Příspěvky uživatele

Takže klouček umí taky vyskakovat? Pff a já mu dám, nějakou zuřivou holku. Mu ještě ukáži, co to je být naštvaná. Zamračila jsem se ještě víc na něj, ale když to začal vysvětlovat... Tak mi to docházelo. " To jako vážně? Zrovna teď? Si ze mě už ty na hoře dělají dobrý den, ještě když mi pošlou takovejdle materiál." Zamumlala jsem, čapla ho za triko a vtáhla ho dovnitř. Rychle zabouchla dveře a otočila se na něj. Pak jsem zase pohledem uhnula a šla do obejváku, kde jsem se posadila na gauč, čapla opět nedožrané chipsy a jedla. Bylo mi jedno, jestli tam bude stát jako trotl u dveří a nebo půjde, sedne si a bude teda chtít říct, proč tu je.
Mezitím konečně přišel i můj drahocený kocour, který si cizího změřil pohledem a pak se mi šel uvelebit na klín. " Tak co, chceš říct, oč tu kráčí a nebo ti to je šumák, co s tebou provedu?" Usmála jsem se a představovala jsem si nejrůznější blbosti, co bych mu asi tak mohla udělat - nebo spíše, co si on tak může myslet. Vlastně počkat, já bych mu do té palice mohla i vlézt a klidně mu i něco nakukat. Jo, to by byla paráda, ale nejprve... Jsem tohle všechno chtěla mít z krku a jít si zase hezky po svém a to, sežrání dalšího balíčku chipsů, které mi nějak rychle docházeli.

Žrala sem chipsy plnou hubou a přitom sem tam i hladila kočičáka. Tomu se moc nelíbilo, když na něj sem tam ukápla kapka vody z mých vlasů. Tak i uraženě potom odkráčel. Fajn, jdi si, kočko divná, plešatá.
Na to jsem sebou hodila na gauč a čuměla do stropu. Vážně tu byla maličko nuda, ale aspoň jsem měla svatej klid. Nikdo po mě nic nechtěl. Akorát bych tu mohla mít ještě sluhu, kterej by mi obsluhoval. Nosil mi vše pod čumák, skákal prostě, tak jak bych si písknula.
Z mého nerušeného klidu mi ale přeci jen někdo vyrušil. Někdo zaklepal na dveře. Co? Já si neobjednávala pizzu ani nic podobného, tak kdo otravuje? Nabručeně jsem hodila chipsy na stůl a prudce se zvedla.
Rychle jsem kráčela ke dveřím a prudce je otevřela. " Co sakra otravuješ takhle po ránu?!" Vyjekla jsem, aniž bych se vůbec podívala, kdo tam stojí. Pak jsem se teda podívala na tu postavu.
Stál tam nějaký chuj a vypadal vystrašeně? Udiveně? Divně? No, nějak tak. " Echm, potřebuješ něco? Hledáš někoho?" Otázala jsem se a přejela ho pohledem. Jestli si ty slípky sem teď zvou nějaký kluky, tak to jim rychle zakážu. Jim zkrotím hormony hnedka.
Dala jsem ruce v kříž na prsa a vyčkávala, co s toho kloučka vypadne.

// Tak seš šmucka, abys neřekla =D

<<< Ruina hradu Mortal

Ani si nepamatuji, jak jsem se dostala do postele. Ale probudila jsem se v ní, celá zlámaná a prostě... Jako kdyby mě převálcovalo stádo nosorožců. Pomalu jsem vstala a odkryla závěsy. Byl opět den a já neměla páru, kolik jsem toho prospala a ono mi to v celku bylo i jedno.
Protáhla jsem se a slyšela zvuk praskajících kostí, nebo kloubů? No, je to fuk. Pak jsem ze sebe začala shazovat oblečení a brala si nové a čisté. Zamířila jsem do sprchy, kde jsem si dala pořádnou a horkou sprchu.
Tam jsem strávila taky nějakou tu chvilku. Když jsem vylezla, oblíkla jsem se do černého tílka a černých riflí. Hned na to jsem si to začala štrádovat dolů do obývacího pokoje. Tedy, ještě jsem to vzala přes kuchyň, kde jsem si uvařila kávu.
Poté jsem si tedy šla sednout do obýváku, kde jsem si vychutnávala, pro mě momentálně ranní kávu. Mezitím přišel i můj kocour, který mi usedl do klína. Občas byl vážně až moc vlezlí, ale teď jsem byla ráda, že ho tu mám.
Mokré vlasy mi leželi na ramenou a občas to zastudilo. Však já roupama již neměla co dělat. Tak sem si došla k rádiu, zapla ho a nechala hrát písničky. No, pustila jsem je na plný pecky. Pak jsem si zaběhla do kuchyně a tam jsem čapla balíček chipsů, který jsem již po cestě do obýváku žrala.

Vůbec jsem ani nechápala, proč se mám tahat s mrtvolou. Rovnou sme jí tu mohli nechat a nebo aspoň teda venku zakopat. I když zase, ona je lovec, takže jsem nemohla. Pohřbíváme je na hřbitovu, echm, vlastně je házíme bratrům.
Setřela jsem si maličko orosené čelo a táhnula jí - díkybohu - s Nickem ven. Neříkám, že jsem byla ráda, když jsme byli venku, konečně světlo. Krásné, úžasné světlo a byl konečně i den. Drobet jsem bloumala v hlavě jak dlouho jsme tam asi tak byli a hledali je vevnitř a tak dále...
Ty vole, tahat se z mrtvolou, to mi tak scházelo... Hned na hřbitov s ní a nebo si jí pohřbim na zahrádce a neboo ať si pro ní bratříčci hezky přijdou. Já se s ní až tam teda tahat nebudu. Zamračila jsem se a dál jí teda táhnula s Nickem přímo k nám do Institutu, kde jí jako první někam hodím do křoví a půjdu se konečně prospat. Jo, taky určitě vybrakovat prázdnou ledničku a určitě si na to všecko dát třeba panáka něčeho, co mi pomůže poté usnout.
Odkopla jsem šutříček, co mi překážel v cestě a letmo jsem se koukla na ostatní, kteří se také rozprchli do všech stran a šli si do svých domovů...

>>> Institut

// Sorry, je to krátký, si budete muset vystačit a pochopit to nějak =D

// Ryan vzkazuje, že se tu do pondělka? Neukáže, tak si máte prý počkat =D

Už jsem si myslela, že jedny z těch dveří prostě vykopnu, ale oni se náhle otevřeli. Já zůstala čumět, jak puk.
Aha, super, takže jako bojovat a nebo utéct? Jasně, že bojovat! Neříkám, že bych raději neutekla.
Už jsem se nijak nezajímala o Sav. Ona sama měla proti sobě dva a já taktéž dva. Super, proč né jeden na jednoho, aby to bylo vyrovnané. Vytáhla jsem si už větší nůž, který jsem měla u sebe.
Kroužily okolo mě jak supy a mě se to již přestávalo líbit, chtěla jsem, aby již nějaký na mne zaútočil a já tiše vyčkávala.
Pak konečně jeden z nich zaútočil. Myslela jsem si, že to bude snadný, jako proti těm, co bojuji ve městě, jenže to nyl omyl. Tihle byli více silný a řekla bych, že i více obratný. Hajzlové. Vrčelo to, prskalo to a prostě mi to chtělo určitě sežrat. Řekla bych, že tohle nebude jen tak obyčejný démon, ale něco lepšího, jak démon. Ale zas kdo ví.
Kryla jsem jeho výpady, jak nejlépe jsem uměla, ale i já schytala pár silných ran do těla. Jo, určitě budu mít krásné modřiny. Pak při boji s jedním sem využila jeho nepozornosti a skočila sem mu na záda. V tu samou chvilku, co jsem na něm byla jako klíště jsem ho prostě podřízla. Podřízla sem mu hrdlo a on se skácel k zemi. Z jeho těla vycházela spíše více černá tekutina, než červená. Nebo v tom divném světle mi to tak přišlo.
Očima jsem poté koukla na toho druhého, který uvnitř sebe ještě více zuřil. Asi jsem ho naštvala, že jsem mu zabila kámoše. Začal vřískat jak pominuzý a vrhnul se na mě. Bylo mu asi vše jedno a bezmyšlenkovitě se oháněl a chtěl mě zakaždou cenu dostat.
Usmála jsem se, když nepřemýšlel. Toho jsem využila já a prostě jsem se i já na něj vrhla a poté, jakmile jsem měla opět možnost, jsem mu nůž vrazila do srdce. Zakřičel, jako kdyby ho někdo vraždil - och, teda, já ho vraždila, nedivím se mu. Koukla jsem se mu do očí a nůž ještě víc ztlačila.
Počkala si, než zhebne a pak nůž vyndala. Celá spocená a i od krve jsem pohlédla na Sav, která ve vlčí podobě přišla ke mě i s mikinou a dýkou. Dýku jsem od ní přijala a zastrčila si jí. Mikinu jsem taky vzala a oblíkla si jí. Ona totiž v tý ruině byla fakt zima.
" Hm, tak je dem najít, ne?" Dala jsem se do kroku a vešla do jednich dveří, které vedli dolů. Schodiště se stáčelo po tmě dolů a byla čím dál větší zima.
Na konci schodiště byla dlouhá chodba osvícená loučemi a plná pavučin. Koukla jsem na Sav a pak zpátky dopředu. Kam sem se do sakra dostala? Pomalu jsem se vydala tou chodbou a hledala nějaké dveře nebo prostě známku života.

// Všichni už se je vydejte konečně hledat, prostě si najděte něco, čím se dostanete do sklepení, blouděte chodbama. Já už potřebuju napsat Božstvem, udělat bitku a ukončit to, jelikož to trvá už dlouho a byla bych ráda, kdyby jsme to stihli, co nejdříve.

Naposled jsem koukla na všecky. Pohledem jsem zůstala u Sav. " To jako vážně nevíš, jak je zabíjet?" Zakroutila jsem nad ní hlavou. Přečla jsem k ní a vrazila jí do ruky mou dlouholetou přítelkyni - dýku. " Na a jestli jí ztratíš, tak budu zlá." Usmála jsem se a koukla ještě na Nicka. " Jestli jim něco uděláš, tak pak já něco udělám tobě." S tím jsem už nechala všechny zasebou a kráčela jsem dál a očima hledala něco, kudy se jako dostat dovniřt.
Když už jsem zahlédla jedny dveře, tak jsem je šla zkusit. Byli tam jen opřený, tak jsem je prostě schodila na zem a to udělalo hluk. Jistě, každý by měl být potichu, ale teď to je stejnak k ničemu, oni o nás beztak ví a čekají na vhodnou chvilku.
Vešla jsem dovnitř. Vevnitř byl ještě větší chlad a bordel. Prostě hnus. Odkopla jsem pár věcí a nijak neřešila, jestli jde zrovna Sav zamnou, já prostě chtěla najít ty všechny a vypadnout.
Na konci místnosti byli dvoje dveře a tak jsem se u nich zastavila a čuměla na ně, jako kudy jít. Neměla jsem ani páru do kterých se vydat.

// To se načekáš =D Pokud se nějak rychleji nehneme

// Píšu to sem, tady si toho všimnete líp. Pokud máte nějaký nápad na území, máte čas do zítřejší půlnoci mi poslat návrh do vzkazu - nejlépe na území ve městě, okolí je docela rozsáhlé.
Pak totiž budu už pomalu, ale jistě rozdělovat území, kde co bude vedle čeho ležet a tak dále.

Poslouchala jsem jejich nápady. Bylo mi poměrně jedno s kým budu ve skupince, já se přizpůsobím všemu. Koukala jsem pohledem z jednoho na druhého. " Abych řekla, je mi to jedno, jak to celkově bude. Ale zamlouvá se mi Savannin nápad. " To už jsem zase stála na nohách. Hm a taky bych jim mohla říct, že kdyby náhodou, tak je mohu kontrolovat i pomocí myšlenek, ale to nemusí zase vědět všici, tak raději to zamlčím a bude to. Vážně jsem neměla potřebu, aby všechno a všichni o mě věděli.
" A já bych prostě šla a rovnou tam nakráčela, podle mého stejnak o nás už jak dávno ví, když se tu takhle vykecáváme, takže nám už nějaké plížení nepomůže." Pokrčila jsem rameny, bylo mi šumafuk, kudy tam nakráčím. Tak či tak, někoho odkrouhnout jsem chtěla a to nejlépe, co nejdřív. " Takže prostě budem rozdělený, tak jak řekla Sav a půjdem ne? Vevnitř se nějak rozdělíme a kdyby něco... No, tak křičte." Usmála jsem se a udělala jsem pár krůčků směrem blíž k ruině. " Tak co Sav, půjdem vstříc smrti a nebezpečí spolu? Krásně bok po boku." Jo, už jsem si s toho dělala docela srandu. Musela jsem si s toho dělat maličko srandu. Nechtěla jsem být neustále vážná, to jsem potom byla akorát nesvá.
Ještě jsem se otočila na Nicka. " Mimochodem, nepodceňuj ty o kterých moc nevíš a znáš je chvilku" Mrkla jsem na něj s úsměvem a otočila jsem se na Sav, jestli teda hodlá již také jít.

Kopala jsem do kamenů před sebou a snažila se konečně pořádně nabrat dech. Ten výšlap nebyl moc dobrý nápad, ale co se dalo dělat. My jsme sem hold museli.
Když konečně dá se říct všichni přišli, tak sem se líně postavila. Nick měl docela i rejpavou poznámku. " Když by nebyli v celku, tak je zase sešijem dohromady... A jedinou mrtvolou seš tu teď ty Nicku." Zívnula jsem si, nedostatek spánku se začal projevovat a já se těšila až tohle budem mít zasebou. Těšila jsem se na ten příjemný spánek a i na sprchu, kterou jsem si hodlala dát okamžitě, co přijdu domů.
Pak jsem se otočila směrem k Sav. " Myslím, že bysme měli jít dovnitř. Kdo ví, kdy se ta zářící potvora objeví."
Kouknula jsem po ruině. Vážně se mi tam nechtělo. Hlavně s toho důvodu, že to může klidně spadnout. Divím se, že to tu tolika let vydrželo stát. " Tak jdem najít nějaký vchod ne? A možná bych se ještě rozdělila na skupiny, aby jsme urychlily hledání a co nejdřív tady ocuť vypadli." Navrhla jsem jim. Nevím, jestli by byl dobrý nápad se rozdělit, ale když to vemu, bylo to tu velký a když bysme byli pohromadě, moc rychle by nám to hledání nešlo. " Nebo má někdo jiný nápad?" Optala jsem se a ještě nachvilku jsem si džřepla opět na svůj šutr na kterém jsem seděla doposud.

<<< Hřbitov

Kráčela jsem nahoru do Ruiny. Byla jsem promáčená, ale jediné plusko bylo, že konečně byl zase den. První sluneční paprsky se drali skrze křoví, jenž lemovalo tuhle ošklivou cestu.
Tohle chození mi jednou zabije, taky nás to sem rovnou nemohlo přenést. Občas jsem si udělala i pauzu, abych chytla druhý dech. Vážně, nebyla jsem zvyklá na takové štreky a asi bych to i měla napravit. Neměla jsem již tak velkou kondičku, jako kdysi za mlada, že jo.
Konečně jsem došla na vrchol, tedy k bráně - nebo kdysi to byla brána, teď už to byla hromada šutrů, co sotva držela při sobě. Sedla jsem si na jeden šutr, co se válel okolo a čekala na ostatní, kdy jsem přijdou. Mezitím jsem maličko koukala po okolí a popravdě, vůbec se mi zde nelíbilo. Vypadalo to tu, jak z divného hororu a bydlet bych tu už tuplem nechtěla. Ještě by mi něco spadlo na hlavu. Ani se mi moc nechtělo vstupovat dovnitř. Kdo ví, co na vás spadne a nebo, kdy se to celé zhroutí k zemi.

//Tak jo, mohli byste sem přiklusat už všici, ať to dohrajem.

// Tímto všichni tedy jdeme do Ruiny, napište i do Ruiny, že tam jste. Jen do ní nebudete vstupovat!Tedy, aby jsme se chápali - zkuste napsat, přišla jsem k ruině a ihned šla dovnitř - a uvidíte bouři velikou. Prostě se všici sejdeme před ruinou. Počkáte na příspěvek od Božstva, který možná dá menší pokyny a pojede se dál. Doufám, že se tam rychle slezeme.

Nikoho jsem si nijak moc nevšímala, tedy krom Sav. Jinak mi byli všichni ukradený, ani nevím proč. Možná proto, že jsem byla mimo už ze všech událostí a můj mozek nedokázal normálně myslet.
Sav si vzala mou nabízenou mikinu a já byla velice ráda, že jí přijmula a šla se přeměnit na člověka.
" Nikdy nevíš, co tím mohlo myslet... Ale tak lovci mamutů t hold byli, to mi sedí nejvíce." Pokrčila jsem rameny a dřepla si na hrob.
Sav skoro nezavřela pusu, až jsem se divila kolik toho o tomto místě celkově ví a všeobecně kolik toho ví. " Jo, jeskyně tu je... Ale nikdy jsem tam nebyla a popravdě bych do ní ani nešla, kdybych fakt nemusela. Ztratíš se tam, ani nevíš jak. " S úsměvem jsem jí odpověděla. " A hm, pokud jsou tedy na mysli lidé, tak tu kdysi býval hrad. Mortal a pod ním město jeho město. Tuto město, kde se nacházíme bylo až o několik století vybudované a je to nové město Mortal... Ale moc mi nesedí, že by tam zrovna byli. Dyť už to musí být jak dávno zbořený a nebo jim to rovnou padat na hlavu. Přijde mi to ujetý, ale zase pokud to mají být lidi, tak to je logické."
Zvedla jsem se z hrobu a koukla na všechny. Pak však Savannah vytáhla mír. Zamračila jsem se. I když byl mír, vypadalo to občas jako kdyby žádný nebyl. " Mír! Mír... Taková blbost, která se ani nedodržuje. Vyvraždit se můžem rovnou, když už žijeme v jednom místě. Tedy, já bych vyvraždila pouze studený, když už jsme u toho" Ani nevím proč jsem to řekla, prostě to ze mě vyšlo. Už jsem toho dusila dost v sobě a celý studený mi už pořádně drásali nervy. Určitě by byl hned svět hezčí bez nich.
Koukla jsem na přítomný. " Tak zvedejte svoje zadky, jdeme do bývalého hradu Mortal... " Zavelila jsem, "A jestli tam nic a nikdo nebude, tak chci do jeskyně a uděláme si prohlídku jeskyních maleb. Na prohlídku půjdete úúúúplně všichni a to bez remcání." Vydala se cestou ven ze hřbitova a poté rovnou k tomu hradu. Jo vážně se mi chce šlapat ta štreka do kopce... Bylo mi drobet fuk, jestli už zvedli své zadky a jdou, nebo jestli tam hodlají ještě otálet a tlachat. Já to hlavně už chtěla mít za sebou a jít se pořádně prospat.
A ani ta bouřka, co se přihrnula tomu dala vážně grády. V dešti a zimě jít na pošahanej hrad, proč ne. Doufám, že tam budou mít aspoň teplo, pokud tam vůbec žijou, chujové.

>>> Ruina

// Nevím, jestli najdu čas, abych vám to sepsala. Teď si píšu svůj příspěvek. Případně zítra, snad do oběda byste ho tu měli.

// Za 1. s démony ty manipulovat atd. nebudeš. Ty má na starosti Božstvo.
Za 2. kdyby jste čas od času prolistovali knihy magií, zjistili byste, že se pomalu, ale jistě přidávají popisy levelů. U ohně je to -> 1. level = Již existující oheň lze rozšířit - myšleno, udělat POUZE větší plameny. Za velkého vyčerpání a soustředění.