Příspěvky uživatele

// Toto nemůžeš přepsat? A rovnou ho tak i třeba zabít? =D Tím se aspoň dostaneme zase dál, bo u nás to je u každé na jeden příspěvek a můžem jít za madame Kruelou =D

Docela jsem nevěřícně čuměla, když Dray mrštil po Sav a ještě k tomu uhnul před mou hozenou dýkou. Flusnul po mě slinama a ty mi spadnuli na bundu. V bundě se začali oběvovat díry a já jí rychle ze sebe začala sundavat. " Zničil si mi mojí oblíbenou bundu, ty ksichte!"Zaskřípala jsem zubama a probodávala jsem ho pohledem, sice to bylo k ničemu, ale to mi bylo jedno. Při jeho proslovu jsem se zasmála. Takové chátře máme věřit? To ať čeká. V koutcích mi stále pohrával úsměv.
V ruce jsem již držela druhou dýku, kterou jsem po něm chtěla opět hodit. Jenže jsem musela vychytat to, kdy to po něm mrsknu. Ani jsem neměla čas se starat o ostatní. Chtěla jsem jeho zabít a pak až jsem se mohla starat o ostatní. Sledovala jsem Sav, jak útočí na toho démona zezadu. Když už jsem chtěla udělat výpad já, promluvila na mě Dray. Střelila jsem po ní pohledem. Si ze mě dělá srandu ne? Váhala jsem, přemýšlela jsem a nebyla si jistá, jestli to je vůbec dobrý nápad. I když jsem na nich neměla runy, ani tak jsem je nechtěla jen tak dávat z ruky, už tak mi štvalo, že mi jedna kdesi leží v zádu v jeskyni. " Fajn," zavrčela jsem, ale než jsem jí jí podala, neušel mi můj krátký proslov. " Jestli mi jí ztratíš, zničíš nebo cokoliv jinýho, nepřej si mě." S tím sem jí teda jedinou mou dýku půjčila.
točila jsem se na démona, již jen s ostřím v ruce. Sav... Mám nápad. Promluvila jsem k ní v myšlenkách a doufala, že mi uslyší. Nestávalo se moc často, že bych já měla někdy nějaký nápad, který by mohl vyjít, ale teď jsem ho vážně měla. Když už seš tam za ním.Zkus mu skočit na záda a vydržet tam co nejdýl, to by ho mohlo zaměstnat natolik, abych já mohla k němu blíž a zarvat mu ostří do p... Do jeho shnilého těla. Já se k němu zepředu nedostanu, když fluše nějakej blivajz. Koukla jsem rychle na mou zničenou bundu, která se válela na zemi. Ta opravit už nepůjde. Zanaříkala jsem si a vrátila se zase zpátky do reality. Pohledem jsem koukla na Dray a pak na Sav. A i démona jsem sjela pohledem. " Tak si zatančíme!" Vyhrkla jsem s úsměvem a i já ho začala zabavovat... Hlavně jsem se tentokrát vyhýbala těm jeho slinám. Už tak mi ruce nic nekrylo a schytat to na kůži by asi pěkně bolelo a to já nechtěla.

Poznámce, kterou Dray věnovala mě, jsem se tiše zasmála. " Hodláš mě uplácet sladkostma?" Zakroutila jsem hlavou. " Medvídky nemám ráda, já raději chipsy a paprikové, tak jestli máš ještě jedny, sem s nima, ale hubu mi to stejnak nezavře. A mimochodem, já ti klidně názorně ukáži, jak seš nesmrtelná, upírče. " Koukla jsem na ostří a zase na ní. " Ani nemohu za to, že vás nemám ráda, když jste snad všichni stejný. Stejně krvelačný. Možná časem změním názor a nebudu tě chtít prošpikovat skrz na skrz." Pokrčila jsem rameny.
Už mlčky jsem dál kráčela jeskyní, nevšímala jsem si ostatních. V ruce jsem již svírala ostří, které jen slabě vydávalo světlo. Občas jsem se koukla i za sebe na ostatní, jestli jdou. Vyhýbala jsem se i pohledu ostatních.
Každou chvilku jsem cítila jiný pach, jednou mi do nosu udeřil pach vlhka, druhý zas byl něco jako zatuchlina a pak se to všechno mísilo do sebe a byl s toho jeden velký smrad. Příště si vemu kolík na nos, kdo to má čichat. Popravdě, i pšiknout se mi s toho smradu chtělo, ale pšiknutí jsem zadržela. I mi přišlo, že tu spíš bloudíme, než aby jsme pokračovali správným směrem. Mapu jsme neměli, tak to i bylo možný, že jsme zabloudily.
Za námi jsem uslyšela hluk a tak jsem se prudce otočila. Něco svíralo jednoho z vlkodlaků. Ne, něco, byl to démon, ale takový, kterého jsem ještě nikdy neviděla. Párkrát jsem zamrkala, než jsem se vzpamatovala. Už jsem chtěla jít tam, ale před naší trojici vyskočil jiný démon. " A co ty si za nepovedenej experiment démonskej..." Vypustila jsem z pusy nahlas, protože vypadal fakt divně a k tomu i divně smrděl. Ještě z huby mu kapali sliny a nemluvě o jeho drápech.
Během chvilky napadl Dray. " Víš, že se dámám neubližuje?" Zamračila jsem se a už sem po něm chtěla jít, když na mě v myšlenkách promluvila Sav. Nad tím jsem se chvilku pozastavila, ale vážně, jen chviličku. Snad, nevím, popravdě, moc se mi k němu nechce přibližovat... Zaváhala jsem, ale pak mi trklo v hlavě. Měla jsem sebou ještě elfské dýky. Vytáhla jsem jednu. Zabav ho, zkusím to po něm hodit a trefit, oslabí ho to, doufám a pak ho odkrouhnem jestli on neodkrouhne dřív nás.Ostří se mi rozhodně nechtělo házet, to jsem byla pro, že objetuju dýky. Měla jsem jí připravenou a sledovala jsem počínání Sav, která sváděla pozornost na sebe. Já se nepozorovatelně kradla stranou, abych po něm mohla jednu z dýk hodit. V duchu jsem se modlila, aby si mi nevšimnul. Vypadalo to, že je až moc zaneprázdněný Sav. Pozvedla jsem ruku ve které jsem měla dýku a vší silou jsem jí po démonovi hodila...

// Ty vole, proč pro jednou nemůžete hrát, že ty démony prostě kurde nevidíte, nevíte, že tu jsou? -_- Jsou prostě schovaný, ještě to tam napíšu, ale néééé, vy si prostě musíte tohle vymyslet. Bejt zas chytrý, odhalit všecko. BOŽE!
V jeskyni to tak či tak páchne po démonech (když je to dá se říct démonská jeskyně), vařený polívce, Kruele, a po dalším pachu. Ale hlavně, že musíte suprácky odhalit démona, hned vědět, že má kyselinu atd. Napsat, že tam je kamenný obr, tak i toho hned uvidíte -_-
Fakt miluju tyhle "všechno umím, všechno odhalím jako první, jsem prostě nejlepší". Fuck it.
Doufala jsem, že když napíšu, že jsou prostě schovaný, tak vám dojde, že si jich všímat nemáte a prostě o nich psát taky nemáte. Příště to tam budu dopisovat, že je nebudete nikde zmiňovat a nebo rovnou provedu útok.

TAKŽE, ABY BYLO JASNO, NEVÍTE O ŽÁDNÉM DÉMONOVI. DOKUD TO NEBUDE PŘEPSANÝ, KRUELA SE NEBAVÍ.

A Kruela dneska jezdila po celý Plzni a koukala na nové notebooky, než jí ten její křápík odejde.

Konec hlášení.

Opírala jsem se o jednu stěnu vchodu do jeskyně, ale rozhodně jsem ještě neměla v plánu tam jít. Střídavě jsem koukala dovnitř a zase ven. Až jsem zakotvila pohledem na Sav, když opět na mě v myšlenkách promluvila. Jít tam a zjistit, co se děje. Nechtělo se mi jít ani tam, ale ani tady stát na tom mrazu.
Nad Dray jsem se musela zasmát. " Ach vy upíři, jak moc marníte nad vašimi životy." Zabručela jsem si pro sebe a sledovala jí, jak zalezla dovnitř. Ani té šance, že dostali druhý neživot si neumí vážit... Zakroutila jsem hlavou. Rozhodně bych tam sama nešla, když tu jou i ostatní. Lepší je jít ve skupince, když je ta možnost. Maličko jsem se i lekla, když Sav zavrčela, sice jen potichu, ale to se nedalo přeslechnout. To zavrčení bylo i tak děsivé.
Koukala jsem na ní, jak kráčí do jeskyně a tak jsem se tedy vydala za ní. Vytáhla jsem ostří a rovnou řekla jeho jméno. Aspoň něco, než nemít v rukou nic. Držela jsem se za Sav, dávajíc bacha, abych jí nešlápla třeba na ocas a nebo na packu.
Mé smysli jsem měla na nejvyšším stupni a očima jsem tikala ze strany na stranu. Nemluvě o tom, že adrenalin v krvi mi také stoupnul na nejvyšší příčku. Už jen být vevnitř v jeskyni bylo dosti odporné. Smrad byl ještě větší, stěny se mi zdály slizké a kluzké. Div sem i o něco nezakopla, jak byla cesta kamenitá a nerovná. Za to bych nájem teda nechtěla platit.

// Jelikož mi to odhlasuje, sežralo mi to i post, příspěvek bude zítra od kruelky.Sem totiž na mobilu x.x

// Lukovi to určitě nevadí =D

Ash: Kruela si s tebe udělá šálu, jestli jí budeš dráždit nerva =D

// Až budete všici před jeskyní, tak vám sem hodím post od Kruelky, tak si hejbněte kostrou, dneska by jsme mohli do té jeskyně vkročit.

<<<Doupě vlkodlaků Étte

Mlčky jsem se držela za Sav. Sice dala super tempo, ale taky sem občas nestíhala. Když zavrčla, očima jsem koukala všude možně, ale nic jsem neviděla. Asi jen něco ucítila, ale co? Zamračila jsem se, ale stále jsem nic neříkala. Neměla jsem potřebudu mluvit.
Stanuli jsme před jeskyní. Prohlížela jsem si vchod a nijak moc se mi tam vkročit nechtělo. Raději bych zůstala tady na krásném čerstvém vzduchu. I když, počasí stálo za starou bačkoru. Možná by to bylo i rovnou lepší být uvnitř jeskyně.
Spozorovala jsem, jak se na mě Sav koukla. Drobet jsem se zarazila, když na mě promluvila myšlenkama. Zakroutila jsem hlavou. Myslím, že ne. Můžeme být rádi, pokud nás ještě nikdo nezpozoroval. Řekla jsem jí nazpátek. Popravdě, byl to nezvyk po dlouhé době s někým komunikovat pomocí myšlenek.
Udělala jsem pár kroků blíže ke vchodu do jeskyně. Až teď sem ucítila, že táhne z jeskyně pěkný smrad. Nakrčila jsem nos a koukala dovnitř. Nebylo tam vidět ani živáčka, ale kdo ví, co se tam nakonec ukrývá. Byla jsem celá napružená a chtěla jsem konečně jít a zjistit, co vše se tam ukrývá a jak vůbec ta Kruela vypadá a dát jí sakra na frak. Ryanovi dát taky do čumáku za kocoura a potom všem si jít konečně lehnout a vyspat se.

// Tož já si tě vychutnám jinak =D

Chroupala jsem brambůrky a sledovala hádku mezi Ang a Natali. Když jsem dochroupala poslední drobky, co byli v pytlíku, otřela sem si ruce a založila si je na prsou. " Můžete vy dvě laskavě sklapnout? Jestli máte spolu problém, vyříkejte si to, až budeme doma a né tady. Chováte se jak malý fakani, obě dvě. Myslela jsem si, že máte dost rozumu na to, chovat se normálně a dát své problémy stranou, když se něco děje. Nejspíš sem se ve vás obou spletla. " Vážně jsem nechápala, jak se můžou hádat zrovna teďka a byla jsem už dosti jima nakrknutá. Otočila jsem se ještě na Natali. " Je mi u rundy, k čemu si byla vychována. Tady vás vedu já a mě budete poslouchat. Jestli se ti to nelíbí, není problém požádat spolek o přeložení, ale i tak budeš poslouchat jinou Nejvyšší a nebo Nejvyššího." To bylo poslední, co jsem řekla. Kdybych asi řekla něco dalšího, moc by se to nikomu nelíbilo, už tak sem byla dostatečně vytočená s tím, jak se tady začali chovat.
Odešla jsem kus stranou, kde jsem si sedla, sundala bundu a vytáhla si stélu. Co nejrychleji, ale i nejpečlivěji sem si nakreslila pár dočasných run. Hned, co jsem byla hotová, jsem se opět oblékla a stélu zasunula do kapsy. Přišla jsem blíže zase k chuchvalci lidí a vlkodlaků, abych něco nepropásla. Stále jsem se však maličko držela stranou. Když Sav zavelel, nebo spíš oznámila, že se půjde, vydala jsem se pomalu za ní. Ještě jsem se zastavila a otočila se na Ang. " Jdeme, hned."
Ani jsem si nevšímala toho, když Sav sjela Natali. Ona tu byla domácí a ke všemu měla i pravdu. " Ty se taky připrav, jdeme." To bylo vše, co sem řekla Natali a vykročila jsem do toho hnusného počasí.
Koutkem oka jsem pozorovala Sav, jak se přeměnila na černého vlka. To musí být paráda, takhle se umět přeměnit. Maličko jsem se pousmála. Když vyrazila, tak jsem se taktéž dala do pohybu.

>>> Jeskyně Rúcima

Cukl mi koutek úst, když kecla něco Dray. " Jsem ráda, že ti nechybí. Konečně dostal to, co si zaslouží. Nemám strach o studený šutry." Lhostejným hlasem sem jí odpověděla. Bylo mi fuk kde lítá, on mé buňky nikterak nepobláznil. Pak po mě hodila balíček chipsů a paprikových, to jsem odmítnout nemohla a tak sem jí jen kývla hlavou a dala se do žraní.
Mezitím, co jsem žrala - a ne, nehodlala jsem se dělit - se mi Ang zeptala na něco. Málem jsem jí přeslechla, ale dala jsem si to dohromady. " Krom Raziel, to se nepoužívá a nebylo nikdy použito, jinak si použij jaké chceš. Já mám třeba Castiel. Je na tobě, jaký andělský jméno se ti líbí." Dořekla jsem to a dala si do pusy další hrstku chipsů. Popravdě, možná bych se měla začíst stravovat i něčím jiným, než jen chipsama. Zachvilku budu jako bečka.

Koukala jsem z jednoho na druhého a občas jsem se na někom chvilkově pohledem zasekla. Všichni mluvili jeden přes druhého. Řešily, odkud, tedy, z jaké pohádky je jméno Kruela. Tomu jsem se musela usmívat, jak blb. Aspoň maličkatá zábava tu byla a já si stále vklidu žrala brambůrky.
Ale stejnak mi to začala nudit. Nehledě na to, že už byl i den. " Tak já vám nevím, ale u hory může být jeskyně, v lesích může být jeskyně a... A je tu i jeskyně, co je pro démony, neřekla bych, že jim Kruela bude platit nájem, aby tam mohla být. Tak bych to vzala k hoře, to bude větší pravděpodobnost, že tam nějaká jeskyně bude." Tím jsem domluvila a opřela se o rám u dveří a zase jsem si spokojeně chroupala chipsy. Dívala jsem se někam do dálky, kde vládlo ono kruté počasí. " A jo, mimochodem, mohli byste každý navrhnout místa, kam jít a podle toho rozhodnout. Vážně mi nebaví tu neustále čumákovat..." Naposledy jsem promluvila a vrátila jsem se ke své činnosti - nečinnosti.

Nevnímala jsem skoro nikoho, jen jsem ještě nachvilku koukla na Natali. " Budeš se chovat rozumně, žádný rvačky, nic. Je mi jedno, jak moc je nesnášíš, je mi jedno jaký vlkodlaky jsi potkala. Mě tihle nic neudělali a věřím v to, že ani neudělají. Nehodlám na ně koukat skrz prsty, jen kvůli tomu, že ti úplně jiná, deformovaná smečka, udělala něco hroznýho. Neházím všechny do jednoho pytle. Krom upírů asi, ty by vraždily furt a mají to v krvi." Tím jsem to všechno utnula. Byla jsem už natolik vynervovaná, že jsem měla sto chutí někoho prostě pořádně praštit. Aspoň maličko přizabít. Bylo by mě to určitě uklidnilo. Následně přišla i Ang. Konečně... Na její poznámku se mi zvedl jeden koutek úst. " Měla ses držet u nás a ne se opět někde courat.A mimochodem, i ty se budeš chovat slušně. Nezajímá mi tvoje nálada, tak si nech tvoje poznámky pro sebe."Začala jsem přejíždět každého pohledem. I za malou chvilku se tu objevil další člověk. Teda, člověk to nebyl, byl to jeden ze studených. Zamračila jsem se. Koukala jsem na ní s kamenným obličejem. " Ach, mladej upírek a sám, bez svého stvořitele. Kde máš tvého pána? Nebo tě sem poslal, abys zjistila o co jde a pak mu řekla, jestli má vůbec cenu se do toho motat?" V mém hlase se odrážela menší pohrdavost. Neměla jsem je celkově v lásce a celkově jsem většinou z nich pohrdala, pokud mi neukázali, že za to stojí. Jo, kdy byli ty časy, kdy jsme je mohli vraždit. Krásné to časy. Zavzpomínala jsem si. Jenže z mého snění mi vytrhl hlas Sav. Zakývala jsem hlavou na souhlas. " No jasně vyčmuchat nebo tomu říkáte jinak?" smála jsem se. Nevím proč, ale pokaždé, když jsem jí viděla a slyšela její hlas, jako kdyby ze mě začalo pomalu, ale jistě všechno opadávat. Beztak je něčím očarovaná a očarovává i mě a mě je to jako vždy fuk. " A chm, kus oblečení? Myslím, že to.. .TO jsem jaksi, no, zapomněla." Zaculila jsem se omluvně. "A jestli déšť smeje pachy, tak to asi nemá cenu v tomhle počasí, voda teče všude proudem." Promnula jsem si spánky. Tak jo, jsme v rundě. Sav poté odešla do domu a řekla cosi, jestli něco nechcem. " Já nééé..." Zakřičela jsem tak, aby mi slyšela.
Ani se mi nechtělo jít dovnitř, sice jsem byla zvědavá, jak to u ní vypadá, ale bylo tam až moc vlků a určitě bysme se pletli. Zůstala jsem tedy venku a čuměla někam do prázdna. Natali tu taky zůstala, ale já si nechtěla povídat, jen sem mlčky stála a přemýšlela.
Zničeho nic se ve tmě začalo cosi zeleného objevovat a já s přimhouřenýma očima to pozrovala. Když to šlo blíž, vytáhla jsem si andělské ostří a byla připravená na cokoliv. " Hele, pojďte sem všechny, máme tu mimozemšťana a to beze srandy!" Zaječela jsem do domu.
Nijak jsem si nevšímala ostatních, já čuměla na to zelené cosi. Bylo to divný a průhledný a i si to odkašlalo a pak začalo mluvit. Zamračeně, ale napjatě jsem to poslouchala. Náhle se však rozplynula, vypařila se jak pára nad hrncem. " Aha, jeskyně, víc říct nemohla? A co tím sakra myslela, že vězní naše přátelé? Vám se snad nějaký přítel ztratil?" A kdo je do podlahy Kruela?! Jako potkala jsem čarodějnice, ale... Kruela? Tu neznám, a kurde, co bylo to zelený?! To mám jít někam do jeskyně, jen proto, že mi to řeklo zelený stvoření, s tím, že tam asi bude i Ryan... A nebo to bude past a ta Kruela to za náma poslala, pokud je to tááák moc mocná čarodějka. Dala jsem si ostří zpátky a koukla po ostatních, kdo co řekne.

// Pfff, tak vám jde jen o odměnu? Natentočkujte si, nic vám nedám, budu lakomá a budu vás týrat ještě víc

Zima se mi dostala snad i ke kostím. Konečky prstů na rukou mi pomálu odumírali a k tomu všemu mi šla pára od huby. Jak skvělé, vypadám jako kdybych kouřila. Vydechla jsem další kouř z pusy a aspoň nějak jsem se zabavovala při čekání.
Mezitím zamnou přišla Natali. Ani jsem se na ní nekoukla, můj pohled spočíval na dveřích. Při slovech Natali jsem se maličko pousmála. " Ne, to ne, ale mají hustý kožichy. Je to hustý na ně sáhnout. Blechy taky nemají, jsou čistotný." Na poslední její slova jsem kroutila hlavou. " Jestli chceš jít k soudu a rovnou do Idris, posluž si. Myslím, že za to by tě poslali do vězení v Tichém Městě a nezajímalo by je nic, co bys řekla. Navíc, jsou to mírumilovný tvorové, zkus potlačit svou nenávist k nim. Jsme na jejich území, oni by měli právo tě klidně zabít, pokud bys zaútočila a já bych s tím nemohla nic dělat. Maximálně se potom zodpovídat vyšším, kterým bych to musela vysvětli a k tomu bych měla haldu papírování." Mluvila jsem k ní vážně. Já si nehodlala rozházet vztahy s vlkodlakama, ne, když jsme si nikdy nic neudělali. Naklonila jsem se k ní. " Mimochodem, v tom vězení... Co jsem slyšela, to není moc pěkné. Seš na samotce, v poutech, v chladu a ve tmě. Zblázníš se s toho. Prej tam i straší a stráže nejsou taky moc pohledný." Nechtěla jsem jí nijak vystrašit, jensem jí řekla, jak to narovinu je. K čemu to před ní budu tajit. Jednou by se sejnak třeba doslechla, jaké to je zrovna v tom vězení. I když bych řekla, že v zemi mají mnohem horší vězení, než to, co je tady.
Následně mi položila další otázku. Chvilku jsem se zamyslela. " Mohou, ale i nemusí. U každého to je jiné." Sotva jsem to dořekla, otevřeli se dveře. Byla tam Savannah. Dá se říct, že obě navzájem jsme se sjeli pohledem.
Na tu její otázku, jsem zavrtěla hlavou. " Nic, neřeš to, mám blbou náladu. Jeden z mých se zničeho nic zbláznil, hodil mi kocourem přes celou místnost a k tomu se smíchem někam zdrhnul a k tomu jsem zmoklá jak slepice, když jsme se sem táhli přes celé město." Vyklopila jsem rychle ze sebe. " A jo, tohle je Natali, jedna z mých a někde se zase courá Ang - asi nemáš nějaký řetěz, abych jí přivázala, což?" To nebyl dobrý nápad se asi na tohle ptát. " A teda, jak to říct. Snad se neurazíš, ale to, no, nemohli byste zkusit Ryana vyčmuchat? Jako vlci určitě budete mít skvělej čich. Nevím, kde může být a v tomhle počasí jestli někde lítá, když se zbláznil, není moc dobrý." Byla jsem netrpělivá, hlavně z její odpovědi a hlavně to, aby se nějak neurazila, ale snad sem neřekla teď nic špatného.
Za Sav jsem spatřila vlka. Rychle jsem ho sjela pohledem a opět ukotvila pohled na Sav. " Pomůžeš nám, prosím?" Vydala jsem ze sebe, nebyla jsem zvykla říkat slovo prosim a tak jsem ho tak nějak špitla.