje upírská "láska" se mi pokusila usnadnit to, si sednout, ale nakonec jsme stejně skončily obě na jejím klíně. Jako snad potisícé toho dne jsem chytila záchvat smíchu, ale pak se mi podařilo odsunout se natolik, abychom seděly vedle sebe.
,,A ty tady bydlíš sama s Nickem?" zeptala jsem se, ale pak mě napadlo ještě něco jiného. ,,A s tou další upírkou, co byla v parku?" Chtěla jsem se o ní něco dozvědět, přišla mi strašně podobná mě samotné.
Alespoň co se týče zábavy.

Dray se vydala zpět za tím svým, otočila jsem se zpátky na toho svého. Chvíli jsem uvažovala nad tím, co s ním. Mám ho vzít sebou? Nakonec jsem se rozhodla pozitivně, ale nehodlala jsem na něj čekat. Byla jsem podivně natěšená na to, co jsem hodlala udělat. Drayiny slova jako by mi nalily novou krev do žil, a najednou jsem si připadala více opilá než předtím. Měla ovšem pravdu - sama jsem nebyla schopná dostat se do klanu, a tak jsem potřebovala její pomoc. Ovšem, ona potřebovala i mojí.
,,Takže, můj rytíťi beze jména, " prohlásila jsem směrem ke svému společníkovi a postavila se. Mé nohy byly až podivné jisté na to, kolik jsem toho měla v sobě, ale možná jsem přece jenom měla pravdu - metabolismus Lovců asi bude rychlejší, než běžného člověka. Velice ti děkuji za svou společnost a doufám, že se ještě někdy setkáme, na vhodnějším místě. Vlastně na to spoléhám. " A pak, v náhlé touze udělat něco, co bych neměla, jsem ho chytla zezadu za krk a vášnivě ho políbila. Odtrhla jsem se od něho až za několik vteřin, poté jsem mu zamávala a odklopýtala přes parket směrem k Dray.
,,Tak jdeme, zlato?" zacvrlikala jsem a zavěsila se do ní.

Natalin mobil zapípal a na display se objevila esemeska od Ang: Párty. Klan. Dneska. Přiveďte si i kluky a pozvěte všechny. Sejdeme se tam.

Než jsem se dočkala odpovědí od svého "parťáka na pití", sálem se rozněl Drayin hlas a já jsem měla co dělat, abych neupustila svoje pití. Večírek? Cože? V klanu? Ale tam lidi nemůžou, ne? Vždyť je tam někdo vypije! Tomu bych měla zabránit, ne? Ale jestli ne, Stella mě zabije!
Než jsem se stačila vzpamatovat, Dray seskočila z pódia dolů a hnala si to ke mě. Sklenku jsem levou rukou sevřela tak, až mi zbělaly klouby, a pravou jsem sjela po své noze až do kozačky, kde jsem rukou sevřela větší z dýk. Jestli si na mě něco zkusí, sejmu jí.
To, co mi řekla, jsem rozhodně nečekala. Zůstala jsem chvíli sedět s otevřenou pusou, myslím, že bych i bývala spadla ze stoličky, ale na poslední chvíli jsem se chytila svého společníka kolem pasu. Doufala jsem, že mu to nevadilo.
,,Tak trochu." ušklíbla jsem se, ale moje ostražitost povolila a já pustila dýku z ruky a nenápadně ji dostala na její původní místo. ,,Party? V klanu? Je to to, co si myslím, že to je?" zeptala jsem se podezřívavým tónem.
Všechno ve mě křičelo, že bych měla vzít dýku, zabodnout ji jí do srdce a všem vysvětlila, že nemají nikam chodit, protože přece nemůžu dovolit lidem, aby šli k upírům. Stella by to tak udělala.
Stella. Při tom slově se mi lehce zvedl žaludek. Od kdy chceš být jako ona? Dělat věci, jako ona? Ona a ty si nejste v ničem podobné.
A v tu chvíli jsem dostala chuť udělat něco hodně, ale hodně špatného.
,,Na Ann číslo nemám, ale zbytku napíšu." usmívala jsem se, nadšena tím, co jsem hodlala udělat. Popadla jsem svůj mobil a začala Taynis s Natali psát esemesku: Párty. Klan. Dneska. Přiveďte si i kluky a pozvěte všechny. Sejdeme se tam.
Pak jsem si schovala mobil zpátky do kapsy a usmála se na Dray i na kluka vedle sebe, kterého jsem stále objímala za pas.
Tohle bude epické.

Brala jsem za dobré znamení, že prostě neodešel pryč, když jsem řekla, že se mnou dneska asi moc jiných věcí než pití nebude. To je známka alespoň nějakého charakteru, na rozdíl od těch na boku. S malým úsměvem směrem k barmanovi, který mi podal další vodku, jsem se otočila zpět na něho a zaposlouchala se do toho, co říkal.
,,Tak to mám asi vyšší práh, než jsem si myslela." podotkla jsem trošku cynicky, ale stejně jsem se usmála. Byl na mě milý - jeden z mála lidí za poslední dobu. ,,Tamto," bradou jsem kývla někam dozadu, kde se nacházel červenovlasý kluk i Dray a ta její holka, ,,je tvůj bratr?" Nechtěla jsem ho urazit, ale nebyli si vůbec, ale vůbec podobní, a já byla velice zvědavý člověk.
,,Myslím, že si to zasloužíš za to, že mi tady děláš společnost. To jméno je Angelika, ale všichni mi normálně říkají Ang. Znamená to "andílek", dodala jsem ještě. Ale to, co už jsem nedodala, bylo, že jsem byla spíše pravý opak. ,,A když už jsme u těch jmen, jaké je to tvoje? Přijde mi divný tě prostě označovat jako "černovlasého kluka". Řekla jsem a usmála se. Normálně nebývám tak upřímná, ale velké množství alkoholu dělá svoje.
Maličko jsem si usrkla ze své nynější skleničky a důkladněji si ho prohlédla. Byl vážně velice hezký, bylo to ještě patrnější takhle zblízka. Byl bledý, skoro tak bledý jako já, a jeho světlé oči se nedaly nazvat jinak než "uhrančivé". Přes všechno ale spíše vypadal jako tip kluka, co si pořizuje holku jenom na jednu noc. Ne že bych na tom tedy byla jinak.
,,Jo, kolikrát už jsem to dneska slyšela.." ušklíbla jsem se a takřka ostentativně jsem si dopřála pořádný lok ze své skleničky. ,,Aby sis nemyslel, já takhle normálně nepiju. Jakože, jeden, dva panáky klidně, ale nikdy jsem neměla potřebu se opíjet do bezvědomí. Jenomže v poslední době se toho hodně stalo.. Řekněme, že jsem opustila všechny, kterých na mě záleželo, a teď, když jsem si konečně myslela, že jsem někoho takového objevila, nechali mě napospas osudu. Doslova." Nemohla jsem se neušklíbnout při vzpomínku na sebe samou, probouzející se s rozbitou hlavou a přelámanými kostmi před ruinou, kde mě prostě nechali.
Všichni.
Až později mi došlo, že se mě vlastně vůbec nezeptal, proč piju. Ale, on se ptal, ne? Jsem si jistá, že se mě ptal, jestli je tu nějaký důvod, proč takhle piju, nebo jestli jsem alkoholička. Bylo to divné, ale pro jednou jsem to nechala být. Na takové úvahy jsem byla holt moc opilá.
,,Jsem ráda, že si tu, víš to?" zeptala jsem se prakticky řečnickým tónem a znovu jsem se napila své vodky.
Vážně jsem až moc upřímná, když jsem opilá.

// Pokud myslíš ty ovíjející se okolo mužů, to ne, ale tanec běhen jste vy :D

Zkrátka jsem se nemohla rozhodnout. Dray, vzpomněla jsem si konečně, byla sice blíže, ale za to se mi nechtělo vysedávat na baru s nějakou upírkou, ještě mě zakousne, až se doopravdy opiju, to tak. A ten kluk.. nebyla jsem jistá, jestli bych byla schopná ujít cestu na druhou stranu baru, aniž bych zakopla. A tím bych asi vážně dojem neudělala.
Bylo očividné, že jsem nebyla jediná, kdo si všiml černovláska a jeho rudovlasého společníka. Vzhledem k tomu, jak se k sobě chovali, bych řekla, že jsou bratři, ale každý vypadal tak strašně jinak na to, aby mohli být příbuzní, a tak jsem je přesunula do kategorie "nejlepší kámoši". Dray a její holka se mezitím opět zvedly a započaly něco, co jsem nazvala "tanec běhen", zrovna nebezpečně blízko mého subjektu a jeho parťáka, jehož návrat jsem ani nepostřehla.
Takže za Dray asi nepůjdeš, teda pokud ti stačilo to, co si předváděla předtím, pomyslela jsem si sarkasticky a opět si dopřála lok ze své skleničky. Dopiješ tuhle, pak tu whisky a konec. Jako Lovec možná vydržíš hodně, ale obávám se, že rychlohojení se na otravu alkoholem moc nevztahuje.
Už jsem se pomalinku začínala zvedat, že bych tedy přece jenom šla za ním, pak se k nim ovšem přiblížily ty dvě a já si opět sedla. Když už nic, tančím mnohem líp než ony, podotkla jsem. Předpokládala jsem, že se nalepí na oba, ale očividně měly oči hlavně pro toho s červenými vlasy. Ten jenom něco s úsměvem podotkl, sebral tři pití a odvedl si je stranou, zatímco ten druhý jen něco podotkl s melancholickým výrazem a začal ze zvedat. Že by ho to tady už odradilo? napadlo mě, ale on jenom došel ke mě s úsměvem na tváři.
,,Osamocená slečna se obává, že teď už možná nebude dokonalou společnicí, ale společnost ráda přivítá." odpověděla jsem a úsměv mu oplatila. Nenáviděla jsem svůj hlas - byl jednou z věcí, které poukazovaly na můj věk. Někteří lidé říkají, že je to roztomilé, ale mě to spíš přijde otravné, když mluvíte zvonivým hlasem dvanáctiletého dítěte.
,,Omlouvám se, že jsem pouze seděla a koukala, ale jak už jsem podotkla, sem jsem se přišla primárně opít a ne někoho sbalit, a tak již nejsem v perfektní kondici. Parťák na pití se hodí vždycky, pokud by ti to nevadilo, ale hraní na Roxanu už dneska asi vážně nedám." podotkla jsem a rukou jsem mávla k těm několika holkám, které se doslova ovíjely kolem přítomných osobách mužského pohlaví.
Přesto jsem lehce pohodila vlasy a věnovala mu oslňující úsměv. Bylo od něj milé, že ke mě přišel, a tak jsem tady nehodlala sedět jako hromádka neštěstí a ukazovat mu svou melancholickou stránku.
Jediným pohybem zápěstí jsem do sebe hodila zbytek vodky a pak si mávnutím ruky objednala ještě jednu. Pak tu whisky a pak už končím, vážně, slíbila jsem si, ale moc dobře jsem věděla, že lžu.

// Ehm, it's you, honey (y)

Za barem nebylo co k vidění, a tak jsem se i se svou, takřka poloprázdnou skleničkou otočila čelem k parketu a opřela jsem se rukama dozadu. Když už nic, alespoň jsem mohla všechny pozorovat - i když, ne že by toho bylo k vidění více nežli několik nedospělých holek v kostýmů alá striptérka ve Vegas a o dost více kluků i chlapů, kteří je pozorovali více než lačným pohledem. Většina lidí toho v sobě měla alespoň půlku toho co já, a tak jsem si říkala, že sem docela dost dobře zapadám.
Ometl se kolem mě jeden kluk a pak mi vyzývavě položil ruku na stehno. Věděla jsem, na co se mě i beze slov ptá, ale jenom jsem lehce zavrtěla hlavou. Když bych nakonec měla chuť na tanec nebo to ostatní, pořád tu mám nějaké lepší adepty. Zvláště jednoho černovlasého.
Kluk se zatvářil zklamaně, ale dále nedotíral, za což jsem mu přidala spoustu bodů k dobru. Otočila jsem se zpět k barmanovi jenom pro to, abych mu ukázala svou, nyní již prázdnou skleničku, a on mi jí bez řečí naplnil. Ještě po mě ani nechtěl občanku, podivila jsem se. Samozřejmě, že jsem ji měla, i když ne zas tak úplně pravou, ale nebylo moc lidí, kteří by mě netipovali na můj pravý věk, plus mínus dva roky. Tady je jim zjevně naprosto jedno, kolik ti je, hlavně že platíš.
Pohledem jsem opět zabrousila k Darině, která se přidala k těm několika nedospělým dívčinkám, nejblíž k mužskému osazenstvu. Na chvíli jsem ztuhla a projistotu sjela rukou až dovnitř mé kozačky, kde jsem s povděkem nahmatala chladný kov dýky. To sis myslela, žes jí vytrousila či co? Otázala jsem sebe samu. Spíš jsem se bála, aby si z jednoho z nadržených kluků neudělala svačinku, ale ona se po chvíli zase vrátila ke své hnědovlásce, a tak jsem se uklidnila. Je snad na holky či co?
Cítila jsem na sobě něčí pohled, jako dva lasery propalující má záda zezadu. Nenuceně jsem se otočila a při tom usrkla ze své nově naplněné skleničky vodky. Mohla bych zkusit i whisky, napadne mě, jelikož mi už přijde blbé pít za sebou asi čtvrtou či pátou skleničku stejné vodky. A to ani nepočítám ty cosmopolitany předtím. Když jsem pak nenuceně pohodila vlasy a jenom trochu víc natočila svou tvář, zjistila jsem, že ten pohled vážně patřil mému oblíbenému černovlasému, který, jak jsem zjistila při rychlém pohledu, osaměl. Rychle jsem se rozhlédla po parketu a uviděla tu červenou hlavu někde v půlce toho davu. Pak se mé myšlenky opět vrátili k tomu u baru. Copak, on netančí? Chtěla jsem mu věnovat ještě jeden nenápadný pohled, ale ovládla jsem se. Není ti pět, abys tady po někom jenom tak "nenápadně" pokukávala.
Opřela jsem se rukama o bar. Nechtěla jsem být sama, to jsem si musela přiznat. Takže kluk, nebo Darya?

// Nemám se jít rovnou odstěhovat někam pryč? :D

Své pokusy o tanec jsem ovšem velice rychle vzdala, jelikož bylo jasné, že na svých nohách se stále neudržím. Sam to pozoroval se značným pobavením. ,,Něco vtipného?" poznamenala jsem, když jsem se musela opřít o barovou stoličku, abych nespadla. Byla jsem na něj naštvaná, ale na takového fešáka se přece nemůžete jenom tak zlobit.
,,Kdybych tě neznal, řekl bych, že si na hadry." prohlásil s úsměvem, ale posunul se ke mě a podepřel mě. Byla jsem mu za to neskonale vděčná.
,,Ale já jsem na hadry." poznamenala jsem a opřela jsem se o něj celou vahou. Nevypadal, že by s tím měl bůhví jaké problémy - vždyť jsem vážila ani ne 50 kilo.
,,To jo, ale.." zastavil se uprostřed věty a zahleděl se někam ke vstupu. Pak výrazně zbledl a podíval se na mě. Jeho jindy nádherné, tmavomodré oči byly ztemnělé strachem. ,,Já.. asi budu muset jít." dostal se sebe, rychle mi pomohl na židličku a pak se prakticky rozběhl, avšak ne k východu, jak bych očekávala, nýbrž někam k záchodkům. Měla jsem chuť na něj zakřičet, ale bylo mi jasné, že by mi to nebylo pranic platné. Super, takže konečně o tebe nějaký kluk jeví zájem a hned uteče. Co jsem komu udělala?
Unaveně jsem se opřela o bar, jako by ze mě najednou vyprchala veškerá energie, a podívala se po baru. U vchodu nějaká holka rychle vyřídila nějakého kluka, který si očividně moc dovoloval. Tak to byl moc dobrý kop, usoudila jsem. Prostě se zvedla, jako by se nic nestalo a nakráčela si to k baru k jedné dívčině, která mi byla až nepříjemně povědomá. Ta upírka, co jsme jí zachraňovali. Dara? tipla jsem si. Nikdy jsem neměla moc paměť na jména.
Otočila jsem se k barmanovi, abych ho požádala o další vodku. Bylo mi jasné, že už tak jsem měla nadmíru, ale nebyl tu můj sladký zachránce, který by mě od toho odradil, a tak jsem dostala chuť vypít toho tolik, kolik jenom zvládnu. To nezní jako špatný plán. Vlastně byl úplně pitomý, ale právě teď jsem potřebovala na všechno zapomenout, alespoň na pár hodin.
Barman byl ovšem v nedohlednu. Zahlédla jsem ho až na druhé straně baru, kde se hádal s nějakým červenovlasým klukem o nějaké zelené pití. Že by abstinth?, napadne mě. Vzápětí se u něj objeví ještě jeden kluk, a tentokrát neodolám pokušení prohlédnout si ho podrobněji. Byl přesný opak Sama - byl sice podobně bledý, ale vlasy měl černé jako noc, až na pár bílých proužků, a jeho oči ani zdaleka nepřipomínaly rozbouřené moře. Že by? zeptám se sama sebe a ještě jednou ho sjedu pohledem.
Jestli bude mít zájem, přijde, doprošovat se nebudu, usoudím a netrpělivě poklepám prsty po hraně baru. Tomu barmanovi to nějak trvá. Nakonec na něj mávnu a objednám si dvojitou vodku. Pak pohledem sjedu zpět k té upírce. Napadne mě, jestli bych neměla dávat pozor, jestli se nepokusí někoho vysát k smrti, ale zaprvé sem si byla jistá, že ani se "svými" dýkami v obou botách bych jí v tomto stavu asi neporazila a za druhé vypadala, že se jen přátelsky baví s tou druhou hnědovláskou. Napadlo mě, jestli ona ví, co je zač.
Skleničku jsem si vzala pouze do dvou prstů a pomalu začala upíjet její obsah. Hodlala jsem se opít, ale neřekla jsem, že rychle. Docela by mě zajímalo, jestli mě pozná, pomyslela jsem si ještě, přemýšlejíc o té holce, Dary nebo jak. Viděly jsme se jenom jednou v parku a pak, jak jsme jí zachraňovali kejhák. Teda zachraňovali. Já jí tam nechala s Nickem, zatímco jsem šla hledat Nat.
Nat. Nevěděla jsem kde je ani co s ní je a bylo mi to jedno. Na jediném, na čem mi záleželo, byl obsah skleničky v mých rukách.

// Mám dojem, že po cestě domů se ještě stavím v obchodě a koupím si velice kvalitní zámek na dveře (y)