Příspěvky uživatele

// Tohle byl slabý odvar toho, co vás čeká dál =D
(Asi se nedoplatím =()

// Jak chutnají blechy?

// Kruela sepíše, dopíše dějiny a jde vás sníst.

<<< Nákupní centrum

Stála jsem konečně před doupětem, vypadalo hnusně, ale stačilo se líp dívat a poznali jste, že je to jen iluze, jakou máme my. Pfff, a to jsem si myslela, že to máme takhle jenom na Institutech. Asi omyl. Zakroutila jsem hlavou.
Byla jsem maličko v rozpacích, nevěděla jsem, jestli tu mám stát a čekat, než se někdo objeví a zavolá mi Sav a nebo prostě mám jít a udělat bordel. Těžké dilema jsem to měla. Holky my byli v závěsu, tak jsem prostě jednala. Nechtěla jsem už víc stát na tom hnusném počasí, ještě ke všemu, když bylo v dálce vidět tornádo. To mi i přejel mráz po zádech. Nechtěla jsem v něm skončit a tak jsem se rozešla k domu.
Vystoupala jsem po schodech na verandu a chvilku koukala na dveře. Čekala jsem, že teď je někdo otevře a bude třeba štěkat. Nic se ale nestalo. Tak jsem pozvedla pravou ruku a několikrát dost hlasitě zabušila na dveře. Modlila jsem, aby se nerozpadli. " Halóóó, je někdo doma? Máte návštěvu, zvedněte chlu..." Raději jsem ani nedokončila větu, abych je nenaštvala a nevyběhnul na mě přerostlej vlk. I tak jsem ještě jednou zabušila. Byla totiž i pěkná zima. Podívala jsem se za sebe, okolo sebe a zpátky na dveře. Co jim tak dlouho trvá? Si čistí kožichy? Odblešujou se? Kvůli mě se fintit nemusí. Zkřížila jsem ruce na prsou a chvilkově jsem si podupávala potichu nohou.

<<<Restaurace

I centrum bylo ve tmě. Vlastně, za celou dobu, co jsem šla jsem neprohodila ani jedno slovo. Pro mě byla slova při cestě zbytečná. Já abych snad ani nebyla schopná vnímat, kdyby mi něco říkali. Už tak jsem je nevnímala skoro ani v Institutu.
Jednou rukou jsem si utřela čelo a podívala se před sebe. Ještě kousek...

>>> Doupě

<<< Park

Všimla jsem si až na poslední chvilku, že jsem u restaurace. Pohlédla jsem do vchodu, ale tam byla tma jako všude. Ani se nedivím, že je tma, dyť elektrický dráty museli popadat. Ještě, že my o tmě nemusíme být a máme vlastní zdroj pro případ. Tomu jsem se musela pousmát. Přišlo mi to maličko vtipné, jak je teď všechno zahalené do tmy.

>>> Centrum

<<< Studna

V parku nás potkali kroupy. Kdybych mohla, tak se rovnou plazím, ale to by bylo ještě pomalejší. Aspoň, kdyby byli malý, ale oni né, museli padat velký. Naštěstí teda tu nebylo ani žádný tornádo, před kterým by se muselo utíkat, ale i tak jsem nezpomalovala. Spíš jsem ještě více přidala do kroku. Chtěla jsem být již pod střechou - doufala jsem, že nás teda pustí vlkodlaci pod jejich stříšku a nenechají nás stát venku, jak trotli.

>>> Restaurace

<<<Institut

Rychlím krokem jsem doběhla ke studně. Na okamžik jsem se tu zastavila a zahltili mi vzpomínky. Nebyl v nich Ryan, ale El. Je vůbec ona v pořádku? Svraštila jsem čelo a dala jsem se zase do kroku. Přiznávám, že jsem pocítila strach, který jsem už dlouho nepocítila, ale zahnala jsem ho do nejtemnějšího koutku v mé hlavě. Teď tu pro něj nebyl prostor.

>>> Central park

// Tak já vás zlinčuju všecky a bude =D
A neurážejte Kruelu nebo se naštve ještě víc

Natali: Lol, tak už dva jo? A nechceš i třetího? Nebo to bude záhada barmudského (nevim jak se píše =D) trojúhelníku?

Ryan: Zabít tě je málo

Střídavě jsem na ty dva koukala a vyhýbala jsem se jejich myšlenkám raději už obloukem - velkým obloukem. Čekala jsem, kdo z nich první začne mluvit.
První začala Natali, tak jsem na ní stočila pohled. Jen jsem zakroutila hlavou, že ne. " No, těch 30čísel to má asi, já to nikdy neměřila. A tam musíme jít proto, že oni ovládají složité runy nebo, jak vám to říct. Sami na sobě mají runy, které my bysme asi nepřežily. Vlastně, ty runy je tak nějak zohavily. Navíc, jsou to i takoví šťourači v hlavách, vyžívají se v tom, bych snad i řekla. Dokáží odhalit jakoukoliv vzpomínku, klidně i násilím. Jsou to takový archiváři, ví o všem a o každým. Dokáží ti rozpomenout se, pokud tě tedy rada přijme a budou ochotni ti pomoci. Nic není pro ně utajené, hlavně to, co nosíš ty v hlavě. Možná ani na hřbitov nebudeme muset jít. Možná jeden zavítá rovnou sem do Institutu - což by bylo lepší. To jejich město je taky otřesné, ještě, když si vzpomenu, že tam jednou budu pohřbena." Oklepala jsem se. Byla jsem tam jedenkrát v životě a víckrát se mi tam fakt nechtělo. " A jo, klidně můžete jít, oba dva. Bude to lepší, když tam na poprvé nepůjdete sami. " Přikývla jsem ještě. " A jo, mimochodem, jestli uvidíte Ang, pošlete jí rovnou sem, vážně mám chuť z ní udělat 5malých do školky a nebo jí aspoň zavřít do klece." Ryanovi jsem jenom přikývnula na souhlas. A teď mi babo raď, kam jsem to všechno schovala.

// Odepisujte rychlostí blesku, ať to jakoby zakončíme, potřebuju skočit na něco dalšího =D

Jejich myšlenky mi přímo bombradovali v mé hlavě. Myslela jsem, že je upeču zachvilku na grilu, jak jednoho, tak i druhého a nebo po nich aspoň něco hodím, přinejmenším. Jenže po ruce jsem neměla nic, tak měli štěstí - kocoura jsem házet nechtěla, jen tak pro informaci.
Chtěla jsem na něco z toho reagovat, ale zase... Nemuseli o mě vědět zase všechno, něco je prostě lepší si nechat v tajnosti. Poté jsem se otočila na Natali, když se mi zeptala, kdy bude trénink. " Co nejdřív, až budete mít zbraně a vlastně, to mi připomíná další věc. Dostanete každý andělské ostří nebo meč, říkejte si tomu, jak chcete. Máte na výběr buď krátké a nebo dlouhé." (pozn. to rovnou napište, na profil to dám, nevím kdy, bo je budu předělávat.) Pokrčila jsem rameny. " A jo, ještě k těm magiím, nikomu se ještě žádná neprojevila? Run máte, mělo by se to projevit. V hlavě se vám šťourat nechci a ani určitě nechcete jít za Mlčenlivými bratry, aby vám to, jak to mám říct, spustili. Jsou fakt divný a hnusný, i mě z nich jde husí kůže." Ale stejnak vás za nima budu muset vzít... Kvůli runě. Sakra, jak mě se tam k nim nechce. Zamračila jsem se, při vzpomínce na ně. Sice některý z nich měli smysl pro humor, ale i tak mluvili prostě divně a jen v myšlenkách. Se jim teda nedivím, když si sešili hubu. Zatřásla jsem hlavou, abych to vše nějak vyhnala.
Vlastně mi k tomu dopomohl i Ryanův komentář. " Ty vážně chceš skončit na grilu. Jestli po tom tolik toužíš, provokuj dál, tvé přání klidně s radostí splním." Probodávala jsem ho pohledem a vážně bych možná kocoura obětovala a hodila ho po něm. " A jinak, taky tu je velká knihovna - do níž klidně můžete jít, takže se budete vzdělávat a učit se hlavně runy - to jsem zapomněla taky zmínit, které vám pomohou. Některé z nich zmizí, některé jsou trvalé. Po těch, co zmizí máte poté takové malé jizvičky, ale nejdou moc vidět. Za další, co se týče vlkodlaků a upírů, tak máme dohodu o které byste měli také vědět. Hlavně jí nikdy neporušte. Upíra můžete zabít tehdy, pokud se krmí z lidí a prostě je zabíjí - většinou jsou to už ti, co se zcvokli. Téže nesmíte vkročit do jejich klanu - pokud vás teda nepozvou a hlavně, buďte tak laskavy a nenechávejte je, aby z vás pili. Vy máte jedinečnou krev. To samé platí u vlkodlaků - s nima jsme tedy více za dobře, než s upírama. Téže nechoďte do jejich doupěte, bez pozvání. Zabíjet je taky nesmíte, pokud nežerou lidi, ale většina z nich je kultivovaná, takže k tomu dochází ojediněle. My máme aspoň tu výhodu, že náš Institut je chráněn kouzlem a stojí na jakési posvátné půdě, akorát to vlkodlakům nevadí teda. Jen se zde nesmí proměnit, aby neporušili dohodu." Zakončila jsem dlouhou mluvu a usoudila jsem, že to asi bude pro začátek stačit. Aby vstřebali všechny informace a pokračování raději nechám na příště. " Tak a možná bysme mohli přejít k Úmluvě, pak si dojít pokecat na hřbitov, kde dostanete runu, která není trvalá, ale i tak je nadosmrti účinná. I když, tu runu... Tu byste mohli dostat všichni naráz, takže si někde odchytím Ang, dám jí navodítko a pak tam půjdem, až i ona si odříká slova." Řekla jsem na rovinu. Nehodlala jsem jim v ničem lhát, to jsem neměla zapotřebí. Sama jsem znala pravdu a i oni museli znát pravdu a navíc, co na srdci, to na jazyku. Ještě navíc, když občas se dozvím i to, co bych vědět nemusela.

// Já to jebu, prostě a jednoduše sem házím text, co jsem měla už napsaný, akorát sem ten začátek změnila kvůli Ang.
Ang si to hold dožene...
Loool a Ryan, tobě sem dala menší obnos jako + k tomu, že si neudělal, jak dokonale znáš město a víš, kde co je a zeptal ses...

Dřepěla jsem na pohovce a jeden po druhém přicházeli. Nic jsem neříkala, jen jsem mlčky seděla a sledovala je. Ani jsem neodpovídala na žádnou jejich otázku. Hlavně jsem čekala ještě na Ang, která slušnou dobu nepřicházela a mě již docházeli nervy. Popravdě, byla jsem na ní naštvaná a zloba ve mě jenom stoupala. Kocoura jsem raději přesunula vedle mě a podívala na ty dva, co se dostavili. " Jste tu proto, že je čas, abych vám vysvětlila pár věcí a vy, vy se zavázali k Úmluvě. Úmluva je něco jako slib mlčenlivosti. Nebudete moci nikomu říct o tom, kdo jste a co vůbec děláte. Pokud ten slib porušíte, stanete před soudem, vlastně ono už teď byste klidně mohli stanout před soudem, pokud jste si pustili pusu na špacír. " Usmála jsem se. Nehodlala jsem jim v ničem lhát, budou muset poznat zákony, co se týče lovců. Zákony, kterým se musí řídit každý lovec, i když to byla sebemenší chujovina. I pro mě některé byli blbosti, ale co. " Je jasné, že nadpřirozené bytosti o nás ví, takže je jasný, že poznají, kdo jsme a co děláme. Jen to nesmí prostě vědět civilové. Pro ně i platí zákaz sem chodit. Tudíž další bod - žádné nevítané návštěvy. Kamarádíčkujte se s lidmi, s vlkodlaky a klidně i s upíry, ale nikoho sem nebudete tahat. Vlastně, upíři jsem ani vkročit nemohou." Ušklíbnula jsem se. " Takže, pro ujasnění. Následně tohle celé sezení dokončíme slibem k Úmluvě, další si zapamatujete žádné návštěvy a jo, žádné párty zde. Stojí to tu déle, než vy jste na světě." Pověděla jsem jim a pokračovala dále.
" Táák a teď přejdeme k dalším věcem." Tleskla jsem rukama. " Jednou za čas si dáme tréninky. Budeme trénovat hlavně se zbraněma, které si mimochodem budete muset koupit na černém trhu. Tam si taky můžete koupit i magie, zesílit si magie a tak dále. Ten najdete u hřbitova, vlastně i útulek je u něho. Tu ulici poznáte hned, je hnusná, špinavá a smradlavá a všude divný lidi. I na démony je možnost tam narazit, ale tam je to neutrální území, takže žádný bitky, jinak vás čeká soud a u soudu tu je nehezký. Jo a co si pamatuju, kdysi tam měl i různá zvířátka. Nevím, jak na tom je dneska. Je to drobet větší mamlásek a v hlavě to rozhodně nemá srovnané. Ryane a je to gay, tak si na něj dej bacha, aby tě nezatáhnul někam do kumbálu a tam tě víš co..."Větu jsem raději nedokončila. " Má tam na výběr docela pár slušných zbraní, ale asi bych ze začátku šáhla po nějaké levné a koupila jich víc, než zjistíte, která vám sedne a bude vaše hlavní. Ale jinak to je čistě na vás. Až budete mít zbraně, začne vám výcvik. Vlastně, možná dřív se naučíte i obranu beze zbraní. No, uvidím jakou budu mít pak ten den náladu. I vás mohu něco málo naučit o magiích, pokud budete mít zájem - do toho vás nutit nebudu." Řekla jsem tak nějak suše poslední větu. " Také si něco řekneme i o historii, i o našem domově - tím teď nemyslím Institut, ale zemi lovců. A vlastně, celkově si budeme pomalu, ale jistě učit,vše, co budete potřebovat k tomu, aby jste byli dobrými lovci. Také si vemu některého z vás jako společníka, až budu vyzvána k podepsání Dohody nebo-li mírové smlouvy mezi nadpřirozenými bytostmi." Přejela jsem je pohledem. " Máte nějaký otázky teď k tomu, co jsem řekla, než budu zase pokračovat?" Zakončila jsem dosavadní řeč, co jsem zde měla. Možná to bylo drobet delší, ale to bylo momentálně fuk. Na probrání je toho ještě dost...

// Nyní si nebudete moci klikat, jak chcete a přeskočit z Institutu rovnou do Nákupního centra. Budete si muset projít například skrze Studnu přání, Central park a Restauraci. Nemusíte psát, že jste vešli do reastaurace, napíšete pouze, že okolo ní procházíte.

V článku o mapě, v nápovědě je další text o tom, že nebudete už moci na mapě přeskakovat území jako králíci. To jste mohli, když jste byli bez mapy. Až bude velká mapa, tak v ní taky nebudete moci přeskakovat, ale budete taky chodit z území na území.

Je to váš boj, že nerespektujete přechody a teď si na vás hold víc došlápnu.
Můžete být ještě rádi, že vám příspěvky vrátím, na jiných textových hrách je rovnou mažou, pokud si někam přeskočíte bez přechodu. A nějaký autorský práva v příspěvku je fakt nezajímají.

<<< Studna přání

Konečně jsem byla doma. Rovnou s taškama jsem to zamířila do kuchyně, kde jsem to něco málo vybalila, aby náhodou neumřeli hlady. Akorát chipsy jsem si teda schovala bo jsem zjistila, že mi je někdo sežral. Až zjistím, kdo to byl... Useknu mu ručičky. Mezitím i zamnou přišel kočičák, který se mi začal motat okolo nohou. Super, najednou se mazlinkuje. Pohladila jsem ho a dál jsem vybalovala.
Pochvilce jsem to měla hotové a tak jsem si sebou do obývacího pokoje vzala jeden balíček chipsů a šla si sednout. Tedy, ještě než jsem si sedla, tak jsem se zastavila u mého mini baru, co jsem zde měla a nalila jsem si sklenku, jak na chuť, tak i na posilnění před tím vším, co mi čeká.
Poté jsem se pohodlně usadila na gauči a vyčkávala, kdy ostatní dorazí, abych tedy s nima mohla projednat pár věcí. Už teď jsem ale nevěděla, kde bych jako měla začít, úvodní slova mi nikdy nešla.
Kočičák si vyskočil také na gauč a dobil se mi na klín, kde se jako správný kocour lehl a předl. Mě nezbývalo nic jiného, než se tu zatím ládovat brambůrkama.

<<< Central park

Cestou do Institutu jsem míjela studnu. To jsem se i nachvilku pozastavila. Vážně mi zajímalo jestli plní přání a nebo ne, i když jsem na to nevěřila, stále jsem měla nutkání to zkusit. Teď jsem ale usoudila, že to nebude nejlepší a nechám si to někdy na potom. Až budu mít něco rozumnějšího na srdci.
S taškama v rukou, jsem přidala do kroku a bylo mi fuk, jestli se oni někde loudají bo ne, já hlavně chtěla ty tašky už hodit na zem, vybalit a pak si opět dřepnout.

>>>Institut