Příspěvky uživatele

// Ashley, tak se přesuň kam chceš po městě/okolí, je to teda na tobě, kam si skočíš ;)

// Proto sem ho tahat nechtěla a flákla ho tobě =D

Ashley - No, to zase né, jen mi zmizela určitá osoba, tak teď nevím, co s tebou udělám

A vůbec, já budu k dispozici až dokoukám GOT, už tak som naštvaná z konce supernatural, tak se jdu sklidnit

// Luko, ty jdeš s náma do Institutu, pokud tě tam teda Natali veme =D

Ashley - Můžeš kamkoliv ve městě nebo na mapě, záleží na tobě, kam budeš chtít jít a nebo... Uno momento =D

Vykulila jsem oči, když se to celé obrátilo a teď jsem byla já, kdo měl přiloženou dýku na krku. Překvapila mi i jeho nečekaná síla. Zaskřípala jsem zubama a rychle jsem vymýšlela, jak se ho zbavit. Jak ho od sebe dostat. Když už jsem přišla na něco kloudného. že ho prostě kopnu mezi nohy a budu mít dostatek času na to, abych mu sebrala mou dýku, tak se stalo to, co se stalo.
K Ryanovi ze zadu přišel oný démon, co byl před chvilkou u čarodějnice a zabodl do něj bodec. S otevřenou pusou jsem jen koukala, neschopna slova, ani pohybu. Když jsem se rozhlédla okolo sebe, bylo to tu jako po spoušti. Byla jsem mimo. Sav, Ryan a naháč byli mimo. Zalapala jsem po dechu a zkusila jsem se soustředit.
Skoro jsem ani slova Natali nevnímala. Když už jsem byl jakš takš při smyslech, sklonila jsem se a ze země jsem si vzala mou dýky, kterou jsem schovala společně s ostřím. Zavrtěla jsem hlavou a promnula si rukou oči. " Ne, nepomůže, jed Vyššího démona nevyléčí obyčejná runa. A ani bych ti stélu nepůjčila do ruky, nebudete ani jeden z vás kreslit runy, dokud si nebudu jistá, že vůbec význam run chápete všichni... Takže ne, nepůjčím ti jí, to je moje poslední slovo." Pak jsem pohledem zabloudila na toho civila, kterej ležel opodál. "A ještě, abys runu použila na nějakého civila. Ten civil mi je ukradený... Jediný, na čem mi teď záleží je, aby Ryan přežil, to samé Sav a ten další vlk, co je opodál v jeskyni s Dray." Napřímila jsem se. " Ale jedno pro něj udělám, i když se mi to příčí a modli se, aby mi bratři vyhověli v jeho uzdravení." Ne, nevšímala jsem si toho civila, přejela jsem spíš ležícího Ryana pohledem. Zase sem si vzpomněla, jak mi hodil kocourem a až bude v cajku, tak sem s ním chtěla hodit taky. Nutně jsem teď potřebovala do Institutu, to bylo poslední a jediný, co se mi honilo hlavou.
Stočila jsem pohled na vílu, když začala mluvit. Poslouchala jsem všechny její slova. Docela jsem žasla, že i víly mají takovou moc, aby udělaly portál. No, rozhodně jsem neměla tendenci se jí na to ptát, jakto, že může udělat portál. Hlavně jsem za to byla i ráda.
Přešla jsem k Natali a tomu civilovi. Zvedla jsem jedno obočí a moc jí teda nechápala. Napřed tutununu u Ryana a teď u naháče. " Vem ho sebou do portálu, pokud ho chceš zachránit. V pátém patře je ošetřovna a tam ho zanes. Já jdu pro Ryana." Přešla jsem následně k Ryanovi. Ach bože, doufám, že nevážíš tunu, jinak tě tu nechám a nadosmrti mi za to budeš děkovat. Čapla sem jeho ruku a prostě jsem si jí hodila za krk, jako když vedete domů ožralu, ale ten vám aspoň někdy maličko pomůže. Zaskřípala jsem zubama, byl těžkej jako blázen." Přísahám, že ti nedovolím žrát už žádný brambůrky" Proč ho tu prostě nenechám? Proč ho sakra ta víla taky nemohla přenést? Si myslí, že sem rambo nebo co? Šourala jsem se s ním k portálu. Ale stejnak sem se u portálu ještě zastavila a koukla jsem na vlka, co seděl u Sav. Bylo mi jí hodně líto a doufala jsem, že to přežije. Pak jsem se ale ještě stěží koukla za sebe na Natali. " Tak v Institutu." Kdybych mohla, tak bych ještě udělala nějaké gesto, ale nechtěla jsem riskovat, že by mi sebou hodil na zem, i když by to bylo určitě vtipné. S tím jsem vkročila i s mým nákladem do portálu...

>>> Institut
// Nesnáším, když si smažu příspěvek -_-

Střídavě jsem na všechny hleděla. Pohledem jsem nachvilku zůstala na Sav. Jseš v pohodě? Vypadáš... Vypadáš jako kdybys měla každou chvilku sebou seknout. Sjela jsem jí celou pohledem a zase ho odvrátila. Můj pohled spočinul na Ryanovi, který opět urážel mého kocoura.
Tváře mi zrudly vzteky a já myslela, že ho zabiju na místě. " Och, nechtěl si říct totálně mi přeskočilo po tom, cos mi hodil kocourem? Ale dík za připomenutí, teď mi nebude tolik vadit, když tě přizabiju." Zavrčela jsem na něj ta slova, ale poslední větu jsem už řekla s menším úsměvem na tváři. Pevněji jsem sevřela své ostří a pozorovala ho. Když na mě hodlal skočit - ani jsem nevěděla, proč zrovna na mě, já jsem měla v plánu si zajít na pokec s vílou - jsem se maličko pousmála.
Nehodlala jsem, aby mě tím jeho udělátkem nějak zranil, tak jsem pozvedla své ostří a, no, tak říkajíc jeho útok odrazila. Zabiju ho a bude klid! Když mu jeho meč spadl, využila jsem toho a rychle jsem ho přimáčkla na stěnu jeskyně. Ani jsem neváhala a ostří mu přiložila ke krku. " Jestli budeš dělat problémy, vypálím ti runu spánku na čelo a mezitím, co budeš v rauši ti vypálím runu mlčenlivosti na jednu půlku zadku a další runu nehybnosti ti vypálím na druhou půlku zadku." Propichovala sem ho pohledem. " A nebo bys mohl být té dobroty a říct mi, kde je ta malá zelená potvora, co tu vězníte. Přece nechceš zůstat s tou ohavnou, hnusnou, plísní prolezlou Kruelou." Následně na to jsem se otočila za sebe a uviděla jsem Nat, jak křičí na toho naháče a fackuje ho. To mi přišlo docela vtipný, tak jsem se jen tiše zasmála. Ještě k tomu, když na něm byla a on byl nahatej. Taky si to mohli nechat do soukromí. I když asi nebyl čas na vtípky, já si ho našla vždycky. Pak sem se ohlédla zpátky na Ryana. Možná bych mu taky mohla jednu vrazit, třeba by se mu rozsvítilo.

// Já si původně chtěla jít hledat vílu, dát s ní pokec... =D Ale hold tě půjdu přešmiknout vejpůl.

// Seš mrtvej muž

// Mě budete proklínat ke konci =D ale jdu vám hodit post, než budu vynervovaná ještě víc

// Česky je to Předseda Mňau, včera to Sav našla =D
A zlatej bludišťák nebude, muhehe =P

Tiše jsem přihlížela a nic neříkala. Pozorovala jsem jen Sav, která kamsi odběhla a pak přišla proměněná a v mikině. Nejprve se na něco optala Dray, to jsem ani nevnímala, ani mi nedocvaklo na co se jí to ptá. Ani toho, že uzdravovala jednoho vlka jsem si nevšimla. Byla jsem jako v tranzu.
Zatřásla jsem hlavou a nějak jsem se vrátila zase zpátky. Teď jsem tak nějak vnímala okolí. Aspoň napůl jsem je vnímala. Hlavně jsem pořádně začala vnímat, když jsem viděla Sav při práci, jak začala uzdravovat druhého vlka. To je paráda. Párkrát jsem zamrkala a koukla na Dray, která řekla, jestli by pomohlo jí dostat jed z těla. " Jasně, že pomohlo. Tady a teď, ale s tím nikdo nic neudělá. Démoní jed není jen, tak obyčejný. I my máme kolikrát, co dělat, aby nám runa vyléčila démoní jed a kolikrát nám musí pomáhat i Mlčenlivý bratři..." Odlepila jsem se konečně ze svého šutru na kterém jsem seděla. " Jestli si nehneme zadkama, tak brzo tomu vlkovi nepomůže už nikdo." Chvilku mi v hlavě napadlo na vlka léčivou runu, ale to jsem se hned zarazila. Než, aby runa vlkovi pomohla, tak by ho runa zabila. Udělala jsem pár kroků od nich. " Takže dem, ty hold Dray hlídej, mou dýku neztrať, jinak víš, co tě čeká a když tak křič, kdyby něco. My se pokusíme být, co nejdřív zpátky." Zavelela jsem a vydala se do chodem. Upřímně, nedělalo mi potěšení, že bych měla jít první. Do ruky jsem si zase vzala ostří, které mi aspoň maličko osvětlovalo temnou cestu v jeskyni. Ani za sebe jsem se neotáčela, kráčela jsem, co nejrychleji vpřed.
Nevím, jak dlouho to mohlo trvat, než sem si dopřála ten nehezký pohled. Usoudila jsem, že jsem asi došla na místo. Zastavila jsem a stála, jak přimražená. Viděla jsem před sebou jednoho naháče, nad kterým jsem nakrčila nos, nějakou holku, byli to obyčejní civilové a Ryana. Všichni měli v ruce zbraň. " To si děláte srandu, že jo?" Zamumlala jsem si pod nos. Kousek za nima jsem konečně uviděla Kruelu, která měla po boku jednoho z těch démonů, co jsme zabily v jeskyni. "To si ze mě děláte určitě srandu." To už jsem si to neřekla pod nos, ale nahlas. Zakřenila jsem se a pozvedla jsem ostří. Rozhodně jsem neměla v plánu jim ublížit nijak smrtelně, ale pokud se budu muset skrze ně dostat ke Kruele, nějak je odklidit budeme muset. Ať se to někomu líbí nebo ne.

// Tak si mákněte a přijďte už taky ke Kruelce.

V pohodě a nevidím důvod, proč bys nemohla ;)

// Kdo mi jako první napíše jméno Magnusova kocoura dostane zlatého bludišťáka =D
Mám totiž tušení, že v nějaký knížce to jméno zmiňoval.

Všechno se to semlelo nějak rychle. Na démona spadnul velký kámen a Ang ho dodělala. V tu chvilku jsem si oddychla, aspoň na ten krátký moment. Věděla jsem, že ještě není všechno za náma.
Koukala jsem na nehybné tělo vlka a koukala jsem i na Sav. " Co... Co teď?" Optala jsem se duchem nepřítomná. Nechtěla bych být teď v kůži Sav, když teď by se měla rozhodnout, co s jejím vlkem udělá, jestli ho tady nechá, nebo u něj někoho nechá a nebo ho potáhneme sebou.
Jednou rukou jsem se opřela o stěnu jeskyně a přejela všechny pohledem. Popravdě, už teď jsem na sobě pociťovala únavu a chtěla jsem se pořádně vyspat. Ani už jsem si nepamatovala pořádný spánek. Rukou, kterou jsem držela ostří jsem si otřela čelo a čekala, jestli vůbec teď někdo řekne něco. Měla jsem nutkání jít a prostě najít tu proradnou Kruelu a narvat jí ostří do krku.
Otočila jsem se k místu, kde jsme my skolily prvního démona a krokem jsem se tam vydala. Šla jsem ještě o kus dál, než jsem našla to, co jsem hledala. Byla to jedna z mých dýk. Okamžitě jsem jí schovala a zase jsem se krokem vydala k naší skupince. Tam jsem sebou doslova flákla na kamen a nepřítomně hleděla na nehybné tělo vlka.

// Ten, co kastroval byl nejvíc a na MI si uděláme Jožka =D

Nějak jsem nevnímala slova od Sav, byla jsem až moc zabraná civěním na ní a na démona. Vyčkávala jsem jako kočka, před myší dírou. Když po něm Sav skočila, usmála jsem se. Už jsem chtěla také po něm skočit a skoncovat ho, ale Dray mi předběhla a mou dýku mu zabodla do nohy.
To mi maličko ohromilo, na to jaké ona byla povahy, bych to od ní ani nečekala. Vlastně mi i mile překvapila. Spíš jsem čekal, že tu dýku hodí hned po mě.
Když se démon skácel na kolena, přešla jsem s úsměvem k němu já. Pohlédla jsem mu do jeho hnusných očí. Usmívala jsem se. Je konec... S tebou. Napřáhla jsem v ruku, ve které jsem svírala ostří a vší silou jsem máchla tak, že jsem démonovi podřízla hrdlo. Začal sis se špatnýma lidma. Z krku se mu vyvalila černá krev a já raději o pár kroku od něj ustoupila. Nespouštěla jsem však z něj oči. Dala jsem hlavu na stranu a pozorovalo ho, jak se hroutí, jak se rozpadá. Jak je s ním konec. Nakonec z démona nezbylo nic jiného, než hromádka prachu. Škoda, že se vždy rozpadnou tak rychle. Škoda, že jim stačí jen jedno bodnutí a nebo jen podříznutí ostřím a oni zhebnout... Pokrčila jsem si sama pro sebe rameny.
Otočila jsem se na Dray i Sav. Chvilku jsem na ně koukala a poté se ohlídla na scénku, co se odehrávala za náma. Vypadalo to, že ty mají větší problémy s jejich démony, než jsme měli mi. Navíc, když jsem viděla na zemi ležet vlkodlaka. To není možný, že by... Ani v duchu jsem to nechtěla doříct, protože mi do hlavy nešlo, že by jeden prostý démon, jako byl on udělal už tolik škody.

// Váš drahý Ryan mi poslal opět Outlast, přemýšlím, že udělám Kruelu psychopatkou jako byl ten psychopat v tom videu =D