Příspěvky uživatele

Dobře, schváleno, kočičáka ti na profil připíši někdy dýl. Jinak už hrát můžeš, že ho máš.

Natali mi přišla jako slušný agresor, nebo spíš někdo, kdo se rád pere. To jsem se musela usmívat. Jinak to nešlo. " Myslím, že bude lepší se domluvit. Nemusíme se hnedka rvát, pokud to nebude opravdu nutné." Snažila jsem se jí nějak přibrzdit, jelikož já jsem spíše byla pro domluvu a poté až pro nějaký boj. Přeci jen, měla jsem na sobě mou úžasnou koženku a další jsem si fakt ničit nechtěla.
Jen ta jeho společnice mi drásala nervy. Byla až moc nějak drzá. " Ty nevíš, co my mezi sebou máme, tak si zavřu tvou nevymáchanou pusinku a drž se zpátky. Sama nevíš s kým máš tu čest a dovoluješ si až příliš. Ani my je nevyhledáváme, pouze se mi nelíbí, jak vy zde momentálně jednáte s tou mladou holkou a vážně, určitě si chceš svůj posmrtný život užívat dosti dlouho, tak mi nedrásej mé nervy." Vážně Larya? On je... To určitě néé Musela jsem zakašlat, abych skryla smích, který se mi dral na povrch. Pak jsem opět nahodila kamenou tvář. " Vážně, sklidni si tohodle uštěkaného psa. Měl bys ho naučit psrávnému vychování." Uculila jsem se na Nicka, který zřejmě dumal ve své hlavě. Nepřipadal mi ve své kůži, ač se to snažil skrývat. No jasně, nahoď tvou dokonalou masku, že tě nic nerozhodí. " Víš, co se mi právě teď honí hlavou? Jak se můžeš chovat ke člověku jako ke kusu hadru. Vymejváš akorát lidem mozky, nic jinýho. Ještě si z nich dělat otroky, místo toho, abys jí poslal pryč. Pff, proti psí společnost nemám nic, pokud si je budeš držet na vodítku, hlavně tu tvého druhu." Pokrčila jsem rameny jako kdyby mi to bylo fuk. No jo, on vlastně pejsky rád, hlavně vlkouše. Chtěla jsem se smát, když jsem si vzpomněla na to, co se stalo v lese, ale držela jsem se. Musela jsem si udržet kamennou tvář a prostě být klidná, jako by se nic nedělo. " Uch, já bych vás ráda představila, ale ty sám si mi nepředstavil tu..." kývla jsem hlavou na uštěkanou a raději nevyslovila to, co jsem měla na jazyku. Ještě by se víc urazil, třeba.
" Já bych vás nechala být, ani bych k vám nešla, když už máš svou novou společnici a nerušila bych vás... Kdybych si nevšimla, co tu provádíte s tou holkou. Nechala bych vás být, měla jsem namířeno úplně někam jinam."
Jen suše jsem konstatovala. Neříkám, že jsem tu novorozenou chtěla zabít, protože dá se říct, že ona o něm bude vědět teď víc jak já a bude s ním skoro furt a to mi vadilo. Bože, jsem jak žárlivá nána... Proč?!

Vážně se ve mne i docela vařila krev. Nejen, že si našel nějakou mladou a hloupou společnici, ale ještě si ovlivnil další, která ho poslouchala, jak nějakej čokl.
Natali se mi optala či to je pijavice. " Jo, je a mladá. Nemám ráda mladý studený šutry. Neumí se to vůbec chovat, jsou jak zvířata." Zamručela jsem a nepřestávala si dávat pozor. " A jop, mají. Nějaké určitě. A nevím, jestli tohle je zrovna dobrý nápad, myslím, že zrovna na ty cetky, co je chrání si budou dávat obzvlášť bacha a echm, kdyby je neměli nebyla by to taková sranda. Neučila by sis případnou šarvátku." Uculila jsem se. Já osobně jsem tohle moc nepreferovala, ale což, mě to bylo momentálně nějak všechno jedno.
Pak se ozvala ta mladá studená, kdo po jejím milém hodil šutr. " Já! Máš s tím snad nějaký problém? Děvče... Jestli jo, pojď mi to říct do očí." Ozvala jsem se hnedka, rozhodně jsem se jí nebála. Takže, proč se k tomu nepřiznat, ne.
Chvilku na to k nám přišla jistá hnědovláska. Asi se s Natali znala a vypadala, jako kdyby vypila flašku vodky. S jedním sdvyženým obočím jsem si jí prohlídla a kývla jí na pozdrav. To mi mozek nebere... Maličko jsem se pousmála, nad jejím počínáním.
Konečně se mi i dostala reakce od Nicka. S úsměvem jsem na něj koukala. Opět měl ty jeho chytré řeči. " Ale no ták, vážně nemáme? Podívej se, jak si zde s té holky děláš čokla. To mi nepřijde normální. Ještě s tou tvojí..." musela jsem se odmlčet. " S tou svojí společnicí novou." Procedila jsem skrze zuby. Pohlédla jsem na tu novorozenou studenou, která se mi vůbec, ale vůbec nelíbila.
A do malého šoku mi i dostala ta holka, co jí ovlivnil. " Myslím, že nemáš pejska dobře vycvičeného. Nebo spíš, nebylo by lepší jí přestat okouzlovat mysl a nechat jí být?" S ledovým klidem jsem mluvila, nehodlala jsem se od něj nechat vytáčet. Tedy, nechtěla jsem se nechat vytáčet jeho slovy, ale v koutku mysli mi kvetla představa. Kdybych zabila tu jeho novorozenou, možná by se mi i tím ulevilo, ale nevěděla jsem zase jaká by byla jeho reakce.

<<< Institut

Kráčela jsem si skoro poklidným parkem a užívala si toho sluníčka, co svítilo krásně na obloze. Tenhle okamžik by byl dokonalej, kdybych nepotkala zrovna toho, koho jsem potkat nechtěla.
Zrovna v době krmení. Ještě k tomu měl nějakou pomocnici. Si už našel společnici svého druhu? Zamračila jsem se a vydala jsem se přímo za nima. Kousek od nich jsem se zastavila. Koukala jsem na celou tu situaci. Nick si ovládl nějakou hodně mladou dívčinu a to se mi vážně nezamlouvalo. Sehnula jsem se k zemi a sebrala menší kámen, který jsem po něm následně hodila. Má mířená trefa ho strefila do hlavy a já čekala, jestli si mne všimne.
Rozhodně mi teda nepřišlo normální, že takhle ve dne se budou chovat jako zvířata. Měla jsem ruce založené na prsou a netrpělivě vyčkávala. Rozkuchám ho a bude klid a tu jeho společnici taky. Koukla jsem se na Natali, která tu byla semnou. " Zkazíme jim radost?" Optala jsem se jí s úsměvem na tváři a stále sledovala to, co se odehrávalo před mýma očima. Bylo mi jasné, že jim se to asi nebude moc líbit, když jim to budem chtít překazit. Překazit jejich nesmyslné radovánky.

Byli, jak dvě malé děti. Kroutila jsem nad nima hlavama. "Angeliko, hlavně se nikde netoulej a okamžitě zpátky!" Zařvala jsem na ní, než odešla a doufala, že to slyšela.
Pak jsem koukla na Natali. " Měli byste spolu vycházet, budete tu spolu bydlet hodně dlouho... " I sem se na ní zamračila, protože její myšlenky na mě přímo řvali.
Jasně, ještě ze mě udělej feťáka. Chtěla jsem jí něco říct, ale tak, nemusela vědět zatím o mé osobnosti vše. Ne zrovna tohle, co jsem ukrývala, snad přede všemi.
Pak si ukázala kam ho chce. I se dokonce začala hrabat v tašce, to sem se pozastavila a čekala, co vytáhne a bude chtít jako prosbu. Vytáhla si svou stélu, tedy po jejím vysvětlení, máminu stélu. " Nuže dobrá." Přikývla jsem, svou zandala a vzala si tu její.
Konečně jsem tedy přešla k vypalování. Už sem nebyla tak nervózní, jako u Angeliky a ani se mi už neklepala ruka. Byla jsem prostě v pohodě. I samotné vypalování jednotlivé linky mi nepřišlo zdlouhavé. Tedy nevím, jak pro Natali. Mě to přišlo, jako pár sekund, než jsem své dílo dokončila.
Scházela už poslední klička a bylo to hotové. Pečlivě jsem jí dokončila a napřímila jsem se, abych viděla, jak se mi to povedlo. " Tak jo, hotovo a k tvé otázce. Není tu, já to nikdy nepotřebovala. Nežiji tu od narození, žila jsem jinde, kde jsme měli deno denně výcvik a zde, no... No, dá se říct, že udržuji v kondici pomocí šarvátek, zabíjením démonů o které není nouze a různých příšer." Pokrčila jsem rameny. Vlastně, nikdy mi to nenapadlo to zde zařídit, ani jsem nějak moc nechtěla. Nebylo zde ani kde jí postavit. Maximálně, že bude zvedat mě.
" Tak snad ti je dobře. Dojdi si do hotelu pro ty věci, já též mizím, ale byla bych ráda, kdyby ste se nikde nezdržovali." Tu jsem čapla bundu, co jsem měla hozenou na pohovce a oblíknula si jí. Byla to lehká koženka, takže jsem doufala v to, že mi v ní nějak velké horko nebude. " Jo a mimochodem, žádné návštěvy. Nikoho sem netahejte, to vyřiď i Angelice. Snad to je všechno a kdyby něco... " V tu mi to vlastně docvaklo, šla jsem stejným směrem jako ona. " Echm, ty jdeš za Angelikou do parku, tak můžem jít spolu. Když máme stejnou cestu." Usmála jsem se na ni a vyrazila ze dveří. Teď už je jen na ni, zda-li teda mi dohoní a nebo půjde sama.

>>> Central park

// Tak se mi to protáhlo (hold rozlučka a opilé tetky, chápete) a já ještě včera skončila s popálenou rukou, tak se omlouvám za krátkost, jelikož se mi fakt blbě píše. Vemu to hodně rychle, ať to máme hezky za sebou ^.^

Koukla jsem na Angeliku a na její ruku. Vlastně bylo tu něco, co jsem jí neřekla. No, oboum, co jsem neřekla. " Ten obvaz si můžeš zachvilku klidně sundat. Ta runa zrychluje i hojení. Takže se ti to hnedka začne hojit a nebudeš mít ani žádné jizvy nic. To vám potom ohledně toho hojení vysvětlím, spolčně s dalšími věcmi." Pak jsem se hnedka otočila na Natali. " Přejdeme rovnou k věci, aby si byla lovec, musím ti vypálit runu. Tvou první runu. Tááákže, mi ukaž místo, kam jí chceš. A jo, docela to bolí. Každé tělo reaguje na runu jinak. Tak jestli ti bude špatně na chodbě je záchod. Ne, že mi tu hodíš grcku rovnou na koberec." Usmála jsem se a čapla rovnou do ruky stélu. Přistoupila jsem a počkala, kam si ukáže, abych mohla začít. " Jo a pak si budete muset dojít pro věci do hotelu. Až se vrátíte, tak si můžem udělat takové to menší sezeníčko, kde vám vše dopodrobna vysvětlím, ukážu pokoje a řeknu vám, co se zde v Institutu bude dodržovat." Ještě víc jsem se usmála. Cítila jsem se teď více uvolněná, tak to možná bylo tím a nebo to možná bylo i tím, že jsem to všechno chtěla mít z krku. Tedy, hlavně to tetování. To nedělalo ani mi dobře. Měla jsem s toho akorát špatně svědomí, že jim způsobuju bolest.

// Holky, budu tu až zítra, dneska odjíždím a už nestihnu nic =/
Zítra bych tu měla být snad do 12hod. pokud vyjedeme brzo. Jinak hold skomolím něco na mobilu.
Tak to tu chvilku vydrže.
BTW: Angelika je už oficiálně lovec...

Vyčkávala jsem s rukama založenýma na ramenou, co ze sebe vyklopí. Dočkala jsem se odpovědi. Aha, takže další... Zamračila jsem se nad jejím tónem hlasu. " Vyprošuju si jiný tón hlasu. " Nemohla jsem si tuhle poznámku odpustit. Pak jsem jí čapla za ruku, zatáhla dovnitř a zabouchla dveře. " Pojď zamnou."
Nechtěla jsem otálet u dveří, když mi v obýváku seděla Angelika. Sotva jsem přišla a koukla na ní. Té druhé, neznámé jsem pokynula, aby si sedla. Jí jsem se rozhodla věnovat až zachvilku, jen co dořeším Angeliku.
Viděla jsem, že jí teče krev. " To si se tou bolestí až takhle podrápala?" Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a přešla jsem ke komodě u které jsem začala prohledávat šuplíky. Byli plné momentálně nepotřebných věcí. Když konečně v dolejším, posledním šuplíku jsem našla taštičku s obrázkem červeného křížku. Vytáhla jsem jí na zem a začala jí zkoumat. Našla jsem balíček obvazu, který jsem čapla a přinesla ho Angelice. " Na, obvázej si to." Podala jsem jí ho s úsměvem. " A jak se cítíš? Je ti dobře, špatně nebo se cejtíš nějak jinak?" Vážně jsem neměla tucha, jak to u ní bude, tak jsem se raději zeptala.
Poté jsem se otočila k té neznámé. " Jsem Stella, Nejvyšší tohoto Institutu. Byla si sem poslaná, aby si se stala lovcem. Takže... Nějaký otázky?" Vzala jsem to rychle, nechtěla jsem s ní nějak otálet. Když už, tak už. Budu prostě mluvit narovinu. Dřepla jsem si vedle Angeliky a prostě čekala, co jiného mi zbývalo.

// Sorry za krátkost, balím se...

// V pohodě =) Není tu vše podle knih, jen takové to "nejdůležitější", pak už si to vymýšlíme dle naší libosti.

http://www.mortal-instruments.tode.cz/index.php?p=popis-lovcu
Úplně na konci, popis oné Stély atd... Nezáří modře, lišíme se v něčem.

Vypadalo to, že je teda připravená. Svírala jsem snad ještě víc pevněji stélu, než kdy jindy. Ani nevím proč. Možná jsem se bála, že něco potentočkuju. Tak jo, teď jen se neklepat a pustit se do všeho. Sundala si bundu a řekla si, kam jí chce. Lopatka, proč ne, tam je kost. Na kost to bolí víc... Vcelku mi to bylo jedno, ale já bych si lopatku nevybrala nikdy. No, ne nikdy, ale ne na první runu.
Respektovala jsem její rozhodnutí a nic jsem k tomu neříkala. Optala se mi, co je vlastně stéla. " Nůž, runový nůž a zdobený runama. Takovej malej, zakulatělej a na konci zašpičatělý. Při doteku na kůži se špička - se kterou teď budu do tebe řezat - tak nějak zahřeje. Proto se díky tomu každá runa vypaluje do kůže. Ale lepší, než kdyby si jí člověk musel vyřezat, to by teklo spoustu krve. Takhle to máš vypálený a nic neteče." Pokusila jsem se tedy uvolnit a začít.
Naklonila jsem se tak, abych měla dobrou pozici a mohla tak začít. Popravdě, byla jsem teď hodně nervózní.
Přiložila jsem jí stélu na kůži a začala. Snažila jsem se, aby to měla rychle za sebou, ale i tak, abych to nějak odflákla. První tah jsem měla za sebou. Ještě mi jich několik scházelo. Už to ale byli ty jednoduší, které šli poměrně i rychle. Celé tohle mohlo trvat několik minut, nevím kolik přesně, ale takových 6 určitě. Kreslím asi hold pomalu. Pro mě to bylo několik hodin nakreslit jí pár "čárek"na kůži. Nevím, kdo se teď cítil hůř, jestli ona nebo já. Já jsem se cítila hlavně špatně proto, že jsem jí dá se říct, ubližovala.
Koukla jsem se na hotové dílo, runa byla červená, rudě červená, ale pak začala chytat svou barvu - černou. Usoudila jsem tedy, že by jí runa nemusela zmiznout, ale to se uvidí až zítra, kdy bude runa zahojena. Než však dostane její nové schopnosti, to si bude muset ještě chvilku počkat, než vůbec runa začne působit a tělo to všechno přijme.
Mlčky jsem se vzdálila a pozorovala jí. Nevěděla jsem, jestli teď po mě nevyjedete za to, že jsem jí teď chvilku mučila. " Chvilku bude trvat, než získáš nové schopnosti. Trvá to, než to tělo zpracuje." Usadila jsem se raději na proti ní a stále jí pozorovala, dyť se mohlo vlastně cokoliv zvrtnout.
V tom všem klidu, co jsme tu mi dvě měli se ozval zvuk ode dvěří. Někdo klepal. Zamračila jsem se a pohledem střelila směrem ke dveřím. Co, kdo proč? Zrovna teď v tuhle nevhodnou chvilku? Zvedla jsem se a koukla po Angelice. " Dej mi moment."
Rychlím krokem jsem se vydala ke dveřím. Prudce je otevřela a koukala na tu holku, co stála venku. Pozvedla jsem jedno obočí a sjela jí pohledem od hlavy až k patě. " Co tu pohledáváš? " Optala jsem se. Ne, vážně teď nebyl čas na nějaký návštěvy, já se musela rychle zase vrátit k Angelice. Takže jsem tuhle nevítanou návštěvu, neohlášenou, chtěla mít z krku. Vážně nechápu, co to je dneska za noc. Druhá návštěva a neohlášená nebo vůbec pozvaná.

Přemítala jsem v hlavě, jestli jsem to aspoň maličko vysvětlila a doufala, že aspoň něco s toho pochopí. I když, ono se to těžce chápalo, když sem to na ní všechno takhle vybalila.
Snad mi tu s toho neomdlí nebo nebude křičet a neuteče, že jsem nějaký maniak. Ale co já tak mohla vědět, co se jí honí hlavou. Tedy, mohla jsem jí tam nakouknout, ale to se mi nechtělo. Ještě bych se dozvěděla, to co nechci.
Nedokážu popsat ani její výraz. Koukala na mě asi jako když spadnete z měsíce. Nebo ještě líp, potkáte nějakýho "ehm" a on mi začne vyprávět podivuhodnou pohádku.
Pak se mi zadívala do očí. A jéjéj. Modlila jsem se, aby to nebylo nějak zlé. A nebylo. " Napůl andělé a napůl lidé, prostě lovíme všechno zlé, co kráčí po světě. A ano, myslím je. Savannah je vlkodlak a Nick je upír. Proto ho to i odhodilo, když zkusil vstoupit." Pokrčila jsem rameny a raději se opět napila.
" Tak fajn," prohrabala jsem kapsy a vyndala stélu. " Přejdeme na další krok. Aby jsi byla úplným lovcem, získala lepší zrak, sluch a pohybovala se tiše, musím ti vypálit runu. Můžeš si určit, kam jí budeš chtít. Není to nic příjemného, ale přežít se to dá. Nějaký den tě to bude bolet, než si tělo zvykne na něco nového. Pak i ty dostaneš stélu, aby sis mohla runy na tělo vypalovat sama a tím získávala nové schopnosti." Zakřenila jsem se. Sice to nebylo poprvé, komu jsem runu vypalovala, ale nikdy se mi nestalo, že bych to měla provádět na člověku. Tedy, sice je pokrevní lovec, ale i tak. Bylo to divné.
Zakoukala sem na ní a vypadala, jako kdyby nad něčím přemýšlela. Nechala jsem jí.
Zeptala se mi i jestli jsem neznala nějakou Amandu, ale to jméno mi nic neříkalo. " Ne, neznala, ale pokud byla lovec. Mlčenliví bratři by ti mohli něco říct, pokud s nima bude mluva a budou ochotný. Teda, pokud je mrtvá. Jestli žije, asi ti s tím nikdo nepomůže. Nebo jestli si jí znala a nepamatuješ si, mohou ti ukázat i tvé vzpomínky, jen je docela umění je k tomu přinutit. " Pověděla jsem jí. Osobně, bratři nebyli občas miloučký. Hlavně neradi sdělovali informace a celkově byli divný. Za to ale pomohli, když se potřebovalo. To byli ochotný až až, to se musí nechat. " Ale teď dost povídání, vyptávat se můžeš potom. řeknu ti vše. Teď přejdeme na tu runu."Pevně jsem uchopila stélu a vybídla jí k tomu, ať mi ukáže, kam jí chce.

// Promiň, že odpovídám opožděně, málo času, já být zalezlá v admince a nějak nevšímavá být...

// On za to nemůže, že je hloupatej =D

Počkala jsem, až si i Angelika sedne. Na můj proslov jsem se raději napila. Sucho v krku mi, ale tížilo stále. Nebyla jsem dobrá v tom, něco vysvětlovat. Nebyla jsem ani dobrá v tom případně uklidňovat.
Neuměla jsem to, ale teď jsem tu neměla nikoho, kdo by mi s tím pomohl. Musela jsem to nějak tedy zvládnout.
Zhluboka jsem se nadechla. Nevím, kdo z nás dvou byl více nervózní, jestli já nebo Angelika. Tak jo, je na čase jí vše vyklopit.
Opět jsem se nadechla a začala. " To, co tě sem poslalo byla nadpřirozená bytost, my jí nazýváme Božstvo, protože do nás vše vidí a určuje naše cesty... A téže určilo, že máš být Lovec Stínů, stejně jako já. Lovíme démony a různé příšery z podsvětí. Udržujeme mír mezi nadpřirozenými bytostmi jako jsou upíři a vlkodlaci. Upíra i vlkodlaka si už potkala. V klubu, když jsme byli." Na chvilku jsem se odmlčela, abych jí dala čas zatím tohle zpracovat. " Je na tobě, jestli se chceš stát lovcem či ne, můžeš to odmítnout a odejít. Poklidně si žít svůj lidský život." Nehodlala jsem do toho nikoho nutit, i když ho sem poslalo to divný zářící stvoření. " Moc dobře si pamatuji, že ty jako jediná si vstoupila na půdu Institutu, i když je chráněno runami, které ustupují pouze před lovci nebo ti, co mají andělskou krev. Takže, abys mi chápala, v krvi ti koluje andělská krev lovců, tudíž i tvoji rodiče byli nebo jsou lovci. Pokud se rozhodneš být tedy právoplatným lovcem, schází ti k tomu pouze jeden krok, který není moc příjemný." Pohlédla sem na ní a sjela jí celou od hlavy až k patě. Nohy měla u těla a prostě koukala, jak jinak to mám říct. Usoudila jsem, že tohle jí prozatím bude stačit. Chtěla jsem jí nechat čas na rozmyšlenou a aby si momentálně vše, co sem jí řekla urovnala případně i v hlavě. Já to nikdy nezažila, já byla už od mala vychována jako lovec. Nevěděla jsem, jaké to pro ní teď musí být.

// Chudák Sfinx, hned bude ušlapán =D