Příspěvky uživatele

No, neříkám na mé žvásty, co jsem vypustila nic, ale co, dyť to je jedno. Pak i ona promluvila a já, já si přišla o drobet líp. O maličko líp, že mi rovnou neposlala tamsi kamsi.
"Nikdy nevíš, co se tu může pohybovat a ještě, když jsi tu tak sama..." Pokrčila jsem rameny a dřepla jsem si na okraj studny. Hlavně, abych do ní nezahučela, to by mi asi nikdo nevytáhnul, i když je tu ona, ale bylo by to nejspíše k ničemu. Koukla jsem se do studny a poté zase zpátky na neznámou. " Och, mimochodem, jsem Stella. Co ty? Nechci ti říkat nějaká ta neznámá." Usmála jsem se a dala jsem si nohu přes nohu.
Už jsem byla maličko uvolněnější, ale i tak mnou projížděla nervozita. Možná jsem si měla na cestu dát panáka, určitě by mi bylo hnedka líp. Možná by mi huba potom jela, ale zase chodit po města opilá se mi nechtělo, to mi stačilo jednou... Jednou když, když jsem potkala jeho. Zavrtěla jsem hlavou a snažila se ty vzpomínky zahnat. Nechtěla jsem si připustit, že mi zrovna ta chvilka chyběla. Že mi možná i on chyběl? Ne, to určitě ne. To jen moje mysl zase utváří něco, na co jsem momentálně nebyla zvědavá.
Vlastně, teď jsem možná mohla být ráda, že tu někdo je a já tu nejsem sama a nenechávám ty myšlenky proudit. Proudit mnou a mít potom akorát tak náladu na nic. Ale na druhou stranu jsem si ty myšlenky potřebovala utřídit a proto jsem se vydala někam do ústraní a teď, teď už jsem věděla, že by to byl nejspíše špatný nápad. Já mám pokaždý jebnutý nápady. Vlastně, jsem teď u studny přání, bych si mohla rovnou přát, ať na to všechno zapomenu. Jen... Je to beztak mýtus a nic by se mi nevyplnilo, tak to asi ani nemá cenu zkoušet a nebo má? Ne, určitě nemá. Promnula jsem si oči rukou a raději jsem se soustředila na tu neznámou dívku.

<<< Institut

Přišla jsem na místo, které jsem ještě zde neviděla. I když bylo kousek od Institutu, já si ho snad nikdy nevšimla a nikdy jsem sem nešla. Dávala jsem si velký pozor a koukala po okolí, co kdyby náhodou.
Však v tom tichu jsem zaslechla hlas. Byla jsem ještě více tiše a kradla se k té studni. Stála u ní dívčina a díkybohu, nebyla žádný démon nebo tak, tak jsem vyšle ze stínů. Nechtěla jsem jí nijak moc vylekat či něco takového.
Nevěděla jsem, co bych jako měla zrovna teď dělat. Jestli na ní mám promluvit a nebo tu stát jak tvrdé Y a čumět na ní. No, aspoň jsem si jí mohla prohlédnout. Udělala jsem pár kroků ještě více ke studni. Nevěřila jsem na různé blbosti, jako, že by mi splnila přání, kdybych ho zde řekla, tak sem držela pusu a dál na ní mlčky čučela - a ne, nebylo mi to blbý.
Ale i tak jsem se odhodlala k prvnímu slovu. " Echm, ahoj? " Pozvedla sem jedno obočí dívajíc na ní. Sice to bylo blbý, ale já neuměla moc začínat konverzaci. " To se tu takhle sama nebojíš? Že by tě něco sežralo?" Okey, další blbost, který jsem ihned teď litovala, co jsem jí vypustila z huby. Nejraději bych si nafackovala a doufala jsem, že mi teď nebude mít za magora.

Už sem se dál jím nezabývala. Každý si šel po svých a já se vydala nahoru do svého pokoje. Chtěla jsem se jen převlíknout a prostě někam vyrazit, někam do pryč, pryč a nachvilku si provětrat hlavu. Potřebovala jsem to.
V pokoji mi na posteli ležel kocour a tak jsem mu ještě v rychlosti nasypala do misky drobet granulí, aby neřekl, že na něj kašlinkuju.
Poté jsem se vrhla k mé skříni a vyhrabala na sebe černé tílko a černý kalhoty. Ještě sem na sebe hodila koženou bundu a aby toho nebylo málo, vzala jsem si jako vždy, mou dýku. Nikdo přece neví, co se ukrývá ve tmě, že jo.
Pak jsem rychle seběhla dolů po všech těch schodech, co jsme tu měli a zamířila si to ještě do kuchyně, kde jsem se ještě rychle napila. Pak už jsem mířila ke dveřím a rychle pryč tady ocuť.

>>> Studna přání.

// Máš to krátký, ale jaksi... Chm, to je fuk.

Zakroutila jsem nad ním hlavou a jen jsem mlčela. Vyčkala jsem si, než si sundal triko a řekl si, kam to chce teda vypálit. Když udělal a řekl vše potřebné, beze slov jsem tedy začala. Upřímně? Bylo mi fuk, jestli ho to bude nějak bolet, já si to narozdíl od něj vychutnávala.
Hezky pomaloučku a pracně jsem vypalovala jednu čárečku za druhou, aby to mělo přesný tvar runy. Jeho první runy.
Není nic lepšího, než někomu pálit kůži, že a zrovna dnes. Udělala jsem poslední tah stélou a pak to bylo všechno hotové. Odtáhla jsem se od něj a koukla na moje super dílo. " Nesahat, neškrábat dokud to nezčerná a nebude vypadat jako tetování."
Stélu jsem si položila na stůl a potom jsem si přešla opět k baru a něco slabšího, jen tak na chuť jsem si nalila. Se ze mě ještě stane alkoholička, když tak furt chlastám.

Asi sem neměla říkat to, co jsem řekla, ale to bylo fuk. " Ne, jen sem si všimla." Odpověděla jsem suše. Celkově mi to téma již nijak moc nebavilo, spíš jsem již vše chtěla mít z krku a jít třeba zase spát. Jo, spánek, ten byl můj.
" Ty a oběť? Ty máš být poctěn, že se ti tohle dopřává. " Nevěřícně jsem nad ním zavrtěla hlavou. Bože, koho si mi to sem poslal? Když pohár odemě přijal, tak jsem ho pozorovala. Pozorovala jsem to, co to s ním udělá a jestli mi hodlá poblít podlahu. To by si jako po sobě uklidil, já bych to po něm uklízet vážně nemohla. To bych tam grcku hodila asi také.
Vypadalo to, že krev mu moc nechutná, ale měl smůlu, že hold čistokrevný není. O to víc to bylo zábavné pro mě, protože já proměňovala nečistokrevné ráda.
Pak to asi začlo, protože mu pohár vypadl a tak jsem ho sebrala a položila na stůl. To jsem hnedka do ruky již čapla i stélu a vyčkala až bude zase schopný slova.
Na to jsem se začala smát. " Neumřeš, na to se neumírá." Vážně mi to přišlo vtipný, ještě nikdo se na tohle nezeptal, byl první.
" Ale ne, jen tělo si musí zvyknout na krev, co si vypil. Každý to bere jinak. Jen ti asi pár dní bude furt divně, občas se ti může zamotat hlava a tak. Než si zvykneš i na to, že máš bystřejší smysli, rychleji se uzdravuješ... A teď, teď mi řekni, kam chceš první runu." Zamávala jsem mu před obličejem stélou a stále jsem se usmívala. Ze své neoblíbené části jsem udělala svou oblíbenou.

// Stella se naštvala bo jí mizel stále avatar

// Natali: Máš blbý, než to udělám, tak již žádné vymyšlené zbraně nebudou a budou se muset kupovat =P Muhaha =D

Ang: Myslíš? Myslíš, že ti povolím výměnu zámku? U mě v baráku? =D

Do kurníku s váma.

Pšt! Kšt! Nebudeš! =D

// Slepice, to bude na všecky i na mladého kohoutka ^.^

Tak ono se to umí i smát? Jak skvělé. Já se teda nesmála, já to myslela vážně. "Aha, vypracované. Nevypadá tak. To i já si troufnu říct, že já mám zadek vypracovanější, jak ty a VIP být nepotřebuji, kdybych chtěla, tak si ty kalhoty slíkneš chtě nechtě." Mrkla jsem na něj s úsměvem. Šak počkej, jednou v noci ti něco provedu, udělám jednou kanadskou noc plnou super žertíků!
" No jo, no jo, ty nedočkavci. Se hold na to vrhnem, když si to tak náramně přeješ." Šáhla jsem okamžitě pro nůž a postavila se. Levou ruku jsem natáhla nad pohár a prostě se řízla. Nechávala jsem krev stýkat do poháru a čekala jsem, než se aspoň drobet naplní. " Za to mi zaplatíš, že jsem kvůli tobě obětovala krev a ještě se musela říznout."
Pochvilce začala krev již maličko kapat. Rána se začala pomalu, ale jistě zatahovat, ale i tak jsem si do ruky vložila pár kapesníčků. Aby nasákly to, co mi z rány ještě vyteče.
Pohotově sem ihned podala pohár kolouškovi. " Pí a do dna. A za veškeré následky neručím, nevím, jak to tělo přijme, třeba ani nepřijme." Pokrčila jsem rameny a pozorovala ho.

// Díky ti

// Teď se všichni budete za mne modlit, protože jestli nezískám ten lístek... Tak se s nikým bavit nebudu a nic dělat nebudu a to minimálně celý rok -_-

Zkoumala jsem ho pohledem a čekala na jeho reakci. Jeho myšlenky jsem pro jistotu vynechala, už další jsem vědět nechtěla. To bych ho určitě již musela vyprovodit ze dveří, bo by to určitě nepřežil.
Otázal se, co s tou stélou mu hodlám udělat. " Nic, jen si stáhneš kalhoty a já ti jí narvu do zadnice, abych zjistila jestli seš zdraví a neneseš nám sem nějakou nákazu." Pokrčila jsem rameny. " Takže mladý pane, kalhoty dolů." Vybídla jsem ho k tomu činu. Zajisté, sem mu jí tam vážně strkat nechtěla, ani nic podobného, jen srandu jsem si z něj chtěla udělat.
" Paráda, tak potom, co tě vyšetřím, se napiješ s tohoto poháru, to ti jistě problém nebude dělat, že? A nevím, jestli se ti udělá špatně až se napiješ, tak bude asi lepší, když budeš sedět a případně záchod je na chodbě. Jestli mi to tu pobliješ, tak si to uklidíš." Tu jsem vyndala rovnou i nůž, protože ten bude potřeba, abych naplnila poté pohár mou krví. Takovému kolouškovi budu dávat mou krev, kam jsem se to dostala...

Už jsem si myslela, že se bude vyptávat na nejrůznější věci, ale on ne. To měl u mne zatím plusko k dobru, ale i tak mínus převažovalo.
"Dřív jsme bojovali i s upíry... Teď prostě s těma nejrůznějšíma zrůdama, co přichází bránou..." Suše jsem odpověděla a došla jsem si teda pro věci, které k tomu všechno budu potřebovat.
Došla jsem zpět a v rukouch sem měla stélu a pohár. Dřepla jsem si zpátky na gauč. " Chm, s tebou provedu teda asi komplet proměnu, nevypadáš na to, že bys... Byl čistokrevný nebo se snad mýlím? Nevídal si již jindy něco divného, krom toho, co si viděl až teď?"

// Sorry, je to krátký, ale víc ze sebe nedostanu, sepisuju něco jinýho, co musím odeslat do půlnoci...

Celkově mi bylo jedno, jestli tu zůstane bo prostě zdrhne - byla bych proto, aby zdrhnul, co tady s ním. S podvyživencem.
To, že j sem byla taky drobet zvědavá mi přimělo i k tomu, abych mu do té jeho palice nakouknula, ale to jsem dělat neměla. On... On si o mě myslel bůhví co. Já jsem úchylná? Sadomasochistická psychopatka? Dělá si ze mě srandu? Já ho snad zabiju na místě a bude klid. Propalovala sem ho pohledem. Měla jsem chuť po něm hodit tu skleničku, kterou jsem držela v ruce - měl i štěstí, že nechtěl taky, to bych rovnou po něm hodila i láhev.
Raději jsem se držela a pouze si sem tam zaskřípala zubama. Tebe to bude obzvlášť bolet, tebe si vychutnám, koloušku. Usmívala jsem se, jak andělíček na hnoji.
S toho všeho mi vytrhnul jeho hlas, já teda sebou maličko jen cukla a věnovala mu tedy mou vzácnou pozornost. " Hm.. Tak fajn, čekala jsem, že raději vemeš nohy na ramena. Vypadáš na to. A chm, ty bys nebyl dobrá oběť, možná démoni by si na tobě pochutnali, ale kdo ví." Pokrčila jsem rameny a přemítala, kde začnu. No, asi úplně od začátku, to bude nejlepší.
" Tak jo, právě se nacházíš v Institutu. To je sídlo lovců Stínů. Chrání nás před těma zrůdama, co jsou venku - ty určitě taky někdy potkáš, až tě budou chtít sežrat." Přívětivě jsem se usmála, i když mi teda úsměv moc nešel, ale to je fuk. " Lovec Stínů je potomek člověka a anděla - takže, abys to chápal, jsme napůl lidé a napůl anděli. Jenže nás čistokrevných zbylo jen málo a tak i lidé se mohou stát lovci a to tak, že se napijí krve z poháru Krve. Docela nechutný, ale co... Přežít se to dá." Pokrčila jsem rameny. " Poté ti Stélou vypálím tvou první runu, která tě bude ochraňovat. Tedy přesněji, budeš mít lepší smysli, budeš se i rychleji hojit a tak dále. Pak další runa, co získáš má jiný význam. To už si ale budeš vypalovat sám, první ti vypálím já - třeba na čelo, jestli chceš. " Promnula jsem si oči a pokračovala dál. " No, co bych ti tak dál mohla říct... Jo, mezi námi žijí i upíři a vlkodlaci. Se všemi máme uzavřenou mírovou smlouvu, takže žádný rvačky, jinak půjdeš před soud. A tam nejsou zrovna nejmilejší, s toho bych tě nevytáhla ani já. Bojujeme pouze s démony, který dozajista poznáš, protože většina z nich je neopatrných a půjdou po tobě. Takže, to je jen malé shrnutí a jestli máš ještě nějaké otázky, tak sem s nima. Jinak přejdeme k tomu, aby ses stal lovcem." Zakončila jsem to všecko a hodila jsem na stůl prázdný pytlík od chipsů, protože mi překážel.

Chroustala jsem jednu křupku za druhou a pozorovala jeho. Na klíně jsem hladila Sfixe. Byla by to super chvilka, kdyby jí opět někdo nevyrušil.
Tu se vzala Natali, která se sem přiřítila, jak tajfun. To nemůže být potichu? Bože můj, já je vystěhuju do sklepa, slepice jedny. I Sfix se lekl, jaký hluk udělala. Já jen na ní koukala, jak se řítí a raději ani neodpovídala.
Lékárničku si taky sama našla a i poznámky si nenechala pro sebe. Ono vypadalo, že se i ty dva znají. Aha, super... Skoro jsem si ani nevšimla, že by se jí něco stalo. Vypadala, že pomoct nepotřebuje, tak sem se ani nijak nehlásila. Nebylo to asi nijak vážný, když si nevyžádala něčí pomoc.
" Hele, hele, kšá pryč, já mu to vypálim na pravou půlku zadnice a je jedno, kam si to dá, božééé." Zaječela jsem ještě na ní, když už odcházela. Divná to holka... Zamračila jsem se ještě do chodby a pak zalétla pohledem k tomu mladému kloučkovi.
" Vidíš to Sfixi, čím já si furt musím procházet? Ani chvilku klidu mi nedopřejí... Vystěhujem je a chlapský návštěvy na pokojích zakážeme, budem je zavírat do klecí a nebo jim postavíme boudy venku." Šeptala jsem kocourovi do ouška, protože jsem věděla moc dobře, že on mi porozumí mnohem víc, než kde jaký člověk tady.
Pak asi teda našel slova. Tak jsem na něj pohlédla. Chudáček malej, on je zmatenej... Vstala jsem a přešla k baru, co jsem zde měla. Na tohle jsem si prostě musela dát skleničku. Rovnou i se sklenkou v ruce jsem si dřepla opět na gauč. " Chceš taky něco na posilnění? Možná to budeš potřebovat, až skončím s vyprávěním..." Usmála jsem se a hodila na sebe zase kocoura, aby neřekl...
Potom jsem se dala teda do vysvětlování. " To, co se ti zjevilo, bylo božstvo. Aspoň tomu my tak říkáme, možná proto má jiný pojmenování, co já vím... No a řeklo ti, ať vyhledáš mě. Já jsem Nejvyšší nebo-li také Ingwe a nebo mi také můžeš říkat Stello - což je nejlepší." Vydechla jsem. " Božstvo tě sem poslala s toho důvodu, že by ses měl stát lovcem stínů, ale klidně s toho můžeš vycouvat, takže... Než ti řeknu to ostatní, o čem nemáš páru, chci vědět, jestli se jím chceš stát a zjistit tak to, co je před civilama ukryto a nebo pokojně odejdeš a já ti na tohle naše setkání pomohu zapomenout."
Ani nevím proč, ale raději jsem každému dávala na výběr. Kdo ví, třeba se i celé Božstvo může někdy zmýlit a poslat mi sem někoho, kdo ještě na to není vůbec připravený a má chuť tak odejít, a přijít, až bude vážně připravený.