Příspěvky uživatele

Drobet vykuleně jsem koukla na Ryana, když se smál. Nešlehnul si něco? Nepíchá si něco? Neměla bych udělat rovnou i test na drogy?! Zatřepala jsem hlavou a nechala ho být. Koukla jsem na El. " Tak si jednou sednem a nějakýho vyvoláme, někde na hrůzostrašném místě a třeba se nám to povede a budem se modlit, že nás nezabije." Usmála jsem se a nachvilku jsem si představila, jak sedíme někde na hřbitově a zkoušíme vyvolat ducha. To bylo celkem divný, ale to je jedno.
Mou pozornost poté upoutal Ryan, když opět spustil. " Ti čtu myšlenky..." S úsměvem jsem mu odpověděla. To mi napadá, občas bych si jeho myšlenky mohla přečíst, za zkoušku bych nic nedala a možná se i něco nového dozvěděla... " Brzo skončíš na pekáči a nebo na grilu. To ti slibuji." I když lidský maso nejím, tebe bych klidně sežrala. Pro ten pocit. Domyslela jsem si už jen raději v hlavě, nehodlala jsem ho nijak dál popichovat. Při dalším bych ho již musela už aspoň zatlouct do země a to by přece nikdo nechtěl.
Koukla jsem na El. " El, my budem muset jít. Ale až to tak nějak vyřídím, tak se zas někde někdy můžem sejít nebo tak, znáš to..." Potom jsem koukla na ty dva. " A my jdeme, tak zvedejte své kostičky." Pakovala jsem se ze země a brala jsem i ty tašky, co jsem měla sebou.
Když už jsem měla všecko pobraný, tak jsem se vydala na odchod.

>>> Studna přání

Chtěla jsem svůj doušek polknout, ale místo toho jsem ho vyprskla. Otočila jsem se na Ryana. " Labrador? V čem si sem s tím psem podobná? Abys ty zachvilku nelítal a nehledal své drahocenné končetiny." Jo, chtěla jsem ho praštit, ale víte co, nechtěla jsem ho zde mlátit před El a tak jsem se raději krotila. I když, mé nervy jsou jen velmi malé.
Více méně mou pozornost poté upoutala El, když mi odpověděla na mou otázku. " To je sice pravda, ale tak, ducha můžeš třeba vidět, že jo... Viděla si nějakýho? A nebo jen doufáš, že ho někdy uvidíš a třebas s ním prohodíš pár slov?" Zasmála jsem se. Sice bych to měla brát vážně, ale já nechtěla, lepší je pro mě si s toho všeho už dělat srandu.
Jenže úsměv mi moc dlouho nevydržel, myslela jsem že už vážně celého naducovatého Ryanka zabiju. " Kohoutku, mám chuť na pečené kuře, tak neprovokuj pejska nebo by mohl i kousnout. " Řekla jsem mile, i když se pod tím schovával tón ostrý jako břitva. "Za další, říkat si jim budu, jak se mi zlíbí. A když máš na ní, tak bys jí mohl dát vědět, že jakmile padne noc, bude v Institutu a bez řečí. Prázdnou plechovku jsem zmáčkla a položila jí vedle mě. Koukla jsem na oblohu a zajisté, už jsme měli jen málo času, než budu muset jít a kohoutek téže. Nechtělo se mi odcházet, nechtělo se mi přerušit tu pohodu, i když jí sem tam jedna osoba maličko překazila.
Ovšem potom někdo na nás promluvil a já pohlédla směrem odkud hlas vycházel. Byla to Ang. Tu jsem už taky pár století neviděla. " Zdravím," hlesla jsem naoplátku. Pak jsem odvrátila od ní zas hlavu, ale pak mi to zase docvaklo, že i jí to musím říct, když jí tu mám. " Ang, až padne noc, což bude zachvilku, tak se všichni sejdeme v Institutu, chci s váma něco projednat. " Dořekla jsem a vzala si poslední drobky, co jsem měla v pytlíku.

Střídavě jsem jedla a pila. Těch okolních lidí, co na nás sem tam hodily pohled nevšímala. Tedy, ne že by mi to bylo příjemný, ale nic jsem s tím udělat nemohla. Nejvíc byla ta holka, co seděla opodál, to jsem na ní nachvilku pohled zakotvila, ale pak jsem ho odvrátila zase zpátky tady na ty dva šašky, co zde byli semnou. " Jistě, já se tady za něčím budu honit, to čekej. Vypadám snad jako aportovací pes?" Zakroutila jsem hlavou a dala si další dávku chipsů do pusy.
Poté jsem koukla na El. " Já znám spoustu historek, ale myslím, že ty by se hodily spíše na večer. Takhle by nebyli dost strašidelné. Ale co třeba... Věříš, že existuje i něco jinýho, než jsou lidé? Něco jako duchové, démoni nebo tak?" Otázala jsem se jí. Zajímalo mi to. Já viděla toho už spoustu, ale jestli i ona věřila na něco jiného?Kdo ví a u Ryana jsem si byla jistá, že toho se nějak moc ptát nemusím, ale i tak mi tu vytanula otázka. " Hele Ryane, nemáš... Nemáš na ty dvě slípky v Institutu nějaký kontakt či tak? Nevěřím, že až tam přijdu budou a potřebuju si s váma o něčem popovídat a budu vás tak potřebovat všechny pohromadě..." Tím jsem to tak nějak celé zakončila a jestli je on nemá, no tak je budu nahánět po celém městě a pak je přitáhnu za pačesy domů.

// Já si to ale už pouštět nebudu, takže si mi posílej, co chceš =D Tímhle mi vydírat teda nebudeš =D Tak tě hodím do studně a ne, to ty a ten tvůj mužíček.

/ Tě jebnu pánvičkou po hlavě, napřed to je psychouš a teď chlap? =D Chudák Stellušinka, co mi to z ní děláš =D

Žvejkala jsem a přitom jsem oba dva pozorovala. Ryan byl nějak potichu, tak jsem si ho teda moc nevšímala a všímala si dál brambůrek. Jenže, to bych nebyla já, abych nedostala žízeň a tak jsem si z tašky vylovila plechovku piví. Ničím jiným se prostě brambůrky nedají spláchnout. Popravdě, ono celkem i bodlo, když bylo zatím ještě hezky studené. Pak jsem se otočila na El. " No, myslím, že jídla máme dostatečně, teď by to chtělo i nějakou zábavu. Takže nějaký nápady?" úsmála jsem se na celé kolo. " Nebudeme přece tady mlčet, jak puťky a navíc, chci si užít tu trochu času co mám..." Zajisté, moc času jsem neměla, musela jsem zase co nejdřív zpátky. Musela jsem udělat ještě jednu věc, než budu mít zase nachvilku klid a celkově jsem se modlila, jestli mi nezbořili mezi tou dobou barák. Takže jsem to tam jít i zkontrolovat musela a sednout si s nima taky. Vlastně, jednoho tu z nich už mám... Teď se jen modlit, aby tam byli i ty dvě slípky. Na druhou stranu se mi tu ale zase El nechtělo nechávat, i když jsem věděla, že nějakou chvilku to určitě potom přežije, takže jsem spíše teď využívala toho momentu, kdy mohu nachvilku hodit ty starosti zahlavu.

<<<Nákupní centrum

Dotáhnula jsem je až do parku. Tedy, ještě chvilku jsem je vláčela zasebou, protože jsem hledala klidné místo, někde dál od lidí, které jsem taky našla. Tam jsem je pustila, hodila tašky na zem a já sebou flákla taky na zem. " No není tu báječný klid?" Přišla jsem si jak malé dítě, co má radost z něčeho. Chňapla jsem po jedné z tašek a vytáhla jsem si z ní nedojezené chipsy. " No, nestujte tam jak sloupy a pojďte si taky dřepnout, jdeme jíst a pít. Uděláme si klidnou hostinu, než se zase rozutečeme." Zaklepala jsem rukou na zem, aby pochopili, že si prostě musejí sednout a myslím to jako fakt vážně. Pak jsem si do pusy dala hrst chipsů a byla nadmíru spokojená.

Nevím, jak dlouho jsem na ně čekala. Bylo mi to vcelku jedno, jestli si pospíší či ne. Já si vychutnávala chipsy, takže co. Neměla jsem žádný spěch, i když. Být někde na klidnějším místě by neuškodilo.
Jako první se vrátila El, tak jsem se nan í usmála a dala si do huby další hrst brambůrek. Pochvilce přicupital i Ryan. To už jsem strkala chipsy do tašky a vyskočila na nohy. " Žádné sezeníčko nebude, to až potom. Teď jdeme honem rychle do parku, kde to všecko sníme a uděláme si ten piknik, i když bez deky, ale to nevadí." Usmívala jsem se a brala tašky do rukou. Měla jsem sice toho drobet víc, ale co,aspoň zbytek odnesu domů, kde je taky nějaký ten hladový krk navíc.
Pak jsem je opět čapla za ruce a táhnula je. Nemohla jsem dopustit, aby mi někam utekli přece.

>>> Park s opičkama

<<< Park

Konečně jsem je dotáhla do centra, kde jsem jejich ruce pustila a s úsměvem jsem se na ně otočila. " Tak jo, jsem pro jídlo a tak dále. Berte všechno, co chcete a hlavně unesete. " Usmívala jsem se a šla hnedka do prvního krámku, co tu byl s potravinama. Tam už jsem házela vše do košíku, co mi padlo do oka - hlavně chipsy, paprikové. Ty byli prostě moje. Na ty dva jsem se teď nijak moc neohlížela.
Několik pytlíků jsem měla v košíku a tak jsem tam začala házet další blbosti a ještě jsem nezapomněla přihodit i nějakou tu lahvinku. Vlastně jsem si tam musela přihodit a piví, protože bez toho se občas taky neobejdu.
Když už jsem teda měla ten košík tak nějak plný, šla jsem to zaplatit a počkat na ně, až vylezou oni. To jsem se teda usadila i s taškama na lavičce, co tam byla a abych se přiznala, už sem si otevřela jedny chipsy a žrala je.

<< Studna přání

I parkem jsem je táhla za ručičku, jak na vodítku a bylo mi jedno, co si o nás mohou myslet kolemjdoucí a i mi bylo jedno, jestli se to těm dvoum nějak moc nezamlouvá. Já hlavně už chtěla být na místě určení a hlavně jsem měla brutální chuť na chipsy, tak to se dalo omlouvat, že jsem je tak násilně táhla za ruce, ale měli jít sami od sebe.

>> Centrum, opět s opičákama

Nebudu se tajit tím, že jsem natěšená. Já totiž byla hodně natěšená a tak jsem jen netrpělivě přešlapávala až se milostpán uráčí odpovědět, jestli jde taky nebo ne. Chvilku jsem na něj divně koukala, když vypustil to, co vypustil z úst. " Jasně, medvěd. Nedostal si úpal?" Zatřepala jsem hlavou a nechala to být. " Sice to ze začátku byla dámská jízda, ale další člověk navíc se vždycky hodí." Udělala jsem pár kroků vpřed. " Třeba i ty jednou na sebe něco práskneš, až budeš opilá, kdo ví." Pokrčila jsem rameny s úsměvem. " Tak tu nestůjte jak lemry a jdeme, šup šup!!!" Vzala jsem je oba dva za ruku a táhnula jsem je zasebou jako na vodítku směrem do parku. No vlastně rovnou do centra, aby jsme si mohli něco koupit.

>>> Park
s těma dvouma opičákama =D

Pohoupávala jsem nohama a tikala mezi těma dvouma pohledem a jednou rukou jsem sundávala kousek mechu, co rostl na studni. Bylo to všecko celkem divný. Vlastně on mi maličko překazil plány, ale zase, třeba by mohl jít s náma, třeba i on si vyleje srdíčko. Tedy, obrazně řečeno.
" To jsme dvě, já na sebe jen tak nic neprásknu a nebo... Když už jsem řádně zlitá, tak sem tam něco vypustím, co bych neměla." Seskočila jsem ze studně a protáhnula jsem se. Celkem mi i bolel zadek, jak jsem seděla. " Takže... Zajdem do krámu, tam si nakoupíme hordu věcí a půjdem někam? Bude pikniiik!" Poté jsem se otočila na Ryana - och ano, už jsem věděla jeho jméno, když ho řekl. Sice ne mě, ale to je jedno. " Co ty víš, někomu už se splnilo přání, třeba budeš další na řadě." Pokrčila jsem rameny. " A chm, půjdeš s námi? Někam něco koupit a pak to všecko spořádat a pobavit se tak nějak? A nebo nejsme pro tebe dobrá společnost?" Koukla jsem na něj zvědavým pohledem, který jsem následně odvrátila spíše na El, ta byla zajímavější, než on.

" No, pokud se straníš lidem, tak si můžem zajít něco koupit a jít třeba jinam, kde lidi nebudou. Koupíme si tunu zmrzliny, čokolády a dalšího, co je nezdravé, něco málo popijeme a pak si vylejeme srdíčka a budeme se mít fajnově."Zazubila jsem se. Jistě a teď si o mě bude myslet, že jsem totální cvok. Nebo semnou nikam nepůjde protože si bude myslet bůhví co. Zakoukala jsem se na oblohu. Byl už jak dávno den a já zase s někým prokecala celou noc. Abych pravdu řekla, vůbec mi to nevadilo, naopak. Byla jsem ráda, že mohu jednou za čas takto vypnout a neřešit kde jaký nadpřirozený chujoviny, co se denně okolo mě točí. Nejraději bych se prostě vypařila, ale stále jsem věděla, že nemohu. Nemohu ty ostatní zde nechat, dokud se aspoň něco málo nenaučí. Nenaučí... Jasně, nenaučí. Budu muset udělat slepičí slet a promluvit si s nima a začít je učit. Zatřepala jsem hlavou a ty myšlenky vyhnala, teď na ně nebyla vhodná chvilka, zvlášť, když jsem chtěla vypnout.
Tu naší krásnou samotu, co jsme zde měli narušila nějaká osoba. No, pochvilce to už nebyla nějaká osoba. Poznala jsem, kdo to je, jen to jméno se mi nevybavilo. Ani jsem neměla tušení, jestli mi ho vůbec řekl. Prohlédla jsem si ho znova úplně celého, od hlavy až k patě. " Och, jaký si gentleman." Zkoušela jsem mít kamennou tvář, jenže mi koutky cukali. Ani nevím proč, ale prostě jsem měla dobrou náladu a chuť jít a něco udělat - okey, měla jsem chuť se jít opít. " Co takový gentleman jako ty pohledává zde? Máš snad nějaké přání, které si chceš nechat tu splnit? A nebo jdeš otestovat hloubku vody ve studni?" Koukla jsem na něj a pak jsem se koukla dovnitř do studně a pak zase na něj. S čím bych ti mileráda pomohla, jen bych tě už nevytáhla... Pomyslela jsem si už jen ve své hlavě.

//
Schváleno.
Odečteno Ti bude 70zlatých.

Koukala jsem na své nohy a pohupovala s nimi. Při jejích slovech jsem na ní jen maličko koukla a zasmála se. Chtěla jsem něco říct, ale to jsem prostě říct nemohla. Ona nevěděla a nesměla vědět. " Jistě, sice menší nejsi, ale víš co... Třeba nějaký násilník, namakaný, tomu by ses jen tak neubránila a já bych tě mu předhodila, abych si zachránila krk, znáš to. Já mám ráda svůj život, tak bych obětovala tvůj." Mrkla jsem na ní a dělala si z ní srandu a doufajíc, že to neveme vážně. " Takže tu jsi jen krátce? " Otázala jsem se hned, co dořekla, že jsem první člověk s kým se tu baví.
I jsem se konečně dozvěděla její jméno. " Super Ell, tak co třeba někam vyrazit? Nebo chceš zůstat stále tady u studni? Sice já jsem si chtěla nejprve pročistit hlavu, ale společnosti a nějakému povyražení se nebráním." To už jsem seskočila z okraje studny na kterém jsem doposud seděla a koukla jí zpříma do očí. " Nebo snad nemáš ráda trochu povyražení?" Zazubila jsem se. Usoudila jsem totiž, že když už jsem první člověk, se kterým tu prohodila nějaké slovo, tak by to měla napravit a drobet si i užít. A já bych zase taky na druhou stranu uvítala se někde po dlouhé době zřídit, jako vždy.