Příspěvky uživatele

,,Ahoj.. Tyanis." Její jméno se mi převalilo v puse. Takové netypické. Ne že by to moje bylo. Znovu jí přejedu pohledem a tentokrát jdu do detailů, jak sem se to učila. Vypadala docela unaveně, jako by dlouho cestovala, ale vlasy měla perfektně učesané. Její oblečení bylo dosti podobné tomu mému, snad jen trošku barevnější, ale, jak jsem se škodolibou radostí zjistila, neměla podpatky, a tak jsme byly skoro stejně vysoké. Když jsem se na ni teď podívala, zjistila jsem, že je tak o 3, 4 roky starší než já. Skoro jako Cathy. Tu myšlenku jsem zatlačila do pozadí. Na jejím postoji, i přes tu únavu, bylo něco takového útočného.. ne vyloženě útočného, ale spíš zvířecího. Kdybychom bojovaly, která by vyhrála? Ušklíbla jsem se. Vsadila bych na sebe. Vždycky jsem sázela jenom na sebe. ,,Ty bydlíš v dvojce, že? Pozveš mě dál? Já jsem v trojce, ale oni snad.." Trošku jsem trhla hlavou směrem, kde předtím stáli dva mladí chlapci, kteří mě tolik donutili přemýšlet o sexismu dnešní společnosti, a s uspokojením jsem zjistila, že oba chlapci i můj kufr jsou očividně pryč. Výborně. Tak přece jenom nějaké to dýško dostanou. Obrátila jsem pohled zpět k Tyanis a usmála jsem se. Potřebuju drink, napadlo mě. A ne jenom jeden.

Věta o volném pokoji mi vykouzlí úsměv na rtech. Tak přece jenom. To je povzbuzující. ,,Jistě, ráda si vezmu tu volnou trojku. Kdyby to bylo nutné, jsem ochotna ten pokoj sdílet, ale radši bych se tomu vyhnula." Obdařím jí úsměvem, o kterém bych prohlásila, že je i okouzlující, ale nedojde mi k očím. Nu což. Obrátím se na ty dva chlapce. Nechápu, proč jsou to vždycky chlapci. I dívky hodně uzvednou, no můj kufr určitě. Trošku se ušklíbnu. Když chlapci, tak chlapci. Nasadím lehce povýšený výraz a kývnu hlavou směrem k nim. ,,Kdybyste byli tak hodní.." Nechám doznít do vzduchu a okatě se podívám na svůj kufr. Zadoufám, že mají IQ větší než pouliční lampa, a pak se prostě otočím a odcházím. Jestli nemají, žádné dýško je nečeká. Projdu kolem Taynis a najednou mě napadne, že by nakonec nebylo zas tak špatné, získat nějaké ty známosti, jestli tu mám trčet delší dobu. ,,Ahoj, ty si tu taky nová, že? Zdá se mi tu, že nějak moc." Pokusím se o něco, co bych nazvala jako vědoucí úsměv, prakticky to asi vypadalo jako povýšený úsměv. Tak vypadaly prakticky všechny. ,,Jmenuju se Angelika, ale kamarádi mi říkají Ang." Kamarádi. A teď se ukaž, holka. Chtě nechtě jsem se zase usmála. Myslím, že tohle ještě bude sranda.

Vešla jsem dovnitř a rozhlédla jsem se kolem sebe. Na můj vkus to tady bylo příliš přezdobené a formální, ale byl to jediný obstojný hotel v tomhle zapadákově. Až moc obstojný na takovéto místo, napadne mě. Nu což, nebudu přespávat pod mostem jako bezdomovec. A všechno je lepší než být doma a poslouchat ty slaďoučkovské řeči mého otce a Bethany. Napadlo mě, jestli mě vůbec budou hledat. Nejspíš ne, usoudila jsem. Asi to jenom oznámí na policii a otec možná bude chvíli smutný, ale vsadím se, že pár týdnů s ní v posteli a hned ho to přejde. Potřásla jsem hlavou a uvědomila si, že tu stojím dost dlouho na to, abych vypadala dost nerozhodně. Nu což, stejně je to minulost. Přešla jsem k pultu recepce a slyšela jsem své podpatky rozhodně klepat po podlaze. Neodpustila jsem si ušklíbnutí. Aspoň nebudu nejmenší člověk široko daleko, ale musím si pořídit teplejší oblečení. Vypadá to, že tu bývá docela zima. Otočila jsem se na recepční. ,,Dobrý den, sháním ubytování, zatím na dobu neurčitou. Platit můžu kartou i hotově, když na to dojde." Doufám, že hotově. Kreditky se dají vystopovat.,,Kde se můžu ubytovat?" Upřímně jsem se modlila, abych mohla bydlet sama. Nesnáším, když se musím přetvařovat i v soukromí, a přiznejme si, že bez toho jsem docela znepokojující společník. Všimla jsem si, že vedle mě se přihlašuje jiná mladá dívka. Rychle jsem jí zhodnotila pohledem, a když jsem si všimla, že se také tváří, jako by chtěla samostatný pokoj, znovu jsem se ušklíbla. Jestli skončím na pokoji s tímhle číslem, tak můj pobyt tady bude ještě velice, velice zajímavý.